Cestou na jihozápad jsme dopluli k městu Alphen. Zůstáváme před mostem na městském molu a jdeme se projít tímto moderním městem. Město není nijak zvláštní a nebýt zavřeného mostu a prázdné spižírny, patrně bychom zde ani nestavěli. Hned nedaleko nábřeží narazíme na poměrně architektonicky zvláštní kostel. Na věži má kohouta a občas jsou na fasádě vidět židovské prvky. Vstoupíme dovnitř a rozhlížíme se. Po chvilce si nás všimne protestantský pastor a mile si s námi začne povídat. Jsme pro něj poutníci, cizinci. Je oblečen neformálně do kalhot a košile. Zajímá ho, odkud jsme a kam máme namířeno. Ochotně nám ukazuje celý kostel a vezme nás i nahoru na kůr, aby nám ukázal i varhany. Zeptá se zda někdo z nás hraje na klávesy. Dloubnu do syna Lukyho, aby se dobrovolně přiznal, jinak že ho stejně prásknu. Musí s pravdou ven, že hraje roky na piáno v lidušce. Tak to je výborné, zaplesá pastor. Někoho vám hned přivedu.
Po chvilce se objeví po boku rozcuchaného brýlatého muže, který snad musel být vzhledově reinkarnací Einsteina. Rozvrkočené bohaté vlasy a brýle. Představí se jako místní varhaník a učitel a pokyne Lukymu, aby zasedl na lavici před varhany. Luky se evidentně ostýchá a já se mu nedivím. Nikdy na varhany nehrál a desítky píšťal před ním ho přivádějí v němý úžas. Hrábne do kláves a začne hrát první tóny Vltavy. Varhaník řekne aha Moldau a začne mu šlapat basy na nožní klaviatuře a přitom pomáhat levou rukou. Varhany otřásají kůrem. Je to velmi nevšední a vzácný prožitek. Takový, pro který si sem Luky šel. Zahrát si s varhanním velmistrem, jak jsme pak zjistili, který píše učebnice a hraje i v Paříži ve slavné katedrále v Notre Damu.
Luky září štěstím a my ostatní úžasem, že se nám povedlo toto skvělé setkání, které ještě vyvrcholí pozvánkou na koncert v 17 h. Omlouváme se, že potřebujeme proplout pod mostem a nevíme, kdy ho otevírají naposledy. To já vám hned zjistím, říká pastor a volá kamsi telefonem. Ujistil nás, že most stihneme i s koncertem a tak můžeme klidně přijít. Jdeme tedy doprohlédnout město a pak hurá na koncert. V kostele pastor přizve ke hře na varhany ještě dvě operní pěvkyně. Vše se samozřejmě odehrává v holandštině. Je to na poslech těžká barokní hudba. Nicméně sedíme, posloucháme a tváříme se, že tomu rozumíme. Pak ale zaslechneme anglicky “a zdravíme naše milé hosty z České republiky”. To mě na tom cestování hrozně baví. To setkávání s lidmi a místy, že člověk neví kde bude zítra a co se stane zítra. Ta svoboda, to já prostě miluju a k životu potřebuju.
Na trhu pak ještě nakoupíme skvělé ovoce a zeleninu a spěcháme na loď. Luky vysílá žádost o otevření mostu přes VHF vysílačku na kanále 18. Most nám hned zvedají a můžeme plout dál směrem Gouda.
Alphen nám mizí z očí za zádí lodě a patrně se sem už nikdy nevrátíme. Pamatovat si ho ale budeme už napořád, jako místo setkání a dobré vůle.
Na noc vyvazujeme lodě u kůlů, mezi kterými vedou příčné kladiny. Na břeh cesta nevede a tak jediná možnost, jak se před spaním vyvenčit a projít, je nejistý pochod přes kladinu s taktéž nejistým koncem. Celá ta procházka má asi 30 metrů tam a 30 metrů zpět. A je rozhodně lepší, když je člověk střízlivý!
Pokračování příště
