Léto/ podzim 2010. První etapa-sólo –Karibik-Azorské ostrovy
Hlásím se opět živ a zdráv z první etapy mé sólo plavby. Nacházím se na Azorských ostrovech (Horta), kam jsem zdárně doplul po 34 dnech, 2700 Nmil (5000 km). Pouze stručně přiblížím co se odehrávalo…
Přípravy před odjezdem začaly být opravdu dramatické. Prováděl jsem velké úpravy hlavně kolem stěžně, všechna lanka jsem povyměňoval za silnější, dále změna ráhna… Čekal mě velký samostatný nákup, očištění spodku lodi, oprava motoru, el. pilota, zašití už hodně špatných plachet a spousta dalšího. Čas ubíhal, peníze docházely a počasí se stále intenzivněji zhoršovalo s možností vzniku hurikánů. Už nebyl čas nic ozkoušet, ani peníze na cokoliv navíc kupovat. Získat pocit připravenosti bylo opravdu těžké. Většina lidí, a to i jachtařů, mi můj už pozdní start (sólo na malé, amatérsky postavené 26 stopé lodi) rozmlouvala. Stále jich však pár zůstalo (asi tak dva a půl) při mě. Hlavní bylo být připravený na vše. Můj kamarád Maik (ostřílený vlk) vyrazil asi tři dny přede mnou. Hlavně ale důvěra rodiny i Máji bylo to, co mě drželo a podpořilo nejvíc. A v neposlední řadě benzínová pumpa CADISCO, která mi zdarma poskytla dobít mé baterie a v klidu se u ní připravovat poslední dny před startem! DIKY MOC VŠEM!
Přišel tedy pátek 27.6.2010, den, kdy lodě nevyplouvají a taky SMS od mého bratrance Marka: ,,Počasí na dnešek vypadalo nejhůř – tak snad se to nezhorší.” Přestal jsem už radši poslouchat i předpovědi, nahodil jsem motor, naposledy zamával přátelům a vyrazil z laguny přes sklápěcí most na oceán.
Vítr foukal dost silný severo-východní, vytáhl jsem plachty, zjistil, že stěžeň a vše okolo drží, vyhodil jsem 50m bezpečnostní lano za sebe, připoutal jsem se a razil vpřed. Ostře proti větru a vlnám. Začala hodně mokrá neklidná plavba přímo na sever a věci uvnitř si opět nacházely svá místa. Po několika hodinách nechyběla ani má tradiční blicí chvilka, která ale vždy časem zmizí. Za mými zády se ukrutně zatáhlo a mohl jsem s radostí pozorovat, jak na ostrov St. Martina útočí blesky. Pokračoval jsem dál a postupně hledal způsob, jak spát a při tom řídit, dávat pozor na překážky, umět včas zareagovat na možnou změnu větru i vln, a to 24 hod. denně, 7 dní týdně, 31 dnů měsíčně. Další nelehká věc byla se rychle čelem postavit k plotně a každý den si umět uvařit něco, co by se dalo alespoň trošku jíst. Přece jen Mája chyběla dost..
Po asi týdenním stoupání(750Nm), prorážením vln a vybíráním vody vniklé dovnitř se vítr stočil a začal vanout z jihu až z jiho-západu. Všecko to ukrutný černo, obrovské mračna a blesky se mě rozhodly následovat. Začalo opravdové peklo a hodně krutej čas. Slunce jako by neexistovalo, nestabilní vítr, každou chvíli nějaká dešťová přeháňka a poryv. Viditelně silné bouře hromy a blesky však stále drželi odstup a měl jsem kudy plout. Klid však netrval dlouho…
Neděle 4.7.v jednu hodinu ráno. Ležím v podpalubí a probouzí mě zvláštní hukot a rezonance. Se strachem z velké lodi vystřeluji ven vše zkontrolovat. Bylo to však něco mnohem horšího. Byl jsem v cestě neuvěřitelně silné bouři…. Každá vteřina byla rozhodující, okamžitě jsem zaujal bouřkový stav. Na všechny refy a s malinkatou kosatkou jsem se snažil směřovat rychle bokem a vyhnout se centru. Začalo silně foukat a do toho jedovatě pršet. Vlny se zvedaly čím dál více, vítr rozprašoval vodu všude. Hodili by se mi potápěčské brýle a šnorchl. Nebyl však čas, vítr neskutečně zesílil, tak že mi tvaroval obličej! Ještě nikdy jsem se tak s kormidlem nepral, abych udržel kurz. Stále jsem se v té smršti snažil mířit bokem a přitom se udržet na palubě. Vítr však začal měnit směr a donutil mě začít se stáčet na jih, byl však stále stejným úhlem vůči lodi! Byla to jasná cirkulace. O chvilku později jsem dostal silný poryv od přídě. Ráhno přeletělo velkou rychlostí na druhou stranu a mít v tu chvíli o pár cm výše hlavu, letěla by jako míček odpálený při baseballu. Kiking (kladkostroj držící ráhno dole) se mi rozletěl na kusy a natrhala se hl.plachta. Obrovský rachot a svištění lan, nemělo cenu dál bojovat. Zajistil jsem rychle stáhnutou plachtu, ráhno a zmizel do kajuty. Loď začala driftovat, vlny si nás přehazovali a já jsem mohl okénkama pozorovat rybičky. Sáhl jsem po hasičáku a vzal si ho k sobě. Jediný stěžeň v okolí, nevěděl jsem, jestli na mě nezaútočí i blesky, na které jsem se tak dlouho denně díval. Měl jsem i plán: rychle zahodit všechno hořlavé do oceánu- 100l benzínu,18kg plynu,20l lihu., čtyři velké baterie. Dostat přímý zásah a mít případně požár v dřevěné lodi, asi bych nestíhal hasit…
Do svítání se však bouře přehnala a oceán se postupně uklidňoval. Následovalo ještě několik slabších bouřek, ale za pár dní se ukázalo opět sluníčko. Čas na opravu plachty, zároveň i možnost si přeprat a usušit.Vítr byl později dlouho východní, pak nastalo opět několik desítek větrných výkyvů, kdy jsem musel několikrát za den i noc měnit velikost plachet a nastavení pilotů. Ryby po celou dobu plavby moc nebrali. Také došlo na čtyři dny v kuse trvající totální bezvětří – voda jako olej 10W4O. Mohl jsem si tedy v klidu zašívat (křížkem..hi), učit se vařit a péct, uklízet a zároveň dobíjet baterie mým novým generátorem.
Prakticky denně si zapršelo, a to opět nesnášel el. pilot, který párkrát zazlobil a nakonec zůstal už v pytlíku s vyvrtanou dírou zespodu. Slaná vlhkost mi opět poškodila další elektroniku: počítač, tentokrát i hlavní GPS, zároveň nabíječku na baterie velké i malé, ovládání foťáku, mikrofon kamery… Na lodi přestává být věc bez poruchy.
Potkal jsem několik velkých lodí, které se mi ozvaly do vysílačky. Také při spuštěných plachtách se jedna přiblížila natolik, aby zjistila, jestli jsem ok. Zároveň jsem ale trefil velkou dřevěnou paletu a byl jsem opravdu moc rád, že mi nepoškodila hlavní kormidlo. Můj konečný strategický způsob byl spát, kdy je to jen možné s otevřeným vchodem( přes den či noc), nedopustit být unaven, ale v každé chvíli být maximálně připraven. Člověk, když odpočívá nebo spí, slyší delfíny, když jsou kolem, motor velké lodě, co se blíží, i jakoukoliv změnu na palubě a venku. Nepotřebuje žádný budík, který stejně slaná voda časem zničí. I tlak na zuby a hlavu umí být rychlejší než barometr. Poslouchat, koukat,cítit, předpokládat a správně a rychle se rozhodnout a bezpečně udělat. Hlavně o tom byla tahle plavba a bude i dál.
Pekl jsem, smažil jsem, vařil jsem, přežil jsem. Už po 31 dnech jsem spatřil zemi, ostrov Flores. Stále předoboční vítr mě hnal a snášel na jeho břehy a porucha navigace mi dávala v tu chvíli opravdu zabrat. Použil jsem náhradní GPS a ostrovu se tak tak vyhnul. Využil jsem zachyceného signálu na mobilním telefonu se ozval domu, že žiju. Ještě 250 km! Nastal den úplňku a opět dvoudenní bezvětří. Druhý den čekání mě donutil zapnout motor a pokračovat potupně dál. Byl jsem totiž moc severně a kdyby začalo opět foukat, asi bych musel ostrovy objíždět. Okolo řádili delfíni a má rychlost byla díky protiproudům kolem ostrovů stále nižší. Byl to hodně náročný motorový dojezd rychlostí chůze a tím i s velkou spotřebou. Ukázali se ale žraloci, hejna ptáků i medúz a v dálce dokonce i velryby. Palivo vyšlo tak tak a do bezpečného populárního přístavu HORTA (ostrov Faial), kde začal silný protivítr, jsem se s úžasnou plachetnicí ALYÍ II zdárně doplavil ve středu 27.7.2010 v 12:00.
Zde se pár dní zdržím. Pro odpočinek a na doplnění zásob (hlavně koupím pořádný česnek, vajíčka na bábovky atd.) a plavba bude moct pokračovat dál na Madeiru a Kanárské ostrovy(1080 Nm, 2000 km). O všem bude rozhodovat hlavně počasí a to je PŘÍRODA.
-DĚKUJI MOC- opět všem, kdo fandí, drží pěsti či dokáže se dokonce ozvat a povzbudit. Zdravím a přeji pěkné, klidné dovolené -KPT Martin Doleček