Na voru do Ameriky

Miluji moře. Ten prostor, který někde končí břehem. Zároveň ale splývá s nekonečnem. Když kolem vás není žádný břeh, jen voda, která na horizontu jemně přechází do nekonečných dálav vesmíru, je vnímání prostoru absolutní. Cítím se jako zrnéčko písku na vrcholku malé koule, kterou miluji jako svou matku a s kterou jsem spojen jen malou přitažlivostí. Nad hlavou a všude kolem nekonečno.

Prostor zde nabízí i jiné vnímání světa a učí NESPĚCHAT. Kam také spěchat v nekonečnu??? Čím pomaleji se pohybujeme, tím intenzívněji vnímáme krásu drobných maličkostí kolem sebe.

Sen přeplout oceán na něčem POMALÉM mám v hlavě už dlouho. Vydal jsem se přeplout oceán na pomalé dřevěné lodi jménem Victoria. Plavba se nakonec neuskutečnila a náhradní přeplutí oceánu na rychlé moderní plachetnici jsem odmítl. Proto, když se mě zeptal Ruda Krautschneider, jestli bych se s ním nechtěl pustit do stavby voru, v té chvíli jsem věděl, že tohle je ONO.

Vydal jsem se na cestu. Věděl jsem hned, že ten vor postavím, ať s Rudou nebo třeba i sám. Že je to jen otázka času, kterého mám dostatek. Začal jsem vor stavět s Rudou. Měl jsem od začátku o stavbě voru svoje představy, ale protože se lišily od těch Rudových, dohodli jsme se jinak. On předělá a dokončí ten rozestavěný vor podle svých představ a já postavím vor nový. Ztratil jsem tím sice rok času, ale já ho mám víc než dost. Pro mě to je jen pokračování na cestě, kterou jsem se vydal, a to znamená uskutečnit jednu ze svých životních plaveb.

Nejsem samotář, jsem z velké rodiny a stále se pohybuji mezi kamarády a přáteli, kterých mám opravdu hodně. Proto mám velkou radost, že nestavím vor sám. Přidali se ke mně další příznivci, kteří mi se stavbou voru a vším s tím spojeným pomáhají. Mnozí mi také přispěli na stavbu voru finančně i materiálně. Bez nich bychom nebyli tak daleko, jak jsme. Potřebuji tří až čtyřčlennou posádku, a tu zatím nemám. Málokdo může ztratit na stavbě, zkouškách, přípravě voru a vlastní plavbě několik měsíců a ještě mi to pomoct financovat. A tak zatím na voru nemám rovnocenného partnera. Kdo by se chtěl přidat do našeho týmu, nebo ucházet o místo v posádce, je vítán. Věřím, že se ti správní lidé najdou.

Cíl je jasný. Přeplout poprvé v historii Atlantický oceán na voru z kontinentu Evropa, na kontinent Amerika. Chci vyplout vlastní silou /tzn. bez vytažení lodi na volné moře/ z Portugalska a připlout jen pomocí větru a mořských proudů na poloostrov Yucatan v Mexiku. Chceme potvrdit teorii, že mořské proudy a pasátové větry jsou na moři jako dálnice a že bylo možné z Evropy až do Ameriky doplout na primitivním plavidle.

Nejbližší plány. Vor je před dokončením a spustí se letos na Lipno na zkušební plavby. Zbývá zhruba měsíc intenzívní práce. Na Lipně budeme vše ladit a kompletovat v červenci a srpnu. Pak je už vše časově otevřené. Pokud se najde alespoň jeden rovnocenný partner a budeme mít vše finančně a organizačně dobře zajištěné, můžeme vyplout ještě letos. Pokud ne, vyplujeme, až na to budeme mít. Nechci nic uspěchat. Až budu mít vor připravený k vyplutí, rozhodnu, kdo se mnou popluje, i kdyby třeba nemohl přispět finančně na stavbu voru. Tu plavbu uskutečním třeba i sám, pokud se nenajde nikdo, kdo by se mnou plul. Je to jen otázka času.

S přátelským pozdravem

Boháč Pepa