Messinský záliv – teambuilding Krásy jachtingu (díl 1.)

Jezdíte do Chorvatska na loď? A líbí se vám tam (i jejich hypertrofovaný kapitalismus)? Kdybyste potřebovali argument, proč zkusit Řecko, konkrétně Messinský záliv, máme zde zprávu z našeho redakčního teambuildingu. Krása jachtingu už pár let přísahá na Peloponés a argumenty neubývají. Například: prázdné zátoky, dobrá kotviště, (zatím) mírné ceny (Marina na Krétě 6 €, večeře do 10 €), vstřícné služby. Logisticko-místopisné detaily jsou zde záměrně a snad Vám dobře poslouží.

Do Athén jsem letěl z Berlínskeho Schönefeldu. Byla za tím snaha ušetřit nějakou tu tisícovku. Snaha to ale byla sporná, neboť čas strávený v autobuse spolu s lístky do Berlína a naakumulovaná únava za to nakonec moc nestály. Z Athénského letiště jezdí autobus X93 za 6 € na Kifisos Central Bus Station, cesta zabere hodinu, během které se můžete pokochat divokým urbanismem řeckého hlavního města. Dominují nízké stavby, nedokončené či v různé fázi rozpadu a umístěné jak co vyšlo, dále graffiti a neuvěřitelné množství plakátů (plakáty komunistů svorně vedle nacionalistů).

Ze stanice Kifisos jezdí autobus směr Kalamata cca každou hodinu a půl až dvě. Lístek si je třeba koupit u okénka v budce, což může být napínavé. V mém případě jsem měl 10 min do odjezdu. Fronta 6 lidí u dvou okének postupovala pomalu, neb každý nakupující s prodejcem něco dlouho a vzrušeně řešil, personál přepážek se následně stejně dlouho radil a průběžně se objevovaly domorodci, co se předběhli a pak se šarmantně omluvili, že neviděli frontu. 

Cesta trvá dvě a půl až tři hodiny a stojí necelých 25 €. Za 250 km mi to přišlo dost, ale do ceny se asi promítá vyšší cena řeckého paliva a mýtné brány na trase. Finálním nákladem cesty byla doprava z autobusového nádraží v Kalamatě do maríny. Poslední autobus mhd (linka 1) kolem 22:00 (stojí cca 1,2 €) jsem zmeškal. Taxi mě stálo 5 €. Pěšky jsou to cca 3 km a vzhledem k teplotám nelze doporučit. Jinak dálkové autobusy jsou proklimatizované, až je v nich zima – lepší mít mikinu. Všem, co jsou schopni lépe plánovat a hledat letenky, doporučuji případné přímé spojení do Kalamaty – je tam menší mezinárodní letiště a v součtu busů, taxíků, času a stresů může být dražší let výhodnější.

Marina Kalamata žádá 40 € za noc pro 12m loď. Což zajisté není žádná láce! Elektro a voda v ceně. Sprcha a záchod trochu z ruky – cca 200 metrů od mola, kde jsme stáli. Kotví tam výlučně majitelské lodě. Nějakou charterovou flotilu jsme nikde nepotkali. Co se týče zázemí maríny, potřebovalo by osvěžit (vylomené kliky, záchody dlouho nevymalované, staré pračky). V budově mariny je dražší restaurace, která je jako jedna z mála otevřena už od rána a nabízí luxusní snídaně (za lidových 6 €). Další restaurace jsou po celé délce nábřeží. Dle naší zkušenosti žádná nevyčnívá – ani pozitivně, ani negativně.

Kalamata se bouří!

1 den: Kalamata – Petalidi:

Ráno jsme předali dýchavičný přívěšák (nedržel otáčky) do péče místních motorářů, nakoupili a připravili se opustit přístav ve složení kapitán, šéfredaktor a vrchní freediver Jaroslav Foršt a kuchař, redaktor a obsluha kotevního vrátku Boris Kaliský. Vzhledem k hloubce stání, mooringům a okolním lodím kapitán zvolil možnost vyplutí přes příďový spring. Loď jsme nejprve částečně ručně dostrkali podél zdi do středu mezi mola, po pozorném ofendrování vytočili záď a elegantně vypluli. Zaměstnanec maríny nás chvíli nedůvěřivě pozoroval a nakonec jen pokýval hlavou – “Good skipper!”

Nad vnitrozemím se s denní pravidelností odpoledne tvoří vysoké cumulonimby a hrozí bouřemi. První etapa byl jen 15 mílový přeskok na opačnou stranu zálivu k městečku Petalidi. Celé odpoledne se za námi Kalamata halila do oblak a deště. Předpověď tvrdila, že se to o šesté rozpadne. Snad. Po zakotvení a kapitánově kontrole kotvy ponorem jsme si pro jistotu nasadili bundy, harnesy, složili bimini a čekali co bude připraveni utíkat. Nebylo nic. Bouře se rozpadla a mohli jsme vyhlásit večeři a volnou zábavu s řeckým vínem.

Pevnost Methoni

2. den: Petalidi – Methoni:

V ranním bezvětří jsme zmotorovali na jih a na lehký odpolední protivítr opustili záliv křižováním. Šlágy mezi ostrovy nám moc nevycházely. Což beru na sebe – stál jsem za kormidlem, ale aspoň jsme nacvičili réčka. O malou tragédii se postaraly kapitánovy brýle, které se vrhly do vody bez vesty a ani rychlý BOB (brýle over board) manévr je nezachránil. Při tom jsme zjistili, že u ostrova Sapienza je podstatně méně vody než tvrdí mapy. Na jednom místě jsme měli jen 7 metrů proti mapovým 20+.

Denní cíl Methoni je malé město se zachovalou pevností, původně benátskou. Znovu velmi dobré kotvení a na místní poměry narvaná zátoka (5 lodí!). Pevnost je přístupná za 2 Eura. S výjimkou několika informačních panelů nemá expozici a je možné se po ní volně pohybovat, prozkoumat opevnění a stavby v areálu.

V zátoce Navarino

3. den: Methoni – Navarino

Navarino je velká a výborně krytá zátoka za rohem od Methoni. Do historie se zapsala námořní bitvou, která zlomila Tureckou moc v Řecku. Původním záměrem anglicko francouzsko ruské flotily bylo demonstrativně (bez boje) zablokovat egyptsko – turecké loďstvo Ibrahima Paši a zabránit mu v operacích (masakrech) vůči Řekům povstavším proti turecké nadvládě. 20 října 1827, při vplutí spojenecké flotily do zátoky došlo k sérii nedorozumění a izolovaná přestřelka se změnila v bitvu během které spojenci zničili nebo zajali celé egyptsko-turecké loďstvo, znemožnili potlačení osvobozeneckého boje a umožnili vznik samostatného Řeckého království.

Zátoka má výborné kotviště na severozápadním konci. Dále je po obvodu lemována plážemi a kromě několika pevností je na jejím břehu i městečko Pylos. Byli jsme líní. Vystačili jsme si s koupačkou, večeří a obdivováním noční oblohy za zvuku nekonečných gradací synťákového turbo-popu, který doléhal z břehu. Každopádně kromě pláže zátoka nabízí procházku do nedaleké laguny nebo výstup na některý z kopců se zbytky pevností.

Pokračování příště