Prázdné zátoky, dobré kotviště, historické bitvy, hrdí Řekové, hezký jachting a mezi tím je Krása jachtingu na teambuildingu…
- den: Navarino – Koroni
Ráno jsme pomalu obepluli východní část zátoky, orientačně porovnávali mapu a hloubkoměr a nahlédli možnosti stání kolem nebo přímo v Pylosu. Městečko s nedalekou pevností disponuje marínou i molem pro větší lodě. Vstup do maríny je harakiri. Kromě mělké vody (4 až 7 metrů a to jsme si drželi odstup) se do ní vjíždí podél kamenné stěny a není tam prostor k chybám. Pilot káže volat si při vstupu lodivoda.
Cestou na Koroni jsme na několika místech vytáhli plachty, ale chytily jen sporadický vítr. Koroni je městečko s velkou pevností na výběžku, který vytváří dvě zátoky. Severovýchodní je u města s malým rybářským přístavem a nábřežím s restauracemi. Při našem příchodu se rozfoukalo a protože jsme plánovali výsadek za jídlem, snažili jsme se bezpečně zakotvit. Kapitán našel díru ohraničenou kameny, kam jsme chtěli hodit kotvu. Místo jsme si označili dočasnou bójkou z pet lahve a na druhý pokus jsme ji i trefili. Následně se nám řetěz zachytil o kámen, takže jsme drželi více než dobře. Konstatovali jsme, že nyní stojíme bezpečně i vzhledem k útesu trčícímu 400 metrů za lodí. Hned na to vítr ustal a tak jsme se pochválili za svědomitost a půlhodinové cvičení a vyrazili za jídlem a zmrzlinou. Restaurace Partheon byla sympatická snaživou obsluhou, leč jídlem nepřesvědčila.
5. den: Koroni – Koroni
Ráno jsme se stále bezpečně drželi za kámen a při absenci větru jsme se shodli, že sbalíme počítače a půjdeme do kavárny nabíjet a tvořit hodnoty. Krása jachtingu měla resty v oblasti newsletteru a Martin Doleček, momentálně tvrdě makající na knížce, poslal další kapitolu, již bylo třeba přečíst a redakčně upravit. Ještě předtím jsme z kuchyňského dřezu vymontovali nožní pumpu na slanou vodu. Začala zlehka téct a zavzdušňovat. Moc jsme toho s ní nevymysleli. Na rozborku jsme si netroufali, respektive jsme očekávali, že po složení bude netěsnost ještě horší, tak jsme ji pokorně vrátili zpátky a čeká ji výměna. Na břehu jsme zasedli do restaurace Zorbas. Dobré wifi, víno i masové koule.
Odpoledne jsme překotvili do jihozápadní zátoky a já jsem šel prozkoumat pevnost. V ní dnes sídlí hřbitov a pravoslavný klášter. Jeho areál je přístupný, včetně malého kostelíku, malebných zahrad a částí opevnění, ze kterých je krásný výhled do okolí.
6. den: Koroni – Jeskyně Diros – Koroni
Předposlední den jsme se svezli na zadoboční vítr na protilehlou stranu zálivu, kde je dobře krytá zátoka s jeskyněmi Diros. Ty rozhodně stojí za vidění, podobně jako svérázná architektura věžových domů – pozůstatek doby, kdy bylo praktické, aby byl dům i pevností. Zároveň je to i kraj Maniu. Národa, který vyrostl ve stínu Sparty do podoby ostrého trnu v patě otomanského sultána. Malé etnikum několikrát odrazilo turecké pokusy o jejich ovládnutí. Rok před bitvou u Navarina se Ibrahim Paša vylodil u Methoni a začal potlačovat řecké povstání na Peloponésu. Kampaň se průběžně dařila a proto poslal Maniům výzvu s obvyklými zdvořilostmi: Vzdejte se nebo vás nechám všechny pozabíjet. Jejich odpověď je jedním z velkých momentů války za nezávislost:
“Od toho mála Řeků Mani a od dalších Řeků, kteří zde žijí Ibrahimovi Pasha. Dostali jsme váš dopis, ve kterém se nás pokoušíte vystrašit, že pokud se nevzdáme, zabijete nás a vydrancujete kraj Mani. Proto na vás a vaši armádu čekáme. My, obyvatelé Mani, zde podepsaní na vás čekáme.”
Paša rozzuřený jejich stoickou odvahou zaútočil, přičemž poslal výsadek do manijského zázemí. Jeho hlavní síly Maniové porazili a zahnali ke Kalamatě. Výsadek 1500 mužů napadlo 300 žen a starců, kteří se v okolí věnovali polním pracím a srpy jej zahnali do moře. Na břehu zátoky Diros dnes na památku téhle události stojí bronzová socha v životní velikosti vážně nas*ané staré ženy v černém hábitu ohánějící se srpem. Jde z ní strach i dneska. 
My jsme u jeskyně Diros zjistili, že zátoka je aktuálně silně návětrná a od Jónského moře se do ní sbíhají krátké vlny kolem metru výšky. Chvíli jsme dělali drsňáky, kterým to nevadí a optimisticky si namlouvali, že to přejde, ale nakonec kapitán správně rozhodl, že to za probdělou noc a nevolnost nestojí. Po 4 hodinách motorování jsme byli zpátky na kotvě u Koroni a pochválili jsme se za správné rozhodnutí.
7. den: Koroni – Kalamata
Předposlední den zůstala na programu přeplavba do Kalamatas, kam nás sílící zadoboční vítr posunul místy až 7 uzlovou rychlostí. Krásný jachting, ze kterého jsme chtěli poslat video, aby nám mohli čtenáři závidět. Kuchař ale místo spuštění a ukončení videa udělal dvě nanicovaté fotky a zjistil to až v přístavu. Počasí jsme využili k nácviku manévrování pouze na hlavní plachtu proti větru, protože je to jedna z dovedností, která se může hodit.
V Kalamatě jsme uklidili loď a při rozlučkové večeři jsme se věnovali otázce: “Kdo za to může a má zaplatit?” Upřesňuji, že konkrétní teze zněla na kolik měly německé banky zaplatit (nést ztráty) za půjčky, kterými dotovaly řecký sen a rozpočtovú párty … 🙂
8 a 9. den: Atény
Před odletem jsem si dopřál jeden večer a dopoledne v Athénách. Vybírám z několika dojmů. Centrum je moderní, upravené a turistické. Určitě doporučuji návštěvu Akropole (20 €, 30€ jako balíček pro všechna archeologické naleziště v rámci Atén) ideálně s moderním Muzeem Akropoli (v sezóně 10 €). Já jsem navštívil malé muzeum Vojenské Historie (6 €). Muzeum je určeno hlavně Řekům (absence souvislých anglických popisků, heroizace osvobozeneckých bojů, absence reflexe občanské války a vlády junty).
V ulicích jsou na křižovatkách, náměstích a u vládních budov rozmístěny autobusy pořádkové policie s hlídkujícími těžkooděnci. Jejich přítomnost jsem chápal jako relikt protestů z vrcholů ekonomické krize a preventivní opatření společnosti, kde se politická debata vede z krajních ideologických pozic a která v moderních dějinách bohužel eskalovala do násilí. Hned ale musím dodat, že město má poměrně moderní hromadnou dopravu, množství příjemných kaváren a i restaurace typu “past na turisty” mají slušný poměr cena výkon, jazykově vybavenou a pozornou obsluhu. Večer ulice ožívají hudbou a společenským životem.
Na přelomu července a srpna mě čeká bocmanování pro La Grace, což bude dobrá příležitost porovnat kam se posunuje Chorvatsko jako jachtařská destinace.
