Nedávno zde vyšel můj článek o plachtění na Lipně. Tehdy to byl “přípravný” víkend na tzv. Lipenskou flotilu, protože jsem na Lipně nikdy neplachtila a nechtěla jsem tam pořádat velkou akci bez toho, aniž bych věděla, jak to tam chodí. A teď vám popíšu, jak vypadala samotná třídenní flotilová Lipenská flotila. A nemůžu říct, že by to chvílemi nebylo napínavé.
Zábavné víkendové plavby na vnitřních vodách České Republiky pořádám už pár let. Do teď jsme vždy byli na Orlíku, protože tam jsem se učila plachtit i já, není tam draho a je to blízko Praze. Také se tam dobře kotví na plážích a pořád je tam co objevovat. Protože ale složení našich posádek se začíná opakovat (za což jsem moc ráda, je pěkné vidět, že to lidi baví a rádi s námi plují), rozhodla jsem minulou zimu, že tento rok zkusíme nové prostředí přehrady Lipno. Akce je zaměřena na plachtění, zábavu a hry a vůbec abychom si užili léta. No všechno bylo, jen toho léta jsme si moc neužili.
Téměř všichni účastníci se sešli ve čtvrtek večer u mola půjčovny Lipnoyacht, kterou vede pan Brychta. Musím říct, že pan Brychta má úžasně udržované a vybavené lodě a předání lodí proběhlo naprosto bez problému. Každá loď je trochu jiná, jiného stáří a stavu, ale je vidět, že se o ně pan Brychta stará. Čtvrtek večer je vždycky trochu zmatek, protože lidé přijíždějí postupně, ne všichni se známe, takže probíhá velké poznávání, rozdělování lidí do správných lodí, rozdělování jídla, vybalování a podobně. Nakonec se ale podařilo, že jsme se v devět večer sešli všichni v nedaleké hospodě na večeři, pivo a uvítací řeč (kterou trochu narušoval nerudný výčepní).
Vtipná vsuvka: když cokoliv domlouvám dopředu na flotilu, je složité vysvětlovat lidem, že jsme prostě velká parta přátel, co plachtí společně na šesti lodích. Podle potřeby tedy jsme buď “dětský tábor”, nebo “firemní teambuilding”. To druhé funguje dobře, protože lidé si hned představí kravaťáky co rozhazují peníze a hned se s nimi lépe mluví.
Celkem jsme tedy měli 6 lodí. Na čelou stála krásná Dehler 31 s kapitánem Mikim, vedle jsme stáli my s Jeanneau Sun Light 30, vedle kapitán Ondra a jediná černá loď flotily Barberis Show 29. Dále Jeanneau 29 Arcadia s dostavovaným obrovským zrcadlem a kapitánem Kubou (který kapitánoval poprvé), dál můj bratr Ondra s lodí Feeling 28 (která neměla ani jedny dveře a místo nich všude jen závěsy) a poslední nejblíž u břehu kapitán Radek a nejmenší loď flotily Bavaria 27. Každá loď unikát. Nutno říct, že všichni kapitáni mají RYA Day Skipper licenci, kromě bráchy Ondry a ten má zas napluto víc než kdokoliv okolo.
Ve čtvrtek večer bylo horko a krásné počasí. Věděli jsme, že se má ochladit, ale nikdo jsme nečekali takovou zimu, co nás ten víkend zastihla. Hned v pátek, co jsme vylezli ráno z lodí, bylo jasné, že 2 vrstvy oblečení stačit nebudou a že nechat doma kulíška byl špatnej nápad. Nabalení do všeho možného jsme dodělávali safety briefingy před plavbou a vyrazili.
U mola se stálo klasicky “chorvatsky” na mooringu. Naštěstí všechny naše lodě stály hned vedle sebe, takže první jsem odjela já se svou Sun Light 30, protože jsme stáli hned na kraji, a tím se udělal krásný prostor pro druhou loď, která odjížděla po nás. Takhle jsme všichni pohodlně postupně vyjeli bez stresů. Jediná loď Dehler 31 s kapitánem Mikim stojí na čele mola na dvou moorinzích přímo proti větru. Odplouvání v pohodě, ale zaplouvání jsme Mikimu teda nikdo nezáviděl….
Protože u většiny lodí jsme nevěděli jméno (jen typ a výrobce lodi), každá posádka měla za úkol vymyslet si vlastní volací znak a k tomu si nakreslit vlajku. Takže jsme na sebe do vysílaček volali třeba: „Žofinka, Žofinka, Žofinka, tady Babybox, Babybox…“ No pokud nás někdo na stejné frekvenci poslouchal, muselo to být vtipné… Další volací znaky byly Flundra, Uprchlíci, Kachnička a Čubička.
Hned za rohem zátoky vykoukl krásný Frymburk a my se vydali směrem k velkému Lipnu a k yachtklubu Černá v Pošumaví, kde jsme měli na noc rezervovaná místa u mola. Od začátku bylo jasné, že to bude velmi zajímavý jachting. Předpověď říkala něco o stabilním 20 uzlovým větru, v poryvech 24. To už je samo o sobě docela dost, zvlášť, když máte loď plnou nováčků. Všichni kapitáni si ale předtím vyzkoušeli způsob refování a prošli s posádkou všechny plachty, takže neměl být problém. Ještě na “úzkém” Lipně jsme vytáhli již zrefované plachty (my například i druhý ref) a jali se křižovat proti větru.
Protože jsem měla nejpřeplachtěnější loď a již zkušenou posádku, byli jsme nejrychlejší a jako první jsme vyjeli na “široké” Lipno. A tam jsme dostali první 30 uzlový náraz. Lehli jsme si pěkně na pravý bok a hned jsme povolovali plachty. Nemám ráda moc velké náklony, loď se blbě ovládá a drift začne být nesnesitelně velký. Poté co jsme takovéhle poryvy chytili asi 3 jsme začali přemýšlet, jak tu obrovskou hlavní plachtu, která už byla na posledním refu, ještě zmenšit. Stále ale přifukovalo a začaly se zvedat asi půlmetrové vlny. Půlmetrové vlny! To jsem na vnitrozemských vodách Česka fakt nečekala! Do toho byla zima, všichni jsme byli navlečení ve všem, co jsme s sebou měli, včetně pyžam. Zkoušeli jsme křižovat dál našim kurzem, ale ve chvíli, kdy i přes cípeček geny a skoro úplně povolenou a plácající se hlavní plachtu jsme si zase lehli na bok, jsem toho začala mít plné zuby. Windmeter v tu chvíli ukazoval 38 uzlů. Tříšť hnaná větrem nám šla přes příď i do kokpitu a my byli za chvíli ještě ke všemu mokří. Nepřeháním! Kdyby mi to předem někdo vyprávěl, nevěřila bych mu! V podpalubí seděla kamarádka Hanka zapřená o podpěru stěžně a stolek v salonu a kojila nejmladšího člena posádek, osmiměsíční Klárku. Té nějaké náklony a zmatek vůbec nevadil.
Protože zbytek lodí, kromě mého bráchy Ondry, byl ještě vzadu, radši jsem je vysílačkou varovala, že máme silné poryvy, ať zváží stáhnutí plachet, a jestli všechno zvládají, když i my máme plné ruce práce. Odpověďmi mi bylo “tady dobrý” a “my cajk” a podobně. Jsem si říkala, jak mám krásně vycvičené kapitány. I nedalo nám to a otočili jsme to na zaďák, abychom se k nim vrátili a koukli, jak to zvládají. Stáhli jsme hlavní plachtu a ve chvíli, kdy kormidelník Dodo otáčel na můj povel loď o 180 stupňů, mi nedošlo, že po sundavání hlavní plachty jsou stále povolené otěže. No dostala jsem do hlavy ráhnem, naštěstí bez plachty. I tak to byla pěkná šlupka a mě se trochu zatmělo před očima. Hlavně že všem vždycky stokrát opakuju bacha na hlavu. Večer si ze mě všichni dělali srandu že jsem „napadla ráhno“, protože můj milý Dan jim to všem hned vykecal. 🙂
Než jsme dopluli ke zbytku lodí, vítr trochu zeslábl, takže to sice bylo pořád náročné, ale už snesitelné i s většími plachtami jako měla Sun Light. Jediný kapitán Kuba měl problémy s genou, protože se jim rozvázal uzlík držící rolfokové lanko na rolfoku a v tom vichru jim vyletěla celá gena. Kluci se to snažili na přídi svázat a zkrotit, ale moc to nešlo, tak nakonec stáhli celou genu ze stěhu. Večer jsme si z Kuby dělali srandu, že se “proletěl na plachtě”. Večer jsem se dozvěděla, že v užší části, kde byl zbytek lodí na zámi, nebyly tak příšerné podmínky. Ještě že tak.
Vítr se držel na nějakých 20-30 uzlech, takže už to šlo oproti těm šíleným poryvům dobře. Nakonec jsme měli úžasný den plachtění až k jachtklubu Černá v Pošumaví, kde jsme se vyvázali okolo čtvrté odpoledne. Musím říct, že i když to bylo jen pár hodin plachtění, byli jsme všichni promrzlí a unavení (ale nadšení!) rádi, že stojíme u mola. Část posádek sedla do místního výčepu ke správcovi mariny na pivo, část pospávala v lodích, včetně kapitánů. Na plánu byla soutěž kapitánů a ohýnek a buřty na ohništi, které je u červeného vjezdového majáku.
Musím říct, že jachtklub mám moc ráda a už jsem ho popisovala v minulém článku o Lipně. Tato zkušenost byla stejně pozitivní, žádný problém, ohýnek úžasný, pivo nám pan správce ochotně točil, vše v pohodě. Jen byla furt zima a chvílemi pršelo, takže byl trochu problém rozproudit zábavu a vytáhnout lidi z tepla. Nakonec se to podařilo a proběhla soutěž kapitánů, ve které měli závodit v různých disciplínách jako je chůze s plechovkou na hlavě, zazpívání námořní písně, spoutání člena posádky a odpovědi na vtipné otázky o plavbě. Byla to sranda a posádky se snad bavili.
Na chvilku přestalo pršet, takže jsme i rozdělali oheň a večeři. Západ slunce nad Lipnem v popředí se zakotevnými loděmi byl vskutku dojemný. No zábava u ohně vydržela až do časného rána.
Pokračování příště…