Přes Atlantik podle hvězd II

Deník druhého bocmana – etapa Kapverdy – Karibik (zde první část)

Píše: Petr Scheirich, druhý bocman a první astronavigátor La Grace

10. den
 Út., 15.11.2011,
 04:00 N 16° 53′ 03“, W 24° 59′ 48“

V průběhu noci ze tmy vystupují světla měst a vesnic na ostrovech a taky maják, ale ten zase mizí, protože vyjíždíme z jeho sektoru. Okolo třetí hodiny balíme plachty a vjíždíme do bazénu přístavu Mindelo. Uvnitř kotví i několik naprosto neosvětlených lodí – napínáme oči do tmy, abychom nějakou nesrazili. Kapitán si obkroužil kolečko, aby si otestoval hloubku a pak jde dolů 25 metrů řetězu. Kotevní vrátek je zadrhnutý a Viki se strojníkem Honzou kopou do něj i do řetězu, aby se vždy o kousek pohnul. Poté, co se kotva na dně zasekla, už to jde snadno. Krátce před čtvrtou hodinou ranní kotvíme.

Ráno se posádka postupně probouzí mezi 8 a 9 h UT (na Kapverdách ale platí UT-1). Kapitán už odjel proclít loď. V přístavu fouká silný vítr, zjišťujeme, že za noc jsme odvlekli kotvu o dobrých 50 metrů. Po návratu kapitána vysíláme člun s Lukášem a Fillipou do mariny, aby zjistili, jestli tam budou mít pro nás místo a kolik to bude stát. Vracejí se se zprávou, že místo není.

Překotvujeme na jiné místo, spouštíme i pravou kotvu. Většína posádky jede na člunu navštívit město, kapitán jede zjistit, jestli nám mohou na slipu vytáhnout z vody loď. Na prohlídku města máme 6 hodin, Filippa nám dělá průvodce. Sice tu nikdy nebyla, ale jako portugalka se domluví.

Kromě pár navštívených hospod a trhů jsme v závěru dne pojali záměr podívat se k místní univerzitě (ve městě jsou tři, takže vlastně k jedné z nich). U vchodu ovšem Filippa suverénně zamířila dovnitř, řekla na vrátnici, že jsme studenti z Erasmu a domluvila nám, že můžeme dovnitř. Nacházíme jednu prázdnou posluchárnu. Posedali jsme si do lavic a Filippa nám v roli učitelky udělala kurs portugalštiny.

Z kopce na kraji města vyhlížíme loď – první dojem je takový, že na kotvách oddriftovala až k městskému molu. Podrobnější pohled ale prozrazuje, že stojí zádí u mola mariny a příď je na kotvách. Na lodi se to potvrzuje – ani na obou kotvách loď na vodě nedržela a Bobeš potkal nějakou Češku, která se znala s majitelem mariny a ta nám tam domluvila stání.

Večer jsme se s Lukášem, Vlastou a Patrikem oblékli do uniforem/pirátských kostýmů a vyrazili plenit přístav. Oni tři se ale celkem dost opili a moc nechybělo a černoši vyplenili nás. Já už pak zůstal na lodi, ale ostatní se pokusili o další výpad do města.

11. den
St. 16.11.

Ráno kapitán s Filippou opět odjeli jednat o vytažení lodi. Tentokrát ale na druhou stranu ostrova, protože zde v přístavu to nejde. Neuspěli ani tam, což se ale dozvídáme až později odpoledne po jeho návratu. Večer vyrážíme do města. Zdá se, že po včerejším plenění se nás obyvatelstvo bojí. V ulicích není ani noha, v oknech zhasínají lucerny a zatloukají okenice. Možná jim ještě zní v uších píseň, kterou jsme se rozhodli naučit celé město: „Koupím ti papuče, p**o, za čtyři padesát, p**o….“

12. den
Čt. 17.11.
21:00 N 16° 57‘, W 25° 19‘

Po 8 h UT ráno zapískal kuchař snídani. Od rána se chystáme na vyplutí, kapitán odešel odbavit loď, my doplňujeme vodu, zajišťujeme pravou kotvu (levá je ještě na dně), uklízíme loď. Do přístavu připlul švýcarský keč Marty McFly (kapitán se s nimi setkal už na Gran Canarii, kdy naše loď nedržela na kotvě a prosili je, aby překotvili, jinak do nich najedeme). Připluli a zakotvili jen na plachty, spekulujeme o tom, že mají problém s motorem. To se brzy potvrzuje – připluli na člunu, že by potřebovali naši pomoc. Motor jim úplně odešel a našim silným člunem by potřebovali dotáhnout do mariny. To pro nás představovalo další zdržení.

Po záchranné operaci vyplouváme, ale to se snáze napíše, než udělá. V přístavu fouká silný vítr, naštěstí ven od mola. Kotevní řetěz se zasekl, takže kolem něj různě manévrujeme. Navíc jsme zapomněli odhodit jedno z mooringových lan na pravoboku. Rychle ho odvazujeme a házíme do vody, jenže ono plave a hrozí nebezpečí, že se zamotá do lodního šroubu. Na mole sice ještě máme dva lidi (k vyzvednutí později člunem), ale lano mooringu vede jen na dno, takže ho nemají jak dostat na molo. Navíc člun s Honzou je potřeba na druhé straně lodi jako remorkér. Kapitán mi pohotově velí: „Skoč tam a plav s lanem na břeh!“ Odhazuju z kapsy foťák a z nohou pantofle a vrhám se oblečený do vody. Jak říká Lukáš: zážitky nemusí být dobré, hlavně když jsou silné.

Loď se nakonec úspěšně vymotává z řetězu a Honza na člunu nás vyzvedává z mola. Při ústí do přístavu odpalujeme ránu z děla (na celý Atlantik jsou od komodora povoleny dva výstřely). Za přístavem přecházíme se zadobočním větrem na plachty – jen na hlavní plachtu, hlavní stěhovku a spankr plujeme přes šest uzlů, občas až osm. Moře je pěkně zvlněné, sem tam některá vlna cákne až přes zábradlí na hlavní palubě. Je pravda, že už by potřebovala umýt, ale ve špinavém přístavu to nemělo moc smysl.

Míjíme fantastickou sopečnou krajinu, která má všechny odstíny zelené a hnědé. Bohužel kvůli stále přítomnému oparu se nedá moc fotit. Na prutu zabrala ryba, už začínáme kasat přední plachtu, ale pak nám hlásí ze zádi konec poplachu. Byl to asi třímetrový žralok, který ukousl celou návnadu.

Ivo připravil k obědu cizrnu, opraženou slaninu a zelný salát. Naše strava začíná složením připomínat klasické lodní příděly, ovšem v jeho podání si rozhodně nemáme na co stěžovat.

Míříme na konec ostrova, k prehistorické vesnici Tarrafal. Zakotvili jsme a na člunu se jedeme vylodit. Ačkoliv je zátoka chráněná před větrem, u pobřeží jsou velké vlny od moře. Ani na pláži se člun nemůže přiblížit k pobřeží dost blízko. Musíme do vody a doplavat. Máme s sebou desetilitrový aquapack, do nějž se vejdou maximálně foťáky, peněženky a jiné cennosti. Většinu oblečení si necháváme na sobě.

Vesnice je tvořena zděnými domy, občas se slaměnou střechou. Prošli jsme až na konec, kde začínají políčka a cestou zpět zakoupili pivo. Místní na nás koukají zpočátku divně. Kapitán navrhuje zůstat na noc na kotvě, zakoupit dvacetikilové prasátko a zítra ho opéct. S pomocí Fillipy začínáme jednat s domorodci. Berou nás postupně na milost a je z toho asi dvouhodinová družba. Vodí nás mezi domy, ukazují, kde bydlí a jaké mají děti. Prase jsme vlastně ani neviděli. Tak malé prý stejně ani nemají. Konečná dohoda zní, že zítra ráno převezmeme na pláži 40kg prase za 70 euro.

Voláme vysílačkou Honzu, aby nás opět vyzvedl člunem. Už je úplná tma. Zase plaveme na člun. Protože na zem jsme pluli ve dvou várkách, tak je to i zpět. Druhá skupina, co zůstala čekat na pláži, má u sebe ale taky ještě věci, které potřebují uchránit před vodou. Aquapack máme ve skupině první. Nabízím se jako dobrovolník, který se na člunu vrátí s Honzou pro ně a pytel jim plavmo předá. Společně pak plaveme z pláže zpět na člun. Dnes jsem si opravdu zaplaval do syta a do mokra.

13. den
Pá. 18.11.

Ráno okolo 9 h lodního času (používáme na lodi zatím stále UT, ale na Kapverdech platí UT-1) se v první várce lidí vyloďujeme na pláž. První pluje Vlasta – na dvoumístném kajaku zkouší, zda je možné dostat se tam jakž takž suchý a pak se vrací pro všechno to náčiní potřebné k opékání vepře, pečlivě zabalené v igelitových pytlích. My ostatní plujeme na člunu a z něj před závěrečnými vlnami na pláži přesedáme do kajaků. Ti, co mají menší jednomístný kajak, jsou ale mokří jen o trochu méně, než kdyby plavali vodou.

Na pláži samozřejmě žádné prase od domorodců připravené není… Kapitán, Filippa, Vlasta a Ivo odcházejí do vesnice dále o něm jednat, já s Martinem a Zdeňkem začínáme sbírat naplavené dřevo na pláži a uschlé větve z keřů, co rostou za pískovou dunou. Přinesli jsme i starý kmen palmy.

Přichází si k nám sednout mladý černoch. Napínám své velice chudé znalosti portugalštiny (z Brazílie), španělštiny, latiny a francouzštiny, abych mu rozuměl. Říká, že je pescadero (rybář) a že jeho rodnou řečí není portugalština, ale kreolština. Snaží se ale mluvit asi portugalsky a díky tomu používá velice jednoduchá spojení. Ulovil prý už tisíc ryb a jeho matka s otcem už jsou po smrti, spadli ze skály.

Vlasta s Ivošem se vracejí – prase není a nebude (jedno na nás ale občas vykukuje z chlívků na pláži). Chvíli se dohadujeme co dál a nakonec se rozhodujeme nakoupit od domorodců a opéct na grilu ryby. Vlasta rozdělal oheň, nakoupili jsme i piva, vztyčili na pláži improvizovaný přístřešek proti slunci, protože už je po poledni a začíná nás slušně opékat a je nám velice dobře.

Po 16. h se pomocí kajaků přesunujeme zpět na loď,

a v 17:45 VYPLOUVÁME Z TARRAFALU směrem na západ.

Jen co se vzdálíme ze závětří ostrova, okamžitě je loď hříčkou vln. Přišli se rozloučit delfíni. K večeři udělal Ivo, který dostal na Kapverdách přezdívku Mr. Cook, rýži s masovými koulemi z konzervy.

S Lukášem děláme první ostré astronavigační určení polohy – zatím platí rozhodnutí, že navigovat se budeme podle toho. Mně vyšel fix krásně – tři linie se protnuly prakticky v jediném bodě. GPSky jsme do trezoru nezamkli, i když Michal to navrhoval. Potřebujeme je k přesné synchronizaci času. Jinak ale navigujeme výhradně podle hvězd.

14. den, 2. den z Tarrafalu
So. 19.11.
07:20 N 16° 35‘, W 26° 10‘
16:26 N 16° 14‘, W 27° 00‘
19:37 N 16° 05‘, W 27° 12‘

V noci slyším, jak zapínáme motor. Asi málo fouká, přestože předpověď byla výborná. Možná nějaký efekt závětří ostrovů. Zato ráno fouká už slušně, občas rychlost na logu přeskakuje 8 uzlů. Během rozbřesku dělám další měření. Podle polohy jsme za noc, tj. za 12 hodin, urazili 40 NM. To není moc optimistické skóre, ale snad se to zlepší.

Po snídani čistíme palubu a Jirka cídí příbory, které už jsou pěkně rezavé. Okolo lodi je plno létajících ryb. Není to poprvé, objevily se už před Kapverdami a už nás to tolik nevzrušuje.

K obědu máme palačinky s marmeládou, šlehačkou, čokoládovou polevou, s oříšky a rozinkami.

Lukáš měří v průběhu dne 3x výšku Slunce. Třetí měření ale zaspal, proto jsem ho udělal já. Výsledné linie se protínají neuvěřitelně přesně v jediném bodě (16:25) s chybou asi 0,1 NM. Ani ne přesně známá rychlost a kurz lodi to nerozhodily. Rychlost jsme odhadli průměrnou na 6 uzlů, plujeme celý den jen na přední plachtu, přední košovku a spankr. Od našeho vyplutí z Tarrafalu jsme do tohoto času, tj. za necelých 23 hodin, upluli 106 NM. Střídají se mraky a téměř jasná obloha.

Vlasta se rozhodl, že se připojí k našemu úsilí a bude měřit také. Práce s tabulkami se ale bojí, proto ho učím používat software Navigator. Večerní měření se docela povedlo Lukášovi, ale Vlastovi moc ne. Měl nějaký zamaštěný papír a vůbec se na něj nedalo psát.

Ivoš připravil k večeři chlebíčky. Krasomila (přezdívka Filippy) večer řekla, že se těší, až uvidíme „Orion rainbow“ (duha Orionova). Nechápavě na ni hledíme a pak upřesnila, že to má být okolo 22. listopadu. Uvědomil jsem si, že jsem jí včera říkal o maximu meteorického roje Leonid (Leonids shower). Zapamatovala si z toho jen to, že v názvu bylo nějaké souhvězdí, a pak něco, co souvisí s deštěm.

15. den, 3. den z Tarrafalu
Ne. 20.11.
07:28 N 15° 27‘, W 27° 59‘
15:00 N 15° 04‘, W 28° 36‘
20:05 N 14° 41‘, W 28° 50‘

Do dvou hodin v noci držím dozor na zádi. Se zeleným laserem učím posádku souhvězdí a hvězdy. Pak budím kapitána, aby to za mě převzal.

Ráno vstávám v 6:30, abych udělal přípravu a ranní měření. Šlo to opravdu špatně, byly mraky a byl jsem unavený, ale nakonec získávám tři poziční linie na Měsíc, Capellu a Sirius. Trojúhelník z nich sestrojený je veliký asi 3 NM. Prý jsme v noci ve 2:50 změnili kurz na 225, protože vítr změnil směr a na zadobočák zprava už se dalo plout jen kurzem 280, tedy zase mírně na sever. Po konci mého měření ale opět přehazujeme spankr a vracíme se na 255. Podle výsledku měření jsme za posledních 12 hodin urazili přímou čarou 60 mil. To je docela slušné.

Po měření si jdu opět lehnout. Komodor Pepa říkal už během stavby lodi, že laminátové lodě nemají duši, ale dřevěné ano. Markantně se to projeví zejména za plavby. Množství zvuků, které dřevěná loď v náklonech vydává, je nepřeberné. Celou cestu na Kapverdy jsme například slyšeli mňoukat kočku. Dnes ráno se zase ozval jakoby výkřik člověka padajícího do vody. Když se ozval po sedmnácté, bylo zřejmé, že to skřípe dřevo, protože je nás na palubě celkem sedmnáct a já jsem ještě prokazatelně ležel v posteli.

Viktor nechal rozvinout hlavní košovku, což nám přidalo uzel rychlosti. Plujeme nyní pod přední plachtou a přední košovkou, hlavní košovkou a spankrem. Ke snídani připravil Ivoš perník s polevou. Okolo lodě plavou celý den chomáče mořských řas – to na Atlantiku vidím poprvé.

Lidé se mě začínají ptát, kdy uvidíme souhvězdí Jižního kříže. Tak jsem si dal práci si to připravit. Vycházím ze střízlivého odhadu, že za den uplujeme dva stupně v zeměpisné délce. Jižní kříž se pak začne objevovat ráno před východem slunce někdy v prvním týdnu prosince (5.12. bychom mohli být na délce W 58 a šířce N 13).

K obědu máme pečené ryby (zbytek těch, co se nakupovaly v Tarrafalu). Vlasta má dnes narozeniny, vylovil tedy ze svých zásob trochu ginu. A kuchař zase dvě lahve bílého vína. Výsledkem toho je, že ještě v kombinaci s krátkým spánkem v noci, jsem téměř celé odpoledne prospal.

Lukáš s Vlastou měří oba třikrát přes den výšku Slunce. Kurz a rychlost zapisují co půl hodiny, takže to je velmi přesné – Lukášovi se linie protnuly v jediném bodě, Vlastovi jen o půl míle dál.

Aleš má odpoledne na zadní palubě přednášku o freedivingu. Ovšem bez praktických ukázek.

Večerní měření provádím já a Vlasta, jemu zapisuje Jirka. Vlasta už včera doplnil svůj „formulář“ na měření o další kolonku, do které zapisuje, kolik sprostých slov při měření padlo a kterých.

16. den, 4. den z Tarrafalu
Po. 21.11.
07:35 N 14° 12‘, W 29° 27‘,
15:04 N 14° 01‘, W 30° 04‘
20:05 N 13° 53‘, W 30° 26‘

Dobře jsem se dnes vyspal. Devět hodin (chvílemi přerušovaného spánku). V noci jsme prý dost křižovali po větru, protože na náš kurz byl vítr čistě v zádech. Vstávám v 6:30, abych se připravil na ranní měření hvězd. Obloha je téměř bez mráčku, vypadá to optimisticky. Po sedmé se ale vytvořila spousta mraků, škoda, že taky nemám kolonku na sprostá slova… Nakonec ale získávám měření na Měsíc, Arcturus, Capellu a Sirius a z nich ne úplně přesnou, ale docela dobrou polohu. Linie se protínají v rozmezí tří až pěti mil.

Přímý kurz na Barbados, který je na souřadnicích N 13° 09‘, W 59° 25‘, je po ortodromě 272 a po loxodromě 268. Vzdálenost je 1753 NM. Rychlostí 5 uzlů po přímé linii to je 14,6 dne, tj. 5.12. večer.

Po snídani opět pucujeme palubu a na zádi přeskládáváme lana podle rady Honzy – kapitána z obchodních lodí z říční plavby. Pyramida z jednotlivých linií lana zůstává zachována, ale linie nejdou jedna vedle druhé, ale jako oválný šnek zvenku se ovíjející dovnitř. Celá sestava pak lépe drží tvar.

Peru si ponožky. Praní na lodi probíhá v kýbli se slanou vodou mačkáním pomocí gumového zvonu na odpady. Pitnou vodou se šetří, na atlantické přeplavbě to přirozeně funguje tak, že pitná neteče na záchodech, ale pouze v kuchyni, takže se v podstatě používá pouze na vaření a pití. Na lodi je šest nádrží pitné vody, každá má objem 1000 litrů. Na etapě z Gran Canarie na Kapverdy jsme spotřebovali jednu nádrž celou a druhé část. Sprchujeme se na přední palubě hadicí na slanou vodu, kterou se taky myje paluba.

Poprvé od vyplutí z Tarrafalu rozvinujeme přední brámovou plachtu a plujeme krásně na čistý zaďák, přímo na západ rychlostí asi 5 uzlů. Brzy po ránu se téměř vyjasnilo, takže do nás pere slunce. K obědu máme zapékané brambory s vejci a zeleninový salát.

Celý den je dusno na padnutí, ale myslím, že bude jen hůř. Dnes se k Lukášovi při měření Slunce pro změnu přidal Jirka. I jemu to vyšlo velice dobře. K večeři máme zeleninovo nudlovou polévku a po ní já s Vlastou děláme měření.

17. den, 5. den z Tarrafalu
Út. 22.11.,
07:44 N 13° 32‘, W 31° 30‘, k Barbadosu: 1635 NM
15:00 N 13° 32‘, W 32° 17‘
20:04 N 13° 35‘, W 32° 30‘

Okolo 11 h v noci mě budí kapitán, abych jim pomohl sundat brámovou plachtu. Je silný vítr. Navlékám si sedák a lezu na palubu, ale než jsem to stihl, měli už plachtu skasanou. Ovšem s nespuštěným ráhnem. Se skasanou plachtou ráhno pořádně spustit nejde, ač se o to pokoušíme a ve výsledku to dopadlo tak, jak se to dělat má: plachta se rozbalila, ráhno spustilo a pak skasala. Já jdu nahoru a se mnou tam kapitán poslal Aleše. Byla to napůl otázka a napůl rozkaz, Aleš nevzdoroval, ale bylo vidět, že se mu tam moc nechce. Až když jsme byli pod brámovým košem, z Aleše vypadlo, že na brám leze vůbec poprvé. Na to, že to bylo v noci a za tak silného větru a vln, to zvládl perfektně.

To já měl se svou polovinou ráhna větší problém. Šlapnice totiž vedla jen do půlky ráhna a její druhá půlka visela volně dolů. Na konec ráhna jsem se nedostal a zbyl mi tam kus nezagasketované plachty. Nahoře a později i dole, to vypadalo, že se oko šlapnice vyvléklo z rahýlu (zúžený konec ráhna), asi v době, kdy se nám během manipulace s lany celé ráhno naklonilo na jednu stranu.

Ráno mě na dozor budí Viki o půl šesté. Kdosi říkal, že v noci prý trochu pršelo. Informace o spadlé šlapnici se předáváním mezi hlídkami pozměnila do té podoby, že si někteří myslí, že se pode mnou přetrhla a já spadl do sedáku. Po sedmé hodině dělám ranní měření. Je to ve stejném duchu jako předchozí rána – vylezu na palubu a je úplně jasno. Začnu měřit a téměř kompletně se zatáhne. Vyjde slunce a už je zase hezky. Přesto se mi podařilo získat čtyři poziční linie.

Porovnání s večerní polohou dává zatím rekordní vzdálenost za 12 hodin: 65,6 NM. Ale pořád nás to nese na jih, tak velím změnu kurzu na 290. Viki po snídani vylezl na brám a navlékl spadlou šlapnici zpět na rahýl. Chtěl ji tam ještě pojistit provázkem proti opětovnému sklouznutí, ale to se mu v tom houpání nepodařilo. Protože po přechodu na kurz 290 máme vítr mírně ze zadoboku, rozhodl kapitán rozvinout i spankr. Takže vlastně opět křižujeme po větru.

Stalo se už nepsaným pravidlem, že já provádím večerní měření (a se mnou obvykle ještě někdo další) a ranní, a Lukáš, případně s někým, přes den měření na Slunce.

Odpoledne sedíme s Lukášem, Honzou a Patrikem na zadní palubě a vedeme s Patrikem filozofické spory o to, zda je nebo není matematika podmnožinou filozofie.

K večeři udělal Ivo polévku s tortellinami. Večerní měření nechávám zcela na Vlastovi, trochu mu vypomáhá Lukáš a já jim oběma zapisuju časy a výšky. Nevychází to ale moc dobře, výsledné linie se protínají v obrazci velkém skoro 10 mil. Večer přichází na telefon předpověď počasí od komodora: „Počasí bude OK.“

18. den, 6. den z Tarrafalu
St. 23.11.,
07:51 N 13° 40‘, W 33° 45‘, k Barbadosu: 1503 NM
15:20 N 13° 41‘, W 34° 28‘
20:27 N 13° 46‘, W 34° 48‘

Od včerejška máme konečně nějaký systém ve střídání nočních důstojnických dozorů. Kapitán s Viktorem si rozdělí večer a noc a já si beru ranní dozor, který zakončuju ranním měřením polohy. V noci ale nemůžu moc spát, asi za to může i houpání lodi. Vyrábím si do postele z prostěradla polo-hamak. Půl prostěradla jsem zastlal do škvíry mezi matracemi, která půlí postel v podélném směru. Druhou půlku pomocí provazů zdvihl a přivázal k horní palandě. Vznikla jakási zástěna, která brání kutálení po posteli při přechylech lodi.

Když kapitán ráno odcházel spát, domluvil se se sloužící hlídkou, že mě nebude budit, protože vál stabilní vítr a zvládnou to i beze mě. Další nastupující hlídka mě ale vzbudila už v 6 hodin, protože večer zaslechla, že chci před sedmou hodinou vstát a připravit si měření. Už s nimi zůstávám na palubě.

Ranní měření se docela povedlo (pět pozičních linií na Sirius, Měsíc, Capellu, Arcturus a Rigel), přestože to opět bylo honění mezi mraky, které přišly se svítáním na téměř čistou oblohu. Máme nový rekord – 73 NM za dvanáct hodin. A ještě k tomu správným kurzem. Na Barbados nám zbývá po ortodromě 1503 NM. Při průměrné rychlosti 5 uzlů to stále představuje připlutí na Barbados 5. prosince večer.

Prakticky od druhého dne celé plavby jsem se krom druhého bocmana a navigátora stal z vlastní vůle také „palubním důstojníkem“, tj. tím, který zodpovídá za úklid paluby. Tedy i dnes opět vedu její úklid.

K snídani se podává ovocná buchta, k obědu špagety se sýrovou omáčkou, k večeři manioková polévka a suchary. Před večeří soutěžíme, kdo udrží delší dobu stabilitu na houpající se palubě bez přešlapu. Málem je z toho „three men over board“.

Večerní měření je výjimečně jen s malým množstvím mraků. Ujali se ho Vlasta s Michalem, Lukáš zapisuje a já pobíhám s náměrovým dalekohledem a ukazuju, kde hledat hvězdy. Dostali velice pěknou polohu s přesností asi na 1 NM. U kormidla se slezla posádka a hru na kytaru doprovází zpěvem.

Na základě měření zjistila astrologická rada, že dnešní skutečný kurz byl 284°. Snažíme se držet 290, takže se to konečně daří.

19. den, 7. den z Tarrafalu
Čt. 24.11.,
07:54 N 13° 49‘, W 35° 46‘, k Barbadosu: 1385 NM
15:02 N 13° 46‘, W 36° 23‘
20:28 N 13° 48‘, W 36° 52‘

Včera večer se mírně ztišil vítr a s ním i vlny, takže jsme se v noci konečně pořádně vyspali. Rychlost lodi to zásadním způsobem neovlivnilo, průměr za posledních 12 hodin máme 4,7 uzlu. Silný vítr totiž zvedá vlny a ty loď hrozně brzdí a ztěžují kormidlování.

Ranní měření je nejklidnější za celou plavbu, protože nejsou prakticky žádné mraky. Přišly až po měření, což možná souvisí se slabším větrem. V poklidu získávám 6 pozičních linií.

Po snídani vytahujeme (k přední košovce a spankru) i hlavní stěhovku a přední brámovou, což nám dohromady dává 5,5 uzlu. Jirka vylezl až na ohlávku hlavní brámové čnělky s kamerou a natáčel Michala s Martinem, jak odgasketovávají přední brámovou. Při slézání ale zavadil o anténu vysílačky a ulomil ji. Naštěstí se rozlomila pouze laminátová trubice a vnitřní kabel zůstal nepřerušený, takže to šlo provizorně opravit, ale stejně se v Karibiku bude muset koupit nová.

K obědu máme kachní křidélka s bramborovou kaší. Vynikající!

Dnešní měření Slunce v 11, 13 a 15 hodin si zamluvil Pavel (Lukáš s Vlastou ráno dlouho spali a začínají měřit až o hodinu později). Linie posunuté na 15tou hodinu se mu protínají v trojúhelníku o velikosti 0,5 NM. Perfektní výsledek. Porovnání s ranní polohou ukazuje, že se nám přes den daří udržet průměrnou rychlost 5 uzlů, což je sice minimum pro dosažení Barbadosu v požadovaném čase, ale při stávajícím větru přesto povzbuzující. Vzhledem k malým vlnám máme ale po předchozích dnech občas pocit, jako by se loď skoro nehýbala. Od komodora přichází předpověď počasí, podle níž má pořádně fouknout až od příštího pondělí.

K večeři je francouzská polévka, ale budeme muset poprosit kuchaře, aby ji podával vždy půl hodiny před západem slunce, nebo půl hodiny po něm. Už druhý den to padlo přímo do večerního měření, výsledkem čehož vzroste ruch na palubě a zároveň nám měřičům večeře vystydne.

20. den, 8. den z Tarrafalu
Pá. 25.11.
07:57 N 13° 52‘, W 37° 36‘, k Barbadosu: 1278 NM
15:55 N 13° 56‘, W 37° 56‘

Ranní měření je opět velice poklidné, žádné mraky, Patrik mi zapisuje. Za nočních 11,5 hodin máme ovšem upluto pouze 42,9 NM, což představuje průměrnou rychlost 3,7 uzlu. Na Barbados nám zbývá 1278 NM.

Ke snídani upekl Ivo perník s ananasem. Drhneme palubu. Dopoledne máme mírné vzrušení – asi podruhé od vyplutí z Kapverd vidíme loď. Připluli se podívat docela blízko (aby ne), zdá se, že jsou to japonští (vel?)rybáři. Po několika hodinách míjíme v malé vzdálenosti oranžovou rybářskou bóji s anténou vysílačky a tatáž loď se objevila znovu v dálce na obzoru, ale plula opačným směrem. Měli před námi náskok 100 mil a teď jsme jim náhle v patách. Tomu říkám námořnické umění!

Obloha je přes den zatažená mlhavým oparem, ale měřit slunce se přes něj dá. Věnuje se tomu dnes jen Vlasta. V poledne měníme lodní čas na UT-2 (polohy ale nadále uvádím v UT, protože v něm ho i měříme).

Docela se těšíme, že třeba o víkendu na chvíli vítr opadne úplně a my se vykoupeme v moři. Voda vytažená v kýbli je krásně teplá. Polehávám celé odpoledne ve stínu a čtu knihu „Leland P. Lovette: Naval Customs, Traditions and Usage“, kterou jsem našel v lodní knihovně.

K večeři je manioková polévka. Vlasta večer promítá fotky ze svých letů na křídle po Španělsku a Africe.

Další díl: Přes Atlantik podle hvězd III