La Grace přes Atlantik- Z GIBRALTARU DO ITALIE 5

Píše Iva Muflonek Endrychová

Klidný den na palubě lodi

I námořníci musí občas odpočívat. V Alcúdii jsme vyhnali posádku na břeh. Na palubě zůstali jen ti, co mají za sebou alespoň část Atlantiku – kapitán, Viky, strojník, kuchař a já.

Předpověď nám zase slibovala horký letní den bez větru. Posádku jsme nechali vylodit na břehu a sami jsme si na lodi užívali klidu.

Já jsem dopisovala deník, na který jinak ani není moc času, protože na lodi je stále co dělat. Kapitán stáhl předpověď počasí a ta slibovala příznivý vítr až od popozítří. Čeká nás tedy další motorování.

Posádka se vrátila brzy, takže bocman Viky udělal sailtraining. Já jsem opět fungovala jako „držka“. Naše posádka je tentokrát plná zkušených jachtařů a nadšenců, takže to byla radost. Já si alespoň znovu zopakovala všechna lana a ověřila, zda jsem nezapomenula některé uzly (nezapomenula). Školení bylo zakončeno naprosto netradičně – na naši krásnou loď se přiletěl podívat hydroplán. Prolétl nad námi. Opsal kruh, najednou si vedle nás sedl, projel kolem nás po vodě, posádka nám zamávala a zase vzlétla. No jo, La Grace kam přijede, tam budí zaslouženou pozornost.

Po večeři se posádka vydala ještě do města, nakoupit nějaké suvenýry. Další zastávkou bude až Menorka. Dobu odplutí stanovil kapitán na večer, takže když se posádka vrátila z plenění, zvedli jsme kotvu a vyrazili jsme.

Brámy jdou nahoru

Někde cestou z Gibu do Itálie zadal komodor Pepa úkol, že máme nasadit brámy. Z Gibu na Mallorku to nešlo, protože bylo málo pomocníků, takže zbývala etapa z Mallorky do Itálie. Tam zas bylo pomocníků až moc.

Z Aclúdie na Menorku jsme celou noc motorovali.Tentokrát Vikimu vyšel dozor a mně hlídka tak, že jsme šli spát společně. Brzo nad ránem jsem najednou slyšela, že motor změnil otáčky, nejprve to vypadalo, že se prostě nahoře jen někdo dotknul páky, což se stává často, jenže pak se ukázalo, že závada je horší. To už jsme proplouvali kolem skalnatého pobřeží Menorky. Motor totiž najednou ztichl. Takže se okamžitě vytáhly plachty, aby byla loď alespoň ovladatelná a nehodilo nás to na skály. Strojník byl vytažen z postele a šel čistit filtry. Motor pak bez problémů naskočil. To vše však vím jen z doslechu, protože, jsem spala a byla jsem líná jen vystrčit nos. Takže jsem i zaspala pokus o zakotvení v jedné zátoce. Na palubu jsem vylezla až těsně před vjížděním do jiné.

Bylo na čase. Na moři byly opět nepříjemné vlny a vjezd do nenápadné zátoky nevypadal nijak přívětivě- byl velmi úzký. Jakmile jsme se však dostali z volného moře, změnila se hladina v klidný rybník.

V zátoce Fornells se nám líbilo. Kolem nás kroužili ostatní lodě a třeba i děti na optácích. Město bylo na dosah. Kapitán oznámil, že tady zůstaneme až do zítřejšího večera, protože beztak foukat má začít až zase zítra na noc. Posádka dostala rozchod, bocman jen poprosil bratry Scheirichy, Lukáše a Dalibora, aby mu pomohli nasadit brámové čnělky. Ostatním bylo nabídnuto, že je strojník odveze na břeh.

Práci má každý rád, rozhodně se na ni dobře kouká, takže tahle nabídka se neujala. Všichni chtěli vidět jak se tahá čnělka nahoru, takže nikdo nejel. Bocman rozdal svým pomocníkům práci a vše pečlivě koordinoval.

Nasadit brámovou čnělku není totiž jen tak. Lukáš nejprve musel opravit poškozený závěsník košovky, bez kterého by to nešlo. Mezitímsi bocman vyhledal dokumentaci kudy a jak vedou lana, potřebná lana a svým pomocníkům to vysvětlil. Výškový oddíl byl složený z Jana a Dana, Lukáše a připraven byl i bocman. Dalibor, Petr, Pavel a já jsme byli připraveni pomáhat na palubě.

Čnělku jsme si dole připravili správně tím směrem, jak se bude tahat a instalovali jsme oba výtahy a spustili jsme košovku na opravených závěsnících až na koš. Pak jsme si dali pauzu. Po nezbytném občerstvení a osvěžení se musela předělat špatně instalovaná lana, ale pak už jsme začali tahat čnělku vzhůru. Jde to pomalu, musí se protahovat po malých kouskách a nahoře se musí také hlídat aby se někde neskřípla a nedřela lana. Čnělku jsme usadili někdy kolem šesté večer.

Ikdyž jsme byli utahaní, tak jsme se večer po nezbytném výstřelu z děla vydali na pevninu rabovat, plenit a kluci i znásilňovat v pirátských kostýmech. Nejdříve jsem si šla s Daliborem ulovit kešku (úspěšně), a že je pak všechny najdeme v hospodě. Cestou zpátky jsem konečně zakoupila slibované pohledy a nějaké suvenýry. Tu nejzajímavější část skupiny jsme našli na lavičce u městské mariny. Ivoš, Viky a Pepa. Začali jsme trošku blbnout s mačetami a dýkami. Viky se mě snažil naučit základní pohyby výpadů s dýkou a šel na mě s mačetou. Nebojte se ale, všechno bylo jen kašírované.

Když nás doplnili ostatní, vydali jsme se na spanilou jízdu městem, ale žádná hospoda nás nezaujala, tak jsme si alespoň prohlídli místní hřbitov a udělali pár fotek na útesech. Nakonec jsme se shodli, že na lodi máme dostatek zásob a že jedeme zpátky.

Návštěva z Awake33

Návštěvy na lodi jsou možné jen se souhlasem kapitána. Na Nyxu jsem potkala Kašpárka, který se spolu se svou přítelkyní Kopretinkou – jinak také Františka s Erikou – plaví z Irska někam na jih. Slovo dalo slovo a domluvili jsme si, že se potkáme na Menorce. Kapitán návštěvu povolil.

Celé dopoledne jsme se snažili přemluvit posádku, aby vypadla na břeh, nakonec jsme tento úkol svěřili druhému bocmanovi Petru Scheirichovi. Odpoledne se loď téměř vylidnila. Kapitán si odplaval na nedaleký ostrov a já s Vikym jsme utáhli na koši brámové vanty.

Při odpolední siestě na nás najednou mává nějaká malá loď, a ona se na nás přijela podívat Awake. Chvilku trvalo, než našli místo pro loď, ale pak nás navštívili na člunu. Na palubě jsme je přivítali ginem v toniku.

Bezvadně jsme si popovídali o místech, která navštívila oni s Awake a my s La Grace. Vyměnili jsme si zkušenosti s posádkou a vůbec to bylo příjemně prokecané odpoledne. Awake nebyla ve Fornells poprvé, těsně jsme se minuli, takže se k nám asi 5 mil vrátili.

Po návratu posádky ze břehu nás František s Erikou opustili a my šli odkotvovat, protože večer měl přijít vítr a nás čekala dvoudenní cesta na Sardinii.S půvabným městečkem Fornells jsme se nemohli rozloučit jinak, než salvou z děla, po které jsme hned vypluli na motor na volné moře.

Další díl: La Grace přes Atlantik- Z GIBRALTARU DO ITALIE 6