Krása jachtingu | … krásné je plout

Tisková zpráva: Team MASTERLAN vyráží do boje! Interview

-red-

-

29 června, 2017

Tisková zpráva: Team MASTERLAN vyráží do boje! Interview

Jachtařský tým MASTERLAN – David Křížek a Milan Harmáček vyráží na druhý závod Flying Phantom Series. Tentokrát to bude naostro za plné divácké podpory v rámci Extreme Sailing Series. Česká televize zakoupila vysílací práva a tak věříme, že se na obrazovkách objeví nejen atraktivní plachetnice GC32, ale také dvouposádkové katamarány Flying Phantom, které pojedou s českou účastí. Tým odlétá do dějiště závodu, ostrov Madeira v Atlantickém oceánu, s dostatečným předstihem, aby stačil vyladit závodní katamarán a potrénovat. Davida s Milanem navíc čeká celá řada povinností, bezpečnostní a technické brífinky, tiskové konference, ale také akce pro novináře, sponzory i charitu. Závod začíná ve čtvrtek 29. června a končí v neděli 2. července. Na programu je 24 rozjížděk bez možnosti škrtání nejhorších výsledků. Bude tedy záležet na každé jízdě. Oba závodníci se na regatu důkladně připravují. Je třeba prostudovat nová pravidla pro rychlé foilující katamarány, trénovat na vodě, jak jen je to možné a také tvrdě pracovat v posilovně. Závod bude nesmírně fyzicky náročný.

Na Madeiru se chystá několik členů fan-clubu týmu MASTERLAN. Bude to skvělá podívaná. Závod se jede ve Funchalu těsně u břehu. Přijeďte také fandit!

Děkujeme všem partnerům a podporovatelům týmu. Bez vás by nebylo možné projekt realizovat.

Díky partnerům MASTERLAN a RODOP se podařilo zakoupit nejrychlejší sólový katamarán A-cat DNA F1. Posádka tak má možnost tréninku i během hlavní sezóny, když bude závodní katamarán Flying Phantom putovat v kontejneru od závodu k závodu. Rozbíhá se také spolupráce s automobilkou Land Rover, která je celosvětovým partnerem především foilujících lodí (Extreme Sailing Series, America’s Cup, Vendée Globe). Od KWS dorazily bezpečnostní prvky Magic Marine. Tým nyní testuje neopren s výstuhami, včetně páteřáku a lycru s dalšími ochrannými prvky. Také dorazilo další břehové oblečení NAUTICA, které tým využije během oficiálních akcích a ve VIP zóně Extreme clubu. Se specialisty firmy NUTREND ladíme přesné dávkování sportovních suplementů, aby závodníci týmu vydrželi náročný program čtyřdenní regaty. Zároveň konzultujeme meteo v dějištích série a studujeme data Windguru Live. Technici této české společnosti nyní zajišťují měření pro Americký pohár a jednají o partnerství s ESS.

Mediální prezentace

Kormidelník týmu MASTERLAN David Křížek se představil v televizních pořadech “Zázraky přírody” a “Máme rádi Česko.” Navíc dotočil ve skvělém týmu Pevnost Boyard pro Prima TV. Na radiových vlnách se David potkal s Pokondry na Frekvenci 1, ale také s Hankou Reinders na rádiu Kiss. Články o týmu se objevily v celé řadě novin (např. Mladá Fronta Dnes, deník Bohemia atp.), ale i v časopisech (Yacht, Prestige, Luxury Men atp.) Nemalou pozornost věnuje našemu týmu také internet. Pravidelné články vychází na iRegata.cz, Lodních novinách, Kráse Jachtingu, stránkách Českého svazu jachtingu, nebo na Sportovních novinách – České noviny ČTK. Děkujeme všem, kteří podporují náš tým prezentují výsledky českým fanouškům sportu. Pro konkrétní požadavky na výstupy nás neváhejte kontaktovat.

Mistrovsví ČR ve třídě Catamaran Open – 26. titul pro Davida Křížka

David Křížek a Jan Svoboda zvítězili v letošním ročníku mistrovství republiky třídy Catamaran Open.

Pořadatelem letošního ročníku mistrovství republiky třídy Catamaran Open byl opět Yacht klub Jestříbí v Černé v Pošumaví na Lipně. Za krásného slunečného počasí se podařilo odjet celkem osm kvalitních rozjížděk, ve kterých startovalo 10 katamaránů. David Křížek letos závodil na katamaránu Tornado, na kterém jezdí s mnohaletým kosatníkem Zdeňkem Adamem. Ten ale letos nemohl závodit, a tak jej nahradil teprve 17ti letý Jan Svoboda. Toho David trénuje na skifu 29er, kde se svým kormidelníkem Šimonem Marečkem dosahují skvělých výsledků. Jan Svoboda se s katamaránem rychle sžil a na vodě předváděl velmi dobré kosatnické výkony. Posádka zaváhala pouze v první rozjížďce ve slabším větru, kdy dojela na 3. místě, ale následně dokázala 6 rozjížděk vyhrát. Právem tak získala titul mistrů republiky. Pro Jana Svobodu to byl první titul v kategorii dospělých a pro Davida Křížka již 26. Na dalších místech pak skončili Milan Chlebna a Jiří Pavliš a Miroslav Falta a Tomáš Vastl. Na prvních třech místech letos skončily katamarány třídy Tornado. Mistrovství republiky této třídy se měl David Křížek zúčastnit již se Zdeňkem Adamem, svým stálým kosatníkem, ale nakonec přišla nabídka od Land Rover BAR odletět na Bermudy, kde probíhalo finále Louis Vuitton Cupu, tedy poháru vyzyvatelů pro Americký pohár. Letos tedy David do šampionátu katamaránů Tornado nenastoupil.

INTERVIEW

Co jste dělali od posledního závodu v La Baule?

David: Něco jsem natrénoval na katamaránu A-cat (RODOP-MASTERLAN) a odjel jsem dva závody na Tornadu. Mistrovství ČR Catamaran Open a Lipno Marathon. Následně jsem se chtěl ještě zúčastnit mistrovství ČR Tornado, ale od Land Rover BAR přišla nabídka odletět na Bermudy a živě sledovat finále Louis Vuitton America’s cup finále. Byl to úžasný zážitek a nasbíral jsem řadu zkušeností. Navíc jsme měl možnost vidět celé zázemí týmu Land Rover BAR, seznámit se se závodníky, vedením týmu, ale také s hlavním aerodynamikem. Pak jsem byl se Sportovním centrem mládeže v Kielu na Eurocupu a těsně před odletem na Madeiru jsem ještě natáčel pořad Pevnost Boyard pro Prima TV. To byl také obrovský zážitek. Byl jsem součástí skvělého týmu.

Milan: První týden po regatě jsem jen regeneroval. Závod byl extrémně náročný. V dalších týdnech jsem pak věnoval suché přípravě v posilovně a bodybody. Fyzička je pro mě v závodě nesmírně důležitá. Hodně času jsem ale věnoval pracovním povinnostem. Léto bude plné závodů a firma musí fungovat.

Jak se těšíte na Madeiru a první oficiální závod Flying Phantom Extreme Sailing Series?

David: Strašně se těším. Dáme do toho maximu a ať už to dopadne jakkoliv, bude to obrovský zážitek a zkušenost. Madeiru mám moc rád. Byl jsem tu jako trenér v roce 2003 a jako závodník v rámci Minitransatu v roce 2007.

Milan: Moc se těším, že poznám krásný ostrov a atmosféru jedné z největších jachtařských tour na světě.

Co od závodu očekáváte?

David: Hlavně chci mít dobrý pocit z našeho výkonu. Dát do toho maximum a pak se uvidí na co to bude stačit. bude stačit. Nutně potřebujeme zahájit spolupráci s dobrým trenérem, ale je to hodně o financích.

Milan: Věřím v další výkonnostní posun v moderním světě foilování. Je to úplně jiný svět, ale stojí to za to.

Kdo je hlavním favoritem?

David: Myslím, že se do čela prodere RedBull tým – Thomas Zajac (olympijský medailista z Rio de Janeira) a jeho kosatník Jason Sunders. Bude to ale velmi vyrovnané. Pojede se hodně rozjížděk a vše se započítává. Není prostor na chyby.

Milan: Cup Legende – Tim Mourniac a Pierre-Yves Durand.

V čem bude závod výjimečný?

David: Pojedeme před tribunami plnými diváků. Vše budou navíc sledovat televizní štáby. Celosvětová sledovanost Extreme Sailing Series je obrovská. Bude to trochu svazující, ale na druhou stranu se pojede více za hranou.

Milan: Bude to velká show. Navíc se pojede čtyři dny. Bude náročné to vydržet v plném nasazení. La Baule trvalo o den méně a bylo těžké vydržet tu fyzickou zátěž. Snad nám tentokrát vše vydrží a vyhneme se technickým problémům.

Na jaké umístění se cítíte?

David: Vše bude o aktuální formě. Pole je nesmírně vyrovnané. V úplně slabém větru máme šance , ale jak se začne foilovat, tak v tom přechodu ztrácíme díky naší vyšší hmotnosti posádky. V silném větru máme velkou rychlost na stoupačku, ale potřebovali bychom zlepšit starty a akceleraci na boční kurzy. Konkurence je obrovská a každý skalp se počítá. Letošní rok pro nás znamená nabírání zkušeností, ladění a plánování. Ač se to nezdá, jedná se o velký projekt. S malým rozpočtem a minimál ním týmem je to složité. Neustále se ale učíme a snad se i posouváme dál.

Milan: Výborné by bylo umístění v TOP 10, ale já si říkám, hlavně aby to moc nebolelo. Čeká nás úžasná tour a nejhorší by bylo, se teď zranit. Myslete na nás a držte palce!

LIPNO MARATHON 2017

David Křížek se společně s Janem Svobodou zúčastnili náročného závodu kolem lipenské přehrady – Lipno Marathon 2017. Letos opět téměř nefoukalo a tým CK FISCHER se musel spokojit s 2. místem v kategorii katamaránů.

Letošní již 17. ročník závodu Lipno Marathon je za námi. Počasí bylo slunečné, ale vítr byl asi nejhorší v celé dlouhé historii. Otočná bóje byla nakonec umístěna u Dolní Vltavice, ale i tak byl výsledný čas i těch nejrychlejších lodí přes pět hodin. Ve slabém větru dominovaly opět rychlé sportsboaty. Z vítězství se radoval Jaroslav Sochor se svojí kosatnicí, který na lodi Abracadabra odsunul na 2. místo loňské vítěze, tým HEBE IV Zdeňka Sünderhaufa. Na 3. místě pak skončil další sportsboat Zdeňka Kacálka. První katamaran bratří Pavlišových se letos umístil až na celkovém 5. místě. David Křížek a Jan Svoboda s nimi svedli dobrou bitvu, ale nakonec se museli smířit až se 6. místem.

V neděli pak závod katamaránů pokračoval. Odjely se dvě rozjížďky v silném nárazovém větru a tři lodě se dokonce převrátili. Úvodní rozjížďku vyhrál David Křížek a Jan Svoboda, ale pak opět opět zvítězili bratři Pavlišové, kterým tak právem náleží i celkové vítězství v regatě.

DĚKUJEME – LAND ROVER

Automobilka LAND ROVER vyslala Davida Křížka nasbírat cenné zkušenosti do základny týmu LAND ROVER BAR na Bermudy, kde probíhá Americký pohár. Po návratu pak čekal na závodníky týmu MASTERLAN nově zapůjčený RANGE ROVER Sport HSE SDV8. Tento jachtařský vůz bude David Křížka a Milana Harmáčka vozit na regaty a soustředění po celé Evropě.

DĚKUJEME VŠEM PARTNERŮM A PODPOROVATELŮM

DRŽTE NÁM PALCE NA FLYING PHANTOM EXTREME SAILING SERIES NA MADEIŘE. ZÁVOD STARTUJE JIŽ VE ČTVRTEK 29. ČERVNA!!!

Eva Skořepová
PR manažerka Českého svazu jachtingu

Aktualita: Daniel Bína vede po prvním dnu mistrovství světa

PRAXE

-red-

-

28 června, 2017

0

Aktualita: Daniel Bína vede po prvním dnu mistrovství světa

22. 6. 2017

Daniel Bína vede po prvním dnu mistrovství světa třídy 2.4mR
Kieler Woche 2017

Největší německá regata – Kieler Woche – je v plném proudu a Českou republiku zde reprezentuje 42 závodníků v 11 lodních třídách. Zatímco neolympijské třídy již mají většinou odzávoděno, ty olympijské začaly teprve včera a většinou mají odjeto po dvou rozjížďkách.

Pro paralympijské třídy je regata zároveň mistrovstvím světa. Skvělou zprávou je, že ve slabém větru, který panoval během prvního dne závodění (21. 6.), se nejlépe ze všech zorientoval paralympionik z Ria Daniel Bína. Po vítězství v první rozjížďce a třetím místu ve druhé vede průběžnou klasifikaci třídy 2.4mR (43 lodí na startu). To, že mu podmínky letos v Kielu svědčí, ukázal již v předcházejícím Open závodě, v němž získal bronz za vítězným Němcem Heiko Krügerem a druhým Američanem Dee Smithem.

V Kielu má premiéru také nová paralympijská třída Hansa 303, kterou zde poprvé zkouší další český závodník Alexander Sadílek. A nevede si také vůbec špatně, je na průběžném devátém místě z 26 startujících.

Z těch, co již závod dokončili, si připsala velmi pěkné umístění posádka Jiří Hrubý a Roman Houdek, kteří ve třídě Flying Dutchman skončili pátí. V silně obsazené třídě 29er (106 lodí), jíž se závod počítal do série Eurocupů, byli z našich pěti startujících posádek nejlepší na 45. místě Šimon Mareček a Jan Svoboda. Ve třídě Laser 4.7 skončila nejvýše z našich Lucie Keblová na 34. místě ze 74 lodí. Mezi 104 závodníky třídy Laser Radial byl nejlepším Čechem Benjamín Přikryl na 27. místě.

V olympijské třídě Finn drží po prvnímu závodním dnu jedenáctou příčku Ondřej Teplý. Na Laseru Standard je při neúčasti jeho bratra Viktora Teplého na skvělém 18. místě Jakub Halouzka (131 lodí). Ve třídě 49erFX závodí také slovensko-česká posádka Dominika Vaďurová a Sára Tkadlecová. Zatím se drží na 39. místě. Závodit se bude až do neděle 25. 6.

Výsledky fotografie a live přenosy rozjížděk na www.kieler-woche.de

Eva Skořepová
PR manažerka Českého svazu jachtingu

Gaia: Doktor na lodi

Jaroslav Foršt

-

26 června, 2017

0

Lodní deník Gaiy

14.5 neděle
Dnes odletěla Skipřenka do Čech – přeci jen práce je práce a život není jen moře. Zůstal jsem na lodi sám s Pavlem, mým kamarádem z mládí a z jedné z kapel, ve které jsem hrál. Pavel je dnes lékařem a přiletěl mi ulehčit můj osamocený úděl tady na Sporádách. A nejen je lékař, ale taky gurmán a tak jeho večeře nasadila laťku hodně vysoko. Koneckonců, na obrázku můžete posoudit sami.

15.5. pondělí
Pavel je úplný začátečník, nikdy na lodi nebyl, takže jsme se rozhodli pojmout plavbu opravdu konzervativně, zejména když předpověď slibovala na druhou půlku týdne pěkný fičák. Prvního dne plavby, tedy v pondělí, jsme vyrazili na kostelák Mamma Mia, který je tady prostě povinností. Hladina byla klidná a tak jsme po obeplutí severního mysu Skopelosu hodili kotvu v zátoce pod kostelíkem. A opět to bylo velmi krásné. Vyšplhali jsme nahoru, nafotili, co se nafotit dalo a zpátky na lodi jsme se vykoupali. Voda sice byla trochu studená, ale dalo se to snést.

Další plavbou jsme se prosmykli úžinou mezi Skopelosem a Alonisem a posléze jsme hodili kotvu v zátoce Koukonikastro, která je velmi malebná a disponuje průzračnou vodou. Původně jsme plánovali zůstat tam na noc, ale protože z moře šel velmi nepříjemný swell, a pan doktor poněkud pobledl, zvedli jsme kotvu a přesunuli se na molo do Patitiri. Byli jsme tam dvě plachetnice v celém přístavu. A pak jsme vyrazili na opulentní večeři.
Nebyl ovšem všemu konec. Během večečře, už za tmy, se na vjezdu do přístavu objevili poziční světla a naši loď záhy obklopili dvě velikánské rybářské lodě. Rázem jsme si na molu připadali jak trpaslíci. Bál jsem se, že se budou rybáři rozčilovat, že jim překážíme, ale byli v pohodě. A tak jsme v klidu usnuli. Rybáři nad ránem vypluli a my si ani nevšimli.

16.5. úterý
Počasí se kazí. Velmi brzy ráno vyrážíme z Patitri na Skopelos. Fouká docela slušně a tak plujeme šest uzlů i na zrefované plachty. Oběd si dáváme na pláži Mamma Mia na západní straně Skopelosu a pak opět na plachty dorážíme na Skiathos.
Kotvu házíme u pontonu, zádí proti předpokládanému větru. Vítr sílí a začíná pršet.

17.5. středa
Prší a fouká silný vítr. Přesto si půjčujeme skútry a podnikneme velký výlet po ostrově. Ve vnitrozemí bylo počasí milosrdnější a tak jsme si projeli skoro celý ostrov. Přijeli jsme ale pěkně mokří. Večer večeře v restauraci.

18.5. Čtvrtek
V noci přešlo to nejhorší a vítr polevuje. Také prší už jen občas. Odpoledne si ještě půjčíme skútry a uděláme si malý výlet. Večer Pavel balí, zítra mu letí letadlo. Škoda – toho jachtingu si moc neužil, ale bylo vážně hnusně. Loučím se s ním nerad – užili jsme si krásný týden, spoustu legrace a večerních hovorů v kokpitu. Tak někdy příště….

19.5. Pátek
V jedenáct doprovázím Pavla na letiště a pak jdu uklidit na lodi – prostě standardní postup. Trochu si i pospím a večer doráží další posádka. Jana a Petr. Naši kamarádi dříve z Tajwanu, dnes z Tábora. Pravidelná čtenáři Krásy jachtingu je oba dobře znají z příběhů o jejich lodi Janna. Další fajn týden před námi.

Tisková zpráva: Milan Koláček v závodě La Solitaire URGO Le Figaro

-red-

-

22 června, 2017

0

Tisková zpráva: Milan Koláček v závodě La Solitaire URGO Le Figaro

14. 6. 2017

Protiproud, řasy a únava

La Solitaire URGO Le Figaro

10. června byla odstartována 500 mil dlouhá náročná etapa přes Biskajský záliv zpět do Francie. Po dobrém startu se Milan Koláček propadl do třetí desítky startovního pole, ale během první noci se probojoval na vynikající 11. místo a držel krok s těmi nejlepšími.

Etapa přes Biskaj nebyla tentokrát překvapivě náročná kvůli silnému větru, ale naopak protože byl slabý a proměnlivý. Závodníci tak strávili na moři dlouhé čtyři noci. Za kormidlem, bez spánku, s mimořádným psychickým a fyzickým vypětím. Po přeplutí Biskaje před točnou bójí Occidental u Chaussée de Sein se Milan držel společně se svým kamarádem Adrianem Hardy kolem 10. místa. V noci z pondělka 12. 6. na úterý však přišly problémy. Milan pravděpodobně chytil řasy na kýl a silný protiproud ho začal snášet výrazně pod točnou bóji. Adrian Hardy se mu začal vzdalovat. Milan se musel vracet proti silnému proudu a bóji točil na 19. místě. Až za ní si všiml, že loď pluje výrazně pomaleji a téměř hodinu mu trvalo, než se nejrůznějšími manévry řas zbavil. Propadl se až ke 30. místu.

Přestože vítr byl stále slabý, ředitel závodu rozhodl, že flotila nezamíří rovnou do cíle v Concarneau, ale ještě obkrouží Belle-île. To závodníkům potrvá další den. Milan se ani přes strašnou únavu a zklamání z velkého propadu z čela závodu nevzdává a bojuje. Za poslední dvě hodiny před cílem jde spinakr čtyřikrát nahoru a dolů podle toho, jak se mění vítr. Těsně před cílem Milan předjíždí svého největšího rivala, nováčka Pierra Le Bouchera. V cíli je tak ve středu 14. 6. 3 hodiny ráno na 30. místě celkově a čtvrtý nováček.

K molu v Concarneau přijíždí zcela vyčerpaný a deprimovaný. „První tři dny a noci byly super až po Chaussée de Sein, kde byl strašně silný proud. Nedal jsem si pozor a nechal jsem se snést. Půl míle jsme pak doháněl skoro hodinu a ztratil jsem několik míst. Byl jsem tak vyčerpaný, že jsem si musel jít lehnout, a do toho se mi nabalil paket řas na kýl. To mě výrazně zpomalilo. Jsem zklamaný, protože jsem jel velkou část etapy perfektně, v závěru mi trochu došly síly a začal jsem se propadat. Start další etapy je již zítra. Musím nabrat trochu sil, i když na odpočinek není mnoho času, ale rozdíly jsou malé, ještě mohu něco získat zpátky,“ doufal Milan po dojetí. A měl pravdu – stále je o co bojovat, v součtu dvou etap je totiž na průběžném 21. místě celkově na čtvrtý mezi nováčky. Na třetího Pierra Le Bouchera ztrácí pouhou půl hodinu. To se dá během dvou zbývajících etap dohnat!

Více informací o závodě zde.

Pořadí závodu po dvou etapách zde.

Start 3. etapy již zítra odpoledne. Polohu lodí naleznete zde.

Foto Eva Skořepová

La Grace: loď Sthandart a nový kuchař

LA GRACE

Josef Dvorský

-

19 června, 2017

0

18.4.2017 úterý
Další krásný den před námi. Vyrážíme do hlavního města na ostrov Ibiza. V přístavu se nechytáme ani na 2 hodiny. Chtějí po nás 250 Eur. Házíme kotvu venku a vyrážíme na prohlídku starého města ukrytého za impozantní pevností. Oběd se posouvá na 15 hod. a komu se už odpoledne nechce ven, tráví zbytek dne koupáním a odpočinkem. Mě se tu líbí a tak se jdu ještě projít.
Na noc se posouváme na západní pobřeží Ibizy. Hlásí silný vítr a velké vlny, ta chci být schovaný. Útočiště v zátoce nacházíme blízko letiště. Noc je klidná až do 1hod, kdy jsou cítit náraz větru.

19.4.2017 středa
Budíček je ve 4 hod. ráno. Zvedáme kotvu, přední plachtu a přední košovou plachtu a hurá na moře. Zpočátku je to prima jízda. Ibiza nás kryje od vln, ale pak to přišlo. Čtyřmetrové vlny nás tlučou za všech stran. Vítr není až tak silný a tak se loď špatně kormidluje.
Něco nám ukouslo návnadu, ale ani jsme si toho v tom nečase nevšimli.
Právě jsme hodili kotvu v Punta Morayra a je to asi jediný místo v tomhle nečase, kde snad bude klid. Porovnáme loď a jdeme relaxovat….

20.4.2017 čtvrtek
Dnes byl den plný jachtingu. 45NM od 10 do 17hod. sami o sobě říkají, že to byla jízda. Vítr v zádech mezi 20-30kn a plný přední stěžeň nás hnal do cíle. Maximálku dnes dosáhla La Grace 8,6kn. Super příprava na závod TSR. Jsme v marině Miramar v městě Santa Pola schováni před bouří venku.

21.4.2017 pátek
Přátelé mám konečně dovolenou a odjíždím! Chvíli tedy lodní deník nebude, ale až se vrátím, hend zase začnu. 🙂

6.5.2017 sobota (zase doma :-D)
V 15hod. přistávám v Lisabonu po asi nejdelším letu nad Evropou, který se dá vymyslet – linkou z Istambulu. La Grace kotví v marině Cascais a tak se musím přepravit ještě metrem do centra a pak vlakem. Cestou sbírám Čechy, co míří také na La Grace. Celkově se nás tu sešlo 25. Češi, Slováci a jeden Ital. Do noci ještě stíháme nalodění, zaškolení a nákup potravin.

7.5.2017 neděle
Hned po snídani vyrážíme na prohlídku nedaleko stojící Ruské školní lodi Shtandart. V 10hod. vyplouváme na Atlantik. I přes slabý vítr jsou na moři 1-2metrové mrtvé vlny. Nejvíce nadává náš nový kuchař – Tonda. V kuchyni to není snadný, to je jasná věc, ale vaří skvěle! Cestou cvičíme posádku a plujeme až do 40NM vzdáleného port Penische. Tady jsme si našli místo u zdi před městem. Při přistávání je molo plné lidí. Večer je tu totiž jakýsi náboženský svátek. Rybářská loď přivezla ozdobenou sochu madony, kterou procesy lidí donesli do kostela. Neodpustili jsme si slavnostní výstřel 😀

8.5.2017 pondělí
Noc byla klidná, i když vysoký přiliv a odliv pro nás není úplně snadný na kotvení. Po dvou metrech odlivu chybí molo a tak se La Grace opírá přes fendry jen o pilíře. Ráno je pohodové, krásné, slunečné, takže jsem vzhůru už před budíčkem a ani vlastně sám nevím proč. Po snídani (dnes je to na sladko) vyplouváme. Na moři jsou třímetrové atlantické vlny. La Grace se na nich pomalu pohupuje nahoru a dolů a plavba vypadá, jako když plujeme Vysočinou. Pod úplně plnými plachtami dosahujeme rychlosti cca 4,5kn. Už dlouho jsem si tak krásně nezaplachtil. Cestou cvičíme lezení po ráhnech, ale i kormidlování.

Chytám ryby a jako specialitu dne jsem jim připravil žlutou chobotničku, kterou honí modročerná makrela. Háček však nepřilákal pozornost ani stáda delfínů volně plujících kolem lodi. Své výsledky nebudu předčasně komentovat! 😀 To na jídlo našeho nového kuchaře skočili všichni a hned. Jeho jídlo ale nemá háček a tak ho neberu jako konkurenci!

Mimochodem, Tonda se fakt překonává. Jídlo je nejen krásně nazdobené ale i výborně chutná, což oceňuje hlavně stálá posádka. NE, že mu to řeknete!!! Kuchař se nesmí nikdy chválit a tak každý den končím větou: “No, dávám Ti ještě jeden den – asi si ho zasloužíš!” 😀

Po půlnoci házíme kotvu v laguně na řece u městečka Aveiro.

9.5.2017 úterý
Celou noc držíme kotevní hlídky. I když je krásné počasí bez větru, jsme na jezeře, které každých 12 hodin někdo vypustí a zase napustí, takže loď se točí v malém prostoru sem a tam. Na 8 hodinu kolem nás začínají plout trajekty. Nejvyšší čas vyrazit na moře. Dnešní cíl není daleko, ale nefouká nijak silně. Přesto je to krásný jachting. K večeru se ocitáme před městečkem Porto. Naposledy jsem si do jeho zrádných mělčin netroufl a kotvili jsme o přístav severněji. Dnes to ale vyšlo na vysokou vodu a tak i části řeky, kde mapa ukazuje 0,9m, mají díky vysokému přílivu přes tři metry. Uvíznout taky ale za vysoké vody by pro La Grace byla katastrofa!

Všechno jde dobře. Honza jede na člunu přede mnou a hlásí hloubky. Tak pokračujeme asi 3NM. Panák s kadety na předním stěžni gasketuje brámové ráhno. Proplouváme pod mostem a z paluby to vypadá, že by měli mít helmy. 😀
Ve starém městě jsme objevili nábřeží, u kterého teď nikdo nestojí. Prý sem ale přijede loď až 7:40 ráno. Po chvilce smlouvání máme vyhráno – nejlepší místo ve městě!

Město samotné je pecka a to ani nechci komentovat chuť místního sladkého vína, které se tu dá koupit. Úzké uličky, hradby, staré domy, katedrály, kam se člověk podívá! Na nábřeží hraje živá hudba, restaurace jsou plné hostů a po řece se prohánějí osvětlené parníčky. No dovolenková atmosféra, jako blázen.
Přehodili jsme vlajku za větší a od té doby se u nás dveře netrhly. Chvíli mám pocit, že stojím na Kampě u Malé strany. Tedy pardon – tam je Čechů výrazně méně než tady. Mnozí La Grace vidí poprvé, ale našlo se i hodně těch, co jsou překvapení, že tu je, a znají ji. Na lodi se rozjel večírek.

Já se rozhodl si užít trochu klidu a vyrazil do nočních uliček. Náhle jsem zaslechl krásnou hudbu, která se přibližovala a já po chvíli s překvapením zjistil, že ty tisíce lidí proudící hlavní ulicí města v rytmu samby je karnevalový průvod. O klidu přestalo být řeč, ale to vůbec nevadilo. Sledovat ty vlnící se lehce čokoládové holky dobilo moje baterky na hodně dlouho!
Chvíli jsem ještě pozoroval Ruskou loď Shtandart jak se na tracku snaží dostat do Porta, abych je navázal na nás, ale nakonec skončili v marině a tak jsem si šel lehnout.
Noc byla klidná. I tak jsme drželi hlídky u prodlužování a zkracování lan.

10.5.2017 středa
V 6:45hod. zazvonil budík a na 7hod. odplouváme řekou Douro k jejímu ústí. S větrem a proudem v zádech jedem opět skoro 10kn. U vyústění řeky je to ale peklo. Ne nadarmo se o Porto píše jako o nebezpečném přístavu s velkým swelem. Venku jsou třímetrové vlny, co divoce narážejí na čtyř uzlový proud řeky z druhé strany. La Grace se rychlostí 7 uzlů rázem ocitla na horské dráze. Vytahujeme plné plachty na předním stěžni s 20 uzlovým větrem. Stáčíme kurz k severu. Loď letí jako pták…

Alya je zachráněna

Martin Doleček

-

15 června, 2017

0

Jak jsme psali dříve, projekt Zachraňte Alyi na Startovači byl úspěšný a Martin sehnal dostatek peněz na opravu lodě a další plavbu. Projekt ještě běží a čím více se nakonec vybere peněz, tím kvalitnější a bezpečnější opravy může Martin udělat. Jaké jsou ale teď další plány?

AHOJ!

Mnohokrát DĚKUJI všem, kdo jste se mě rozhodl podpořit a stali jste se tím i součástí projektu mé osamělé plavby. JEN DÍKY VÁM MÁ ALYA ŠANCI PLOUT DAL! Posledních pár dní zbývá do konce kampaně a stále je možné se přidat a vybrat si z různých odměn. Konečná částka bude značně ovlivňovat celou strategii a pružnost při opravě lodi a plavby okolo světa…

Z vybraných peněz budou pořízeny Vámi vybrané ceny podle osobních přání a jejich zaslání. Protože čas utíká a čeká mě hodně práce a i letenky jsou značně dražší v měsíci prázdnin, odlétám už 27.6.2017. Už mám zařízená nutná Víza, zubařskou prohlídku, prodloužené osobní i platební dokumenty a zdravotní pojištěni, vše pro případ mé dlouhodobé nepřítomnosti.

Alya II je uskladněna u australských domorodců na okraji buše. Nářadí i vhodné místo pro opravu trupu mám už dohodnuto. Poškozeni je velice vážné a její oprava si vyžádá odborné znalosti. Loď musí být po opravě trupu pevná a bezpečná nejlépe ještě více, než dřív. Sehnat někoho takového v Austrálii je skoro nemožné a nebo na stovky mil daleko. Pro tento problém jsem se rozhodl požádat svého bratrance Patrika Zamazala, aby letěl na pár týdnů se mnou. Je velice schopný truhlář a architekt moderních konstrukci domů. Už nějakou tu loď postavil i opravil a já mu párkrát i asistoval. I díky němu jsme byli schopni opravit naši první rodinnou plachetnici Elis, která neměla kýl, a já si hned potom postavil katamarán Elis II pod jeho vedením – a to mě dostalo až sem. Jsme dobrý tým, konstrukci Alye dobře zná a mou prosbu o pomoc přijal. Ani neznám nikoho vhodnějšího.

Předpokládám, že oprava trupu se sháněním potřebného materiálu zabere přibližně měsíc. Dále bych podle stavu lodní kasy Alyi nově vybavil. Čeká mě sehnat jiný závěsný motor, generátor, koupit nový autopilot, nové baterie s regulátory k solařům. Výbava pro bezpečnost, kontrola záchranného ostrůvku, sehnání nového člunu a elektrického i manuálního nářadí. Plánuji i zkrácení stěžně a další úpravy, hlavně kolem jeho upevnění, do divokých vod Indického oceánu. I v tomto druhém měsíci pobytu chci začít shánět nutné zásoby potravin na další plavbu dál a vyřizovat si nové povolení k plavbě kolem australského pobřeží. Hned jak to bude jen možné Alyii přivezu na velkém vleku k moři a jeřábem spustím opět na vodu. Hned začátkem září bych moc rád opustil město Cooktown, směřoval do Indického oceánu a navázal na původní plán.

STÁLE JEŠTĚ MŮŽETE PŘISPĚT NA STARTOVAČI

Vše, co se bude dít, už brzy na www.krasajachtingu.cz

S POZDRAVEM A VELKÝM VELKÝM DÍKY

KPT. Martin Doleček (LETOHRAD)

Gaia: Na kraj Řecka, Mamma Mia!

Jaroslav Foršt

-

12 června, 2017

0

Tak a bylo to tady. Sezóna začala. V pondělí 24.dubna 2017 jsme si sbalili fidlátka (a obrovskou tašku plnou dílů na loď) a ještě společně s Jirkou, třetím členem posádky, jsme vyrazili na letiště. Plán byl jednoduchý. Destinace – Athény, pak Aegina a naše loď Gaia. V pondělí večer jsme dosedli v Athénách a ubytovali se v Pireu v hotelu. Druhý den ráno hurá na trajekt a v úterý kolem poledního stojíme v boatyardu na Aegině, u lodě, která stojí na suchu podpírána dřevěnými trámky. Rychle se převlékáme do montérek a dáváme se do práce. Jirka na výměně ovládacího panelu, my se Skipřenkou na tom zbytku.

Nemá smysl asi popisovat, co všechno se muselo udělat, aby loď mohla zase na moře. Kdo má loď, ten to zná a pokud loď nemáte, stejně neuvěříte 🙂 Po pěti dnech usilovné práce jsme vypluli z Aeginy do Pirea, kde se nalodil zbytek posádky – Pepa Dvorský a Romana Bezděková. Pepa měl totiž dovolenou a kde jinde by kapitán La Grace měl trávit dovolenou než na moři! Dorazili v neděli v jednu hodinu ráno a tak jsme v neděli dopoledne mohli vyplout.

Trasu jsme před sebou měli docela dlouhou. Náš cíl ležel na sporádských ostrovech, kam jsme se chtěli během týdne dostat. Máme totiž moc rádi film Mamma Mia – se Skipřenkou jsme viděli i premieru v karlínském divadle a s Jirkou jsem byl v New Yorku na Mamma Mia na Broadway! Film se totiž natáčel na sporádách, konkrétně na ostrovech Skiathos a Skopelos, kde také ležel náš hlavní cíl – kostelík Mamma Mia. Samotné Sporády se nacházejí na samém severovýchodě Řecka, tedy téměř na jeho kraji.

Neděle 30.4.

Foukal jihovýchodní vítr a tak jsme krásnou plavbou pod plachtami dosáhli Sounionu, kde jsme hodili kotvu a Romča s Pepou se vylodili na jednom z nejkrásnějších mysů Řecka – na Sounionu, pod kterým leží i měděná tabulka lodi La Grace (viz křest La Grace v Řecku). Bohužel se blížil bouřlivý vítr a tak jsme ve snaze mít úžinu u Lavria za sebou co nejdříve, pokračovali směr Evia noční plavbou. Vyplouvali jsme ve 3 ráno.

Vítr nás ale předešel. Bojovali jsme statečně až do poledne, ale nakonec nás vichřice a velké vlny donutily ustoupit do Porto Rafti. Tam jsme hodili kotvu, trochu dospali minulou noc, polízali si rány a dali hlavy dohromady nad dalším postupem. Prvním bodem, nad kterým jsme se shodli byla večeře. A pak – opět noční plavba.

Úterý 2.5.

Z Porto Rafti jsme vyrazili přesně o půlnoci, kdy předpověď slibovala na noc slabší vítr. Bohužel přestal fungovat hloubkoměr. Plavba byla o poznání klidnější než minulou noc a svítání nad Evií bylo taky moc krásné. Dokonce začal foukat i příznivý vítr a tak jsme velkou část téhle etapy zvládli na plachty. Za necelých 12 hodin plavby, z velké části díky příznivému větru, jsme byli Chalkis.

Tam jsme v marině opravili hloubkoměr a ve dvanáct v noci jsme už driftovali před zásuvným mostem v Chalkis. Byla to už třetí noc, co jsme prakticky nespali. V jednu hodinu po půlnoci se most otevřel a my proklouzli na druhou stranu, kde jsme se vyvázali a konečně trochu vyspali. (Samotný most v Chalkis je kapitolva sama pro sebe a zasloužil si samostatný článek.)

Středa 3.5.

Ráno v devět jsme už byli opět na plavbě a příznivý vítr nás dofoukl až do Aegious Georgious, kde jsme povečeřeli a prožili klidnou noc. Já jsem zde u frapé zavzpomínal na loňské natáčení filmu Do větru a Romana zase zažila výlet na motorce s domorodcem, který jí slíbil, že jí vytiskne letenku na tiskárně (Ryan Air totiž neakceptuje letenky v elektronické formě). Noc byla klidná a rybáři tentokrát nepřipluli, byť jsem si loni v létě na mole s nimi velmi užil.

Čtvrtek 4.5.

Z Agious Georgious vedla naše cesta další den na liduprázdné pláže souostroví Monilie. Tam jsme přes poledne hodili kotvu s úmyslem pozorovat tuleně středomořské a také najít vrak potopené lodi. Obojí se podařilo – tulení rodinka vesele plavala kolem lodi a vrak lodi z druhé světové války byl objeven a lokalizován překvapivě snadno. Nestihli jsme ale už potápění – museli jsme dál. Pepa a Romana měli letenku na druhý den pátek.

Z Monilie jsme vypluli k ústí volosského zálivu, kam jsme se zase museli probíjet proti větru a hodit kotvu pod vysokou skálou naproti Trikeri, kde strašlivě foukalo, ale nebyly žádné vlny. Kotva držela bez problémů. Tady na kotvě jsme také měli krásný zážitek – Pepa byl v noci na zádi na malé straně a najednou kouká, moře skoro plane. Kolem lodi bylo mračno malých tvorečků – buchanek – které když se podráždí, vydávají bioluminiscenční záři. Bylo to úžasné….

Pátek 5.5.

Z kotviště s buchankami nás další den příznivý vítr dofoukl na Skiathos, kde tahle etapa skončila. Stihli jsme si už jen dát kafe a Pepa s Romanou museli na letiště. Pepa letěl do Lisabonu, kde na něj čekala La Grace, Romana musela do Čech do školy. Jen Jirkovi zbyl ještě jeden den. Bylo to trochu smutné loučení. Přeci jen jsme byli fajn posádka.

Sobota 6.5.

V sobotu jsme přepluli na sousední Skopelos a dosáhli tak cíle plavby – kostelíku z filmu Mamma Mia. Zklamáni jsme nebyli. Kostelík, a celý mys, je stejně tak malebný jako ve filmu a moře okolo je průzračné a nádherné. Byli jsme tam zcela sami a byla to důstojná tečka celé téhle fáze plavby.

Gaia kotví u kostelíku Mamma Mia na průzračné vodě

Neděle 7.5.

Po noci strávené v Nea Klima na Skopelosu jsme přepluli zpátky na Skiathos a Jirka odletěl domů. Mě a Skipřenku teď čeká týdenní toulání po sporádských ostrovech.

La Grace: Nafting a výlety

LA GRACE

Josef Dvorský

-

8 června, 2017

0

8.4.2017 sobota
Po tradičních párkách začínáme s úklidem. Tentokrát to není žádná velká práce. Jak řekl jeden moudrý chlap: pořádek se nedělá, ale udržuje. A tak je to tentokrát hračka.
Potom klasická zábava stálé posádky: opravy a nákup náhradních dílů, nákup jídla na nový týden, doplnění vody, benzínu apod. a večer střídání. Tentokrát je to obzvláště hektické, protože v tomhle přístavu nikdy člověk neví, kde ho nechají zastavit. Nejen, že to neví dopředu, ale dokonce i po zastavení člověka ještě několikrát přesunou. Noví lidi pak zmateně přebíhají z mola na molo a zoufale hledají La Grace. 🙁
Na noc přeplouváme na kotvu před Puerto Cala Nova. Nefouká, takže noc je klidná.

9.4.2017 neděle
Hned po snídani zvedáme kotvu a odplouváme. Bezvětří má být následující 2dny, takže hold nafting. Cestu využíváme na školení nováčků. Tentokrát tu máme namíchanou českou a ruskou skupinu. Jsem moc rád. Po 14dnech jen mezi Rusi už česky skoro nemluvim a potřebuju jazykový přechod 😀

Před polednem házíme kotvu u ostrova Dragoneira. To je divoký a nepřístupný ostrov na západě Malorky. Jeho kopce připomínají dračí zuby. Z jedné strany pozvolné do výšky přes 350m se ze strany druhé kolmo řítí do mořské tříště.
Po návratu plujeme podél skal severo-západního pobřeží do Puerto Soler.

10.4.2017 pondělí
Po snídani vyplouváme. Nefouká a tak plujeme na motor podél skalních stěn. Cílem je zátoka La Calombra. Z ní vede nádherná a hodně dobrodružná stezka hlubokým a úzkým údolím řeky. Stezka samotná je podle průvodce 6hodin dlouhá s převýšením přes 600metrů. Na mapě to ale nevypadá nijak daleko. Vyrazili jsme a pochopili. Cesta by se asi nejlépe přirovnala k něčemu mezi vysokohorskou turistikou, caňoningem, speleologií a horolezectvím! Lidi nám postupně odpadávali a vraceli se na loď z nepřekonatelných úseků. No, byla to pecka a nezapomenutelný zážitek. Snad vám to nejlépe připodobní pár amatérských fotek, co jsme s Romčou udělali cestou.

Po návratu baštíme Ivošovu bramboračku a chvíli odpočíváme. Pak kotvu nahoru a odplouváme. Je teplé, slunné, letní počasí – takže nafting 🙁 směr mys Formentor.

11.4.2017 úterý
Po snídani zvedáme kotvu a hurá na moře. Konečně vítr, no vítr – 6kn a v nárazech 8kn. Na výcvik to ale stačí. A tak nám kadeti lezou po větvích. Plachty spouštíme a vytahujeme a zase spouštíme – pakárna, ale proto tu jsme! 😀

Odpoledne házíme kotvu u městečka Alcudia. Je tu hodně restaurací, hospůdek, obchůdků a krásná pláž s bílým pískem. Ráj pro německé turisty, ale dobrý. My tady hlavně musíme nakoupit další 3 plné košíky jídla. No, zábava s Ivošem na celé odpoledne…

12.4.2017 středa
Budíček je do krásného, slunného dne. Ale nefouká a ani předpověď neslibuje zlepšení. Jedeme na motor až na východ Malorky. Tam se ale nečekaně zvedá vítr 18kn silný. Nechápu, kdo platí meteorology 😀 a proč. Taháme všechny plachty, ale vítr sílí ještě o dalších 5kn. Ukazuje se, že brámy potřeba nebudou. Křižujeme proti 25kn větru. Ještěže nejsou vlny. Dokopat se do Porto Cristo je práce na celé odpoledne. No, chtěli jsme plachtit, máme to mít!

13.4.2017 čtvrtek
Dopoledne nám lidi běhali po městě a od 11hod. byli na prohlídce v Dračí jeskyni. Stálá posádka doháněla resty na lodi.

Odpoledne plujeme po nádherných zátokách jiho-východního pobřeží Malorky. Cestou se bavíme střílením z děla na lidi na plážích a okolních lodích (Taková chlapcovina! :-D)
Jedna z dlouhých a úzkých zátok se nám zalíbila tak, že jsme se v ní zakotvili a uvázali zádí k molu. Fascinuje mě krásná modrá voda a bílý písek kolem a hned vedle nás je kamenná brána a několik jeskyní. Malorka je prostě super.

14.4.2017 pátek
Probudili jsme se do krásného rána. Kouzlo téhle zátoky je až magické. Aby nebylo té romantiky dost, taháme plné plachty a za slabého větru se suneme podél jiho-západního pobřeží Mallorky. Cestou rybařím. Návnadou je na vlasci navléknutá mňamka za 22Euro. Loď přilákala pozornost 1,5 metrového tuňáka, co si 5minut prohlížel krásu La Grace, ale rybičky na háčku si ani nevšiml 🙁 to by člověk brečel vztekem!

V 18 hod. házíme kotvu u katedrály – jsme doma. První lidičky nás opouštějí a jdou na letadlo. Byl to krásný týden, jen jachtingu v něm bylo poskromnu.

15.4.2017 sobota
Zase párky, takže jsme v obraze. Tentokráte nevypadají plastově, ale i tak na ně není pěkný pohled. Nechápu, proč nikde na světě neumí uzeniny tak jako u nás!

Jinak klasická sobota. Měníme lidi, uklízíme, kupujeme jídlo, sháníme vodu pro loď atd. Večer máme světa plné zuby a těšíme se na nějaký ten film, klid a spánek. Co se ale nestalo. Otočil se vítr a začíná sílit. Po týdnu naftingu přicházím s nápadem zvednout kotvu a vyrazit. Na noc, s nevycvičenou posádkou a na plavbu otevřeným mořem – no bezva. Bocman není nadšený, ale naštěstí ho kompenzují svým jásotem ostatní.

Noc je super. 15kn zadní vítr žene La Grace tmou 4-5kn rychlosti.

16.4.2017 neděle
Plachtění je super. Rybaření taky, ale s mým uměním by člověk chcípl hlady. Nejstrašnější je, že si ze mě ryby dělají legraci. Dnes přímo kolem lodi radostně proskákal mečoun a co myslíte, chytil se? Ani náhodou 🙁

Plachtíme celý den až na Ibizu. Stáčí se ale vítr a tak to bereme po jejím severním pobřeží. Lemují ho nádherné skály a jeskyně. Cestou nás doprovází delfíni – no idylka. Před západem slunce házíme kotvu v zátoce u města San Antonio. Město samotné je plné nočních podniků a barů.

Slasti a strasti Řecka: Most v Chalkys

Jaroslav Foršt

-

5 června, 2017

1

Když z Athén vyrazíte na jihovýchod, minete slavný mys Sounion, na kterém stojí jeden z nejkrásnějších chrámů Řecka (a jestli není nejkrásnější, rozhodně stojí na jednom z nejkrásnějších míst) a zabočíte vlevo na sever, rozhostí se před vašimi zraky velký ostrov Evia, těsně přiléhající k řecké pevnině. Vrcholky jeho hor jsou i v polovině května zasněžené a matně se rýsují ve slunci, které se odráží od širokého zálivu. Vzápětí vplujete do průlivu mezi pevninou a strážcem Evie, malým ostrovem Makronisos, kde budete neohroženě čelit větru a vlnám, protože i za bezvětří je tady vítr patnáct uzlů. Dalším postupem na sever zamáváte přístavu Porto Rafti po levici a stanete na dohled proslulé marathónské pláni, kde Řekové slavně napráskali Peršanům.

Ranní hlídka, daleko za zádí marathónská pláň

Maratónský mys zde lemuje zužující se límeček evijeského průlivu, který se za ním lomí na severozápado západ a směřuje plavce do takřka protilehlého kursu, než kterým vypluli z Athén. Evijský průliv se stále zužuje až do svého nejužšího místa, které má šířku přesně 39,3 metru a je tedy pravým úzkým hrdlem v tom nejpřesnějším slova smyslu, což z něj činí jeden z divů přírody už od antického Řecka. A zde, na tomto podivuhodném místě, založili Řekové město Khalkis.

Zmínky o proudu, který zde zúžení vyvolává, najdete nejen v námořních mapách, ale i u antických autorů a filozofů. Zmiňuje jej Livy, Cicero, ba i Aristoteles. Proud totiž při springu dosahuje i sedmi uzlů, což bylo pro antické obyvatele nevysvětlitelné, zejména když byli svědky praidelného střídání směru proudu. První most zde vznikl roku 411 před Kristem, další byl postaven Justiciánem, Benátčané pak dodali most modernější a nazvali ho Negroponte. Belgičané dali vzniknout mostu otočnémuv roce 1896, který vydržel až do roku 1962, kdy byl nahrazen mostem současným.

To všechno je hezké, nicméně není to důvod, proč vznikl tenhle článek. Důvodem vzniku je, že překonání zásuvného mostu v Khalkis je zážitek sám o sobě.

První z mostů v Khalkis. Tenhle je pevný.

Povzbuzeni zážitky z otočných mostů ze spousty míst ve světě (za všechny jmenujme třeba otočný most železniční u amerického Mystiku, nebo sklápěcí tamtéž, oba zdarma a na počkání), dorazili jsme k mostu v úterý dopoledne. Byl pro lodě zavřený. Nicméně ceník uvedený na netu říkal, že denní průjezd činí 20 EUR, noční průjezd 35 EUR a průjezd o víkendu že je o 75% dražší. Existence denní sazby dávala naději, že most se dá projet ve dne. Chvilku jsme se promenovali kolem a pak zajeli do mariny, která je před mostem. Na vývaziště přímo u mostu, kde stálo asi pět plachetnic, se nám nechtělo, protože jsme potřebovali mimo jiné opravit hloubkoměr. Z mariny pak část posádky vyrazila zjiš’tovat, jak to tedy tady u mostu chodí. A začala anabáze.

Nejdřív se povedlo najít Port Police, kde nám zkontrolovali papíry a vysvětlili, jak to tady chodí, zejména to, že most se otvírá jen v noci. Vzhledem k existenci denní taxi jsme argumentovali, že most se přeci otvírá i ve dne, ale dočkali jsem se jen útrpného pousmání. Dále nás z Port Police poslali na Port Authority, kde nám zkontrolovali papíry od lodě, pojistku, výpis z lodního rejstříku, pokývali hlavou a skásli nás o 35 EUR. Za to jsme obdrželi pokyny: Most se otvírá jen jednou denně po půlnoci. Všechny lodě, co chtějí proplout musí být od půl desáté na rádiu na kanálu VHF 12 připraveni přijmout pokyny. Teprve až se most otevře, bude možné projet na zavolání rádiem. Kdy přesně to bude, není jasné, protože naproti jede nákladní loď. Jo a pobyt na vývazišti před mostem je v ceně. Tak aspoň, že tak.

A tak jsme celé úterý strávili opravou hloubkoměru v marině. V půl desáté jsme zapnuli VHF na kanálu 12, kde se samozřejmě nikdo neozval. Už za tmy jsme se přesunuli s lodí před most, kde jsme driftovali s nahozeným motorem – nechtělo se mi cpát se na vývaziště, kde už tou dobou bylo asi 15 plachetnic. Tmu osvětlovalo jen město a poziční světla rybářských bárek, které u mostu mistrně surfovali na prudkém proudu – bylo to jako pozorovat velké světlušky. Nás proud už nijak neobtěžoval, protože jsme byli v místě, kde se průliv silně rozšiřuje do stran, takže dál od mostu byl velice slabý.

V půl jedné v noci se ozvalo Port Authority a jmenovitě si vyžádalo status každé lodi. Ohlásil jsem, že jsme připraveni a dále se čekalo. V půl druhé se most začal zasouvat. V protisměru, po proudu proplul tanker a rybářský člun. Pak zapraskala vysílačka, že všichni můžeme jet. Tak jsme pluli. Proplutí trvalo asi minutu, pak se voda roztáhla do stran a my se v klidu a ve společnosti dalších plachetnic vyvázali za mostem. Vzhledem k tomu, že jsme už třetí noc nespali, padli jsme do kajut.

No a to je celé. Mám-li být upřímný, tak tu cenu bych jim odpustil, ale celé to papírování a čekání a vysílačka… to mi tedy přišlo i na řecké poměry přehnané. Navíc podle Heikella (průvodce) je v pátek most zavřený úplně, takže čekání se může protáhnout i na 30 hodin.

A mimochodem, pokud dorazíte k mostu kolem půlnoci, nic netuše, připojíte se ke konvoji a v klidu proplujete. Ne že bych vás tedy naváděl… ale tohle bylo vážně moc. Přesně takhle tu proplul před lety Pepa Dvorský, který byl s námi teď na palubě a který říkal: „Co? Jaké peníze? Já jsem sem přijel jednou v noci, zařadil se do konvoje a proplul hned… o žádným placení mi nikdo nic neříkal“ 🙂

p.s. A ještě jednu zvláštnost tu mají – v úžině před mostem je vybójkovaná plavební dráha, kde jsou červené bóje vlevo a za mostem se značení mění tak, že červené bóje máte vpravo.

Alya popluje dál!

-red-

-

1 června, 2017

0

Jsme rádi, že vám můžeme sdělit tu radostnou novinu, a to, že projekt Zachraňte Alyi na Startovači byl úspěšný a vybralo se dostatek peněz na to, aby se loď mohla opravit a Martin mohl pokračovat na plavbě kolem světa!

Projekt poběží ještě 16 dní a samozřejmě každá koruna navíc se moc hodí. Martin se zanedlouho vrací zpět k Alyi do Austrálie, aby začal plánovat a zařizovat opravy, a vy se budete moci dočíst všechny novinky zde na Kráse Jachtingu.

Martinovi i Alyi moc držíme palce, aby se opravy povedly, aby se na další plavbě už nestalo žádné neštěstí a aby se Martin i s lodí bezpečně vrátili domů do České Republiky.

Neděle 30.4.

Úterý 2.5.

Středa 3.5.

Čtvrtek 4.5.

Pátek 5.5.

Sobota 6.5.

Neděle 7.5.

Děkujeme všem přispěvatelům i všem co drželi palce! Zachránili jste milovanou loď i velký sen!