Připluli jsme se zpět k Amsterdamu, ale z druhé strany. Po cestě tankujeme palivo a nacházíme skvěle vybavený lodní obchod, kde nakupujeme lana a fendry. Staré nové věci, všechno za dobrou cenu. Lodní krám zde nemá punc nějakého navoněného a předraženého luxusu, jako je to někdy u nás, je to prostě jen další kšeft, něco jako železářství. Hledáme vhodné místo ke kotvení, ale je to tu ve městě náročné. Nakonec se přivážeme k nějakým traverzám vedle podivného parku, kde se procházejí divní lidé. Traverzy jsou tak dva metry od břehu, takže my se nedostaneme na břeh, ale ani nikdo k nám. Takže jsme vlastně v bezpečí. Spíme přímo ve městě, v pozadí nám svítí mrakodrapy Amsterdamu.
Ráno podplujeme poslední most a můžeme se zase stát plachetnicí. Stavíme stěžeň a na plachty to valíme směrem severovýchodním kolem staré pevnosti k našemu oblíbenému ostrovu Hooft. Na ostrově je však tentokrát plno a rušno. Je bohužel sobota. Tedy pro nás bohužel. Pro místní nastal čas udělat konečně pořádnou párty. A vzhledem k místu našeho kotvení budeme nedobrovolně asi součástí té párty. Ve všední dny tu kotví jedna dvě lodě. Dneska je však problém se vejít. Všude se na ostrově griluje a chlastá. Grilujeme také a pozorujeme, jak z pevniny připlouvá jeden a ten samý člun a vozí na ostrov značně nadrané cácorky, holčiny tak kolem 16ti let. Jsou vyšňořené jak do kabaretu a dělá jim velký problém z člunu vystoupit na molo, jak už jsou nalité. Mají kabelky, lodičky a nám připadá, že si tak nějak spletly výstupní destinaci.
Za chvíli se člun vrátí s další podobnou partičkou. No dneska si to tu asi užijeme. Vedle si pouští muziku nahlas a párty jede. Se zájmem pozorujeme ty holky, co provádějí za divadlo. Po vystoupení z člunu suchou nohou, což se jim podařilo jenom náhodou, se komíhají kolem krokem námořníka, který se právě vrátil z roční plavby. Divoce gestikulují všechno přehrávají jak na divadle a brutálně do sebe lámou lahve s čímkoliv co teče. Jeden by se bál že jak se u nás říká “vypijou i koze pití”. Evidentně jim vadí, že se bavíme na jejich účet. Jsme však jen pozorovatelé. Jdou za kapitánkou lodě, která pořádá párty, a stěžují si na nás. To je zajímavý aspekt zdejšího myšlení. Kde není policajt (a jako že tady fakt moc nejsou a na ostrově vůbec), tak nejbližší možná autorita je kapitán lodi. Čím větší loď, tím větší autorita. Kapitánka je tedy uklidní a trochu srovná do latě, aby tolik nechlastaly, když to neumí.
No co vám budu povídat, bordel byl až do rána. Ráno všichni odpluli a zůstalo po nich všude nas..no a nablito. K polednímu se objevil starý chlapík na červené plachetnici a sbíral po ostrově odpadky. Chtěli bychom odplout, ale okno dobrého počasí se nám bohužel uzavřelo. Čekáme bouři a pak protivítr. Víme o té bouři nejméně dva dny, takže to není žádné překvapení. Budeme tu muset počkat, až to přejde. Odpoledne opravdu přišla avizovaná bouřka. V závětří to s náma pěkně házelo. Déšť bušil do oken. V lodi se vařilo a hrály se hry. Jedno další lano jsem pro jistotu natáhl k nedalekému stromu. Bouřka ustala a vítr furt né a né se otočit. Čekání si tedy krátíme u ohně s kytarou. Občas se jdu projít po ostrově a na návětrné straně se koukám na vlny co jdou po Ijsselmeeru.
Předpověď na druhý den je skvělá a tak ji hodláme využít. Čeká nás daleká plavba a tak vstáváme v 6:00 h. Ranní službu mám já s Verčou a tak když ostatní ještě spí, odvazujeme loď a na plachty bez motoru odplouváme směr Lelystad – URK. Cesta vede zase řasovým polem, kde vodní kombajny vysekávají každý rok plavební cesty. Kdo se odchýlí, uvízne v řasách. Už to známe a umíme se zde pohybovat. Navíc máme v mobilu aplikaci, kde je vyznačen aktuální stav řas. Máme motor vytažený z vody a plujeme na zadoboční vítr. Kýl jsem posunul co nejvíc nahoru, aby nás v řasovém poli nebrzdil. Verča je na přídi a ukazuje mi cestu. Asi za hodinu a půl se dostaneme do hlavní vysekané plavební dráhy. Vytahujeme gennaker, náš rudý oblak, a plujeme na zaďák směr Urk. Povídáme si v kokpitu a plavba nám příjemně ubíhá. V deset přichází snídaně a střídání. Kormidlo si přebírá Stáňa a Luky.
Já s Verčou si jdeme lehnout dolu do kajuty a dospáváme ráno. Voda příjemně šumí, jak se otírá o trup, a to je ideální stav dotočit ještě nějakou tu “postel hodinku” Vše jde hladce až do momentu, kdy doplujeme do Lelystadu. Je zde komora, která nás přeplaví z Markermeer na Ijsselmeer. Což je vlastně jedno vnitřní moře, rozdělené komorou a hrází na půl. Při nastartování motoru v komoře jsem si všiml, že nám neteče žádná voda z chlazení. Ihned zhasínám motor a referuji Michalovi ze Škorpiona, že mám asi problém s motorem.
Neriskuji zadření a tak mě Michal na laně vytáhne z komory ven. Uvazujeme se hned za komorou na mole a jdeme řešit problém. Naštěstí se ukázalo, že je jen řasami přicpaný přívod vody k impeleru. Vše jsme vyčistili a můžeme plout dále do Urku. Počasí celkem přitvrzuje a fouká silný vítr 15 s nárazy 22 uzlů, který tvoří krátké vlny. Je to jak plout přes oraniště. Kdepak je ta ranní klidná palačinková plavba. Odpoledne připlouváme do Urku a dobíráme pitnou vodu do nádrže. Vyhazujeme odpadky a doplňujeme spižírnu. Vlny venku jsou velké a já se rozhoduji hodinu počkat, až vítr dle předpovědi trochu opadne. Michal se rozhoduje vyplout ihned. Máme smluvený večerní sraz za komorou princezny Margaret. Vítr se opravdu trochu zklidnil, a tak vyplouváme na předobok se zrefovanými plachtami. Na půl cestě mezi Urkem a Lemmerem, v lese obrovských vzdušných ventilátorů, nám vítr najednou úplně zdech. Doplouváme tedy za soumraku na motor. Máme za sebou celodenní náročnou plavbu přes 90 km víceméně na plachty. Stojíme na bóji, navečeříme se a padáme do postelí.
Zbývají nám poslední dva dny v Holandsku, které strávíme na ostrovech a jezerech ve Frísku. Za zmínku tak stojí jenom neúspěšné hledání slunečních brýlí po pádu do vody ve městě Sneek a to je asi tak všechno.
Holandsko jsem projeli křížem krážem, ale asi se sem budeme vracet. Je to taková sázka na jistotu. Příjemní lidé, památky, malebná města, jachting, “kanáling”, co kdo chce si zde vybere. Jo a ještě jedna věc! Je tu kupodivu i levno.
Mějte se krásně, sluší se přát stopu vody pod kýlem a já přidávám vždy dostatek náhradních dílu, těch které zrovna potřebujete.
Jirka
