Vím, že nikdo nejsme dokonalí. A tak píšu tyto řádky až více než rok poté, co plavba skončila. Z nějakého důvodu, kterému se mi nechce říkat lenost, ve mě cosi muselo dozrát, abych otevřel svůj ručně psaný deník a začal si v něm listovat. Je to asi tím hnusným podzimním počasím, co panuje venku, že jsem si začal pročítat zápisky z plavby. Listy a řádky a další a další slova ve mě otevíraly šuplíky vzpomínek. Má to jednu výhodu, člověk tak může jít přímo k tomu nejsilnějšímu, co ho k té plavbě poutá, bez zbytečného balastu.
Odjezd s trajlerovou plachetnicí je vždycky silný zážitek plný nervozity. Nikdy nebudete dost připraveni na všechny situace, které mohou nastat, a nikdy nebudete mít všechny díly, které budou zrovna zapotřebí. Tak tedy vyrážíme. Spíme na lodi v Magdeburgu někde na dálničním parkovišti. Klasika, kolem kamióny s hučícími generátory a snídaně v lodi. Jenom člověk vyleze z kajuty a vidí kolem sebe ty kamióny ze všech koutů Evropy. Někdy se tak zasním a představuji si ten střih zážitků a míst, které jsme na téhle naší lodi jménem Lente už prožili. Blik, vykouknu ven a kolem Orlík, pak Lipno, Benátky, opuštěné ostrovy v Chorvatsku, střih a naše zahrada, kde Lente tráví zimu a kde se já v ní zase v něčem hrabu a něco opravuju. Zase střih – a bouře a vítr a kroupy, pak Amsterdam a teď? Vedle stojí tureckej kamion s chlaďákem, který hučí. Ale neboj holka, za pár hodin se už zase budeš houpat na vodě. Vítr zaduje a plachty tě poženou někam dál.
Kolem 17. hodiny přijíždíme konečně ke skluzu ve městě Lemmer. Je plno a tak čekáme až před námi vytáhnou pět motorových člunů. V 19 h je Lente konečně ve vodě a probíhá obvyklá kratochvíle, která nám trvá cca 3 hodiny.
Kolikrát jsem si už říkal, že musím udělat nějaký checklist, abych na nic nezapomněl. No a furt jsem ho neudělal. Nemusel bych pak třeba sundavat znovu stěžeň, když jsem nahoře zapomněl zapnout konektor od windmetru, nebo dělat jinou podobnou kravinu. Je horko. Nezvyklé na tuto holandskou zeměpisnou šířku a pozdní večerní hodinu. Na začátku noci se procházíme Lemmerem a dýcháme tu atmosféru místa. Lodě, rybářské sítě, hlahol posádek z hospod. Vůně grilovaných ryb. Jsme tady, znova v Holandsku. Minule nám to nestačilo, tak si jedeme pro přídavek.
Tak jako minulý rok tu nejsme sami. Plavba ve flotile je zábavnější a bezpečnější. Pár mil od přístavu Lemmer na nás čekají kumpáni na lodi Škorpion – Michal, Katka a jejich syn Víťa. Setkáváme se na volné vodě Ijsselmeeru a společně pak plujeme kolem obrovských větrníků do městečka Urk. Plavba po Isslemare je vždycky sázka na nejistotu. Ten obrovský přerostlý rybník, v podstatě vnitřní moře, se někdy chová jako rozjařené dítě. Není tu moc hloubka a všude kolem je rovina. Vítr, když se tu rozběhne, tak neví kdy přestat. Vlny, které se rychle zvednou, by pak chtěly skotačit a pohazovat si s kdejakou lodí, co po něm pluje. V tom okamžiku je lepší hned někam zmizet a dobře se schovat. Přistupujeme k plavbě po Ijsselmeru s respektem. Starý maják ve městě Urk byl letos konečně osvobozen od lešení, a tak se vyloupnul v celé své bílo-červené kráse. Měl jsem zálusk na rybu v jedné postranní uličce. Je tam takový rybí fastfood, ale bohužel měl zavřeno. Ještě letmý pokus o koupačku na nedaleké kamínkové pláži a už odplouváme pryč z města. Krásný zadoboční vítr nás přenese na ostrůvek Issellog. Zde v bezpečí úzkého kanálu zakotvíme. V noci má přijít silný vítr. Noc je ale úplně klidná, přesto mě vzbudí kotevní alarm na mobilu. Naučeně vystartuji, zkontroluji, zanadávám a ulehnu. Když už jsem tak uléhal potřetí, napadlo mě, jestli já nemám náhodou nastavenou malou GPS toleranci. Zvětšil jsem ji na 50 metrů a spánek po zbytek noci mi byl zaslouženou odměnou.
Ráno na lodi proběhne drsná hádka s naším synem Lukym. Zapomněli jsme totiž, že je v pubertě, ale už jsme si zase vzpomněli. Choval se k nám a ségře hnusně. Loď má takovou velkou nevýhodu, ale i výhodu. Nikam se na ní neschováte a moc se z ní ani nedá utéct. Padaly sice návrhy, že ho vysadíme na pustém ostrově, nebo na vlak (ten tu ale nikde není), pak zase žena chtěla prchnout na paddleboardu domů, pak ale zjistila jak je to daleko. Nakonec jsme všechny únikové varianty vyhodnotili jako nereálné. Nezbylo tedy než si sednout a všechno si vyříkat. Trable, co se na lodi uvaří, se musí na lodi i sníst. Někdy je to hořké kafe, ale naštěstí převažuje i sladký medový čaj a někdy dokonce i s omamným rumem. Vše se nakonec srovná a tak vyplouváme z našeho bezpečného kotviště ven. Hned po výjezdu na volnou vodu do nás udeří silný vítr z Ijslemeeru a my na zaďák plachtíme na plné prádlo.
Plujeme v takovém širokém kanálu, který je z jedné strany vybójkován žlutě. Užíváme si ten fofr pohledem na břeh. V jednu nestřeženou chvilku nás vítr vynese kousek ven z plavební dráhy a hned vzápětí na to najedeme kýlem na mělčinu. Setsakra nepříjemná situace. Kýl se nám zaříznul do bahna a loď se rychle otáčí hlavní plachtou bokem k větru. Vítr na nic nečeká a opírá se do nás vší silou. Než stačím zařvat: přizvedněte kýl a povolte otěž hlavní plachty, ozve se křup, křup a hlavní plachta se pod náporem větru vytrhne asi na třech místech z jezdců, které jezdí ve stěžni. V mžiku jsem sbalil genu a najednou ruplo lano od sklopného mechanismu kormidla. Loď je najednou volná, ale vyklopené kormidlo na hladině se velmi těžko ovládá. Chvilku trvá, než se srovnáme zpět do plavební dráhy. Probíhá hlášení škod. Je jasné že budeme muset zastavit a vše opravit. To brzo, když jsme vypluli teprve včera.
Připlouváme do vesnice Elburg. Podle mapy by tu měl být i nějaký jachtshop. Jenže jachtshop je bohužel zavřený. Vyhrabeme tedy v náhradních dílech na Škorpionu několik nových úchytů na plachtu. Lano od kýlu jsem vyměnil za nové, co mám v zásobě, a vše je zase tak jak má být. Můžeme vyrazit na prohlídku tohoto starého a malebného městečka. Dominantou je historické centrum s věží a celé je to obehnáno vodním příkopem. Určitě městečko stojí za návštěvu. Toho dne jsme nasedli na mělčinu ještě jednou, ale tentokrát se to obešlo bez ztrát. Večer kotvíme na ostrově De Ral. Po večeři popíjíme i s Verčou na palubě Škorpiona a já hraju na kytaru. Probíráme dnešní nevšední zážitky a já si do seznamu náhradních dílů, které musím příště na plavbě mít s sebou, připisují plastové úchyty na hlavní plachtu. Poláci jim říkají čongy. I u nás v rodině tento název zdomácněl.
Ráno začíná bojem s chaluhami. Ostrov má krásné kryté kotviště, ale bohužel všude rostou ode dna řasy. Škorpion má zabudovaný diesel motor a lodní šroub pod trupem je dosažitelný jen ponorem. Oproti tomu Lente má klasický přívěsný motor a tak, když něco namotáme, zvedneme motor nahoru a šroub lehce očistíme. Vzali jsme tedy Škorpiona do vleku na lano a vytáhli ho na hlubší vodu. Plujeme dál kanálem a najednou pod námi jezdí auta. Dost netradiční pohled z lodě. Právě jsme propluli přes Aquaduct Veluwemeer. Nedaleké městečko Zeewolde nám přijde vhod jako zastávka na doplnění zásob. Už je to tu zase, návštěva galerie (tak posádka Škorpiónu říká supermarketu) nám ulehčí peněženku a lodní spižírna a lednice je narvaná sýry, kibbelingy, pudinky. To jsou ty hlavní jídelní komodity, kvůli kterým sem jezdíme. Kluci mezitím objevili přívoz přes přístav, který se samoobslužně ovládá klikou. Jezdí tam a zpět a náramně se u toho vyblbnou. Večer se přiblížíme k ostrovu Dode Hond což v překladu znamená mrtvý pes.
Hned po přistání, kde se vzal tu se vzal, přišel k nám chlap s vysílačkou v ruce a tajemně prohlásil, abychom se neděsili když na ostrově spatříme něco divného. Jak se objevil, tak i zmizel. Přišlo nám to nějaké podezřelé. Začalo nám to vrtat v hlavě a když jsme spatřili kolem ostrova kroužit záchranářskou loď, naše zvědavost dosáhla vrcholu. Za terénní vlnou jsme objevili figuranty jak po masakru motorovou pilou. Statečně se povalovali u břehu a čekali, až je objeví záchranáři. Tajemný chlap to všechno pozoroval opodál a psal si do bonz bločku, kdo tento měsíc přijde u záchranářů o prémie. Když tahle taškařice skončila, chtěli jsme ten ostrůvek nějak prozkoumat a obejít, ale za boha to nešlo. Bylo to všechno tak neprostupné a zarostlé, takže jsme museli konstatovat, že tady opravdu chcíp pes a ten název ostrova bezvadně sedí.
Pokračování příště
