První bitva u ostrova Vis (1811)

Zdroj: Wikipedia, credits: The Battle of Lissa 1812 Nicholas Pocock 1741-1821 Presented by the Art Fund (Herbert Powell Bequest) 1967 http://www.tate.org.uk/art/work/T01009

Vis – jachtařská destinace, nejvzdálenější obydlený ostrov Chorvatského pobřeží, bývalý vojenský prostor s bunkry, tunely a letištěm, který do roku 1989 používala Jugoslávská armáda a námořnictvo jako vojenskou základnu. Během druhé světové války sloužil přechodně jako velitelství partyzánského boje Josipa Broze Tita a později zde bylo letiště RAF a záložní letiště pro spojenecké bombardéry při náletech na Rumunská ropná pole. Ještě předtím se u ostrova odehrály dvě námořní bitvy: První a Druhá bitva u Lissy. Lissa je archaický název Visu.

První bitvu u Visu svedlo Královské námořnictvo během Napoleonských válek v roce 1811. Britové ostrov obsadili (1807) a sloužil jim jako základna pro fregaty, kterými útočili na francouzské lodě zásobující armády v Ilýrii (území zahrnující Slovinsko, Chorvatsko a část Rakouska), připravující se na kampaň vůči Osmanské říši. Fregaty měly na svědomí desítky dopravních lodí a vážně brzdily námořní dopravu v Jaderském moři. Britskou hrozbu měl eliminovat komodor Bernard Dubordieu v čele francouzsko-italského (benátského) loďstva. Eskadře královského námořnictva velel veterán od Trafalgaru, kapitán William Hoste.

William Hoste,Zdroj: wikipedia, Autor neznámy, www.nndb.com/people/323/000103014/

V říjnu 1810 Dubordieu vylodil na Visu 700 italských vojáků, zatímco Hoste pátral po nepříteli v Jadranu. Italové ovládli opuštěné hlavní město – Port St. George, poničili instalace, zajali a spálili několik plavidel. Po několika hodinách se z Visu ale stáhli, ze strachu před Hosteho eskadrou. Obyvatelstvo se v mezičase ukrývalo v horách pod velením dvou poddůstojníků. Britskou eskadru následně posílila řadová loď třetí třídy HMS Montagu a odradila protivníka od dalších akcí.

Stav trval do začátku roku 1811, kdy Britové zintenzivnili své útoky a Francouzské námořnictvo bylo nuceno jednat. Jejich šance přišla ve chvíli, kdy byla HMS Montagu odvolána a síla Britů klesla na tři fregaty a jednu šalupu. Proti nim Dubordieu shromáždil 6 fregat, jednu brigu, 4 menší lodě a nalodil 500 italských vojáků na obsazení ostrova. Hoste tak čelil dvojnásobné převaze lodí, lidí i váhy salvy lodních děl.

Bernard Dubordieu, zdroj: Wikipedia, autor Antoine Maurin – Lithographie issue de ma collection,et réalisée dans les imprimeries lithographiques de Lemercier en 1836

12. března 1811 kapitán Gordon zpozoroval z paluby HMS Active přibližující se Francouzsko-Italskou flotilu. Britská eskadra se seřadila do linie a očekávala nepřítele přibližně půl míle od severního pobřeží ostrova. Dubordieu se přibližoval ve dvou řadách se záměrem přerušit britskou linii mezi první a druhou lodí a dostat je do křížové palby s možností pálit boční salvy do přídí a zádí britských lodí. Flotily se přibližovaly pomalu, několik hodin v lehkém větru. Hoste vyvěsil signál “Pamatujte na Nelsona”, což vyvolalo u jeho námořníků bouřlivé ovace a nadšení.

Začátek bitvy, zdroj Wikipedia, autor: Ruhrfisch

Během přibližování si Dubordieu uvědomil, že se mu překřížení Britské linie nepodaří a proto se rozhodl využít palebné převahy a italských vojáků a pokusit se obsadit vlajkovou loď HMS Amphion abordáží. Hoste manévr očekával a nechal na přední palubě houfnici nabitou trojitou dávkou mušketových koulí. Dubordieu chtěl maximalizovat prvotní nápor abordáže a shromáždil maximální možný počet vojáků na přední nástavbě. Hoste počkal, dokud se příď Dubordieovy lodě Favorite nepřiblíží na několik metrů a poté nechal vypálit houfnici. Mezi desítkami obětí 750 ti mušketových koulí byl sám Dubordieu a všichni jeho lodní důstojníci. Velení převzal plukovník Giflenga.

I s ochromenou Favorite měla Francouzsko-Italská eskadra stále šanci zvítězit díky své palebné převaze. Kapitán Flore převzal iniciativu a nařídil přímý útok na britskou linii, přičemž Favorite mohla překřížit příď Amphionu, vypálit do ní salvu a následně ji sevřít s Flore do křížové palby. Hoste byl znovu na podobný vývoj připravený a nechal lodě odpadnout směrem k pobřeží a následně dokončit obrat na opačný kurz. Na Favorite bez důstojníků nestíhali na obrat zareagovat a loď se neovladatelně blížila k skalnatému pobřeží. Zbytek eskadry také nezachytil Hosteho manévr a spojená eskadra ztratila s Brity kontakt. Flore a Bellona mohly útočit pouze na Hosteho Amphion. Francouzská Dánae útočila na šalupu HMS Volage, která po obratu plula v čele eskadry (HMS Cerberus s poškozeným kormidlem ztratil rychlost). Volage byla menší loď, ale její 32 librové karonády měly na trup Danaé zničující účinek. Francouz proto zvětšil vzdálenost, aby mohl postřelovat Volage svými dlouhým kanóny mimo dostřel jeho karonád. Britský kapitán zkoušel pálit dvojitou dávkou prachu, ale  zpětné rázy při výstřelech začaly vyrvávat hlavně z lafet, případně se hlavně roztrhly. Nakonec mohl pálit jen jedním kanónem přeneseným z přídě.

Bitva u Visu, Autor: George Webster – British Government Art Collection,

Další souboj sváděla italská Corona s HMS Cerberus. Obě lodě byly značně poničené. Příchod HMS Active a její zapojení do bitvy způsobil, že Danaé, Corona a Carolina začaly ustupovat na východ. Amphion vzadu bojoval s Flore. Podařilo se mu překřížit její dráhu a palbou po celé délce ji přinutil kapitulovat. Amphion pokračoval k Bellone, do 12:00 přinutil ke kapitulaci i ji a vyslal k ní malý člun, aby ji obsadil. Hosteho ostatní čluny byly v boji zničeny, takže nemohl obsadit i Flore. Její důstojníci (kapitán Péridier byl vážně zraněn) proto v rozporu s dobovou etikou udělali nejnutnější opravy a signalizujíce, že se vzdali a jsou v britských rukou, pluli bez odporu okolo britské linie směrem k Petulajs (Hvar).

HMS Active byla jediná schopná pronásledování. Ve 12:30 dohnala Coronu a obě lodě začaly manévrovat ve snaze získat výhodnější pozici. Po hodině a čtvrt začal jejich souboj a za dalších 45 minut se Corona vzdala. Carolina, Danae a nakonec i Flore našli útočiště v Lesine. Za nimi se jednotlivě připlula ukrýt i menší plavidla, která se během bitvy rozptýlila. Favorite skončila jako vrak na pobřeží, ale více než 200 členů posádky se zachránilo a směřovalo do Port St.George a usilovali o obsazení ostrova. Dva britští poddůstojníci pověření jeho obranou shromáždili malou jednotku místních a vydali se jim vstříc. Italskému plukovníkovi Gifflengovi tvrdili, že se brzy vrátí britské lodě s posilami a pokud se vzdají, dostanou lepší podmínky kapitulace. Gifflenga přijal.

Bitva u Visu, v pozadí hoří Favorite, Zdroj: Wikipedia, autor George Webster – Government Art Collection,

Na moři Active obsazovala poničenou Coronu na níž vypukl oheň. Po velkém úsilí a obětech obou posádek se ho podařilo dostat pod kontrolu. Kapitán Duodo na Bellone umíral v důsledku zranění a rozkázal prvnímu důstojníkovi vyhodit loď do vzduchu zapálením skladu s prachem. Ten to sice slíbil, ale zásobník odevzdal do ruky britům obsazujícím loď. Duodo zemřel s vědomím, že zápalná šňůra hoří… Hoste, rozzuřený chováním posádky Flore,stál mimo dostřel děl z Lesiny a dožadoval se vydání lodě, která porušila všechny neformální zásady důstojnické cti. Na jeho depeše ale nikdo nereagoval a tak se po čase vrátil na Vis k opravám.

Britská eskadra měla 190 mrtvých a raněných, odhad Francouzsko-Italských ztrát se pohybuje okolo 700 mrtvých a raněných. Zahynul komodor Dubordieu a dva další kapitáni. Fregaty čekaly v Dubrovniku na zásoby, ale loď za tímto účelem vyslanou Britové zachytili a potopili. Napoleon byl nucen eskadru z Jadranu stáhnout. S Dubordiem ztratil agresivního a schopného velitele, což byla ve francouzském námořnictvu vzácná kombinace, navíc Hoste eliminoval jednu z nejlépe vycvičených eskader. Díky tomu se stal miláčkem médií a veřejnosti. Bez možnosti zásobovat vojsko na Balkáně po moři musel Napoleon odpískat operace vůči Osmanské říši, což významně ovlivnilo další vývoj Napoleonských válek.