Nafukovačka a skládačka – nová rešení plachet?

Foto: inflatedwingsails.com

Plachty by měly být lehké, trvanlivé, dobře držet tvar, měly by být jednoduché na manipulaci, zejména při refování, ideálně kdyby šly ovládat stlačením knoflíku a instalovat na palubu bez množství pevného a pohyblivého lanoví, kladek, vinšen… Z hlediska efektivity a možnosti instalace se za ideál považuje pevné křídlo na samonosném stěžni. Psali jsme nedávno, jak k pohonu plachetnic přistoupila konstrukční kancelář VPLP s technologií Ocean Wings. Dnes se podíváme na další technologická řešení. Francouzské loděnice Chantiers de l’Atlantique testují technologii Solid Sails a dva švýcarští podnikatelé se pokusili o křídlo nafukovací (Inflated Wing Sail).

Loděnice Chantiers de l’Atlantique se věnují stavbě velkých výletních lodí (Queen Mary II.) i velkých vojenských plavidel (vrtulníkové lodě třídy Mistral). Pro trh výletních lodí s pohonem na plachty vytvořili návrh Silenseas. 190 metrový trojstěžník zatím existuje pouze jako koncept ve dvou velikostech. Při stejné délce se liší šířkou (24 a 25 metrů) a hlavně tonáží (19 000/23 000 tun). Obě verze mají 150 kajut pro 300 pasažérů.

Silenseas Foto: chantiers-atlantique.com

Zatímco lodě zůstávají jako návrhy v počítačích, jejich samonosné stěžně a plachty již existují jako testované prototypy na suchém testovacím demonstrátoru i v ostrém provozu. Nový koncept je podobný dnes již poměrně rozšířenému systému AeroRig. V případě Aero Rig jde o samonosný stěžeň, na kterém je instalována vyvýšená otočná konstrukce pro plachty. Ta integruje funkci ráhna pro hlavní plachtu a pokračuje dopředu před stěžeň kde je umístěn stěh/rolování pro kosatku. Obě plachty jsou díky této konstrukci efektivněji nastavitelné na vítr. Chantiers de l’Atlantique šli ale dále, a u Aero Rig nahradili klasickou textilní hlavní plachtu systémem pevných propojených plochých panelů, které se skládají jako harmonika. Vznikl Solid Sail.

Aero Rig Foto: yachtmonalisa.com, 2011 Cape Horn Yachts, Inc.

Solid Sail má výhodu trvanlivosti a jednoduché manipulace. Tuhá konstrukce byla navržena s ohledem na dlouhou životnost a vysokou účinnost při malých nárocích na manipulaci a instalaci (stačí prostor pro základnu stěžně, netřeba podpůrné konstrukce a pevné lanoví). Zatím existuje testovací prototyp instalovaný na pevnině, na demonstrátoru v Pirnichet. Další kus o ploše 300 m2 byl od roku 2018 pokusně instalován na výletní lodi Le Ponant stejnojmenné společnosti. 

Demonstrátor Solid Sails Foto: chantiers-atlantique.com

Solid Sail míří hlavně na paluby velkých lodích a není v tom sám. Stejnou cílovku chce oslovit i Inflated Wing Sail (IWS) což je, jak název naznačuje nafukovací křídlo – plachta. Vytvořili ji švýcarští podnikatelé, jachtaři a aviatici Edouard Kessel a Laurent de Kalbermatten. Kessel v 80. letech navrhoval první paraglidy, věnoval se textiliím pro nafukovací aplikace (například je autorem obrovského stanu pro solární letadlo Solar Impulse) nebo plachet pro tým Alinghi. De Kalbermatten založil firmu na výrobu prvních paraglidingových křídel (Ailes de K), a je tak jedním z klíčových zakladatelů tohoto sportu. Později vytvořil nafukovací křídlo Woopy Wing a jeho úpravou vznikla nafukovací plachta IWS.

Foto: inflatedwingsails.com

Systém se skládá ze samonosného teleskopického stěžně s podobnou základnou pro plachtu jako má AeroRig a Solid Sail. Základna ale slouží jako uchycení nafukovacího křídla. To má symetrický profil NACA. Aby mělo stabilní tvar a tuhost, je v křídle kompresor a dva menší ventilátory na náběžné hraně, které udržují v nafouknuté plachtě tlak. Křídlo nepotřebuje stěhy a vanty. Na ovládání stačí lano otěže a několik refovacích lan. Na prototypu kompresor nafoukne plachtu a vzniklým tlakem vysune pět kusů teleskopického stěžně do pracovní polohy za cca 2 minuty. IWS si vystačí s hliníkovými trubkami a textilií používanou na padáky. Vnitřní tlak je jen necelé 2 milibary (2 kg/m2), takže případná díra není fatální a dofukování zvládne udržet potřebný tvar. Lehká konstrukce a absence vantů a stěhů ve výsledku umožňují i lehčí konstrukci lodě, protože se do trupu přenáší méně sil a jen v místě kotvení stěžně uprostřed lodě. 

Křídlo má vysokou účinnost i ve slabém větru (rychlost 3 uzly při 4-5 uzlovém větru). Profil umožňuje úhly jenom 20° na zdánlivý vítr. Halzu lze udělat klasicky (nad kokpitem a tím i nad hlavami posádky) nebo delší cestou přes příď lodi. V obou případech je riziko menší než u klasické takeláže s ráhnem. Křídlo je vyvážené, otěž není upevněna v palubě, takže nedojde k dramatickým situacím. Teleskopický stěžeň umožňuje refovaní. Prostě se upustí vzduch, sníží se stěžeň a uváže se refovací lanko. To upevní vypuštěnou část křídla, aby neplandalo a znovu se nenafouklo.

Kde IWS nenadchne je vzhled. Vypadá jako nafukovací matrace natažená na stěžeň. Její výrazné proporce spolu s radikální koncepcí se zatím neujaly. Existuje jen v podobě prototypu na malé 5 metrové plachetnici. Tvůrci ji několik let testují a zatím jenom prezentují novinářům na Bodamském jezeře. Nejsou k dispozici informace, že by vznikal další kus nebo by o nápad někdo projevil zájem. 

Kolem Solid Sail se toho také moc neděje. Poslední zpráva je z nedávné návštěvy francouzského závodního jachtaře Francka Cammase, který jako zmocněnec parlamentní komise pro námořní dopravu na plachetnicích navštívil demonstrátor v Pirnichet. Vzhledem k devastaci, jakou způsobuje COVID na trhu výletních plaveb, se projekt Silenseas tak brzy nezrealizuje. Francouzi už ale ukázali odvahu, když se rozhodli postavit hybridní nákladní plachetnici Canopée, čímž snad otevřeli cestu renesanci plachet v nákladní dopravě a uplatnění pro Solid Sails. Tak uvidíme, co přinesou další události.

Jestli se vám články na Kráse jachtingu líbí a chtěli byste nás podpořit, pošlete prosím jakoukoliv částku na účet: 4654910001 bankovní kód 2010 variabilní symbol 1122.
Moc díky!