Jak vždycky říkám posádce – letos vyleze na Everest víc lidí, než kolik jachtařů propluje na malé lodi přes Drakeův průliv na cestě do Antarktidy. A to hned několikanásobně. Lezení na Everest je rizikové, to se ví. A stejně tak je riziková i plavba do extrémních podmínek. Chceš se nebezpečí úplně vyhnout? Tak prostě zůstaň doma. Ale jak mi jednou řekl jeden kamarád: „Dovolená, na kterou za rok zapomeneš, nebyla opravdová dovolená.“
Taky vždycky posádce vysvětluju, že jachta není jen loď. Je to složitý dům, který musí snést desetimetrové vlny a vítr o síle 60 uzlů. A během plavby se věci budou kazit – to je jasné. Ale buď to opravíme, nebo si najdeme způsob, jak to zvládnout i bez nich.
Když se kormidlo rozhodne stávkovat…
Na poslední plavbě do Antarktidy nám začalo zlobit ložisko kormidla. Sotva jsme dorazili k Antarktickému poloostrovu, začala se kormidelní hřídel hýbat víc, než by měla. A přitom to bylo úplně nové ložisko, vyměněné minulý rok jako součást pravidelné údržby. Předchozí vydrželo dvacet let.
Udělali jsme důkladnou kontrolu a spojili se přes satelit s odborníkem. Ten usoudil, že ložisko ještě pár týdnů vydrží – bylo totiž pěkně předimenzované. Kormidelní hřídel má průměr 20 cm a ložisko je tlusté 3,5 cm, takže to nebyl žádný drobeček.
Přesto jsme před zpáteční cestou Drakeovým průlivem raději postavili a otestovali nouzové kormidlo. Kdyby to nešlo, plán B byl jasný – posádku bych evakuoval na nějakou výletní loď a já bych se s lodí pokusil vrátit sám.
Během 600 mil přes Drakeův průliv jsme ložisko neustále sledovali, upravovali plachty a otáčky motoru, aby se minimalizoval pohyb kormidelní hřídele. Nakonec jsme nouzové kormidlo nepotřebovali a po pěti dnech jsme dorazili do Ushuaii.
Výměna ložiska? Jo, jen taková drobnost…
A pak přišla další výzva. Naše kormidlo váží 500 kg, ale má pozitivní vztlak. A jeřáb na vytažení? V okruhu 2000 mil žádný! Takže jsme museli improvizovat. Ve větru 30 uzlů jsme kormidlo ponořili a opatrně ho napustili sladkou vodou, abychom snížili jeho vztlak. Teď stavíme na molu jeřáb, abychom ho zase vytáhli.
Staré ložisko jsme nakonec dostali ven a místní inženýrský génius Noel nám vyrábí nové. Tentokrát ne z Nyloilu jako to předchozí, ale z Delrinu – technologicky vyspělejšího materiálu. A prosím, neptejte se mě, kolik to stálo a jak jsme sehnali blok 30 × 75 cm v Argentině. Pořád to bolí. 😅
V dalších dnech loď usušíme u zdi a nainstalujeme nové ložisko. Doufáme, že brzo zase vyplujeme.
Jako pojistku pro budoucnost plánujeme přidat odnímatelné záložní kormidlo na záď. Původně tam mělo být už dávno, ale jeden z našich skipperů vzal flexu a zničil ho – prý mu překáželo při vytahování dinghy. 😅 Pokud se to teď podaří, budeme jediná známá jachta s nouzovým kormidlem na palubě.
Velké díky!
Obrovské díky Pavlu Kaliánovi, úžasnému českému inženýrovi se srdcem na dlani, který žije v Ushuaii. Jeho podpora byla k nezaplacení. 💙
Antarktida.