Lying ahull – jak uvést loď do driftu bez plachet a ulevit posádce

Rupert Holmes popisuje své zážitky z bouře na palubě malé 29stopé plachetnice v Keltském moři.

Moje první bouře na otevřeném moři byla v Keltském moři napůl cesty mezi Land’s End a Mizen Head. Přesně v místech, kde kdysi udeřila pověstná bouře při Fastnet Race 79. Za úsvitu procházela silná studená fronta a za ní přišel severoseverozápadní vítr o průměrné rychlosti 32–35 uzlů, v poryvech i více než 40 uzlů. Chvíli jsme pokračovali pouze s malou přední plachtou, kormidlo bylo pěkně vyvážené a relativně lehká 29ft rekreační plachetnice se snadno vyhupovala na impozantní vlny.

Ovšem i když lodi nic nehrozilo, naše malá posádka začínala být rychle vyčerpaná, neboť autopilot na píně rozhodně tyto podmínky nezvládal. Vzhledem k tomu, že kolem bylo cca 100 mil volného moře, nebylo rozhodnutí zastavit se příliš těžké. Jedinou otázkou bylo jak. Již jsme měli skasanou hlavní plachtu, takže klasické řešení postavit loď do dryftu pro nás nebylo automaticky první volbou a vztyčování další plachty nám připadalo jako špatný postup.

Lying ahull – postup

Místo toho jsme spustili přední plachtu a postavili loď lying ahull, tedy bez plachet a s pínou přivázanou do závětří. Loď se okamžitě přestala kymácet a tříšť létat. Pod tlakem větru do takeláže jsme se nakláněli zhruba 15°, občas i o něco málo více. Když pod námi procházela vlna, a pak se loď opět postavila téměř zpříma.

Naproti tomu pět větších jachet vyslalo té noci MAYDAY a byly odtaženy do Kinsale v jihozápadním Irsku. Vítr následujícího rána polevil a umožnil nám zamířit do Kinsale s větrem o síle 6–7 Bf. To byly stále bouřlivé podmínky, nicméně naše loď s efektivně volenými plachtami a praktickým refovacím systémem byla ke zvládnutí této situace dobře vybavena.

Je zřejmé, že ulevit lodi i posádce bylo správným rozhodnutím. Co by se ovšem dělo, kdyby vítr i nadále sílil a zalamující se vlny bránily postavení lodě do lying ahull? To byla relevantní otázka vzhledem k tomu, že jsme na lodi neměli vlečnou kotvu. Po diskuzi o problému jsme usoudili, že nejlepším postupem by bylo vyzkoušet táhnout za námi náhradní malou kosatku jako improvizovanou vlečnou kotvu.

Podobné rady a zkušenosti najdete také v knize Kapitán do nepohody.  Pro členy Námořního klubu sleva 50%. Nejste členem? Další informace zde. Nebo se rovnou přidejte.