Oheň na lodi!… už zase???

Spálený invertor (Ilustrační foto)

Napadlo mě, že se s vámi podělím o jeden – pro mě původně dost stresující zážitek – který se nakonec ve veselou historku obrátil. Jinak kdo nemá čas, tomu stačí přečíst závěr a pustit audio. Kdo čas má, klidně si počtěte – třeba to i pobaví:).

Abych přiblížil situaci a stav mé mysli během hlavního incidentu, musím se vrátit o čtyři roky zpátky. Na podzim 2015, druhý říjnový týden, jsme vyrazili (dva genderově vyvážené páry) na charter do Chorvatska. Podstatná informace – jachta Hanse 320 s datem narození 2008. Krásně nám vyšlo Yugo – ať už jeho začátek (super vítr s minimálními vlnami), i jeho vrchol – se zbytečně moc silným větrem a zbytečně velkými vlnami:), tak i jeho závěr – hlavně vlny:).

Ona první událost se stala poslední den Yuga, někdy dopoledne, po dost tvrdém předchozím dni,….zkrátka druhý muž v posádce při cestě do podpalubí (určitě nešel pro pivo, spíš ověřit aktuální navigační stav) zaregistroval v salónu kouř a smrad – opravdu nepříjemná situace. Po chvíli kouř i smrad spáleného plastu zesílil, ale i když jsme dost intenzivně (to mi věřte) hledali, tak jsme zdroj nenašli. Díky bohu kouř i smrad po chvíli zmizel. Večer, po vyvázání, jsme při důkladnější prohlídce našli zkratovaný a spálený invertor 12V/230V (ještě že existují ty samozhášecí kabely). Každopádně když jsme další den ráno o situaci telefonicky informovali charterovku, tak vězte, že i velice zkušený chorvatský base manager při slovech „fire on board“ výrazně zpozorní :))))).

O pár let a pár porodů později (leden 2019), přichází manželka s nápadem, že by jsme měli strávit pár dní bez dětí. Uchopuji hozené lano a po menší investici do dámských jachtařských kalhot, a pár nevinných lžích o krásném počasí v dubnu v Chorvatsku, dostávám zelenou k naplánování prodloužených Velikonoc na jachtě. Po neúspěchu u českého zprostředkovatele (nestandardní termín čtvrtek až úterý, klasická hlavní plachta, dvojkajutovka) kontaktuji pár společností napřímo a najednou nic není problém – podstatná informace – jachta HANSE 315, narozená 2015. 

Hanse 315 (foto: hanseyachtsag.com)

Nebudu se rozepisovat o zmatcích při balení, když vám dvě skoro-mimina poskakují za zadkem a průběžně vám vybalují, co jste právě před chvílí zabalili, a už vůbec bych se neodvážil zveřejnit, že moje paní dokázala zapomenout svůj zubní kartáček, pastu a kompletní sadu šampónů….a že kilometr před hranicí Schengenského prostoru zjistila, že příjmení v pasu se svatbou nepřepisuje automaticky (ani po dvou letech). Ale do maríny jsme nakonec dojeli.

Přebírání lodi na jedničku. Pár mých forků typu „jestli byl u Hanse nějaký kvalitativní posun v elektroinstalacích“ se u chorvatského zastoupení Hanse (provozují i malý charter) nesetkalo příliš s pochopením:) …. A pak došlo na kauci – já hlava děravá zapomněl zvýšit limity na kreditce a telefon pro potvrzení změny limitu byl samozřejmě v ČR, firemní kreditka má sice vyšší limit, ale i tak nedostatečný, každopádně debetní karta manželky (s chvíli předtím zvýšeným limitem) už jim ten jejich terminál natolik rozhodila že zkrátka ukončil svou činnost…a neprobral se ani po několikátém restartu… co teď.

Tady zasáhla ruka osudu. base manager byl nadstandardně inteligentní a komunikativní člověk. A když jsem odmítl nabídku pojištění kauce – protože si ho neberu nikdy, tak mávl rukou, že to necháme tak, že vypadáme jako slušní lidi, a že v případě škody se určitě nějak domluvíme (předpokládám, že nic podobného se mi dlouho nestane, jestli vůbec). Na oplátku jeho vstřícnosti jsem mu nechal v obálce 200 EUR… pro případ, že by jsme se na nějakých drobnostech úplně nedohodli – ale moc příjemné a rovné jednání chlapa s chlapem, kteří se navzájem nechtějí oje…. Vyplouváme trochu ve stresu, protože tanečky kolem kauce zabraly víc jak dvě hodiny ale plujeme. První den a noc ok. Druhý den taky ok… a přichází večer s velkým „V“.

Kotvíme sami v malé opuštěné zátoce Pavlešina na severozápadě Ugljanu, po ženině večerním sprchování dojde voda (moje chyba, ve stresu po akci Kauce jsem nezkontroloval a nedopustil nádrž a spolehl se na technika, který tvrdil, že je skoro plná). Vrčení čerpadla naprázdno zaregistruji, dle mého mínění, v řádu desítek sekund. Vypínám čerpadlo, informuji ženu a jdu si dát poslední pivo na palubu. V tu chvíli vykukuje z podpalubí žena, s tím že v lodi něco praská…..

Lezu dolů a opravdu… zvuk jako by hořely kabely… UŽ ZASE… „spoousta sprostých přívlastků končících slovem HANSE“…

Vypínám centrálním vypínačem komplet elektřinu, beru baterku a první co mě napadne je čerpadlo… možná běželo déle, než jsem myslel… jdu do příďové kajuty…všecko vyházím do salónu a hledám kouř, smrad a teplo… opravdu tam něco praská… ale bez úspěchu…víčko nádrže nedokážu povolit – asi je pro jistotu zalepený. Jediný co mě napadá, je nalít našich 5 litrů pitné vody z kanystru horem z kotevny do nádrže – čerpadlo musí být na nejnižším bodě – pokud hoří, může to pomoct – provedeno – bez úspěchu. Pořád praskání, ale pořád žádnej kouř ani smrad.

V tu chvíli se ozve žena, že je to slyšet i v zadní kajutě – tam je malej zásobník na teplou vodu – s ohřevem. Opět je vše vyházeno do salónu (začíná v něm být docela plno) a proběhne další kontrola „podpalubí“ – opět nic. Praskání je slyšet, ale žádný kouř, smrad, teplo. 

Akumulátory – nic, motor nic, všechny dostupné prostory pod sedačkami a pod podlahou – nic. Přicházím na to, že je to slyšet jen na pravém boku lodi (když nepočítám příďovou kajutu) – beru do ruky šroubovák a začínám kontrolovat i běžně méně dostupná místa – nic – furt to praská, ale nikde oheň, kouř, smrad, nebo teplo. Postupně docházím k přesvědčení, že tahle loď má asi speciální dvouplášťový trup a že hoří něco mezí tím :)))))

Sám už nevím, zavoláme na technickou podporu. Dobrá rada – na technickou podporu nespoléhejte. V pátek po 21 hodině, na čísle na kterém je 24 hodin technik – není šance:), asi 20 hovorů, několik sms… nikdo nebere, nikdo neodepisuje… a v lodi to furt „hoří“. Ze zoufalství volám a pak i píšu sms čičině, která se mnou ten charter řešila administrativně. Ta naštěstí po půl hodině reaguje, že zkusí sehnat toho jejich technika a že uvidíme (já už v té chvíli uvažuji o překotvení na menší hloubku – ať se pro ty naše věci nemusíme potápět tak hluboko:)).

Po další půl hodině přichází SMS: „THAT IS SEASOUND, SLEEP WELL“ …. Vyřešeno, hotovo, finito, The End:)

Závěr:

Asi ten můj úsudek trochu ovlivnila předchozí situace s hořením elektroinstalace na lodi od stejného výrobce a shoda náhod, že nám zrovna došla voda. Každopádně občas se na Jadranu probudí k životu mořské potvůrky a začnou cvakat, škrábat a vydávat všelijaké zvuky. Prý to začne v jedné zátoce a za chvíli je to slyšet po celém Jadranu. Možná to dělají jen na jaře? (já to zažil poprvé), možná jen v zátokách kde se moc často nekotví?. Rezonoval tím celý trup, resp. ta strana, která byla natočená (blíže) ke břehu. Prázdná nádrž na vodu ten zvuk krásně zesilovala jako membrána reproduktoru.

Při předávání lodi proběhlo vysvětlení ohledně seasound (viz výše), omluva za nedostupného technika, a pár fórků na téma požáry a panika.

Zvuky jsem natáčel na mobil – snad ty „hořící kabely“ mezi tím mým nervózním funěním rozeznáte.