Velmi poučný příběh nám poslal Jan Bezděk. Velmi dobře doplňuje naši debatu v posledním dílu podcastu o tom, jaký máme v redakci vztah k vázání lodě lanem na břeh a jakými postupy čelit hrozbě špatného počasí. Honzovi patří velký dík za to, s jakou upřímností celé dění popsal. Protože jen tak se z příběhu mohou poučit ostatní a o to tady jde.
Jarda F.
Honza Bezděk píše:
V rámci sebereflexe se chci podělit o část z mého lodního deníku z tohoto týdne. Od času 2025 je to spíše detailnější popis příběhu/průběhu. Fotky jsou autentické, pro ilustraci situace. Kupodivu se situace netýká dvou tornád, kolem kterých jsme ten den pluli a o kterých se hodně psalo, ale mého tzv. naběhnutí si na vidle. Více viz níže.
Den 6
1200
Po dopolední změně trasy z původně plánované (Primošten – Zmajan (NE – zátoka Bok)) kvůli nepřízni počasí – 2x zaznamenané tornádo, z toho jedno pár minut „kolizním kurzu“, pokračujeme plavbou ze zátoky Grebaštica okolo Drveniku W a Zlarinu z E – hlavně pro klidnější vlny.
1300
Se změnou kurzu okolo Zlarinu vytahujeme genu a díky relativně stabilnímu S (bočák) 12-20 kn je cíl zátoka Bok (bez obratu?).
1400
Zakotveno, cca 35m řetězu na 6.5m, přímo proti S větru, zásek na 1900-2000 otáček, v písku. Vyvázán kotevní šekl na uvolnění řetězu. Kontrola Windy, do rána převládá S a SE na všech modelech (pozn: chyba #1). Zátoka není kryta z S strany tak dobře, jaký byl předpoklad, ale nemělo by být na škodu, spíše naopak.
1600
Kontrola kotvy ponořením, zaseknuto po cca 2m; polovina řetězu leží, zbytek v mírném napnutí. Fouká průměrně 15 kn přímo v ose zátoky, do špičky lodi. Z dinghy vyvázáno 50m lano na břeh, kolem záďového vazáku, na prostřední vinšnu. Dotaženo tak, že se S vítr opírá do levoboku a napíná kotvu-lano (pozn: jsem s tím nadmíru spokojený – chyba #2).
Výšlap na kopec se pro únavu posádky odkládá. Úklid na noc (sklizení dingy na palubu, zavření badenplata). Utrousím, částečně ve srandě, informaci o laně na břeh: „pokud by se cokoli pokazilo, lano z vinšny odhazujeme do pryč a odplouváme“.
2000
Po západu Slunce je ze salonu vidět Měsíc, občas překrytý oblačností.
2025
Z charterovky varování na whatsapp – zajistěte na noc loď a vyřiďte i ostatním ve skupině. Olajkováno. Kontrola Měsíce – není vidět.
V zápětí zchecknutí z kokpitu…
– loď je cca 1-2m od útesu na levoboku
– okamžitý start motoru
– kontrola vyvazovacího lana -> zdá se, že je za zádí, ale v tahu
– zpětný chod motoru
– během 5s motor zdechá s tím, že se loď ještě rychleji přibližuje k útesu
– nový start (neutrál) -> zařazení zpátečky -> zdechá
– běžím pro plav. boty do salonu, skáču do vody, viditelnost mizerná, ale lano okolo korm. listu je vidět
– na posádku z vody křičím prosbu o potápěčské brýle a čelovku a pokouším se loď odtlačovat, reálně spíš zpomalovat
– během pár vteřin jsem měl věci na badenplatu!
– na dvě 40s potopení (vyčteno z pot. hodinek zpětně) se podaří uvolnit lano z propeleru, třetím ponorem uvolněno z korm. listu;
– posádka vytahuje lano na badenplato; celý chuchvalec z plata pak odhazuji někam za loď na útes
– přesně podle instrukcí z vody posádka dává plný zpětný chod, následovaný pokusem vytočit list doprava
– loď je silným NW větrem (odhadem 10-20 kn) nasouvána na útes a citelně o něj něčím dře
– jediný efekt, co zpětný chod generuje je černý kouř a horká voda z chladícího ústí (přímo na mě)
– na přemýšlení moc prostoru není, ale celou dobu mám před očima článek o ztroskotání Zindulky z 2023; je jasné, že tentokrát jsem to posral já
– kombinací adrenalinu, velkého štěstí, vln a tahu propeleru se podaří loď během cca 2 minut nějak odtlačit z útesu
– tah motoru zabírá, pomalu se vzdalujeme od útesu
– na badenplato nevylezu sám, posádka mi pomáhá; vzhledem k nepoměru váhy a sil hraje opět roli zřejmě hodně adrenalinu
– vyvěšeni na kotvě srovnáváme kormidlo
– kvůli silnému větru a vyvázání řetězu na lano+příďový vazák nechci posádku posílat dopředu
– navíjím řetěz do tahu, odvazuju kotevní šekl a zkouším navíjet dál, jestli vrátek utáhne
– do kokpitu křičím „neutrál, neutrál“ a okamžitě se děje!
– loď přitahuju přes vrátek až k samotnému vytažení kotvy
– vracím se do kokpitu, otáčíme o 180° a plujeme ze zátoky 2 uzly na maják na Tijatu
– teprve nyní (chyba #3) dávám instrukci nasadit si vestu
– vím, že v noci má spadnou 40mm srážek; oblaka ale vypadala, že min. během 30 min se to nestane
– oblékáme na sebe vše teplé, já měním mokré za suché
– po kontrole tridat, času a rychlého pohledu na předpověď volím jedinou volbu na jistotu: bojkové pole na Kakanu, které historicky znám – jak trasu, tak uspořádání;
– cca 2330 připlouváme a po cca 15 minutovém hledání volné bojky z kokpitu jednu dost neviditelnou vyvazujeme na záďový vazák. Díky délce lan není možné udělat výtah na příďový vazák, takže ve zbytcích mentálních sil improvizujeme a postupně převazujeme dvojici lan záď -> záď+střed -> střed+příď -> příď
– 2350 jsme vyvázání na příďový vazák; s posádkou následuje dlouhé obětí, že jsme to zvládli!
– do 5 min začíná průtrž, která, společně se střídajícími větry ze všech směrů, nepřestává do ranních hodin
– kontroluji šachty pod podlahou (prázdné) a průběžně se snažím vnímat frekvenci bilge pumpy – nevypadá, že by spínala častěji
—
Den 7
– po 0900 následuje kontrola lodi zespod
— kýl bez jakýchkoli odřenin
— spodní hrana kormidelního listu zbroušena; jiné poškození nejsou viditelné;
– pomalu se loučím s kaucí (pojištěnou); i přesto, že kus listu jsem hned v neděli ráno reportoval charterovce jako poškozený – zjištěno po „check-in ponoru“. Na explicitní nedělní dotaz, zda mám nafotit, následovala odpověď „no need“
Závěr:
3 hlavní chyby jsem označil v textu a pokud jedinému čtenáři pomohou, budu jen rád.
Mně pomohly v přehodnocení chápání Windy a přístupu k vyvazování kotva + břeh. Dedukce, že pokud se v každém z modelů větry stáčí z S přes SE až na N (v ranních hodinách, kdy bychom odplouvali), a tím pádem mi stačí jen jedno vyvazovací lano, byla z mé strany naprosto špatná, při zpětném pohledu až hloupá. Z několika důvodů. Jednak nemám Windy Premium a modely tak mají interval kroků 3h, za druhé jsou to pořád „jen“ modely. Vybral jsem sice zátoku jakštakš krytou před S větry, ale její tvar (kombinace hloubky a šířky) mě vedl k tomu, že jsem ani neuvažoval o spojení všech 4 relativně krátkých vyvazovacích lan, které charterovka k lodi nechává, abych pokryl i zdánlivě nereálný NW vítr. Použil jsem jen jediné své dlouhé lano na vykrytí SSE až NE.
Pokyn k nasazení vesty posádce měl taktéž předcházet čemukoli dalšímu!
Loď a posádka:
Bavaria 41S
Posádka dvoučlenná – skipper + partnerka, které tímto vyjadřuji hlubokou poklonu, díky a neskutečný obdiv za to, jak celý průběh ustála od začátku až do konce. Děkuji, Kristy !