… pak to udělá BUM! A trup lodě je na světě!

Foto: you tube.

Předtím si ale vysvětlíme, co je to “High Energy Rate Forming”. Tvarování kovů pomocí vysoké energie je technický eufemismus pro použití výbuchu a splněný sen všech velkých chlapců co se hráli s petardami a sotva kdy to šlo vysvětlit nějakým bohumilým záměrem. 

Proces se používá na tvarování součástí letadel a raket, například kuželových aerodynamických dílů, které se těžko zhotovují jinak, například ohýbáním. Zjednodušeně se hrubě tvarovaný díl vloží do formy, zalije vodou a v ní se nechá vybuchnout malá nálož. Tlaková vlna díl vyformuje podle tvaru formy. Velmi stručně viz. video zde:

A v letecké praxi zde: 

V osmdesátých letech v Austrálii zkusil tento proces využít podnikatel Don Richardson na stavbu 35 stopé, hliníkové jachty Gelignite (což je i název plastické trhaviny). Bylo to poté, co Australia II slavně vyhrála americký pohár (1983) a po 132 letech sebrala trofej New York Yacht Clubu. Dnes si znalci tento ročník vybaví hlavně kvůli použití okřídleného kýlu a různých právních tahanic kolem otázky, jestli taková loď může startovat. Hliníkový speciál tehdy navrhl Benjamin Lexcen, který stál i za návrhem Gelingnite

Kýl Australia II Foto: kenhodge13 – Winged Keel of Americas Cup Yacht Australia II Uploaded by Badzil, Wikipedia

Aby se mohl používat hliník a při tom se dosáhlo přesných tvarů trupu rychlého “cruiser – raceru”, byla zvolena metoda High Energy Rate Forming. Hrubě tvarované kusy trupu se svařili v zapuštěné formě s konečným tvarem trupu, která vypadala jako bazén. Následně se naplnila vodou a v podélné ose se do ní položila trubka s výbušninou. Výbuch vytlačil trup do formy. Pokud vše proběhlo bez potíží, trup se následně vyztužil žebry a zakryl palubou. Takto stavěné lodě měly být lehčí a rychlejší než laminátové, přičemž “bombastická” technologie měla snížit cenu práce, oproti pracnému svařováním a tvarování používanému dosud. Určitě neuškodilo, že Austrálie byla (a je) nejvyšším producent bauxitu – suroviny pro výrobu hliníku, takže byl k dispozici za dobrou cenu.  

O lodi několikrát referovala australské televize a Don Richardson na ní závodil s posádkou složenou z příslušníků Royal Australian Air Force. Obchodní úspěch se sériovou výrobou a prodejem se ale nedostavil. U závodních speciálů vyhrálo použití vyztuženého uhlíku. Hliníkové lodě jsou tak okrajovou kategorií hlavně pro expediční plachetnice a malosériovou výrobu. Každopádně se na to dobře dívá, takže ještě jedno, dvě bum pro radost – výroba nádrží:

Jestli se vám články na Kráse jachtingu líbí a chtěli byste nás podpořit, pošlete prosím jakoukoliv částku na účet: 4654910001 bankovní kód 2010 variabilní symbol 1122.
Moc díky!