Přes Atlantik podle hvězd III

Závěrečný díl, píše Petr Scheirich

So. 26.11., 21. den, 9. den z Tarrafalu
08:11 N 13° 45′, W 39° 15′, k Barbadosu: 1182 NM
15:30 N 13° 42′, W 40° 05′
20:31 N 13° 40′, W 40° 33′

Vstávám na ranní měření – docela to jde, i když jsou místy mraky. Patrik mi opět zapisuje. Udělal jsem z něj zapisovatele, což se velice osvědčilo. Při předchozích měřeních nás totiž neustále rušil svými moudrými připomínkami, zatímco soustředěný pohled na hodinky ho úplně utišil. Po skončení měření začaly chodit přeháňky a poryvy větru. Když přišel první, kasáme přední brám, a já s Michalem ho lezeme zagasketovat. V půli plachty nás kapitán zarazil, protože vítr zeslábl. Opět plachtu rozbalujeme. Po chvíli sledujeme, jak se na nás zezadu po vodě řítí tříšť vody hnaná větrem – blíží se další poryv. Opět honem kasáme, a po jeho přechodu rozvinujeme. Tak se to opakuje ještě jednou.

Ke snídani máme porridge – ovesnou kaši s ořechy a rozinkami.

Později mraky přešly a vítr sílí, navíc se točí na zadobočák, proto rozbalujeme i hlavní košovku. S ní se rychlost zvýšila o uzel – na 7,5 uzlu. Máme tedy nyní šest plachet – celý přední stěžeň, hlavní stěhovku, hlavní košovku a spankr. Objevují se první známky pasátové oblačnosti – velké množství drobných beránků, a odpoledne se rozvinula úplně.

K obědu je sekaná s bramborem, fazolovými lusky a mrkvovým salátem. Slunce dnes 3x měří Vlasta. Odpoledne všichni posedávají na palubě, protože je nádherný den, dobře fouká, a máme radost, že loď zase pluje rychle. Filippa přeložila naši hymnu „koupím ti papuče, p**o“ do portugalštiny, a naučili jsme ji melodii. Neuvěřitelná sranda.

Vratipeň dnes vydal nový zvuk – zakokrhal jako kohout.

Večerní měření probíhá v poklidu a úspěšně. K večeři je fazolačka, a pak se na zadní palubě pouští film Master and Commander – odvrácená strana světa, bohatě komentovaný Viktorem.

Ne. 27.11., 22. den, 10. den z Tarrafalu
08:15 N 13° 39′, W 41° 49′, k Barbadosu: 1027 NM
16:04 N 13° 40′, W 42° 44′
21:00 N 13° 42′, W 43° 11′

Před sedmou ráno mě budí kapitán, protože sílí vítr, a on nechce, aby se opakovala situace ze včerejška. Jde si ale lehnout, takže rozhodnutí sbalit/nesbalit přední brám je na mně. Netrvá ani patnáct minut a balíme ho, ovšem s ráhnem v horní poloze. Pohled na plácající se skasanou plachtu nás ale přesvědčuje, že jak pro plachtu, tak pro brámovou čnělku, bylo rozbalení příjemnější. Proto ji opět napínáme.

Vítr nadále sílí a od východu jdou hrozivé mraky. Na poslední chvíli padá opět rozhodnutí sbalit brám – kasáme ho tentokrát již se spuštěným ráhnem, a já s Lukášem ho jdeme zagasketovat. Na Lukášově straně (levé) opět spadla šlapnice z rahýlu, ale dokázal ji tam sám nasadit.

Mezitím ostatní pod vedením Viktora kasají a gasketují hlavní košovku. Hlavní stěhovka šla dolů už v noci, takže plujeme teď jen na tři plachty. Přesto se rychlost pohybuje mezi 6 a 7 uzly.

Ke snídani máme rýžovou kaši s ořechy a rozinkami. Silný vítr zvedá větší vlny, takže posádka upadá do stavu laxnosti. I drhnutí paluby jsme dnes trochu odbyli – umýváme pouze nejšpinavější hlavní palubu.

Dopoledne se obloha zatáhla, jen sem tam jsou díry. Měření Slunce si dnes beru na starost sám, začal jsem v 11:34 UT, ale podařilo se ho naměřit až těsně před dvanáctou.

Později se udělalo krásné počasí – úplně jasno, jen na sever od nás je vidět pás kumulů. I vítr se mírně utišil, takže brám jde opět nahoru.

Chomáče hnědých plovoucích řas vidíme každý den, od té doby co jsem se o nich zmínil (taktéž létající ryby). Od včerejška mírně změnily charakter – objevují se v dlouhých pásech ve směru větru a vln, skoro jako by byly pospojovány nějakými tenkými výhonky. K obědu je opět cous-cous, a k večeři česnečka s masem z létajících ryb.

Dnes ráno jsme podle astronavigace měli upluto 1023 NM z Tarrafalu, a zbývalo nám 1027 na Barbados. Měli bychom tedy slavit polovinu Atlantiku, ale žádné bujaré oslavy se nekonaly. Jen Jirka po večeři vytáhl láhev rumu, na oslavu narozenin jeho syna, a Ivoš večer otevřel láhev červeného vína.

Jak tak popíjíme u kormidla, vymýšlíme kastovní systém na lodi. Nejvyšší kasta jsou brahmáni – ti, co lezou na bráhm, uprostřed jsou kočovníci, a nejníže jsou spankeři (spunk is not dead…).

Po. 28.11., 23. den, 11. den z Tarrafalu
08:27 N 13° 37′, W 44° 19′, k Barbadosu: 882 NM
16:22 N 13° 37′, W 45° 02′
20:55 N 13° 36′, W 45° 34′

Po sedmé (UT) ráno mě budí kapitán. Čekám na ranní měření, a během toho se úplně vyčistil jižní obzor, a poprvé během plavby spatřujeme souhvězdí Jižního kříže. Budím Honzu staršího, který si ho nejvíc přál vidět. Vpravo nahoře od něj je mnohem nápadnější a větší uskupení hvězd přezdívané „falešný kříž“ (ten vídáme už mnoho dní); my mu ale podle analogie s vozy na severní obloze říkáme Velký kříž, a hned jsme na oba kříže složili i píseň: „Jen dva kříže z bílýho souhvězdí, někdo na nebi poskládal…“
Vratipeň vydal další artikulovaný zvuk: „nech toho“.

Po osmé provádím ranní měření, a jde to nádherně, protože je skoro jasno. Získávám celkem šest pozičních linií. U snídaně začaly velké vlny, a trvají celý den. Chleby rozsypané po palubě, rozlitý čaj.

Jirka se odhodlal uvařit v presovači kávu. Krasomila držela skleničky, Jirka držel kávovar, a Vlasta držel Jirku. V okamžiku, kdy Krasomila předávala dvě skleničky s kávou dál, třetí se vydala na vzdušnou pouť do strojníkovy postele. Jejich snahu zachytit další skleničku využil kávovar, a vydal se opačným směrem. To vše bylo doprovázeno třískotem a obrovským řevem z lodní kuchyně. Z celé vřavy vyšel jako vítěz Vlasta s polovičním obsahem kávy ve skleničce, kterou hodlal doplnit mlékem v kuchyni. Využil chvilky, kdy kuchař honil pekáč utíkající do kapitánské kajuty, a radostně se sápal po krabici mléka. V tom se ocitl v pasti nachystané vejci, která se rozletěla po podlaze kuchyně. V šílených kotrmelcích a nových náklonech se zachytil levou rukou za okraj kredence. Půlhrníček kávy stále ve skleničce. Vítězoslavně doplňuje skleničku do plna mlékem. Kuchař s uloveným pekáčem se objevuje v okénku kuchyně, čichá k mléku, a sděluje Vlastovi, že si do kávy nalil kyšku. Hirošima hadr. Nahoře se slaví rekordní náklon 36°.

K obědu máme palačinky plněné marmeládou, se šlehačkou, čokoládovou polevou a ovocem. K večeři je polévka z cizrny, ještě před ní provádíme s Vlastou večerní měření. Je dost mraků (přestože přes den bylo nádherně), ale nakonec se to podařilo pěkně. Dokonce ani vytažení sextantů – pekelníkových to instrumentů, nevyvolalo vlny větší, než už byly.

Po večeři jsem slíbil posádce přednášku o historii navigace. Po prvním slově ale zesílil vítr a přišla přeháňka. Balíme brám, a než je po všem, obecenstvo už se stejně rozprchlo.

Út. 29.11., 24. den, 12. den z Tarrafalu
08:36 N 13° 22′, W 46° 42′, k Baradosu: 743 NM
16:47 N 13° 15′, W 47° 34′

Ráno mě výjimečně budí budík a nikoliv předchozí dozorující důstojník. Vařím si kávu, a během toho se na palubě rozléhá velice intenzivní přeháňka. Oblékám si nepromokavé oblečení a jdu ven, ale během toho téměř přestává pršet. V 08:25 zahajuju měření, Lukáš mi zapisuje. V přecházejících mracích měřím čtyři objekty, což byl docela úspěch. Během zpracování měření mě další přeháňka zahání do podpalubí.

Patrik dostal nový přídomek ke své přezdívce – Patrik flexa láhev rumu hasičák. Na Kanárských ostrovech utopil v moři flexu (tu se podařilo vylovit a vysušit), v oceánu utopil nedopitou láhev rumu (o níž si myslel, že je prázdná), a dnes hodil přes zábradlí hasicí přístroj. Při náklonu lodi hasičák vypadl z dvířek u kormidelny, Patrik ho sebral, že ho uklidí, a v tom další vlna houpla Patrikem a hasičák letěl dolů. Naštěstí se zachytil na úponové kobylici, kam pro něj pohotově skočil Honza-strojník dřív, než ho další vlna smetla do moře.

K snídani udělal Ivoš sýrovou pomazánku, a k obědu sekanou (možná je to spíš opečený luncheon-meat) s bramborem, sýrovo-majonézovou omáčkou a zeleninovou oblohou. Já mám ale od rána střevní potíže, a ani jedno z těchto jídel, byť výborných, mi rozhodně neprospělo.

Celý den je dusno a velké vlny. Někteří se baví tím, že sedí na zábradlí lodi nebo na kobylici, a vypuknou v jásot, kdykoliv jim vlna zaleje nohy po kolena, nebo dokonce po pás. Plujeme na čistý zadní vítr pouze s přední plachtou a přední košovkou, rychlostí asi šest uzlů. To je ale údaj z rychloměru, a je systematicky nadhodnocovaný, protože výsledky měření vždy ukáží, že naše skutečná průměrná rychlost po přímé linii je o něco menší. Exaktní extrapolace ze vzdáleností na Barbados za poslední tři dny udává připlutí v neděli 4. prosince okolo poledne.

Dnešní měření Slunce provádí Vlasta. Po obloze se honí drobné vysoké mráčky, ale vždy se mezi nimi najde díra.

Večer se zatáhlo, a místo měření mám na zadní palubě první část přednášky o historii navigace.

St. 30.11., 25. den, 13. den z Tarrafalu
08:50 N 13° 03′, W 49° 05′, k Barbadosu: 604 NM
16:23 N 13° 07′, W 49° 49′
21:29 N 13° 09′, W 50° 12′

O půl osmé UT vylézám na palubu. Chodí mraky, ale u jihu se na chvíli roztáhlo, a se sloužící hlídkou se opět kocháme Jižním křížem. Úspěšně měřím ranní polohu. Na Barbados nám zbývá 604 NM.

Vítr zeslábl, proto po dvou dnech opět rozbalujeme přední brám. Lukáš vylezl nahoru sám ho rozgasketovat, a při té příležitosti i opravil levou šlapnici, která se při posledním balení zamotala do kladky kasounu.

K snídani je perník s ořechy a marmeládou.

Dnes je příjemněji než včera, chladněji, více mraků. Vlastovi se nicméně podařily tři denní měření Slunce.

K obědu Grofče na tavče (fazolky na pánvi). Honza starší pravidelně každé dva dny, nebo snad dokonce každý den, leští lodní zvon.

K večeři se podává cibulovo-bramborová polévka. Před a během večeře měříme s Lukášem večerní pozici, a pak následuje druhá část přednášky o historii navigace.

Poznáváme, jak na starých lodích plavících se ve stálých pasátových větrech museli námořníci trpět: protože s plachtami manipulujeme v průměru jednou za dva dny, a kromě kormidlování není na lodi moc činnosti, řadu z nás z toho neustálého posedávání už bolí zadky.

Čt. 1.12., 26. den, 14. den z Tarrafalu
08:55 N 13° 03′, W 51° 18′, k Barbadosu: 474 NM
16:40 N 13° 03′, W 52° 02′ 
21:08 N 12° 59′, W 52° 22′

Ráno úspěšně získávám pozici s přesností pod jednu NM. Dopoledne mám velký vysoušecí den. Už řadu dní mi mírně zatéká do kajuty – skrz kolík spojující podélný trám s obšívkou. Jednou za dva dny jsem dosud vysoušel matraci přilehlou ke stěně a polštáře, a dnes jsem na slunce vynosil kompletní vybavení postele. Mokrou houbou vytírám sůl, co se nahromadila pod matracemi. Ještě víc zatéká Viktorovi, který má kajutu až na dolní palubě naproti kuchyni. K němu prosakuje voda, která se při větších náklonech dostává mezi vnější a vnitřní obšívku škvírami v dělových střílnách. I kýlový prostor a strojovna se plní vodou víc než bývalo obvyklé. Loď už evidentně nutně potřebuje vytažení z vody a nový nátěr.

Comodor Pepa předběžně dojednává vytažení lodi na Svatém Vincentu, po nás chce, abychom se tam ještě před plavbou na Martinik zastavili a dojednali finální termín vytažení na 15. prosince. Není tedy stálé zřejmé, zda uděláme zastávku na Barbadosu, nebo okolo jen proplujeme a zamíříme přímo na Vincent. Zatím to ale vypadá i na Barbados.

Honza dnes na laně spustil elektrocentrálu z hlavního koše a udělal jí generálku. Včera totiž začala zlobit, často se vypínala, nebo neběžela vůbec. Aby byla snáze přístupná, zůstala už na zadní palubě. Nevýhoda je, že rámus který dělá, když je puštěná (naštěstí vždy jen několik hodin dopoledne), je mnohem nepříjemnější.

K obědu jsou masové koule s rajskou omáčkou, penne a hráškem. Odpoledne si krátím dlouhou chvíli výlovem řas z oceánu. Nejprve sedím s hákem na kobylici, ale to není moc efektivní. Vyrábím tedy z provazu na tyč s hákem improvizovanou síť, a zkouším to nahnutý z boku lodi. Jsem trochu úspěšnější – za dvě hodiny jsem nalovil asi deset kousků. Jako na potvoru dnes nemíjíme velké a husté koláče jako v předchozích dnech. Skoro si při tom zadělávám na úžeh. Hodlám je vysušit a dovézt domů. Jirka Lněníček mě varuje, že to bude strašně smrdět. Dělám si z něj legraci, že smrdí jen jaderské řasy (Jirka je původem Chorvat) a atlantické ne, ale pravdu má on. Řasy smrdí rybinou už při vytažení.

Viktor dnes pracovně ožívá – vylezl na přední stěžeň a doplňuje chybějící úvazy, kterými jsou plachty připevněny k ráhnům. Na Kanárech prý byly kompletní, teď už je jich téměř polovina pryč. Asi je topmani omylem rozvazují namísto gasket, jinak si to nedokážeme vysvětlit.

Slunce dnes měří Vlasta s Lukášovou asistencí.

Po pravoboku nás v protisměru míjí velká nákladní loď. Asi tanker. Moc se nepřiblížil, vidíme ho v podstatě až na obzoru. Je to teprve třetí loď, kterou potkáváme od vyplutí z Kapverd.

K večeři je tuňáková pomazánka, suchary, chipsy, rajčata, olivy, pivo. Do moře odhazované zbytkuy pomazánky asi přilákaly krásnou dorádu, která se brzy chytila na udicí. Je to zatím největší ryba jakou jsme chytili, ale ani moc nebojovala. Její vyvrhnutí na palubě odhalilo možnou příčinu – ta ryba byla úplně přežraná – v žaludku měla tři létající ryby a dokonce i chuchvalec mořských řas. Pažravost zavinila její pád.

Při večerním měření chytáme pouze Venuši, Měsíc a Jupiter, protože na zbytku oblohy překáží oblačnost. Vyšla z nich ale pěkná poloha. Ukazuje se však, že stále splouváme mírně k jihu, přestože se snažíme držet čistý západní kurz. Překročení třinácté rovnoběžky oslavujeme pečenou dorádou a vínem. Vlasta po měření pokračuje ve svém obrázkovém vyprávění o jeho kluzákovém putování po Maroku.

Pá. 2.12., 27. den, 15. den z Tarrafalu
09:02 N 13° 00′, W 53° 26′, k Barbadosu: 350 NM
16:10 N 12° 51′, W 53° 59′
21:42 N 12° 42′, W 54° 26′ 

Ranní měření ukazuje, že jsme přes noc mírně zpomalili. Už od rána je hrozné horko, dusno. Před snídaní ulovili na zádi další rybu – trojzubého mořského hada. Ne na udici, ale na prádelní šňůru s návnadou taženou za lodí. Zemřela ještě ve vodě, protože spolkla návnadu i s háčkem, který jí rozpáral žaludek.

K obědu jsou osmažené párky, opékané brambory s pepřovo-hořčicovou omáčkou a okurkový salát. Vítr slábne, kapitán se rozhoduje změnit kurz ještě více na jih, na 260, čímž se vítr dostává do zadoboku, a umožňuje vytáhnout i spankr, hlavní košovku a hlavní brám, a hlavní stěhovku. Hned plujeme 6 až 7 uzlů.

Vlasta zkouší svou sedačku ke kluzáku – na lanech se na ní zavěšuje na hlavní ráhno. Houpe se tam ze strany na stranu a skoro hrozí, že si rozbije hlavu o stěžeň. Ještě že tam vede tolik takeláže, která jeho pohyb vždy zastaví. Viktorovi a Michalovi se to tak zalíbilo, že se jdou zhoupnout také.

Zkoušíme historickou metodu na určení zeměpisné délky, potažmo světového času (protože zeměpisná délka je rovna rozdílu místního a světového času) – metoda lunárních vzdáleností. Vyžaduje to součinnost dvou lidí, jeden měří úhlovou vzdálenost Měsíce od Slunce, a druhý střídavě výšku obou těles nad horizontem. Bohužel sextanty které používáme – Astra IIIB (jeden je můj, a druhý jsem už před časem věnoval jako dar pro loď) mají v základní verzi dalekohled pouze s asi třínásobným zvětšením, tak nedosahujeme žádných skvělých výsledků. Zvětšní bychom potřebovali co nejlepší, abychom spolehlivě měřili vzálenost obou těles se subminutovou přesností. Kývání lodi tomu také neprospívá.

So. 3.12., 28. den, 15. den z Tarrafalu
09:12 N 12° 46′, W 55° 35′, k Barbadosu: 225 NM
21:55 N 12° 52′, W 56° 33′

Probouzím se sám už před 7 h UT, dvě hodiny před ranním měřením. Vylézám na kobylici na malou, dělám si kafíčko (jako každé ráno). Měření mi zapisuje Aleš (několik posledních dnů vychází jeho hlídka na ranní dobu). Po východu slunce se na SV objevuje velký kumulus, se silnými provazci deště pod ním. Pro jistotu kasáme oba brámy. Nakonec dostáváme jen pár kapek přeháňky, ani žádný silný poryv nepřišel, ale před sebou jsme viděli nádhernou obrovskou duhu.

K obědu jsou tortelliny se sýrovou omáčkou.

Dnešek je vysloveně ospalý den. Po ranním optimismu v představě, že už zítra uvidíme Barbados, zeslábl v poledne vítr, a celý den se plácáme rychlosti mezi 3 a 4 uzly. I do měření slunce musím Lukáše s Vlastou spíš nutit. Navíc to vyšlo hodně divně, čekáme na večerní měření, které nám to potvrzuje, že denní poloha byla špatně.

Na večeři připravil Ivo nudlovou polévku. Zpěváci u kormidla už vyčerpali veškerý repertoár a tak zpívají vánoční koledy. Klesá tlak, a tak máme naději, že v noci zesílí vítr.

Ne. 4.12., 29. den, 16. den z Tarrafalu
09:17 N 13° 04′, W 57° 12′, k Barbadosu: 130 NM 
22:00 N 12° 56′, W 58° 03′

Už při probuzení je mi z pohybů lodi zřejmé, že vítr v noci nezesílil. Na palubě se dozvídám, že plujeme rychlostí asi 3 uzly. Z ranního měření se ukazuje, že za 11,5 hodiny jsme upluli 40 NM…

Před začátkem nautického soumraku (kdy už je vidět horizont a lze měřit výšky hvězd) je nádherně tmavá obloha. Na východě a na jihu je hradba černých mraků, která tamnější oblohu ještě více ztmavuje. A nad mraky na východě svítí vysoko na oblohu bílá záře. Zprvu se domnívám, že je to světlo Měsíce vycházejícího nad mraky. Ale ten zapadá v průběhu noci a vychází až odpoledne. Nemůže to být ani Slunce, to je stále ještě příliš nízko. Až pohled na souhvězí mi prozrazuje její podstatu, a její skoro ostrý trojúhelníkový tvar to jen podtrhuje – je to zodiakální světlo. Zmátla mě jeho intenzita, v jaké jsem ho ještě neviděl.

Po rozednění se vítr točí na čistý zaďák. Velím skasat celý hlavní stěžeň a taky stěhovku. Po snídani lezeme zagasketovat hlavní košovou a brámovou plachtu. Mezitím ale přecházíme na jižnější kurz, a košovka už se dá použít, tak tam lezeme znovu ji rozbalit. Po ranní rozcvičce přichází ještě sprcha – začalo pršet. Konečně po měsíci plavby vytrvalejší déšť. Postáváme na palubě jen ve slipech a smýváme ze sebe sůl.

K obědu jsou párky smažené v těstíčku, brambory a dušená zelenina.

Celé odpoledne je zamračeno a často prší. Zpěváci s kytarou a flétnou se přesouvají do salónu. Přes světlík tam kape voda, střídáme se ve vytírání podlahy. K večeři je gulášová polévka.

Okolo půlnoci se balí plachty a startujeme motor, protože naše rychlost klesla pod dva uzle.

Po. 5.12., 30. den, 17. den z Tarrafalu
10:00 N 12° 48′, W 59° 03′, k Barbadosu (východnímu cípu): 30 NM
22:00 12 58 60 06

V 7 h UT mě budí cvrkot v podpalubí i na palubě. Motor vysadil, rozbalují se plachty. Ačkoliv bylo v plánu Barbados minout a plout rovnou na Svatý Vincent, měníme na chvíli kurz přímo na Barbados, protože s nefungujícím motorem je to jediná rozumná volba. Nakonec byl problém pouze v prázdné první nádrži na naftu. Když už jsou plachty rozbalené, pokračujeme bez motoru, jen kurz se vrátil zpět na Vincent.

Nad Barbadosem svítí světelná kopule, jak ozařuje oblohu a mraky. První prý to v noci viděl Patrik, ačkoliv ho ostatní přesvědčovali, že je to záře Měsíce, který tím směrem zapadl. Nad ránem bylo ale zcela zřejmé, že to nemůže být nic jiného, než Barbados.

Slunce vychází okolo 10 h UT. S Jirkou postáváme na palubě s dalekohledy na očích, a vyhlížíme zemi. Nejvyšší vrchol Barbadosu má 340 m, při výšce oka 4 m bychom ho měli spatřit ze vzdálenosti asi 40 NM. Když jsem dalekohled zvedl v 10:20, z tmavého obzoru se pod mraky vyloupla naprosto ostrá linie ostrova i s detaily. Křičím

ZEMĚ NA OBZORU!!!

a Jirka říká, že ji právě zahlédl také. Myslím si, že ji dokonce zahlédl dřív, ale chtěl, abych to první vyřkl já.

Na snídani máme perník, pak balíme plachty, protože opět fouká hrozně málo. Kapitán svolal posádku a předložil nám tři alternativy další plavby: 1. Sv. Vincent – Sv. Lucie – Martinik, 2. Barbados – Sv. Vincent – Martinik, 3. rovnou Martinik s tím, že kapitán by pak sedl na trajekt a jel domluvit vytažení lodi na Sv. Vincent sám. Většina se vyjádřila pro variantu 1.

Protože zítra budou narozeniny lodi, vytahujeme na hlavní palubu všechna děla. Na hlavní stěžeň vyvěšujeme vlajku posádky – českou. Udělali jsme i krátkou zastávku a vykoupali se v moři. Poprvé od Kapverd.

Zbytek dne motorujeme, a jak fouká mírně zezadu, součet obou rychlostí způsobuje, že na lodi se téměř nehýbe vzduch. Strašné horko, nejhorší za dosavadní plavbu. Až k večeru se mírně rozfoukalo od JV, takže vytahujeme celý přední stěžeň, hlavní stěhovku, hlavní košovku a spankr.

Út. 6.12., 31. den, 18. den z Tarrafalu
10:00 N 13° 07′, W 60° 48′
15:30 N 13° 09′ 04“, W 61° 13′ 31“
22:00 UT-4 N 13° 14′ 54“, W 61° 16′ 17“

Před 7h UT ráno vylézám na palubu. Sloužící hlídka je sama, nikdo je nedozoruje. Ale ono ani není moc důvod. Jsme na moři už měsíc, navíc fouká slabý stabilní vítr. Pohybujeme se rychlostí 3 až 4 uzly. Michal navrhuje rozvinout i hlavní brám, sám ho leze rozgasketovat. S tím ale jakoby vypnul vítr, který začíná slábnout, až jsme při východu Slunce všechno sbalili a opět zapnuli motor. Před námi je Sv. Vincent (ten se září opět prozradil už v noci) a Grenadiny.

Od ohlávky čelenové čnělky až na brámový koš natáhl Viktor vlajkovou zdviž, a na ni navazuje všechny vlajky zemí, které loď již navštívila. Odshora Egypt, Řecko, Itálie, Korsika (francouzská se na lodi nenašla), Španělsko, Velká Británie (loď byla na Gibraltaru), Kapverdy. Pod nimi je ještě velká slovenská vlajka, jako pocta slovákům, kteří se také podíleli na plavbě.

Před vjezdem do Kingstownského přístavu jsme se oblékli do kostýmů (a uniforem). Šest kadetů vylezlo a postavilo se na konce ráhen – hlavní, přední, a přední košové, pro zdůraznění slavnostní chvíle. Kuchař Ivo hrál na buben. Nabyli jsme dvě děla na levoboku, otočili se do přístavu, a s krátkou pauzou mezi výstřely je odpálili. Ozvěna se nesla celým zálivem.

Zanedlouho přijel lodivodský člun. Schválili nám, že můžeme na krátkou chvíli zastavit u mola, a odbavit loď.

V 15:30 UT se nohy prvních dvou skokanů – Michala a kapitána Bobše, dotkli PEVNÉ ZEMĚ – betonového mola. Závěrečný manévr zvládl u kormidla bravurně Honza starší, který se tím ovšem živý celý život.

Jsme vyvázáni na souřadnicích N 13° 09′ 04“, W 61° 13′ 31“, ostrov Svatý Vincent. Otevíráme lahvičku slivovice.

KONEC