Microcruising II.: Allain Bombard

“Zabije tě hlad. Rychleji než hlad tě zabije žízeň. Rychleji než žízeň tě zabije zima. Nejrychleji ze všeho tě zabije strach.” 

Allain Bombard – Francouzský lékař a autor úvodního citátu sice nepokořil Andrewsův rekord (v krátkosti plavidla), jeho “plachetnice” byla o 10 cm delší, ale to ani nebyl jeho cíl. Bombard byl doktor a vrtalo mu hlavou proč lidé umírají, když jejich loď ztroskotá a oni se ocitnou v záchranném člunu, kde jsou dobře zásobení a relativně bez přímého ohrožení života. Pracoval s hypotézou, že velké množství úmrtí na moři má na svědomí zoufalství. Trosečníci, který mu propadnou, umírají na psychické vyčerpání mnohem dříve, než na fyzické selhání následkem hladu, žízně, zranění, počasí… Naopak člověk znalý prostředí moře může podle jeho názoru přežít na moři velmi dlouho jen s malým vybavením a znalostmi (chytání ryb, omezené pití mořské vody, konzumace planktonu, zachycení deště), pokud si udrží duševní pohodu.

 Aby svůj názor experimentálně potvrdil, vydal se v roce 1952 na nafukovacím člunu přes Atlantik. Vybaven poznatky ze studia mořského prostředí a z bádání v záznamech různých námořních neštěstí, vyplul z Monaka na Barbados, se zastávkami v Tangeru, Casablance a na Kanárských ostrovech.  Jeho 4,65 m dlouhý nafukovací člun Zodiac (plavidlo pojmenoval Heretik) byl vybaven plachtou (z optíka) a dvěma daggerboardy – aby člun s plochým dnem měl laterální odpor a mohl plachtit. Celá plavba mu trvala 113 dní a do cíle se dostal o 25 kilo lehčí, s anémií a chvíli se zotavoval v nemocnici. (níže dobové video o Bombadově plavbě)

Svou plavbu popsal v knize, která u nás vyšla pod názvem Trosečníkem z vlastní vůle.Pokud jste ji nečetli, tak doporučuji minimálně koupit, zatavit do plastu a vložit do záchranného ostrůvky. Bombard v ní hodně času věnuje zásadním detailům trosečnikové každodennosti: atakům trudnomyseľnosti a pověrčivosti, které jsou důsledkem duševního vyčerpání a mohou být nebezpečnější než strádání těla. Důležitá je rutina péče o člun. Podrobně popisuje udržování svého mikroplavidla. Bombárd neustále kontroloval, jestli se jeho člun na nějakém místě nadměrně nenamáhá, nedře, případně z něj neuniká vzduch. Podobné kontroly a rutinní procesy jsou pro trosečníka důležité, protože zaměstnají hlavu a posilují pocit kontroly nad situací a svým osudem.

Bombardův experiment vyvolal mnoho debat hlavně ohledně možnosti pít mořskou vodu v případě nedostatku vody pitné. Bambard se přikláněl k brzkému pití malých dávek mořské vody jako doplňku k vodě, kterou je možné získat z ryb, řas, planktonu a vody srážkové. Převážně je tato rada ale zpochybňována. Omezené pití mořské vody je možné, ale závisí na mnoha individuálních faktorech – nadváha, hydratace, objem vody z jiných zdrojů a obecně se nedoporučuje. Na litr mořské vody je třeba litr a půl vody pitné, aby se vyloučila sůl a nedošlo k dehydrataci a poškození orgánů. Více například v této reakci na Bombardův experiment či v zajímavém článku o možnostech klystýru při hydrataci mořskou vodou.