Středozemní moře mělo dlouhou dobu specifické druhové složení. Před otevřením Suezského průplavu bylo spojeno s oceány pouze úzkou Gibraltarskou úžinou. Otevření průplavu, rozmach lodní dopravy a zvyšující se teploty vody však přivedly do Středozemního moře stovky nepůvodních druhů, které se dnes šíří na úkor původních – často endemických – organismů.
Invazní druhy se do moře dostávají zejména Suezským průplavem (tzv. Lessepsovská migrace – pojmenovaná po francouzském inženýrovi Suezského průplavu – Ferdinandu de Lessepsovi), přichycené na trupech lodí, prostřednictvím balastní vody tankerů nebo úniky z akvakultur, kde se pěstují cizokrajné druhy. Zvyšující se teplota vody nahrává tropickým druhům, které často postrádají přirozené predátory. V současnosti je ve Středozemním moři evidováno více než 1000 nepůvodních druhů, od řas přes červy a měkkýše až po ryby.
Jedním z ekologicky i ekonomicky nejškodlivějších invazních druhů je hnědá makrořasa Rugulopteryx okamurae, původem z Tichého oceánu. Poprvé byla ve Středozemí zaznamenána v roce 2015 poblíž Gibraltaru a od té doby se rychle rozšířila podél pobřeží Španělska, Francie, Itálie a Sicílie. Tato řasa tvoří husté porosty, které dusí původní ekosystémy, například louky mořské trávy Posidonia oceanica, a vytlačuje původní druhy řas a korálů. Z ekonomického hlediska způsobuje Rugulopteryx okamurae významné škody – ucpává rybářské sítě, hromadí se na plážích a její odstraňování je nákladné. Španělské pobřežní oblasti na její likvidaci vynakládají miliony eur ročně. Mimochodem – název řasy je odvozen od japonského biologa Kintaro Okamury (1867–1945). Co jste si mysleli?
Další známou invazní řasou je lazucha tisolistá (Caulerpa taxifolia), která se pravděpodobně dostala do moře z akvária Oceánografického muzea v Monaku počátkem 80. let. Díky své schopnosti rychle růst a produkovat toxiny se začala šířit podél pobřeží Francie, Itálie, Chorvatska a dalších oblastí. Vytváří husté porosty, které dusí původní mořskou vegetaci, a výrazně snižuje biologickou rozmanitost. Její hořké a toxické látky odpuzují mořské býložravce, což umožňuje nekontrolovaný růst. Pro člověka ale jedovatá není.
Milovníky východního Středomoří – například Turecka – by mohla znepokojit invazní medúza Rhopilema nomadica (Talířovka nomádská). Pochází z Rudého moře a do Středomoří se dostala přes Suezský průplav. Je známá svými silně žahavými chapadly, která mohou způsobit bolestivé popáleniny, vyrážky i závažné alergické reakce. Vyskytuje se především u pobřeží Izraele, Libanonu, Kypru a Turecka, kde během léta dochází k jejím masovým výskytům (blooms) – ty často vedou k uzavření pláží.
Dalším „lessepsovským migrantem“ je čtverzubec stříbropásý (Lagocephalus sceleratus). Tato ryba obsahuje extrémně silný neurotoxin tetrodotoxin, který je až 1200 krát silnější než kyanid a nemá známý protilék. Už malé množství může způsobit ochrnutí, zástavu dechu a smrt, pokud je ryba špatně připravena a snědena. V Řecku, Turecku i na Kypru byly zaznamenány případy otravy i úmrtí. Kromě zdravotních rizik způsobuje Lagocephalus sceleratus také škody rybářům – její silné zuby ničí sítě i návnady. V Japonsku je známá jako „Sennin-fugu“, ale na rozdíl od druhu Takifugu rubripes se nekonzumuje jako adrenalinová delikatesa.
A kdyby se pořádala soutěž o krále invazních druhů, ve finále by jistě stál Perutýn ohnivý (Pterois miles, ang. Lionfish). Pochází z Indického oceánu a Rudého moře a do Středozemního moře se dostal opět přes Suezský průplav. Invazní je i v Karibiku a podél amerického pobřeží. Tuto rybu poznáte snadno: má dlouhé paprskovité ploutve a nápadné pruhování. Perutýn je dravý, efektivní a nevybíravý predátor. Je nebezpečný nejen pro ekosystémy, ale i pro člověka – jeho hřbetní a prsní ploutve obsahují jed, který může způsobit silnou bolest, otoky, nevolnost či alergické reakce. Ve Středomoří se rychle šíří, hlavně u Kypru, Turecka a Izraele, a protože nemá predátory, prakticky nic jeho šíření nebrání. Předpokládá se, že časem dorazí i do zbytku Středomoří. Malou nadějí je, že jeho maso je chutné, a pokud se odstraní jedovaté ostny, je bezpečný ke konzumaci. Například na Floridě se pořádají „lionfish derby“ – soutěže v lovu perutýnů, klidne i harpunováním s potápěčskou výbavou – což je kombinace v rámci EU zakázaná. Ve východním Středomoří, například v Turecku, se jeho lov a konzumace aktivně podporuje.
Pokud vás téma invazních druhů zajímá víc, můžete nahlédnout do databáze www.aquanis.org, která nabízí aktuální informace. Změny mořské fauny a flóry budou pokračovat, a jachtaři mohou přispět tím, že si vypulírují trupy lodí před přeplavbami do jiných moří. Zároveň je dobré sledovat výskyt nebezpečných druhů v daných oblastech, zejména během léta, kdy teplota a sluneční záření podporují růst řas i množení medúz. Další důvod, proč zvážit plavbu mimo hlavní turistickou sezónu.
Máte rádi jachting, chcete mít rychlý přístup k jachtařským průvodcům (Řecko, Chorvatsko), ke komunitě jachtařů, k videím, tutoriálům, hromadě dalších věcí a ke slevám na jachtařskou literaturu?