Messinský záliv – Teambuilding Krásy jachtingu (díl 2.)

Prázdné zátoky, dobré kotviště, historické bitvy, hrdí Řekové, hezký jachting a mezi tím je Krása jachtingu na teambuildingu…

  1. den: Navarino – Koroni

Ráno jsme pomalu obepluli východní část zátoky, orientačně porovnávali mapu a hloubkoměr a nahlédli možnosti stání kolem nebo přímo v Pylosu. Městečko s nedalekou pevností disponuje marínou i molem pro větší lodě. Vstup do maríny je harakiri. Kromě mělké vody (4 až 7 metrů a to jsme si drželi odstup) se do ní vjíždí podél kamenné stěny a není tam prostor k chybám. Pilot káže volat si při vstupu lodivoda.

Vjezd do mariny Pylos (viz skalní zeď).

Cestou na Koroni jsme na několika místech vytáhli plachty, ale chytily jen sporadický vítr. Koroni je městečko s velkou pevností na výběžku, který vytváří dvě zátoky. Severovýchodní je u města s malým rybářským přístavem a nábřežím s restauracemi. Při našem příchodu se rozfoukalo a protože jsme plánovali výsadek za jídlem, snažili jsme se bezpečně zakotvit. Kapitán našel díru ohraničenou kameny, kam jsme chtěli hodit kotvu. Místo jsme si označili dočasnou bójkou z pet lahve a na druhý pokus jsme ji i trefili. Následně se nám řetěz zachytil o kámen, takže jsme drželi více než dobře. Konstatovali jsme, že nyní stojíme bezpečně i vzhledem k útesu trčícímu 400 metrů za lodí. Hned na to vítr ustal a tak jsme se pochválili za svědomitost a půlhodinové cvičení a vyrazili za jídlem a zmrzlinou. Restaurace Partheon byla sympatická snaživou obsluhou, leč jídlem nepřesvědčila.

 

Koroni

5. den: Koroni – Koroni

 

Ráno jsme se stále bezpečně drželi za kámen a při absenci větru jsme se shodli, že sbalíme počítače a půjdeme do kavárny nabíjet a tvořit hodnoty. Krása jachtingu měla resty v oblasti newsletteru a Martin Doleček, momentálně tvrdě makající na knížce, poslal další kapitolu, již bylo třeba přečíst a redakčně upravit. Ještě předtím jsme z kuchyňského dřezu vymontovali nožní pumpu na slanou vodu. Začala zlehka téct a zavzdušňovat. Moc jsme toho s ní nevymysleli. Na rozborku jsme si netroufali, respektive jsme očekávali, že po složení bude netěsnost ještě horší, tak jsme ji pokorně vrátili zpátky a čeká ji výměna. Na břehu jsme zasedli do restaurace Zorbas. Dobré wifi, víno i masové koule.

Malé prsty pražského kavárnika se hodí i na demontáž šlapací pumpy.

Odpoledne jsme překotvili do jihozápadní zátoky a já jsem šel prozkoumat pevnost. V ní dnes sídlí hřbitov a pravoslavný klášter. Jeho areál je přístupný, včetně malého kostelíku, malebných zahrad a částí opevnění, ze kterých je krásný výhled do okolí.

Koroni – klášter v pevnosti

6. den: Koroni – Jeskyně Diros – Koroni

Předposlední den jsme se svezli na zadoboční vítr na protilehlou stranu zálivu, kde je dobře krytá zátoka s jeskyněmi Diros. Ty rozhodně stojí za vidění, podobně jako svérázná architektura věžových domů – pozůstatek doby, kdy bylo praktické, aby byl dům i pevností. Zároveň je to i kraj Maniu. Národa, který vyrostl ve stínu Sparty do podoby ostrého trnu v patě otomanského sultána. Malé etnikum několikrát odrazilo turecké pokusy o jejich ovládnutí. Rok před bitvou u Navarina se Ibrahim Paša vylodil u Methoni a začal potlačovat řecké povstání na Peloponésu. Kampaň se průběžně dařila a proto poslal Maniům výzvu s obvyklými zdvořilostmi: Vzdejte se nebo vás nechám všechny pozabíjet. Jejich odpověď je jedním z velkých momentů války za nezávislost:

“Od toho mála Řeků Mani a od dalších Řeků, kteří zde žijí Ibrahimovi Pasha. Dostali jsme váš dopis, ve kterém se nás pokoušíte vystrašit, že pokud se nevzdáme, zabijete nás a vydrancujete kraj Mani. Proto na vás a vaši armádu čekáme. My, obyvatelé Mani, zde podepsaní na vás čekáme.”

Paša rozzuřený jejich stoickou odvahou zaútočil, přičemž poslal výsadek do manijského zázemí. Jeho hlavní síly Maniové porazili a zahnali ke Kalamatě. Výsadek 1500 mužů napadlo 300 žen a starců, kteří se v okolí věnovali polním pracím a srpy jej zahnali do moře. Na břehu zátoky Diros dnes na památku téhle události stojí bronzová socha v životní velikosti vážně nas*ané staré ženy v černém hábitu ohánějící se srpem. Jde z ní strach i dneska. My jsme u jeskyně Diros zjistili, že zátoka je aktuálně silně návětrná a od Jónského moře se do ní sbíhají krátké vlny kolem metru výšky. Chvíli jsme dělali drsňáky, kterým to nevadí a optimisticky si namlouvali, že to přejde, ale nakonec kapitán správně rozhodl, že to za probdělou noc a nevolnost nestojí. Po 4 hodinách motorování jsme byli zpátky na kotvě u Koroni a pochválili jsme se za správné rozhodnutí.

7 uzly na Kalamatu

7. den: Koroni – Kalamata

Předposlední den zůstala na programu přeplavba do Kalamatas, kam nás sílící zadoboční vítr posunul místy až 7 uzlovou rychlostí. Krásný jachting, ze kterého jsme chtěli poslat video, aby nám mohli čtenáři závidět. Kuchař ale místo spuštění a ukončení videa udělal dvě nanicovaté fotky a zjistil to až v přístavu. Počasí jsme využili k nácviku manévrování pouze na hlavní plachtu proti větru, protože je to jedna z dovedností, která se může hodit.

V Kalamatě jsme uklidili loď a při rozlučkové večeři jsme se věnovali otázce: “Kdo za to může a má zaplatit?” Upřesňuji, že konkrétní teze zněla na kolik měly německé banky zaplatit (nést ztráty) za půjčky, kterými dotovaly řecký sen a rozpočtovú párty … 🙂

Výhled z Akropole.

8 a 9. den: Atény

Před odletem jsem si dopřál jeden večer a dopoledne v Athénách. Vybírám z několika dojmů. Centrum je moderní, upravené a turistické. Určitě doporučuji návštěvu Akropole (20 €, 30€ jako balíček pro všechna archeologické naleziště v rámci Atén) ideálně s moderním Muzeem Akropoli (v sezóně 10 €). Já jsem navštívil malé muzeum Vojenské Historie (6 €). Muzeum je určeno hlavně Řekům (absence souvislých anglických popisků, heroizace osvobozeneckých bojů, absence reflexe občanské války a vlády junty).

V ulicích jsou na křižovatkách, náměstích a u vládních budov rozmístěny autobusy pořádkové policie s hlídkujícími těžkooděnci. Jejich přítomnost jsem chápal jako relikt protestů z vrcholů ekonomické krize a preventivní opatření společnosti, kde se politická debata vede z krajních ideologických pozic a která v moderních dějinách bohužel eskalovala do násilí. Hned ale musím dodat, že město má poměrně moderní hromadnou dopravu, množství příjemných kaváren a i restaurace typu “past na turisty” mají slušný poměr cena výkon, jazykově vybavenou a pozornou obsluhu. Večer ulice ožívají hudbou a společenským životem.

Na přelomu července a srpna mě čeká bocmanování pro La Grace, což bude dobrá příležitost porovnat kam se posunuje Chorvatsko jako jachtařská destinace.