Říjen 2009, píše Mája
Čekalo nás posledních pár dnů na věčně jarní Madeiře, smutné loučení, pětidenní plavba na Kanárské ostrovy (600km, 324Nm), kde budeme znovu objevovat nová místa, kulturu i přátele. Před tím vším jsme však uvítali první návštěvu, která za námi zavítala na jih, a to z Irska. Byla to sestra (Májina) s jejím přítelem Andym.
Od úterka, 18. Října, jsme tedy znovu pobývali v krásném prostředí přístavu Quinta do Lorde, které reprezentovalo ostrov opravdu bravurně, oproti prostředí Funchalu. Naše hosty jsme vzhledem k naší situaci, jak jistě chápete, nemohli uctít bohatou nabídkou stravování nebo jiných věcí slušících se k pohoštění návštěv. Nakonec jsme spíše my byli pohoštěni jimi. Neumřeli jsme tedy díky nim hlady a naše hlavy se nelámaly nad žádnými výdaji. Děkujeme!
Nemějte nás ale za úplné vyžírky. Snažili jsme se na oplátku proplatit vše nezapomenutelnými zážitky, příjemným relaxem i zkouškou námořnického života. Doufáme tak, že jsme všichni na závěr byli spokojení a šťastní. My rozhodně!
Týden nebyl zrovna nejdelší dobou, abychom jim stihli ukázat vše. Navštívili jsme ověřená místečka beroucí dech. Projeli jsme ostrov vypůjčeným autem. Prošli jsme místní tržiště tropického ovoce, ryb, tretek i cetek všeho druhu. Plavili se po moři, šnorchlovali, rybařili. Počasí nám přálo, takže o sluníčko nebyla nouze…
V průběhu tohoto týdne zároveň přišlo již zmiňované loučení. V pátek jsme si užívali poslední večer s muzikantkou Annou, jejím novým přítelem Nicolasem a s dalšími námořníky, kteří ve velké skupině pluli společně do Brazílie. V sobotu ráno jsme si ještě řekli poslední sbohem plné emocí. Snad se ještě někdy potkáme!
Tím však velká rozlučka s Madeirou ještě neskončila. Na moře s námi ještě před odjezdem vyjeli čeští přátelé Šárka a Honza. Bylo to krásné odpoledne v přilehlé zátoce, kde jsme se koupali a potápěli. Obdivovali jsme všichni krásnou podvodní hladinu!
Uteklo to jako voda a už jsme se loučili na letišti i se Zuzkou a s Andym. Obdarovaní o jídlo, vzpomínkové předměty, oblečení, tisk a kosmetiku od nich i od Šárky s Honzou jsme se začali také chystat k odjezdu. Neodbyli jsme to jen tak. Přijali jsme nakonec ještě pozvání od Šárky a vyrazili s nimi na poslední výlet. Konečně na nás měli celý den. Dokonce se přiletěl na Honzu podívateho věčně mladý taťka Bohouš, který pochodoval s námi a naše plavba ho moc zajímala, stejně jako nás zajímali jeho cestovatelské historky ze života. Čas ten den příliš nekvapil, takže jsme stihli vyjet ještě jednou na moře všichni spolu. Trochu pršelo, ale aspoň foukalo. Po pár skleničkách a příjemném posezení na lodi, už zpět zase v přístavu, přišlo opět poslední čau a šťastnou cestu..Bude se nám opravdu stýskat.
Jako obvykle jsme ještě čekali na to správné počasí, ale už na kotvě, poblíž přístavu Machico, protože od Azorských ostrovů se žene k severnímu pobřeží Madeiry orkán, postupující dále na jih. V Machicu jsme však skvěle krytí a v naprostém bezpečí. Novým zážitkům vstříc jsme nakonec vyrazili v sobotu ráno. Moře bylo klidné, což bylo příjemné, dokud se však neuklidnil i vítr a nepřestalo foukat. Poslední noc a den nám plachty nebyli nic platné, našim pohonem se stal místo větru motor.
Do cíle plavby se blížíme ve středu odpoledne, kdy už kotvíme v Las Palmas na Grand Canarii. O teplo tu rozhodně není nouze. Připluli jsme z ostrova věčného jara na ostrovy věčného léta, jak to tak zatím vypadá. Nevítali nás papoušci ani jiná exotika, nýbrž hustě zastavěné velké město plné nevkusné architektury a průmyslu. Na druhou stranu tu rozhodně není nouze o nakupování, navíc ve velice výhodných cenových relacích. Dlouhé pláže tu samozřejmě také nemohou chybět. Místní jsou navíc velmi sportovně založení, tudíž zde vidíme spoustu sportovních hal, hřišť, ale také surfařů, lidí, co hrají na plážích badminton, fotbal, volejbal, no prostě každý si tu přijde na své! Navíc ani marina není drahá a díky velkému městu i přístavu tu snad nebude nouze o nějakou tu práci. O nové přátele nouze zatím opravdu není, asi cítí, že jsme komičtí šílenci už na dálku a rádi se s námi seznamují. Navíc se tu také znovu setkáváme s naším starým kámíkem Phillipem z Francie. Po pár dnech už se tu zase můžeme cítit trochu jako doma.
Čeká nás ještě spousta neprobádaných míst tohoto ostrova, kam se chceme podívat, a které vám alespoň prostřednictvím těchto stránek chceme ukázat. Těšte se tedy s námi na nové zítřky a zkuste se s námi na chvilku zahřát alespoň od sluníčka z fotek!!!