Deník Viktora Vikiho Neumana, bocmana LaGrace, z druhé plavby přes Atlantický oceán.
Etapa Hispaniola – Azorské ostrovy
1.5.02.
Včera jsme vypluli z ostrova Hispaniola na plavbu do Gibraltaru. Cestou se zastavíme na Azorách. Kapitán Martin, strojník Pepa, kuchař Ivo a já, bocman Viky. S náma jede jedenáct kadetů, samí chlapi. Nikde žádná ženská. Ach jo.
Vypluli jsme dne 30.4. ve dvě hodiny ráno z La Romani na ostrov Saona, blízko Hispanioly. Tam jsme strávili větší část dne koupáním a loučením se s pevnou zemí. Ve čtyři hodiny odpoledne jsme vytáhli kotvu a vydali se na téměř měsíční plavbu na Azory. Od začátku nám foukal vítr přímo do nosu, a tak jsme s pomocí podélných plachet motorovali průlivem mezi Hispaniolou a Portorikem směrem na severovýchod.
Noc byla docela zajímavá. Kadeti se poprvé seznamovali s kormidlovaním a znáte to… Moc jim to zrovna nešlo. Chvilku po půlnoci jsem se šel vyčůrat ze zádě a zjistil jsem, že se nám utrhlo železné oko na člunu, které ho drží přivázaný na davitech. Po delší akrobacii zavěšený v sedáku skoro u hladiny moře se mi podařilo člun provizorně uvázat a znovu ho s pomocí 3 silných chlapů vytáhnout.
V 5 ráno jsme se dostali za Hispaniolu a vytáhli všechny plachty, kromě přední. Na tu se totiž dost špatně stoupá. Takže od přídě k zádi: přední stěhovka, přední košovka, hlavní stěhovka, hlavní košová stěhovka, hlavní košovka, vratiplachta. Krásná sestava, ale stejně držíme kurz někam na Bermudy a k východu nám to víc proti větru nechce jet. Loď je možná dokonce trošku přeplachtěná, protože se utrhl kolík, na kterém byla uvázaná návětrná otěž přední košovky. Ty kolíky vlastně fungují jako pojistka, aby se neroztrhala plachta, nezlomil stěžeň nebo tak něco.
2.5.2012
Noc proběhla klidně . Hlavně proto, že jsme večer sundali hlavní košovku. Zdálo se mi to jako dobrý nápad, protože přeci jen naši kormidelníci si ještě nejsou zcela jistí svým počínáním a postavení lodi do driftu nebo odpadnutí od stoupačky na čistý bočák není zas až tak vyjímečná věc. Od vyplutí máme za sebou cca 200 mil. Jen ne zrovna moc dobrým směrem. Zdá se, že Bermudy mineme pravobokem a časem uvidíme onu sochu, která se tak často používá při transatlantické navigaci…
Od jedné noční vachty jsem se dozvěděl, že se dá plachtit do Kundy. Nachází se někde v Norsku. A hlaška noci: „kluci, kdy jste naposledy jedli slováka?“
Je pět odpoledne. Z kuchyně voní něco zajímavého. Já to nebyl schopný identifikovat. Zeptal jsem se Ivoše a prý to budou zapečené banány s klobásou. To jsem teda zvědavej…
Jinak jsem zjistil, že levá, tedy stále ještě závětrná kotva se nám vehementně, s entusiasmem sášně lodní, snaží navrtat loď. Její dřevec je totiž skoro stále pod vodou a dostává velké rázy od vln. Pokusili sme se jí nějak lépe upevnit, ale myslím že to moc nepomůže. Dříve dávali na dlouhé plavby kotvy na palubu. Snad nás to nečeká…
Kadeti se pomalu učí kormidlovat a až na dva lidi to vůbec nevypadá špatně. I když já nebo Martin udržíme stoupačku o cca 10 stupňů lépe.
3.5.2012
Již čtvrtý den pluje naše briga Sargasovým mořem k severu. Nacházíme se téměř uprostřed Bermudského trojúhelníku. Toto místo, které tvoří pomyslný trojúhelník s vrcholy na Floridě, Bermudách a Portoriku, je známé mnoha tajuplnými zmizeními lodí a letadel. Je pravda, že lodě potkáváme jen zřídka a vidíme je z velké dálky. Nad hlavou se nám rozprostírá pasátní oblačnost a vítr nás stále nechce pustit více k východu.
V noci se nám dvakrát po sobě zlomil kolík návětrné otěže přední košovky. Myslím, že karibské slunce jim moc neprospělo a značně zkřehly. Uvažuji o tom, že otěž přivážu na tvrdo k úvazové lávce, ale potom přijdeme o pojistku a může dojít i k roztržení plachty. Připadám si, jako bych chtěl dát do elektrické pojistky místo tenkého drátku stovkový hřebík.
4.5.2012
Vítr postupně slábne až k nějakám šesti uzlům, ale stále se tvrdošíjně drží svého nesmyslného kurzu. I když, dá se říci, že jsme to docela čekali. Snad již dnes dojde ke střihu a otočí se to lepším směrem. A mezi tím nebudeme čert ví jak dlouho trčet v bezvětří.
Ivoš dal na mé prosby a vaří k obědu gulášovku. S mou pastou z papriček Bhut Jolokia bude určitě skvělá. Jinak posádka se stále lépe dostává do transatlantické lennosti a schopnosti sedět, koukat se na moře a nic nedělat. Ještě že máme pěkně rozdělené vachty u kormidla, služby v kuchyni i služby na mytí paluby. Palubu myjeme každý druhý den. Jednak aby byl na lodi pořádek, ale hlavně aby se nám nerozeschla a hezky těsnila. Až se dostaneme do těch slavných severoatlantických bouří… S Martinem jsme se ustanovili na našich nočních vachtách tak, že to plně vyhovuje nám oběma. Já sloužím od 7 večer do 1 ráno, on mě potom střídá a vydrží až do rána.
Náš kurz mi připomíná jedno trampské pití, kterému se říká Cesta na severozápad. Dáte vařit na plotnu pivo. Do hrnečků nalijete 1dcl rumu, dáte tam cukr a čekáte až se pivo ohřeje. Těsně před tím než se pivo začne vařit, tak ho sundáte z plotny a zkaramelizujete tak, že do něj vrazíte rozpálený pohrabáč nebo jiný pořádný kus železa. Pivo úžasně bublá a pění. Pak nalejeme do hrnku, přidáme máslo aby nevyprchal alkohol a pijeme. Nejlépe se pije před krbem, když venku sněží. Tento postup opakujeme ještě třikrát a potom se odpotácíme do postele. A nebo padneme přímo před krbem. Podle gusta. (Blbost. Ono se to vlastně jmenuje Flip)
5.5.2012
Někam se mi ztratil jeden den. Je to divný. Bude to asi tím trojúhelníkem. V noci jsme vůbec zaznamenali zajimavý „trojúhelníkové“ počasí. Totální flauta, měsíc den před úplňkem osvětloval lehkou mlhu a La Grace potichu, jen na malé otáčky motoru plula vesmírem. Motorovali jsme skoro 24 hodin, než se dnes, okolo šesté večerní malinko rozfoukalo. Ale stále žádnej zázračnej směr teda… Vytáhli jsme všechny podélný plachty a s motorem na minimální otáčky plujeme dál. Právě jsem se dohodl s Martinem, že tam na noc asi dáme košovky a budeme se modlit, aby se vítr umoudřil.
6.5.2012
Flauta dále pokračuje. V noci jsme zažili drobné dobrodružství. Pepa strojník se jal přepínat naftové nádrže a když vítězoslavně vylezl z kotelny, tak motor zdechnul. Já udělal „hm“, vytáhl všechno prádlo a snažil se v úplném bezvětří alespoň udržet příď správným směrem. Motor byl opraven asi za hodinu. Pepa zjistil, že na dně nové nádrže byla voda, kterou si čerpadlo nasálo.
Teď je deset hodin dopoledne. Koupeme se a čekáme na vítr. Nafting nás už opravdu nebaví. A vítr se pomalu zdvihá… Jenže zase klasicky od severu.
Na palubu se přistěhoval malý zelený ptáček. Přiletěl z oceánu a hledal u nás útočiště. Přes tradiční fórky o španělských ptáčcích se ho posádka ujala a dává mu pít z misky a zobat drobky z ruky.
Je večer, půl desáté. Máme stažené plachty a plácáme se v mrtvých vlnách. Naštěstí nejsou moc velké. Celá posádka se dala na lov ryb, protože jsme objevili docela slušné hejno. Čtyři asi 40cm potvory jsme chytli a sežrali jako sushi. Se sojovkou, limetkou, solí, pepřem a nevím ještě čím. Dobrý byly.
Přijde mě, že posádka začíná být trošku nervozní z nepřítomnosti větru. Já ostatně trošku taky. Už nám nefouká kolikátý den. Snad, snad zítra…
7.5.2012
Vachta mě probudila v půl šesté s tím, že fouká. A skutečně, ono foukalo 10 kts od západu. Super, řekl jsem si a vytáhli jsme všechny příčné plachty, spanker a hlavní stěhovku. A vida, ono to jelo, dokonce naším směrem. od té doby plachtíme hezkou rychlostí 5 – 6 kts k Azorům. Akorát Pepa Dvorský straší na Inmarsatu esemeskama, že nám tenhle vítr vydrží jen dva dny a pak začne foukat od východu. Což je v těhle končinách Atlantiku docela divné. Tak tady všeobecně doufáme, že se jeho pesimistická předpověď nevyplní.
Karel, jak se jmenuje náš nový spolucestující, zelený ptáček, se má čile k světu. Už reaguje na Ivošovo pískání k jídlu a jako první je nastoupený na střední palubě. Nejvíce mu chutná mango. Žere jak nezavřenej. na Azorách nám bude kráčet po palubě minimálně krocan.
Mařenko, pamatuješ si na naší večeři v jednom přístavu v Řecku? Jak jsme se za malinko peněz nacpali a pak se opili skvělým vínem. Byla tam velká pevnost… Bylo mě tenkrát krásně.
8.5.2012
Fouká málo, málo, MÁLO! A má foukat ještě míň, eventuelně z horšího směru. Nad Azorama, které jsou notoricky známé svou skoro stálou tlakovou výší sedí tlaková níže a směle likviduje pasátní proudění nad Atlantikem. Loď se plouží tříuzlovou rychlostí, plachty se na táhlých vlnách plácají a cíl cesty se moc nepřibližuje. Za chvilku pokoříme teprve dvoutisícimílouvou hranici k Azorům.
Karel v noci někam zmizel. Mikuláš tvrdí, že se změnil v létající rybu. Já tvrdím, že v něm zkvasilo mango a totálně ožralej skočil do moře.
V noci jsem koukal na padající hvězdy (bolidy, jak by mě opravil Petr Scheirich). Chtěl jsem si něco přát, ale zjistil jsem, že nevím co. Co já sakra vlastně chci?
9.5.2012
Včera večer totálně lehnul vítr a takové mrtvé vlny co zůstaly jsem ještě neviděl. Rychle jsme sundali plachty, ale loď sebou tak strašně mlátila, až jsem se bál, že mě začnou padat kusy takeláže na hlavu. naštěstí se potom zase kolem deváté hodiny rozfoukalo a jelo se dál. Nicméně… Když už jedeme tak pomalu. A nebo stojíme. Zdá se, že posádce z toho začíná pomalinku hrabat. Dneska, musím zaťukat, zatím vítr nezdechnul.
Obloha má barvu olova a moře barvu platiny. Větru je málo, ale přesto už ani přes den není žádné velké vedro a v noci se oblékáme do teplých bund a dlouhých kalhot. Začínám být za svůj jachtařský oblek H/H náležitě vděčný.
Mám času na přemýšlení jako snad nikdy. Přeplavbu do Karibiku jsem si užíval. Měl jsem sebou jedno krásný štěně. Ale teď jsem sám a vzpomínám na lidi co jsem kdy potkal a snad i miloval. Přináší to sentimentální, někdy až smutnou náladu. Připadám si že jsem furt na cestě někam. Když už někoho potkám, tak se s ním zdržím mnohem kratší dobu než bych chtěl. Jak se píše v Pánu prstenů:“ Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat. Daleko už my utekla a musím za ní pospíchat. Na těžkých nohou dám se vést, k té cestě větší nežli znám, tam kde se stýká mnoho cest. A potom kam? To nevím sám…“
10.5.2012
Ženeme se kupředu jako splašení. Stále fouká, a to docela dost. Máme trošku zpoždění, takže se nám nechce stahovat plachty a i na stoupačku jedeme přes sedm uzlů. Náklon máme ovšem minimálně 15 stupňů, často ale i 30. Z odtokových otvorů na střední palubě se staly přítokové a nebejt zavřených střílen, tak nám teče i jimi. Psát na počítači se dá jen jednou rukou. Druhou ho musím držet, aby nesletěl ze stolu. Na noc asi sundám hlavní košovku, abych se tolik o loď nebál.
K večeři budou mé oblíbené Sečuánské nudle. Obávám se ale, že mně k nim bude strašlivě chybět Sriracha. No, umím si je ale připálit i jinak 🙂
11.5.2012
Na noc jsme radši sundali zadní košovku, ale stejně jsme pluli nocí 6 uzlů. Je zvláštní, že lidé na nočních vachtách spolu moc nemluví. Jen tak sedí a koukají do tmy.
Ráno jsme zase plachtu přidali a vyrazili 7 kts k Azorům.
Nic moc se neděje, a tak nevím, co bych psal do deníku. Těším se na Azory. Do hospody, na Muflonka, jak mi podrbe záda a na dobré jídlo. Na Hortě prý bude plno jachtařek, ale já mám K3 už obsazenou. Jen tak btw, ta moje nora je čím dál tím útulnější. Je tam fajn, i když docela horko. A navíc ve stálém náklonu na levobok vypadávám z postele.
12.5.2012
V noci jsme pozorovali obrovskou bouřku. Blýskalo se z mraků co pět vteřin, ale nedohnala nás potvora. K ráno vítr utichal, ale celý den nám fouká alespoň kolem 5 kts. Loď pod plným prádlem jede 3 kts, takže lepší než nic.
13.5.2012
Ehm, včerejší noc jsme si zažili pár poměrně horkých chvilek. Vítr se nám postupně točil až na zaďák, takže jsme stačili přestavovat plachty. Pak ale najednou, z ničeho nic se otočil, fouknul čistý severák a nám na ostrou stoupačku. a fouknul docela hodně, tak 5 bft. Plachty se nafoukly z druhé strany, loď prudce zastavila a nakonila se na levobok. Kormidelník nestihl zareagovat. Potom se hájil tím, že se přece snažil jet udaným kurzem… Nějak jsme to přestavěli, zase se rozjeli a já zjistil, že při nějakém manévru rupnul levý závěsník předního košového ráhna. Tak jsem se pokusil být současně u plachet, u kormidla a v předním brámovém koši, kde jsem závěsník provizorně uvazoval. Moc se mi to nedařilo, ale naštěstí vylezl z postele Martin. Jo a abych nezapoměl. Při těchto eskapádách celou dobu lilo jako z konve.
Přes den nic zajímavého. Stále stoupáme proti sveráku, kterej se, hajzl jeden, stáčí i malinko od východu. Taže směr máme spíš na Kanáry. Tam mají alespoň levné cigarety. A na Fuerteventuře ve vesničce Coralecho se dobře pije.
Jsme skoro v půlce cesty. Je to docela dlouhá doba na moři. Témata hovorů se stále častěji stáčí na holky a jídlo. A dnes mi dojde rum. Docela často myslím na zajímavou holku, se kterou jsem se jen jednou krátce potkal. Renata se jmenovala. Chtěl bych ji potkat ještě.
14.5.2012
V noci jsme se cpali na stoupačku stále někam ke Kanárům, ale k ránu vítr pro změnu totálně lehnul. Probudilo mě zběsilé houpání na mrtvých vlnách a stále jsem si říkal, že snad alespoň sundali plachty. Když mě zase spadla z poličky flexa na hlavu, tak jsem už vylezl. Bylo asi půl sedmé. A jo, plachty sundali. Vítr se zvedl až k večeru, a tentokrát skoro čistý východ. Takže zase míříme více k severu, do zimy.
Ivoš se dnes vytáhnul s obědem. Posádka si začínala trošku stěžovat na věčné polívky, takže dnes byly palačinky. S tvarohovým krémem a marmeládou. Úžasná dobrota. K večeři fazole s lunchmeatem. Taky dobrý, hlavně se značným přídavkem chilli.
15.5.2012
Jak jsem se včera zmínil, tak opravdu míříme k severu. A to zhruba ke břehům Newfoundlandu. Vítr se pomalu ale jistě mění ne severo východo východ. Nejhorší vítr jaký by nás mohl potkat. Hodinky mi dnes ukázaly 1030hPa. Neskutečná tlaková výše. Ale jedno pozitivum dne. Viděli jsme čtyřčlennou rodinku vorvaňů.
Pepa dnes přepojil další tank s vodou, takže jsme v polovině zásob.
Odpoledne jsem si všiml, že levá hlavní košová zvratička je skoro prasklá. Po asi hodině provazochodectví a podobné akrobacie se mi ji podařilo vyměnit. Mikuláš mi hodně pomohl. Dost mi dochází nová lana. Stará už holt mají svá nejlepší léta za sebou.
16.5.2012
Stále míříme k Newfoundlandu. I když… Chvilkami je to směr i k New Yorku. Ach jo. Máme stále stejné opachtění, stále stejný směr a nic se neděje.
Martin se naučil, jak prospat cca 20 hodin denně. Co taky jiného dělat.
Ivo mi daroval obraz Jeleny Jensen. Pověsil jsem si ho do kajuty nad postel. Hádám, že budu mít teď sny ještě zajímavější než doposud.
17.5.2012
Dopoledne se vítr začal postupně stáčet od jihu. Takže už neplujeme k Newfoundlandu, ale někam k Irsku. Což je výrazně lepší. Teda ne že by to byl kdo ví jakej vítr. Od 4 do 9 kts. Ale je to lepší než úplná flauta. Předpověď říká, že by měl sílit a stáčet se až na čistý jih. A asi za 3 dny by jsme měli chytit bouři, která se teď rodí zhruba na naší šířce u břehů USA. Snad nebude moc silná a kopne nás o kus dál.
Dnes jsem poprvé vytáhnul transatlantickýho pilota. Neomilně jsem ho otevřel na stránce s Hortou. Hehe.
Už nejsem schopnej myslet skoro na nic jinýho než na ženský. Představuju si třeba Lucčino tělo, Šárčina prsa, Mařenčinu vášeň nebo Janinu vůni. Tohle je taky cesta do pekla. A navíc došel chlast. Teda… Nedošel až tak úplně. Mám ještě jednu flašku, kterou jsem ovšem slíbil tetě Kateřině. Už teď si jsem jistej, že nevydrží!
18.5.2012
Vítr stále stejný. Takže se posunujeme sice dobrým směrem, ale poměrně pomalu. Rychlost 3 -4 kts. Očekávaná bouře se sice pěkně klube, ale stále dřepí na místě. Svině jedna stacionární.
Dneska jsem zopakoval trénink kadetů v gasketování. Také jsme znovu utáhli košové vanty a vyměnili levou hlavní košovou otěž. Pepa strojník se snaží vynalézat různé mechanismy na vaření bez plynu. Zprovoznil rychlovarnou konvici a pekárnu na chleba. Právě teď bojuje s indukčním vařičem. Nefunguje, ale věřím že ho opraví.
Je to už zase měsíc co jsem na lodi. A chyběj mi ženský!!!
19.5.2012
Dnes jsem se dostal k deníku až v deset večer. Byl trošku hektický den. Od jihu stále chodí mraky, ze kterých foukají poryvy o síle až 30 kts. Takže teď jedeme bez hlavní košovky a hlavní košové stěhovky na bočák, vždy připraveni odpadnout na zaďák, aby jsme se při poryvu necvakli. Zadní košovku máme poprvé za celou dobu plavby zagasketovanou.
Dnes se urvala další skasalnice na hlavní košovce. A našel jsem skoro předřenou zvratičku tamtéž. Dře jí Mírova nová skasalnice. Ale Míra… Nebudu nadávat no.
Také mě dnes vytočili naše suchozemské krysy. Třeba Jaro říkal, že si myslel že Grace jezdí běžně dvacet uzlů. Že jinak by na ní nejel. Což je divný, protože ještě před vyplutím nevěděl , co je to uzel. A stále se setkávám s terminologií jako podlaha místo paluby, stožár, případně sloup a tak dále.
20.5.2012
A zase je deset večer. Vůbec se nemůžu přinutit psát dřív a touhle dobou už vůbec ne. Nicméně…
Během dne se nám postupně otočil vítr až na skoro čistý zaďák. Takže jsme postupně sundavali plachty, až jsme měli jen přední stěžeň a spanker. Byť se nám na tuto kombinaci podařilo přejet Atlantik až do Karibiku, tak proč to teď nejde? Naše posádka neudrží kurz o 180 stupňů. A řeknu Vám teda, že postavení lodi do driftu při více než dvacetiuzlovém větru je mazec. Vyrazil jsem kormidelníka, nastartoval motor, začal otáčet loď a modlil jsem se, aby vydržel kontrašot spankeru. Vydržel. Ale vraždil bych.
21.5.2012
Nechci být moc sprostej, ale jinak to nejde. Jak si ten vítr s námi hraje, to je opravdu k posrání. Dopoledne přes nás přeběhla studená fronta, která podle předpovědí měla jít úplně jinam. Lilo, foukalo a bylo hnusně. Nicméně stále zaďák a uháněli jsme kolem 8 kts. Za frontou se to otočilo od NE, takže vítr o síle 20 kts přímo do čumáku. A strašně se s příchodem severního větru ochladilo. No, a pak lehlo i to. Psychicky jsme nevydrželi a jeli chvilku na motor. K večeru se vítr umoudřil, žačal foukat čistý N, my opět vytáhli plachty a jedem. Směr máme teda spíš na Kanáry a rychlost kolem 4 kts.
Pěkne jsem se dneska vztekal. Na vítr, déšť, zimu, lidi… Začínám bejt protivnej. Cejtim dost zodpovědnosti za loď a unavuje mě to. Utahanej jak pes.
22.5.2012
Kolem 6 ráno mě probudilo vrčení motoru. Řekl jsem si jen, že ten vítr konečně zdechnul úplně a spal jsem dál. Přes den jsme několikrát zkusili plachtit, ale nejde to. Kde nic není, ani smrt nebere. Takže teď se ploužíme na minimální otáčky motoru a všechno podélné prádlo. Správným směrem a rychlostí kolem 5kts.
K obědu byla zase čočkovka. Už žeru i tohle. To jsem teda dopadl. K večeři bude lunchmeatgulashmitkolinka.
pozn: podivat se, co ten nikola tesla byl vlastne zac…
H nasynoptické mapě prý znamená hohe. No jako vlastně jo. Hehe
23.5.2012
Vrčíme, vrčíme a vrčíme. Přes moje naléhání Martin zkusil nechat dopoledne vytáhnout plachty do bezvětří. Potom se divil, že to nejede. Když usnul, tak jsem je sundal a vrčeli jsme dál. Odpoledne jsme potkali modrou megajachtu a fendr. Z paluby se ho vytáhnout nepodařilo a do vody za ním nikdo nechtěl.
Docela bežně jsou už k vidění velryby. O delfínech ani nemluvě. Baví mě stát na přídi a křičet jako starý velrybář: TÁMHLE CHRLÍ…
Konečně se po asi pěti dnech ozval Pepa. Prý je vítr před náma… To víme taky.
Prý mám ještě napsat, že kuchař upekl dva chleby a strojníkovi došla baterka v mp3.
24.5.2012
Vrrrrrr dělá náš motorek. Někdy taky brrrrmbrrrrrrmmm……… A navíc se mi rozbil zdroj ke kompu. Doprdelekurvadrátsedmkurevkaždájinámrdačkyjebačkymrdatstarýbábydošpinavejchprdelí.
25.5.2012
Včera kolem 10 večer se rozfoukal zaďák, my vytáhli plachty a konečně dali motoru pokoj. Od té doby fouká krásně a loď si to sviští 6 – 7 kts. Jen by bylo fajn, kdyby měla lepší kormidelníky. Mnozí kadeti se ještě stále nenaučili točit kolečkem a otočit loď o 100 stupňů jim nedělá vůbec žádné problémy.
A dále vytrvale klesá tlak, takže se v noci chystáme na změnu počasí. Podle předpovědí by měla přes nás přecházet studená fronta. Vítr se bude zase motat jako blázen, bude hnusně a bude pršet. Pevně doufám, že to vyjde až na Martinovu vachtu. Dnes jsem se s ním schodl, že jsem si podobné srandy vždycky užíval sám. Hehe.
Dnes mě Mr. Cook potěšil. Někde vyhrabal konzervu se dvěma stehýnky kačeny. Tak ostatní měli lunchmeat a my v tajnosti žrali kachnu, až nám mastnota tekla po bradě.
Roman dodělal rituálně znásilněnou a u kůlu mučenou indiánku. Je nyní vystavena společně s dalšími hodnotnými uměleckými díly v galerii Ká Trojka. Návštěvnice provádím osobně za intimního, červeného osvětlení. Vstupné… 🙂
26.5.2012
V noci mě Martin vzbudil s tím, že přešla fronta a vítr se otočil přímo proti nám. Takže jsem za docela silného větru sundal plachty a dál jsme jeli na motor. Zrovna strašlivě lilo. A od té doby s jedním krátkým a naivním pokusem o plachtění zase motorujeme. Hnusnej Atlantik. Na druhou stranu jsem se toho spoustu naučil, hlavně z meteorologie.
Na Faial to už máme necelých 300 mil. Jenže se tam zastavíme jen na chvilku a zase pojedeme dál. A dnes dojde i ten rum, co jsem vypil tetě Kateřině.
27.5.2012
Když bych psal názvy jednotlivých denních záznamů, tak ten dnešní by se jmenoval Závěrečný sprint. Martin nechal asi ve 4 hodiny ráno vytáhnout přední plachtu a přední košovku a rozletěli jsme se. Udělali jsme dva poměrně zásadní rekordy. Několikrát se opakoval náklon 40 stupňů, což je dost. Ale hlavně, trhli jsme rekord v absolutní rychlosti. La Grace se v jednom poryvu ze zadoboku o síle 35 kt rozjela rychlostí 11,3 kts a chvilku jí to i vydrželo. Dobrý vítr nám vydržel zatím celý den, ale teď k večeru začíná slábnout a stáčet se od severu. Snad to ještě nějak vydrží a zítra v noci bychom mohli být na Hortě.
Jen s malejma přestávkama celej den leje. Hnus. Každou chvíli si gratuluju ke skvělým hadrům Helly Hansen. Fakt nepromoknou a neprofouknou.
Už jen 162 mil.
Další díl: La Grace přes Atlantik- LETÍM DO HORTY