V pátek ráno mě čekala na Facebooku vynikajicí zpráva – byla od Martina Dolečka a ozval se ze souostroví Tonga v Pacifiku.
Citujme wikipedii: Tonga (Království Tonga) je stát v Oceánii. Království se rozkládá na souostroví Tonga v jižním Pacifiku. Skládá se ze 172 různě velkých ostrovů; 36 z nich je obydlených. Největším ostrovem je Tongatapu s rozlohou 257 km². Leží cca na 1/3 cesty mezi Novým Zélandem a Havají. Souostroví se táhne v severojižně orientovaném pásu dlouhém asi 800 km. Nejsevernější ostrov leží necelých 300 km od Samoy. Na západě se nachází asi 500 km daleko Fidži, na východě leží po 450 km Niue a po 1100 až 1500 km Cookovy ostrovy. Nový Zéland leží 1770 km na jihojihozápad.
První zpráva od Martina mě rozesmála: „Ty vole tady choděj chlapi v sukních! To je ulíítlýý“ 🙂
Martin dorazil do Království Tonga, ostrov Tongatapu poté, co před skoro měsícem vyplul z Francouzské Polynésie. Kvůli počasí vynechal Cookovy ostrovy a plul přímo na Tongu – cesta nebyla prostá dramat – jen tak tak se vyhnul Beveridge reefu. Nakonec ale šťastně doplul až na Tongu. Podívejte se na mapu, jak dlouhou cestu mají za sebou Martin s Alyií, jen 26 stop dlouhou doma postavenou lodičkou.
Alye je vůbec trošku pocuchaná dlouhou plavbou, ale zatím se statečně probíjí dál. Martin nicméně řeší, že bohužel shodou okolností nemá záchranný ostrůvek a musí plout bez něj. Což je dvojnásob špatné – především má jen obyčejný nafukovací člun a také námořním úřadům se absence lodního ostrůvku nemusí líbit.
Na Tonze Martin plánuje zůstat asi týden a pak zamířit na Nový Zéland, jde s Alyií přezimují a připraví se na další etapu – Indický oceán.
p.s. po uzávěrce dorazila ještě od Martin zpráva, že i když je Tonga takový ráj na zemi a všichni ho ujišťovali, že u mola může stát a že je tam bezpečno, vlezli mu v noci dva domorodci do lodě. Nejdřív do kokpitu a pak dolů do salónu, kde, slovy Martina „bylo to nejcennější co na lodi je, totiž já„. Hromovým řevem hnal Martin oba nezvané návštěvníky pryč z lodě, až se jeden z nich v v panice na molu zamotal do lan a značně se potloukl. „Poznávacím znamením za světla budou tedy odřená kolena,“ poznamenal Martin, „ale bohužel tu nosí ty sukně„.
Nicméně jinak jsou domorodci opravdu přátelští, tohle prý museli být nějací amatéři.
Další zprávy od Martina budou pokračovat, hned jak je pošle, což slíbil učinit ještě před tím, než vyrazí na Nový Zéland.