Pětidílný seriál zkušeností a praktických rad k jachtingu na Mallorce z pera Juraje Hurtíka.
Porto Cristo, další přístav s biblickým jménem, ke kterému mám tak trochu rozpolcený vztah. Na jedné straně bych ho rád navštívil opět, na druhé straně byl pro mě doposud tou nejtěžší zkouškou pro skippera.
Po delší plavbě z Cabrery, při silném větru z východních směrů, už jen motorujeme. Moře je rozbouřené, mořská nemoc se chytá některých členů posádky, brzké přistání se jeví jako nutnost pro přežití. Porto Cristo leží v přirozené zátoce, která se hadovitě zařezává do vnitrozemí. Naproti sobě tu stojí dvě maríny: soukromá CN (nalevo při pohledu z moře) a Ports IB (napravo). Přístav je díky poloze velmi dobře chráněn před vlnobitím, pokud v něm už stojíte. Ale vstup může být při silném větru z východních směrů zrádný.
V ústí přístavu kotví výletní lodě, které, plné turistů, jezdí v krátkých intervalech a vysokou rychlostí. Provoz je hustý, zejména v poslední ostré zatáčce tvořené dlouhým vlnolamem vybíhajícím do zátoky. Ten vám navíc do poslední chvíle brání ve výhledu na situaci v přístavu. Hned naproti němu se nachází malá pláž oddělená žlutými bójemi, které ale její návštěvníci ne vždy respektují a můžete je najít přímo před lodí. Se silným zadním větrem překonávám i tuto překážku. Vyhýbám se v úzkém koridoru výletní lodi na pravou stranu – detail, který má později vážné následky. V tu chvíli z přístavu už na mě troubí další „glass bottom“, spěchající na vyplutí. Nevadí, hlavně klid. Na silný zadní vítr vplouvám do přístavu, míjím vyhrazené místo v Ports IB maríně s úmyslem do něj následně pěkně zacouvat. Neutrál, zpátečka, loď se pěkně rozjíždí dozadu. A tehdy začal tanec. Loď nereaguje na pokyn kormidla. Vítr ji drží pěkně srovnanou a ani za nic ji nepustí. Je mi jasné, že příď nedokážu proti větru protlačit, loď ještě nechytla stopu a já, vytlačený na pravou stranu úzké zátoky, nedokážu opsat dostatečně široký oblouk. Nevadí, zkusíme znovu. Neutrál, plyn dopředu. Loď zpomaluje a já nad ní najednou ztrácím kontrolu. Místo pohybu vpřed vzhůru zátokou se stočí s geometrickou přesností přímo napříč úzkým koridorem. Nedokážu si to vysvětlit. Vím, že do zad mám vítr, vím, že do zátoky z opačné strany vtéká malá říčka. Působí ona jako protitlak fixující trup lodi v příčném směru? Tak či onak, pohled na břeh mě zamrazil. Loď se pomalu, ale jistě posouvá bokem(!) vzhůru čím dál užší a mělčí zátokou. Rychlý pohled na hloubkoměr. Zamrzl. Dotykový panel neukazuje hloubku, nereaguje na dotek a na restart dole v salónu není ani pomyšlení. Loď nemá bow-thruster, se dvěma kormidlovými listy můžu na prop-wash zapomenout, na břehu se sbíhají první zvědavci a já tipuji, jestli narazím zádí do pontonů maríny CN nebo do lodí zakotvených přede mnou. Tak takto se asi cítí poslední oliva ve sklenici, bez šance na únik. Osamělost velení se nikdy nepřihlásí tak naléhavě, jako v kritické situaci. Zkouším loď dostat z této komické polohy. Prudkým přidáním plynu přinutit kormidla k poslušnosti a odhodit záď na stranu. Nakonec sice slavím úspěch a loď se mi podaří otočit. Marineros na břehu při následném vyvázání jsou trpěliví a velmi nápomocní, moje vděčnost nemůže být upřímnější. „Don’t worry, too strong wind,“ odpovídají s úsměvem. A možná mě jen chtějí povzbudit? Opravdu dost foukalo. Vyvázli jsme zdraví a bez poškození. Až na mé sebevědomí, které leží někde vedle bilge pumpy. Po vypnutí motoru konečně resetuji přístroje a kontroluji hloubku. 40 cm rezervy. Něco málo víc než pověstná jedna stopa pod kýlem.
Marína Ports IB, jinak příjemná, je součástí městského mola. V ceně cca 25 EUR je pitná voda, elektřina i přístup do sociálních zařízení. Ta jsou čistá a přístupná čipovou kartou – vyzvedněte si ji na kapitanátu za vratnou zálohu 20 EUR. A když tam už budete, rovnou se zeptejte na přípojku vody. V Porto Cristo potřebujete poměrně specifický adaptér, který pravděpodobně ve výbavě vaší lodě nenajdete. Opět vám ho ochotně půjčí, za vratnou zálohu 50 EUR.
Samotné městečko v hlavní sezóně podle všeho praská ve švech, ale v květnu bylo návštěvníků tak akorát pro dotvoření atmosféry. Promenáda podél přístavu je lemována kavárnami a restauracemi, nabízejícími příjemné posezení. Jen několik minut pěší chůze vzdálené Dračí jeskyně (zapsané na seznam UNESCO) jsou jedním z hlavních magnetů – my jsme je bohužel navštívit nestihli.
Porto Cristo je zajímavý a autentický přístav s typickou atmosférou Mallorky: úzká zátoka, původně rybářská infrastruktura adaptovaná pro potřeby rekreačního využití. Dejte si pozor na hloubku a rozměry lodě – pro větší jachty a katamarány vstup nemusí být povolen vůbec. Bližší informace najdete v pilotovi.
Bahía de Palma: Dvě záložní možnosti na přenocování
Zmíním ještě dvě zastávky přímo v zálivu Bahía de Palma. Neřadí se mezi highlighty ostrova, ale mohou dobře posloužit v případě, že z různých důvodů nechcete nebo nemůžete zůstat přímo v hlavním městě.
Cala Blava – jen pokud opravdu musíte
Cala Blava je bójkové pole spravované Ports IB, vzdálené jen cca 6 námořních mil na opačné straně zálivu od přístavu v Palmě. Formálně se označuje jako „zátoka“, ale ve skutečnosti jde o jakýsi nevýrazný ohyb v pobřeží. Na břeh se těžko vystupuje a není tam co dělat. Ochrana před větrem a vlnobitím je velmi slabá, zejména z jižních směrů.
Při mé první plavbě jsem toto místo zvolil jako úvodní zastávku na seznámení se s lodí. Rezervace probíhá standardně přes portál Ports IB – vybíráte si konkrétní bójku podle čísla a pozor na časový údaj v rezervaci. Podle recenzí se stalo, že při dřívějším příjezdu byla lodi dodatečně účtována i denní sazba za krátkodobý pobyt. Cena, vzhledem k hodnotě, dost vysoká – něco přes 50 EUR za noc.
Cala Blava má pro mě jeden pozitivní přínos – nechtěný trénink HOB (hook over board) při pokusu zachytit bójku. Díky spuštěné koupací plošině a troše štěstí se hák podařilo vylovit. Od té doby už bójky chytám zásadně zezadu, při couvání. Noc nedopřála moc odpočinku. Vlny narážely razantně, posádka si prošla všemi odstíny zelené. Ráno bylo krásné, ale dojem zůstal jen částečně vyžehlený.
Marína S’Arenal – za komfort se platí
Jen několik mil severně od Cala Blava leží marína S’Arenal – pod správou CN. Ve srovnání s předchozí lokalitou nabízí úplně jiný standard. Plně vybavená mola, voda, elektřina, sociální zařízení. Marína leží na začátku dlouhého pásu hotelů a pláží, který se táhne dále na západ okolo zálivu Bahía de Palma až k hlavnímu městu. Poloha maríny je však přesto relativně klidná. Počítejte s cenou převyšující 100 EUR za jednu noc.
Proč Mallorca?
Na závěr se vracím k otázce, kterou jsem zatím úplně nerozvedl: Čím konkrétně je Mallorca tak přitažlivá pro jachtaře? Odpověď je poměrně prozaická: fouká tam vítr. A to prakticky pořád.
Snad každý, kdo se někdy plavil po Jadranu, zná ten frustrující pocit, když posádka většinu charterového týdne musí „pufkat“ na motor, při každém náznaku vánku rychle vytahuje plachty, aby si aspoň trochu zaplachtila – často jen proto, aby je za chvíli zase stáhla.
Naopak, Mallorca v tomto ohledu nabízí mimořádně příznivé podmínky. Díky své izolované poloze, dále od pevniny, je pravděpodobnost úplného bezvětří velmi nízká. Vítr tu fouká většinou v rozumných mezích, které odpovídají i „C-čkovým“ jachtařským licencím (Pozor – zatímco české „ministerské C-čko“ vás opravňuje plavit se do 20 NM od pobřeží s větrem do 6° Bf, slovenské licence stejné kategorie bohužel jen do 12 NM a s větrem do 4° Bf).
Samozřejmě, vítr nemusí vždy foukat tam, kam byste potřebovali – protože nemáte takovou svobodu volby trasy jako v labyrintu chorvatských ostrovů, plavíte se víceméně podél pobřeží. Je také třeba sledovat předpověď počasí, zejména mistrál či občasné bouřky.
Pokud však zvolíte období pozdního jara (květen, červen) nebo brzkého podzimu (září), máte velmi vysokou šanci zažít výživný plachtařský týden. Takže – na viděnou na Mallorce ‘26?
Pod čarou
Pokud by vás zajímaly finanční náklady, náš týden na Mallorce v květnu 2025 vyšel kompletně na 1000 EUR na osobu. Cena zahrnovala pronájem čtyřkajutového Oceanisu 40.1 (zcela nová loď, uvedená do provozu v říjnu 2024, se všemi poplatky a nulovou kaucí) pro 7 osob, přístavní poplatky, stravu (kombinaci vlastního vaření a občasné restaurace), palivo a veškeré další výdaje včetně zpátečních letenek Vídeň – Palma.
Víte co jachtař potřebuje? Námořní klub!