Listopad 2009, píše Mája
Tak po tříměsíčních více méně dovolenkových dnech nastal čas dnů pracovních. Když už jsme se konečně zaklimatizovali a zvykli si na věčné teplo, začali jsme konečně pátrat po nějaké té výdělečně činnosti. Martin, jako elektrikář a nejen to, nemusel pátrat moc dlouho. Spousta loďařů ve zdejším přístavu se po nějakém takovém šikulovi už dlouho porozhlížela. Navíc byla Martovi nabídnuta prácička za nevídanou věc, a to za člunek, který jsme tak nutné potřebovali. Obě strany tedy dostaly své dohody a po dalších dvou dnech už jsme brázdili zátokou na našem novém červeném vozítku.
Tento úspěch se musel samozřejmě patřičně oslavit, o tom žádná. A tak jsme oslavovali společně s našimi novými kamarády a sousedy. Já jsem žádné úspěchy že své strany oslavovat nemohla. Celý den jsem běhala po marině a okolí, s nadějí najít nějakou práci. Nikde nic. Zbyly mi tedy dvě možnosti: 1. zkusit resort hotelu, který je však minimálně hodinu vzdálený od mariny, nebo 2. zavítat zase po roce na pracovní pobyt do Irska. Když jsem se podívala na cenu letenek a probrali jsme to všechno s Martinem, Irsko byla jasná volba. Zbýval mi tedy poslední týden na slunečném jihu před dvouměsíčním pobytem na deštivém ostrově na severu evropy. Tento poslední týden byl překvapivě úspěšný. Setkali jsme se jak s několika novými lidmi, tak i s těmi, s nimiž jsme již měli tu cest. Většinou všichni pro nás měli nějaký melouch, a tak jsme se pustili do práce. U rakouských spřízněnců jsem posloužila panu vrchnímu elektrikáři jako překladatelka, a po zdařilé Martinově práci jsme byli pozvání i na vynikající oběd. Poté jsme pokračovali na loď za našimi finskými kamarády, kteří pro změnu potřebovali vyleštit fasádu jejich plavidla. Zvládli jsme to za jedno odpoledne a jedno dopoledne tak, že loďka vypadala znovu jako nová. Když nás tam viděl šášit jeho soused z Anglie, přišel nám nabídnout tutéž práci na jeho lodi, to už ale bylo úterý, tedy den mého odletu do Irska. Pustili jsme se do toho ale s vervou, bohužel jsem ale Martina musela nechat dodělat tu dřinu o samotě, abych si vůbec stihla zabalit a sehnat autobus na letiště, on však není žádné béčko, tudíž dokončil vše dle představ kapitána dané lodi.
Nastal tedy čas opustit palubu milované Alye i teplé kraje. Kapitán Martin zůstává tedy v Las Palmas sám.. Říkal, že se cítí, jakoby mu odjížděli na dovolenou rodiče a on zůstal sám doma, takže si asi všichni umíme představit party večery, které po mém odjezdu na lodi probíhají.
Teď už jsem druhý týden v Irsku. Mnoho se tu od loňska nezměnilo. Nastoupila jsem na poloviční úvazek do hotelu, kde jsem již v minulosti pracovala, a navíc hlídám jedno francouzské osmileté dítě, které umí anglicky asi jako já francouzsky, takže je to dost komedie. Pořád tu prší a stmívá se už v pět, ale je super vidět zase po čase všechny ty staré dobré známé, sestřičku s Andym, zároveň vyprávět o zažitých dobrodružstvích s Martou a Alyi, no a hlavně, těšit se zase na nová dobrodružství na cestě přes oceán!
26.11-Ahoj-zdravím stručně z kanárů. Je převážně krásně slunečno teplo..25 ve stínu a ideální na koupání…Od Maji odjezdu se zde stále něco děje….Vše začalo obrovským hudebním festivalem v centru města, který jsem si samo sebou nenechal ujít. O pár dní později silně pršelo a vítr přinesl do našeho kotviště silné množství mazutu. Uchytil se na všech lodích a poničil všechny člunky, lana co byli zrovna na hladině…Na tuto nehodu jsme všichni hromadně zareagovali sepsanými stížnostmi. Také se konali slavnostní akce okolo odjezdu 250 lodí různých států světa přes Atlantik…Jednou z nich byl průvod a závod člunků přímo v přístavu.
Také soutěž o nejlepší namalovaný obraz za dost velké peníze…Loučil jsem se s plno přáteli pomalu opravdu každý večer, buď nějakým pivkem, vínkem a nebo i večeří či obědem!! To hlavně proto, že všichni věděli, že má výborná kuchařka i společnice Mája odjela a já jsem na vaření hovádko. 22.11.se tedy přístav opravdu
vyprázdnil a mohl jsem už jen mávat a vybírat kontejnery s plno fajnovejma věcičkama co se jim na lodě nevešlo…Nejen Alya dostala za tu chvili na kotvě zabrat(vybité baterky, zaolejovné lana, člunek, poslední hezčí oblečení od mazutu…) Dnes jsem tedy zamířil jako plno nových lodí do mariny, kde se s ní už budu snažit zůstat vše poplatit, poopravit ji a pomalu připravovat na celkem náročnou plavbu dál. Zaslouží si péči…Opravdu se nám potvrzuje to, že čím víc se pokoušíme ušetřit-tím jsou pak ztráty mnohem větší… S prací to je tu po různu. Moje hlavní naděje na dlouhodobější práci na krasné 15m železné lodi se drevěnou palubou, se nakonec asi celá nezrealizuje…Jhan Pol Filip 57 z Belgie, od kterého jsem měl i člunek a má práce se mu moc libí, byl před pár dny u doktora, kde mu oznamili silnou rakovinu plic…Operaci odmítá a jeho sen o krásné vysněné lodi rázem uhasl. Loď je už druhý den na prodej…Jhán je teď rozhodnut odletět za svým otcem na Madagaskar, dožít svůj život tam…Můj nynější úkol je tedy poladit povrchově tuto krasnou loď, pomoct mu najít kupce, chodit na nákupy, společně obědvat a držet jeho narušenou psychiku a špatný zdravotní stav. Vzkaz nejen pro Máju: NEKUŘTE HLUPÁCI! Vždy si vzpomenu na mého dědečka, který toto slovo otevřeně často používal a to hlavně na lidi a přátelé které měl sám moc rád..Taky že je opravdu všecky svým věkem trumfl. Za pár týdnů se opět ozveme z obou stran jak vše probíhá….Moc zdravím všecky jak do Čech tak do Irska a těším se už na brzkou návštěvu mého výborného kamaráda Hordy a jeho bratrance…AHOJ KPT Martin