Řecký básník Konstaninos Kavafis (1863 – 1933) napsal překrásnou slavnou báseň “Ithaka” inspirovanou myšlenkou Homérova eposu o Odysseovi. Jsme nyní na dohled Ithaky a tak se hodí si ji přečíst. Zdá se nám, že nic lépe nevystihne pocity, které máme v těchto bájných krajích.
Přeložila Jitka Gadzurasová.
Ithaka
Až na pouť do Ithaky vydáš se,
přej si, ať dlouhá je tvá cesta,
dobrodružstvím a poznáním naplněná.
Laystrigonů a Kyklopů,
rozhněvaného Poseidona neboj se,
na takové cestou nikdy nenatrefíš,
dokud mysl tvá ušlechtilá setrvá,
dokud dojetí vznešené duši i tělo tvé v moci má.
Laystrigony a Kyklopy,
lítého Poseidona nepotkáš,
pokud nevláčíš je v duši své,
pokud duše tvá nestaví je před tvou tvář.
Přej si, ať dlouhá je tvá cesta.
Mnohá ať jsou ta letní jitra,
kdy s potěšením, kdy s radostí
zavítáš do přístavů neznámých,
navštívíš tržiště fénická,
a zboží vzácné obdržíš,
perleť a korály, jantar a eben,
a slastné vůně rozličné,
co můžeš nejvíc slastných vůní.
Do mnohých měst egyptských vydej se,
ať poučíš se, ať poučíš se od těch nevzdělanějších.
Vždy v mysli své měj Ithaku.
K ní dorazit je cílem tvým.
Za nic však cestu neuspěchej.
Raději dlouhá léta ať potrvá,
a teprv coby stařec spočineš na ostrově,
obohacen vším, cos získal cestou,
neočekávaje, že bohatstvím obdaří tě Ithaka.
Ithaka dala ti tvé krásné putování.
Bez ní nevydal by ses na tuto cestu.
Víc nemá, co by mohla dát.
A jestliže chudobnou shledáš ji, to nepodvedla tě Ithaka.
To jen ty, zmoudřelý a plný zkušeností,
pochopils, co Ithaky znamenají.