Microcruising III.: Hannes Lindeman a “Německá kajaková škola”

Foto: www.klepperamerica.com/historic-photos

Hannes Lindeman slyšel o plavbě Alaina Bombárda a nabyl přesvědčen, že je to s tím pitím mořské vody v pořádku. Aby si své pochybnosti ověřil, nasedl do kajaku a vyrazil na přeplavbu Atlantiku.

Než se ale dostaneme k Lindemanovi, podíváme se, co to je ta “Německá kajaková škola”. Tento termín jsem právě vymyslel a zdarma ho věnuji lidstvu. V oblasti Microcruisingu zahrnuje několik odvážných expedic na skládacím kajaku značku Klepper – meziválečném fenoménu, který se s úspěchem vyrábí dodnes.

Číslo jedna: Přeplněný kajak

31. března roku 1928, Němec Franz Romer naplnil svůj skládací kajak “Deutscher sport” značky Klepper zásobami a vyrazil na Atlantik. Kajaky jsou v soutěži o délku plavidla znevýhodněné – Romerův měřil “dokonce” 21 stop a 6 palců, takže na rekord moc dlouhý, ale na objem moc malý. Zásoby vyplnily celý vnitřní prostor a Romer, veterán první světové války musel sedět na trupu, pod podomácku vyrobenou ochrannou plachtou. K pohodlnějšímu posezu se musel do trupu doslova projíst a teprve po spořádání další části zásob si mohl pohodlněji lehnout.  Pohon kromě pádla zajišťovala převážně malá plachta.

Cesta z Lisabonu přes Kanárské ostrovy na ostrov Sv. Tomáše měřila kolem 4000 mil. Dlouhý úsek z Kanárů mu zabral 58 dní. Romera trápila atrofie (z nedostatku pohybu) a dělaly se mu vředy (z vlhka a dlouhého sezení). Často trpěl halucinacemi. Na Sv. Tomáši se šest týdnů zotavoval a po krátkém výletu na Puerto Rico se rozhodl pokračovat do New Yorku. Poté, co přežil dva hurikány v Atlantiku, třetí karibský se mu stal osudným a Romera už nikdo nikdy neviděl.

Číslo dva: Zajatý kajakář

Dalším hrdinou německé školy je Oskar Speck. V září 1939 dorazil na Thursday Island na severním cípu Austrálie, kde mu místní policisté potřásli rukou za skvělý výkon a následně ho internovali, protože Austrálie byla s Německem už dva týdny ve válce.

Speck a jeho kajak

Speck, amatérský, leč vášnivý kajakář se v roce 1932 rozhodl, že dopádluje z Německa na Kypr, kde doufal, že nalezne práci a unikne tak důsledkům hospodářské krize. K plavbě používal dvoumístný skládací kajak – opět značky Klepper. Plavidlo vybavil plachtou, nádrží na vodu, skromným vybavením na dlouhou cestu a vyrazil dolů po Dunaji. V Řecku zjistil, že plavba jeho život uspokojuje více než práce v měděném dole a rozhodl se pokračovat dál. Přes Irák, Perský záliv, kolem Indie a Indonésie doputoval až do Austrálie, kde si – s výjimkou jednoho neúspěšného útěku – pobyl 6 let v internačním táboře. Čas věnoval vývoji strojů na opracování polodrahokamů a dožil jako zámožný Australan.

Číslo tři: Nikdy to nevzdat

A dostáváme se k Lindemannovi. Veterán druhé světové války, během níž byl raněn, zajat a odnesl si z ní trvalé zdravotní problémy v podobě ataků revmatické horečky. Po válce vystudoval medicínu a hledání práce ho dovedlo přes Marockou vojenskou základnu až do Libérie, kde pracoval jako doktor na kaučukové plantáži výrobce pneumatik Firestone.

Svou první cestu přes Atlantik podnikl v roce 1955 ve vydlabané domorodé kánoi. První loď mu vyrobili domorodí Liberijci, ale nešťastnou náhodou shořela. Druhou loď koupil sice ne v optimálním stavu (praskliny a lokální hniloba), ale stále dostatečném pro jeho plavbu. Na 7,8 metru dlouhém a 73 cm širokém plavidle zvládl cestu z Kanárských ostrovů do Karibiku za 65 dní. (video z návratu do Německa)

Obeznámený s prací Alaina Bombarda a skeptický vůči jeho některým postupům (viz problematika slané vody) se rozhodl jeho pokus zopakovat. V skládacím kajaku (jak jinak než značky Klepper) si vezl zásoby v podobě kondenzovaného mléka, piva, konzerv, česneku či ovoce. Vzhledem k omezenému prostoru malého plavidla se také musel do nitra lodi projíst, aby si v ní trochu lehl a natáhl se. Kalorické potřeby doplňoval harpunováním ryb a sbíral dešťovou vodu. Na člunu byly dvě malé plachty, jedna umístěná přímo za ním sloužila i jako sluneční clona. V rámci přípravy studoval příběhy ztroskotanců a věnoval se psychologické přípravě, zkoumal možnosti autosugesce a vlivu stravy na duševní odolnost. 

Lindemannův kajak, Foto: Wikipedia; By Vitold Muratov

Plavba z Kanárských ostrovů na ostrov Svatého Martina trvala 72 dní. První měsíc byla poměrně klidná, ale později se jeho plavidlo několikrát převrhlo. Ve špatném počasí často neměl jinou možnost než se ho hodiny držet ponořený ve vodě. Vzhledem k příznivější teplotě vody dokonce upřednostňoval moře před studeným vzduchem. Do cíle dorazil o 22 kilo lehčí, trpěl infekcemi, proleženinami, nemohl chodit a strávil měsíce v nemocnici. Slunečním zářením měl spálený obličej a musel se podrobit odstranění rakoviny z nosu. Své obě cesty popsal v knize Sám na moři (v ČR nevyšlo /ang tady). Kromě úspěšného autora se z něj stal i průkopník autogenního tréninku. Jeho metody vyvinul uprostřed oceánu, když potřeboval udržet svou mysl silnou pro překonání dalších a dalších útrap. Prý si neustále opakoval mantru: “Na západ… Nevzdávej se, nevzdávej se, dokážeš to!”