Dne 14. ledna odstartovala třetí etapa závodu Ocean Globe race. Na startu bylo 13 lodí, Explorer (AU) však nakonec odstartoval o několik hodin později kvůli problémům s motorem. Tato etapa končí v Punta del Este v Uruguayi.
Nyní, dva týdny po startu je situace následující:
OGR Flotila pluje v nestálé oblasti „padesátek“, míří k Mysu Horn a zbývá jim k němu cca 1500 mil.
Flotila na cestě k mysu Horn pluje za netypicky „laskavého“ počasí. Žádná bouře v dohledu – ale nezakřikněme to!!
Druhý průjezdní bod a bod Nemo si většina ve 3.etapě odškrtla.
Flotila se začíná dělit po dvou týdnech plavby – Pen Duick VI FR (14), Translated 9 ITL (09) a Maiden UK (08) jsou na vrcholu žebříčku. Ale teď je zastaví slabý vítr! Dohoní je flotila?
Sterna SA (42) a Explorer AU (28) opět zpomalily v oblasti vysokého tlaku.
Flotila McIntyre Ocean Globe se prodírá oblastí „Bouřlivých padesátek“ a posádky pokračují ve vyjížďce a milují každou minutu. 50 stupňů jižně se ukazuje mnohem méně zuřivé, než se očekávalo. Ano, zažili vítr o rychlosti 30 uzlů, občas s nárazy až 40, s 6metrovými vlnami a slanou sprškou, která mrazila do morku kostí. Ale není pochyb o tom, že pár lidí začíná pochybovat o tom, zda je Jižní oceán, troufáme si říci, stejně náročný jako jeho děsivá pověst. Mys Horn a všechna jeho překvapení teprve přijdou, ale na posledních 3000 mil a stejně jako celý Indický jižní oceán druhé etapy je plavba až příliš snadná! Mys Horn je 1500 mil daleko a dlouhodobá předpověď neukazuje žádnou obrovskou bouři.
Po úspěšném projetí pravobokem druhého navigačního bodu 3. etapy na rovnoběžce 50 stupňů se většina flotily nasměrovala dále na jih a nadále těžila z perfektních východních/jihovýchodních 20/25 uzlových větrů a odškrtávala 200 nm za den. Ale netypicky to nyní nejsou zrádná moře a bouře, které ohrožují rychlosti, ale otravná výše na obzoru.
V době psaní tohoto článku vede 73stopý francouzský ketch Pen Duick VI FR (14) s kapitánkou Marie Tabarly. Jsou několik mil před Translated 9 ITL (09). Maiden UK (08) a Spirit of Helsinki FI (71) jim dýchají na záď a stahují mezeru mezi těmito dvěma lídry. Slabší vítr však nyní zpomaluje čelo flotily a dává šanci těm, kteří vystupují zezadu.
Neptune FR (56), Triana FR (66), Galiana WithSecure FI (06) a White Shadow ESP (17) zůstávají v pořadí těsně u sebe. L’Esprit d’équipe FR (85) míří jižněji, s Outlaw AU (08) jsou od sebe pouhých 20nm. Evrika FR (07), jachta plujícíí nejseverněji od flotily, má ale stejné větry, je také v okruhu pár mil od středu flotily.
Flotila si také cení významného úspěchu při plavbě kolem Point Nemo (48°52,6′ jižně 123°23,6′ západně), místa v jižním oceánu nejvzdálenějšího od země v jakémkoli směru. Není mnoho námořníků, kteří by se mohli chlubit tím, že byli v této oblasti a posádky OGR jsou na to právem hrdé.
„Ahoj POINT NEMO! My Finové si rádi udržujeme odstup! Oslavíme to čokoládovým dortem a pěknými JZ větry.“
Tweetovali ze Spirit of Helsinky, kteří jsou nyní čtvrtí.
Kapitán Tapio píše: „Je překvapivé, s jakými slabými větry jsme pluli. K mysu Horn nám zbývá méně než 2000 mil Jižního oceánu a ještě jsme nezažili jedinou pořádnou vichřici ani žádné velké vlny. Naše nejrychlejší plavby byly na začátku první etapy. Stále doufáme, že se dostaneme do dobrého nízkotlakého systému s dobrými podmínkami pro rychlou plavbu a silným větrem. V naší hlavní plachtě máme čtyři refy a ani jednou jsme je nepoužili všechny. Ref tři byl použit možná jednou. Je to snadná a příjemná plavba, ale ne to, na co jsme se v Jižním oceánu těšili.“
Sterna SA (42) a Explorer AU (28) si „užili“ vysokotlaký systém, který je zpomalil a sebral jim dřívější zisky. Posádka Sterny pokračovala se seznamem údržby na palubě, včetně opravy vodního zdroje a montáže nového pně pro jejich přední plachtu. A překvapivě se zdá, že Explorer na pár dní odložil chňapky a lanýže, aby se mohl soustředit na plavbu!
LIVE TRACKER: