Ocean Cleanup: Malé vítězství velkého boje s plastovým odpadem v oceánech?

foto: theoceancleanup.com

Pamatujete si na zákaz brček, ten teror Bruselu?! A na zákopové boje zuřící napříč facebookem a hospodama? Doufám, že jste se jich nezúčastnili a místo toho se věnovali něčemu lepšímu. Například jachtingu. Naše děti se nám snad jednoho dne budou smát, že jsme se hádali kvůli brčkům a zakončí to slovy: Ještě, že zde byl Boyan Slat!

Boyan kdo? Boyan Slat byl v roce 2006 organizátorem Guinessova rekordu v hromadném odpalování vodních raket (upravené petlahve natlakované vodou, viz video) Pak se v roce 2011 potápěl v Řecku a když viděl více plastu než ryb, v rámci svého středoškolského projektu věnoval svůj čas výzkumu plastového odpadu. Ten pak prezentoval na TEDx v Delft (2012), což je formát konferencí a videí, kde vystupují proroci naší doby (třeba i Ruda Krautschneider) . V internetovém světě je rok 2012 sice pravěk, ale pokud jste se tehdy zúčasnil/a TEDu, byl to důkaz, že jste někdo. Přednáška mladého Boyana se stala “virálem”. Navrhl v ní zařízení v podobě ukotvené plovoucí bariéry, která by zastavovala a shromažďovala plastový odpad z oceánů. 

Boyan Slat, Foto: theoceancleanup.com

Bohužel v dnešní době jsou virální i videa rozbalování lego stavebnic a jedno video plasty neposbírá. Nicméně Boyan využil vlnu zájmu a šel s kůží na trh. Odešel ze studia leteckého inženýrství, založil neziskovou organizaci The Ocean Cleanup (Čištění oceánů) a spustil crowdfundingovou kampaň, která získala příspěvky v hodnotě 2,2 milionu dolarů. Organizace začala přípravou studie proveditelnosti (feasibility study), která měla nakonec 528 stran. Na jejím základě byl celý koncept upraven. Systém měl být umístěn v místech koncentrace většiny plastového odpadu. Flexibilní plovoucí zábrana, až 100 kilometrů dlouhá, měla využívat proudy, vlny a vítr, aby na hladině a několik metrů pod ní zachytila plast, který by byl následně odvezen na pevninu k recyklaci.

Na organizačně marketingové frontě se Boyanovi a Ocean Cleanupu dařilo, a stále daří, přilákat sponzory a investory. Od roku 2017 získal podporu v hodnotě 31,5 milionu dolarů a navázal partnerství s univerzitami a firmami jako Maersk, Deloitte, Microsoft nebo Iridium. Má tak zdroje na další, finančně náročnou fázi vývoje.

Výzkum hloubkového rozložení plastového odpadu – hledání odpovědě na otázku v jaký hloubce je ho nejvíce a kam až má sahat bariéra.

Před stavbou a testováním hardwaru se organizace věnovala několika vědeckým expedicím a monitorovala tzv. Great Pacific Garbage Patch. Volně přeložitelné jako Velká pacifická odpadní skvrna, což je jedno ze zmiňovaných míst, kde se v důsledku proudů hromadí největší část odpadu plovoucího na hladině v Pacifiku. Organizace průběžně publikuje studie o různých aspektech hromadění plastů v mořích, které vyplynuly z jejích expedic a výzkumu. Často také reaguje na kritické hlasy ze strany vědecké komunity, které argumentují nedostatky či nerealizovatelností projektu. Rizik je mnoho. Principiálně nevhodná konstrukce. Malá odolnost vůči mechanickému opotřebení v moři. Slabá ochrana vůči porostu. Neznámý vliv na mořské organismy, které žijí na hladině, mohou být zachyceny a zahynout při vylovení plastu… Výsledkem je čilá debata a mnoho změn v konceptu.

Testování na zmenšeném modelu. Foto: theoceancleanup.com

Původní až 100 kilometrová ukotvená bariéra se ukázala jako špatný směr. Po 273 testech na zmenšených modelech v simulátorech mořského prostředí a na testovacím vzorku na moři tým upustil od ukotvení systému a automatizovaného sběru. Zábranu zmenšil na 1 až 2 kilometrovou délku, která bude brzděna vodní kotvou. Projekt by měl podle aktuální koncepce pracovat s až 60-ti jednotlivými bariérami, z kterých by odpad vybíraly lodě.

V roce 2018 byl u San Francisca testován zmenšený Systém 001 (zvaný Wilson podle míče-kamaráda z filmu Trosečník). Následně byl odtažen k ostrému testu v Tichomořské skvrně a potvrdilo se, že úspěch nepřijde hned. Systém sice zachycoval plasty, ale ty z něj následně unikaly. Úpravy šířky vstupu nebyly úspěšné a po dvou měsících se ulomila 18 metrová část. Následně šel systém na prohlídku, opravy a úpravy na Havaji.

System 001/B – testování konfigurací, foto: theoceancleanup.com            

V červnu tohoto roku (2019) byl opravený a upravený Systém 001/B znovu nasazen v Tichém oceánu. Oproti první verzi byl modulární – jednotlivé části se daly nahradit přímo na moři, aby se odzkoušely různé konfigurace systémů, brzdění či zrychlení, nad a podvodní bariéry zachycující plasty. Podařilo se najít kombinaci prvků, která dokázala zachytit a udržovat plastový odpad v rámci systému a podle tvůrců se povedlo získat dost dat, aby mohli postavit Systém 002 v plné velikosti a na něm zdokonalit samostatné navádění systému, dlouhodobý sběr a životnost součástí, která je plánována na několik let.

Ocean Cleanup si vzal k srdci i “dobré rady”, že čištění oceánů začíná zabráněním vzniku odpadu nového. I když to nebyla původní mise, tým přišel s řešením, které už sice nemíří na nás, spotřebitele a ultimativní příčinu problému, ale na řeky v oblastech rozvojového světa, přes které se plastový odpad dostává do moří. Podle statistiky, kterou Ocean Cleanup zveřejnil, se 80% plastového odpadu dostává do moře přes 1000 největších řek. Ostatních 20% odpadu si rozděluje 30 000 menších toků. 

Organizace navrhla systém “Interceptor” neboli “Zachycovač”. Plovoucí zařízení pracuje v součinnosti s bariérou, která k němu směřuje po řece plovoucí odpad. Ten je z vody vybírán pomocí pohyblivého pásu a je nakládán do sběrných nádob, které průběžně odváží člun. Zařízení je autonomní, napájí ho solární panely a neomezuje plavbu. Aktuálně jsou v provozu dva kusy. Prototyp je v indonéské Jakartě a další kus v sériové podobě je na řece Klang v Malajsii.

Interceptor, foto: theoceancleanup.com

Je čas na oslavu? Ocean Cleanup na sebe strhává pozornost. Je to v současnosti jediný projekt s ambicí vyčistit oceány, disponuje zdroji, zkušenostmi, má dobré PR a nikdo jiný s ničím lepším nepřišel. Zároveň má ale většinu velkých problémů před sebou. Musí být udržitelný. Projekt chce svůj rozvoj financovat ze zisku, který mu přinese recyklace získaného odpadu. Oproti plastu recyklovanému “na pevnině” budou jeho náklady zatíženy výdaji na provoz lodí a zařízení. Kromě již zmíněných principiálních problémů funkčnosti konceptu, mechanické odolnosti, ne/škodlivosti pro mořské živočichy atd., zde ještě zůstává zásadní problém v rostoucí produkci a spotřebě plastů. Takže moralitka na závěr. Pokud si nevyřešíme ta brčka (a pytlíky, igelitky, jednorázové obaly atd…), Ocean Cleanup sám problémy s plastem taky nevyřeší.