Hodně jachtařů rádo jezdí na plachetnici, aby zarelaxovali a užili si dovolenou na moři, včetně koupání, šnorchlování a tak podobně. Ne ve všech jachtařských oblastech se ale člověk courá kolem ostrůvků a užívá si liduprázdných zátok a pláží. Někdy se člověk dostane i do jiných vod.
Jachtař obyčejně hned zpočátku své kariéry zaznamená, že není na moři sám. Ale teprve když opustí své kryté vody, průzračné moře a blankytné nebe, zjistí, že kolem mohou plout i lodě vyložené veliké, rychlé, smrduté a občas se značně nevrlým chováním. Tehdy i ten nejnatvrdlejší jachtař pochopí, že se bude muset naučit pravidla lodního provozu, tedy COLREG.
Prostě v oblastech hustého lodního provozu se ten pohodový jachting mění na mírně (někdy i více) adrenalinovou záležitost. Zejména jste-li nuceni křížit oblast se systémem rozdělené plavby TSS. Pak si člověk uvědomí, že když na on sám na plachty pluje rychlosti 5 uzlů a okolo se ženou obrovské lodě rychlostí od 15 do 25 uzlů, že jim nedokáže efektivně uhnout, i kdyby moc chtěl. A že na té přednosti plavby plachetnicím něco je.
Dnešní článek ale nechci věnovat pravidlům COLREG. Každý nechť si je nastuduje sám, ať ví, kdy má a kdy nemá přednost a co vůbec dělat, aby plavba špatně nedopadla. Chci se věnovat velkým lodím a komunikaci s nimi.
Velice často se stává, že křížíte na plachty (nebo na motor) dráhu velké lodi a máte přednost. Vy to víte. Ale ví to on? Vy ho vidíte zdálky na levoboku a jste na kolizním kurzu. Plujete mu přímo pod příď. Ví o vás? Uhne? Nebo to těsně vyjde? Velké tankery k smrti neradi mění kurs. Stojí je to peníze a taky čas. Navíc nemá jenom vás, okolo plují další lodě, a vyhýbací manévr ho nesmí přivést na kolizní kurs s jinou lodí.
A tak plujete a hryžete si nehty. Vyjde to? Nevyjde?
Drsňáci jedou dál a spolehnou se na to, že je velká loď vidí. OK, může být. Ale někdy si vyzkoušejte, jaký má takový tanker výhled z můstku. Před příď nevidí blíž, než jeden a půl své délky – to může být i přes 300 metrů. Mají radar, je další námitka. Ale koukají na něj? A navíc, laminát odráží blbě a ty odražeče levné za moc nestojí.
Opatrníci se začnou vyhýbat a dávat lodi přednost. To je relevantní přístup. Ale změny kurzu nesmí být malé a nezřetelné, takové velká loď vůbec nezaznamená. Ale i když to otočíte na druhou stranu, nemusí to být dobré. Pokud tenhle manévr neprovedete hodně brzy, dostanete se do situace podobné dvou chodcům na chodníku proti sobě. Oba uhýbají vždy na tu stejnou stranu, jako ten druhý (určitě to znáte). Zákon schválnosti praví, že jakmile provedete otočku, velká loď pravě nastavila kurs tak, aby vás minula a vy jste jí tou otočkou opět zkřížil dráhu. Dále zákon schválnosti praví, že další změnu kurzu provedete opět oba se stejným výsledkem a jen s tím rozdílem, že velká loď bude blíž a všechno bude hrozivější a ve větším stresu.
Pokud se tohle všechno děje v noci a kolem je více lodí, začíná to být pro skippera hodně náročná stresující situace. Takže zatímco se posádka kochá pohledem na blízké velké lodě – kdy člověk uvidí kontejnerovku o délce bezmála 300 metrů takhle pěkně zblízka – skipperovi teče ledový pot po zádech.
Ale je tu jedno řešení. Vysílačka. Máte ji zapnutou na 16. kanále, tak ji prostě vezmete a zavoláte tu loď, která se zrovna na vás valí. Pokud máte na lodí internet (což je od doby zrušení drahého roamingu v EU prakticky standard), můžete se třeba pomocí aplikace Boat Beacon podívat, jak se loď jmenuje (a jak rychle a jakým kurzem jede) a prostě mu zavolat. Když nemáte jak zjistit jméno lodě, prostě zavoláte „tu velkou červenou loď“.
Spojení navážete na 16. kanále a řeknete mu něco jako: „Hele kapitáne , já jsem ta malá plachetnice kousek před tebou, ráčí mě tvoje oči vidět? Měl bys mi dát přednost a tak doufám, že mi ji dáš“. Nebo něco podobného. Samozřejmě anglicky.
Celé se to pravděpodobně odbude na 16. kanále, občas vás požádají o přeladění na kanál vyhrazený takovým hovorům – u velké lodi to nejspíš bude některá z frekvencí bridge-to-bridge. V každém případě se ozvou a pokud vás opravdu neviděli, tak teď se podívají. A jestli vás viděli i předtím, tak jste si aspoň pokecali. 🙂
Skipperka Terka, na lodi Gaia, to letos v srpnu vyzkoušela v Egejském moři pod Athénami naostro také. Napsala o tom: „Tak jsme dneska ráno měli krásnej VHF pokec s nákladní lodí Amethys. Po kontaktování na 16 kanále a přepnutí na 6. kanál jsem je hezky upozornila, že máme kolizní kurz a že máme plachty, jestli nám dají přednost. Odpověděli no problem a změnili kurz o pár stupňů. Popřali jsme si hezký den a over and out.“
Mám kamaráda, který takhle poprosil velikánský cruiseship, aby mu zahoukal pro radost malých děti, co je měl na plachetnici. A crusiship se smál a houkal a houkal… 🙂
Prostě komunikujte. Nebojte se toho. I jednoduché angličtině všichni porozumí. Nezůstaňte pasivní. A naučte se COLREG a práci s VHF rádiem. A taky trochu anglicky! Koneckonců, jste jachtaři ne?