Od našeho zpravodaje Miroslava Jaroše
Mirek Jaroš, jehož nejoblíbenějšími jachtařskými revíry jsou ty na severu, vyrazil jako člen posádky plachetnice Agnes na Balt. Zde jsou jeho zprávy z plavby.
27.7.2013
V sobotu jsme dorazili do Gdaňska a Agnes našli jen díky navigaci v autě. Část předchozí posádky odjíždělo domů až v neděli, takže se nám na lodi s kapacitou pěti míst na spaní nahromadilo sedm lodníků. Dva se tedy vyspali v autě a zbytek se naštěstí na loď nějak vešel. Já sdílel přední koji s lodním inženýrem Kubajzem. Když jsem konečně večer umlátil všechny komáry a zaspal jeho chrápání, vzbudil mne v noci několika kopanci a ráno mohutnou fackou.
28.7.2013
V neděli ráno jsme vyprovodili zbytek předchozí posádky, která připlula z Talinu, uklidili loď a v půl deváté vypluli do Gdyně. V mírném severovýchodním větru to bylo 20 mil skvělého rekreačního jachtingu. Po zakotvení jsme se domluvili, že odpoledne půjdeme na pivo, protože na lodi už veškeré pivo došlo za etapy z Talinu. Ale protože jsme všichni usnuli jak špalci, nějak z toho sešlo.
29.7.2013
V pondělí se ukázalo, jak máme skvěle vycvičené kapitány. Vypluli s lodí v pět ráno a nechali mě spát. Když jsem se probudil, dokonce mi uvařili kafe, ikdyž ho zase na první vlně hned vylili. Až k Helu motorujeme, protože nefoukne ani větříček, a útočí na nás hejna much a komárů. Po pár hodinách se naštěstí rozfoukalo opět od severovýchodu, ale hned až 5B. A v poledne začalo pěkně lejt. Od Libora nám došla varovná zpráva o bouřkách, tak se rozhodlo, že nebudeme pokoušet štěstí a zakotvili jsme v přístavu Wladislawowo.
30.7.2013
Další den ráno bylo zataženo nízkou oblačností a skoro bezvětří od západu. Před osmou hodinou jsme vypluli a zamířili v mírném dešti podél pobřeží na západ do Leby. Vítr ovšem během dopoledne sílil a postupně se zvedaly vlny, až se po čtyřech hodinách ukázalo, že už nás motor proti sedmičce větru a třímetrovým vlnám neutáhne. Vytáhli jsme tedy bouřkovou kosatku a vyrazili zpět. Při surfování ze čtyřmetrových vln, které nás podbíhaly, dosahovala naše 7,8m dlouhá plachetnice na bouřkovou kosatku rychlosti přes 9 uzlů. Za dvě hodiny jsme byli zpět ve Wladislawowu. Do přístavu se schovaly všechny rybářské lodě z okolí, vítr s námi lomcoval a kvílel v lanoví. Vlny se zvedaly už i v bazénu a následující den mělo být podobně. Bosman se smál, když jsme si zašli pro předpověď, a moc ho zajímalo, kam až jsme dopluli. Jediná výhoda byla, že nám neúčtovali poplatky za stání, protože byla bouře.
31.7.2013
Ve středu ráno předpovídali vítr ze západních směrů o síle 5-6. Síla by šla, směr nic moc, ale protože bosman říkal, že momentálně fouká východní trojka, vypluli jsme. Bosman měl pravdu, takže jsme s plachtami na motýla krásně pluli podél pobřeží. Po hodině plavby se pobřeží stočilo trochu k jihu a vítr taky, takže jsme mohli plout krásně na bočák. Vítr ale zesílil na předpovídaných 5B a dál se stáčel až na jihozápad, takže nám přímo proti přídi. A sílil a moře se zvedalo.
V půl jedné začala plavba nepříjemně připomínat včerejšek, ale to už jsme byli za polovinou cesty do Leby a znovu zpět se nám nikomu už nechtělo. V občasných lijavcích, vlnách kolem tři metrů a poryvech větru, jejichž sílu označuji stupněm 7 jen z vrozené skromnosti, jsme křižovali na plachty a motor podél pobřeží na jihozápad. Poslední 2,5 hodiny jsem byl za kormidlem zase já, stejně jako o den dříve, takže kormidlování ve tvrdých podmínkách už mám natrénováno. V pět odpoledne jsme proletěli vlnolamy a přistáli v maríně Leba. Zašli jsme na jedno zasloužené pivo a zalezli rychle spát.
1.8.2013
Ve čtvrtek ráno vypadala předpověď počasí stejně špatně jako včera a když se Karel vrátil od vlnolamu, říkal, že moře vypadá ještě hůře. Předpověď na další den ale vypadala o něco lépe. Mělo foukat ráno od jihu a odpoledne od severovýchodu, takže jsme si dali odpočinkový den a s vyplutím počkali na pátek. Dopoledne jsme prošli městečko a koupili chleba, odpoledne se prošli po pláži (Karel se dokonce vykoupal, ale já chytil revma sotva jsem tam vlezl po kotníky), dali jsme si dvě piva v přístavní hospůdce a večer se trochu podívali na Karlovu ořechovici.
Zdálo se, že počasí konečně dostává rozum a hodlá se chovat podle předpovědi a tak jsme doufali, že budeme moci pokračovat dál do Ustky nebo až do Darlova.
2.8.2013
V pátek předpověď počasí ale opět nevyšla. Vypluli jsme krátce po šesté z Leba na mírně zvlněné moře a vyrazili ostře proti slabému západo-jiho-západnímu větru na západ a pomáhali si motorem, abychom udrželi kurz a netrefili pobřeží. Počasí nepříjemně připomínalo předchozí rána. Postupem dopoledne ale vítr ustal úplně. Přesně v poledne jsme v totálním bezvětří dopluli do přístavu Ustka a vyvázali se k opravovanému rybářskému kutru.
Sotva jsme uvařili a snědli polívku, začalo krásně foukat od severu. Skoro to vypadá, jako kdyby si z nás dělal Neptun srandu. Odpoledne jsme se byli v příšerném vedru vykoupat v moři, večer dvě piva a hup do postele. Brzy ráno musíme vstávat, do Darlowa to máme 26 mil.
3.8.2013
V sobotu jsme vyrazili před sedmou. Na obloze nebyl ani mráček, slunce pekelně peklo a my jsme svištěli 5 uzlů na zadobok v jihovýchodním větru, který postupem dopoledne sílil a stáčel se k jihu. Za celé dopoledne jsme potkali jen jednoho rybáře; je úžasné, jak je tady uprostřed jachtařské sezóny pusto a prázdno. Až k vjezdu do přístavu Darlowo jsme dopluli na plachty, v přístavu nám okamžitě odšoupli most, který je před marinou, takže v 11:15 už byla Agnes vyvázána u mola před WC buňkou. Do WC buňky stále ještě pasoval klíč, který před čtyřmi lety jedna posádka zapomněla vrátit na kapitánát, což bylo příjemné překvapení.
V Darlowu bylo ještě horší vedro než v Ustce a na pláži už zbylo místo jenom ke stání. Karel ale naštěstí objevil klimatizovanou hotelovou restauraci, kde měli navíc pivo o zlatku levnější než u stánků v přístavu, takže jsme přežili. Jenom Jarda chytil nějaký virus, kašle, chrchlá a polyká prášky.
4.8.2013
V neděli v sedm ráno nám odsunuli most a my vyjeli do téměř bezvětří. Při plavbě na plachty dosahovala Agnes závratné rychlosti 1,2 uzlu, což znamenalo, že bychom do Kolobřehu dorazili zítra odpoledne. Poblíž žádný jiný přístav nebyl, takže se nakopnul přívěsný motor a nastavil kurz na benzínový vítr ostře proti metrovým vlnám, které zbyly po noční vichřici. Rozfoukalo se až před přístavem. Ve tři hodiny jsme zakotvili v krásné nové marině Solna v Kolobrzegu.
Dozvěděl jsem se tu, že v pondělí se spouští na vodu opravená česká briga La Grace, která na podzim ztroskotala u španělského pobřeží, takže přeji Pepovi Dvorskému spoustu šťastně uplutých mil s touto krásnou pirátskou plachetnicí a šéfopraváři Sebastianovi aby ho hrom po poli honil za to čtyřměsíční zpoždění.
5.8.2013
V pondělí ráno nás čekalo jen 12 mil, takže jsme si přispali. Vstával jsem první až v půl osmé. Podle dánské předpovědi má být dnes vítr NE o síle 2-3 a až 33 stupňů.
Vypluli jsme ve čtvrt na jedenáct a skutečně foukaly jen kozí dechy od severu, hrabali jsme se rychlostí kolem 3 uzlů. Krátce před druhou hodinou už byla Agnes vyvázána u starého osobního parníčku v přístavu Mrzezyno. ¨
Rybářský bazén tu opravovali a tak stály všechny lodě u nábřeží. Po pár minutách nás dokonce přijel zkontrolovat člun pohraniční stráže a chtěli vidět pasy. Asi se kluci nudili, ale fakt je, že za posledních pět let plaveb po Německu, Dánsku, Norsku, Švédsku, Francii a Velké Británii jsem pas nemusel ukazovat ani jednou. Prošli jsme vesnici, dali si uzené šproty přímo z udírny, a zalezli spát.
6.8.2013
V úterý jsme před půl osmou odrazili od našeho parníčku a vypluli do Dziwnowa. Vál slabý jižní vítr, Agnes uháněla kolem pěti uzlů a my si užívali perfektního rekreačního jachtingu. Rybářský bazén v Dziwnowu je nejsmradlavější a kupodivu i nejdražší jachtařský přístav na polském pobřeží, chtěli tu po nás 46 zlotých (bez elektriky, ale sprcha v ceně). Až když jsme s Karlem prolezli městečko, objevili jsme, že za mostem je na nábřeží postavená nová marina, kde by nás stání vyšlo na 10 zlatek včetně elektriky a záchodů. Nevýhoda je, že se musí čekat, až v každou sudou hodinu otevřou most, ale u vjezdu se buduje nová marína pro lodě do 12 metrů, takže příště už to bude mnohem lepší.
7.8.2013
Ve středu jsme vypluli před sedmou na moře, rozvlněné nočním fujavcem. Mezi vlnolamy byly takové vlny, že přívěsný motor měl občas vrtuli na vodou, a foukala krásná čtyřka od severu. Podle předpovědi měl vítr odpoledne zesilovat až na sedmičku, ale v osm zeslábnul a stočil se nám přímo na zaďák, takže jsme museli uhnout o 30 stupňů z kurzu. Byl to sice blbý kurz, ale aspoň to trošku jelo. Nakonec to ovšem už nejelo ani blbým kurzem a tak jsme do Świnoujście v půl dvanácté dorazili na motor. Ovšem předpověď vyšla, po obědě začalo pěkně fučet. Prošel jsem se 14km z přístavu na nádraží v Ahlbecku pro lístky na vlak a po dvou týdnech sezení na lodi to byla v pekelném vedru docela únavná procházka.
8.8.2013
Ve čtvrtek přesně v 9 hodin jsem odjel německou lokálkou ze Świnoujście a po dvanácti hodinách cestování šesti různými vlaky vystoupil v devět večer v Praze na nádraží a zamířil do hospody na večeři a na pivo.
Se čtenáři serveru Krása jachtingu se loučí Mirek Jaroš,