Příprava na noční plavbu I

Noční plavby jsou na dlouhých přeplavbách čirou nutností a člověk se jim nevyhne. Nicméně noční plavby jsou oblíbené i u posádek věnujících se příbřežnímu jachtingu, protože vidina romantické noci pod plachtami za svitu hvězd je značně lákavá. Častý společným znakem posádek toužících po nočním dobrodružství je často to, že většinou jde o nejachtaře, případně o jachtaře málo zkušené, kteří si například noční znaky a světla lodí pamatují velmi málo, nebo vůbec ne. Přesto (nebo právě proto 🙂 ) je noční plavba u posádek velmi populární. Ne tak často u kapitánů.

Pokud máte na plavbě posádku složenou z jachtařů, kteří mají už něco napluto a problematiku nočních plaveb znají, může být noční plavba velmi pěkným zpestřením. A nemusí jít jen o pravověrné jachtaře. Zkušená posádka, byť bez jachtařské licence, může být také velmi přínosná a kapitán se pak může bez větších obav spolehnout, že dokáže během hlídky přečíst správně světla lodí v okolí, správně interpretovat světla majáků a kardinálních znaků. Bohužel, takových posádek je jako šafránu.

I když noční plavby umí být krásné, já osobně je nemám moc rád. Přesněji. Nemám rád noční plavby v Řecku, což jsou momentálně naše domácí vody. Noční plavby ve Skotsku, které je v instalaci a používání námořní světelné a znakové navigace příkladné, jsou pravým navigačním požitkem. Během přípravy na zkoušky RYA Yachtmaster a během samotné zkoušky jsem ve Skotsku v noci naplul nějakých mil a byla to skvělá zkušenost a zážitek. Tím více, že tyhle plavby probíhají samozřejmě bez GPS a jste odkázání jen na mapu, kompas, hloubkoměr, rychloměr, náměrový kompas a přílivové tabulky. Takže můžu říct, že o nočních plavbách trochu něco vím. Stejně tak nočním plavby v Chorvatsku bývají velmi pěkné, protože majáků a znaků je v Chorvatsku dostatek, jsou udržované a v noci funkční.

Ne tak v Řecku. Plavební značení a počet majáků je v Řecku minimální. Přísahám, že za deset let plaveb jsem potkal jen jedno izolované nebezpečí a žádný kardinální znak. Majáky v Řecku jsou, ale hodně se s nimi šetří. Navíc řečtí rybáři používají navigační a pracovní světla spíš podle toho, co zrovna mají k dispozici, než podle Colregu. Potkat v noci rybáře, co je osvětlený jen lampičkou z Hornbachu není zas tak nemožné… (btw pro Itálii to platí taky, a i když to nejsou moje domácí vody, zkušeností mám podobné).

Druhý důvod, proč nemám noční plavby rád, je již zmíněná (ne) zkušenost posádek. Navíc to většinou vypadá tak, že zvečera je každý nadšený, ale po dvanácté hodině začnou lidé tuhnout a navíc se jim v noci dělá víc špatně, protože není vidět obzor. Ono není vidět v noci vůbec nic – to je rozdíl proti noci na pevnině, kdy nějaké světlo to svítí vždycky. Na moři nesvítí ale lautr nic a to lautr nic taky vidíte. Tedy nevidíte.

Kolem jedné, druhé v noci přijde nakonec kapitán na to, že se prostě nevyspí a že to odjede celou noc sám, protože posádka je ve stavu jakémkoliv jiném, než čelit nástrahám moře a lodí okolo, když k tomu nedejbože ještě fouká vítr a jsou vlny (čest posádkám, které jsou výjimkou; zažil jsem je také). Pak skipper, pokud to tedy není adrenalinový dobrodruh, převezme otěže lodi a nějak to do rána doklepe. A ráno se všichni diví, proč je kapitán nevrlý a proč na jejich skvělé nápady, kam plout a co tam dělat reaguje bručením, které nemá daleko do všech možných námořních kleteb.

A tady je jedna rada pro posádku: Po noční plavbě nechte kapitána, krucinál, trochu dospat. Vážně nemusíte v sedm hodin mýt nádobí poté, co jste v pět ráno konečně někde hodili kotvu!

Příprava na noční plavbu

Noční plavbu je třeba začít řešit ještě za denního světla. To jest: Pokud jste tak ještě neučinili, tak teď je ta pravá chvíle instruovat posádku, jak se navléknout do harnesů a do vest a jak je používat. Navléknout se ve tmě do harnesů je pro někoho, kdo to nikdy nedělal, prakticky nemožné. To znamená, že si k tomu v noci začne svítit a tím zruší noční vidění všech okolo včetně kormidelníka, což je potenciálně nebezpečný stav. Nehledě na kormidelníkův duševní zdraví, když najednou zjistí, že mu někdo svítí do očí. Takže harnesy pečlivě nacvičit za světla. A zároveň vydat rozkaz. Za tmy nebude nikdo v kokpitu bez vesty a přicvaklého harnesu. V náročnějších vodách tohle platí i za dne. Nicméně v noci tohle vyžaduji bez výjimky, i kdyby se nehnul lísteček a moře bylo hladké jako sklo.

Pečlivě poučte posádku, že v lodi musí být za tmy tma a jediné povolené světlo je červené a proto budou všichni používat čelovky s červeným světlem. A také se ho naučí na těch čelovkách zapínat tak, aby při tom neoslnili širé okolí jak padáčková světlice (pamatujte na to kormidelníkovo zdraví). Pokud má loď noční světelný režim, tedy místo bílých světel v salonu svítí červená, naučte ho posádku používat. Také jim vysvětlete, že když už si musí na záchodě svítit, tak nejdříve se tam vleze za tmy, zavřou se dveře a teprve potom se rozsvěcuje. (Tady vám přeji hodně úspěchů, moje úspěšnost tohohle vysvětlování je mizivá).

Jako argumenty můžete použít zkušenosti se ztroskotáním lodi Ouzo, kde nedostatečná adaptace na tmu hlídky na Bilbau způsobila smrt tří jachtařů; jen to nepřežeňte, aby nechtěli místo noční plavby vystoupit a jít do hotelu. Ten příběh je tady.

Ještě za světla natáhněte tzv. safety line, což je lano, tedy dvě lana, natažená nejlépe po obou bocích lodě z kokpitu na příď. Přesně za tohle lano se budete cvakat harnesem, až vyrazíte z kokpitu ven na palubu a směrem k přídi. Já osobně ho natahuji od zadních vinšen k příďovým vazákům, nejlépe tedy na obou bocích.

V tomhle bodě mám jednu zásadu – v noci nikdo nechodí ven z kokpitu, kromě mě. A to i tehdy, když se povaluju dole v salónu, (kde stejně nespím). Výjimku činím jedině u zkušených jachtařů o kterých vím, že vědí co dělají. Normální běžné posádky z kokpitu v noci nesmí.

Zkontrolujte funkčnost světel, zejména navigačních – tedy pravoboční, levoboční, záďové a motorové. Decklight fungovat nemusí, i když je velmi vhodný, když dojde na to na sebe v noci jakkoliv upozornit.

Rozdělte hlídky. Noční hlídky se vždy snažím rozdělit tak, aby měli službu vždy dva jachtaři, jeden zkušenější, druhý méně zkušený (jde o to, aby se vám na hlídce nesešli dva nezkušení). Délku každé vachty dávám 2 – 3 hodiny (když je dostatek lidí). Pokud není dostatek, je nutné to prodloužit klidně na 4 – 6 hodiny, ale to už je v noci dost utrpení.

Velmi dobře si pamatuji, když jsme pluli skoro třídenní nonstop plavbu ve třech a točili se tak, že v kokpitu byl vždy jeden u kormidla 2 hodiny, druhý jako parťák k němu, aby na něj mluvil 2 hodiny a třetí ty dvě hodiny spal. Takže to znamenalo 4 hodiny bdění a 2 hodiny spánku pořád dokola. Ke konci přeplavby jsem normálně spal ve stoje a ta slast, když jsme se konečně vyvázali a člověk sebou praštil do spacáku… Někdy mám pocit, že tohle spaní po náročných plavbách nebo hlídkách se spánkovým deficitem je na jachtingu to nejkrásnější… prostě se zahrabete a spíte… ale nesmíte být kapitán, ten má většinou pořád nějaké starosti.

Je-li členů posádky dostatek, nemá kapitán pravidelnou rozepsanou hlídkou, ale je k dispozici tak jako pořád. Pokud se mi tohle poštěstí, tak chodím na každé střídání, kde všechno a všechny zkontroluju a pak se oblečený povaluju v salonu v takovém polospánku, polobdění, připravený na sebe hodit zase harnes a vyrazit na palubu.

Tady poznámku – když jako skiper vyhlásíte povinnost nosit harnesy a vesty, tak to platí především pro vás!

Pokud není členů dostatek, nebo nejsou dost zkušení, mám jako kapitán normální hlídku s někým a pak se oblečený povaluju v salonu v takovém polospánku, polobdění, připravený na sebe hodit zase harnes a vyrazit na palubu abych byl u každého střídání hlídek, kde všechno a všechny zase zkontroluju. Asi si dovedete představit, jak ráno vypadám.

Zopakujte si světle podle COLREG. Dříve bez GPS byl problém nočních plaveb, že za tmy člověk neví přesně, kde je. Když jste na volném moři, tak to tak nevadí, ale když jste někde u členitého pobřeží, pak svoji polohu určujete pouze náměry na majáky a ze záznamů palubního logu. Když je dost světel, je vám hej, ale když nejsou, koledujete si o malér. (opět musím doporučit RYA, výcvikové plavby a následně i zkouška, pokud ji děláte (není povinná),  se dějí bez GPS a  naučíte se toho spousty).

Tohle všechno GPS odstranila. Pokud funguje spolehlivě, víte svou pozici s přesností pár metrů. Problémem nočních plaveb se ale stal okolní provoz, který za poslední dekády značně zhoustl. Je tedy klíčové, abyste jako kapitán dokázal přesně přečíst navigační a pracovní světla lodí okolo a dokázal podle toho s předstihem reagovat. V noci vypadá všechno jinak, vzdálenosti nejsou odhadnutelné, smysly umí člověka klamat. Nesvíti-li měsíc, nevidíte lautr nic.

Pokud tedy vaše posádka nemá s rozpoznáváním světel zkušenosti, připravte se na to, že se nevyspíte. Jediná možnost, jak si trochu dáchnout je vydat rozkaz, že vás probudí vždycky, když se objeví v okolí světla. Je-li provoz hustý, moc spánku nebude.

Moje Skipřenka má s výše uvedeným rozkazem jednu příhodu. Plula v noci tenkrát z Kyklád do Sarónského zálivu, a protože v posádce byli dva kapitáni C, vydala po skončení své vachty výše uvedený rozkaz a položila se oblečená v saĺónu. Asi hodinu klimbala, když najednou slyšela z kokpitu: “Hele, nemyslíš, že bychom ji měli radši vzbudit?”. Skipřenka vystřelila do kokpitu rychlostí blesku… a v okolí pluly 4 tankery a dva velké trajekty. Jen tak tak se stihla zorientovat a na poslední chvíli provést nutné  korekce kurzu. Pak už dolů nešla.

Ono to i za dne vypadá, že je loď daleko a najednou na ní koukáte vzhůru. Natož v noci, kdy jsou stále jen světýlka, světýlka, a najednou je před vámi loď jako hrom.

Co si připravit do kokpitu

Tady jde samozřejmě o osobní preferenci, ale mě se vyplatilo mít vždy v noci v kokpitu po ruce: Ruční vysílačku – nejenže s ní můžete rychle vysílat, ale slyšite i okolní rádiový provoz, což v případě vysílačky pouze v salonu není slyšet. Dále mám silnou svítílnu, připravenou signalizovat a svítit na cokoliv, co by se přiblížilo. A pak mám v záloze ruční červený laser. Jeho použití nepatří do SOLAS a neměl by se vůbec používat, ale já se držím hesla, že pokud na sůl nebude, a nezbyde nic jiného, budu svítit a mávat laserem, ať si o tom myslí každý co chce. Pokud se na vás valí velká loď, je cokoliv lepší, než se nechat smést. Jestli chcete, přidejte si k tomu i lodní sirénu. Jen pozor, ať to všechno v tom kokpitu v noci moc nepřekáží. (čelovka se červeným světlem je samozřejmostí)

Pokračování zde