Úvod
Řecko je naše favoritní destinace na zářijové plavby. Obvykle se orientujeme na sportovně rekreační styl, ale po tom, co jsem zakoupil Jardova jachtařského průvodce, jsem naši plavbu naplánoval jako historicky poznávací. Jardův průvodce je nejen skvělou navigační pomůckou, ale i vynikajícím průvodcem po památkách dobře dosažitelných při plavbě. Měli jsme k dispozici 14 dní na poznávání archeologických nalezišť, muzeí a dalších pamětihodností, včetně vraků a potopených měst.
Zdroje informací
Prvotním informačním zdrojem byl Jardův průvodce. K doplnění námořnických podkladů jsme použili mapy Navionics, Greek Waters Pilot od Roda a Lucindy Heikell a jako podporu pro výběr kotvišť Navily.
Trasa
Plavbu jsme plánovali s ohledem na pamětihodnosti. Hlavními cíli byla Aegina, Hydra, Monemvasia, Náfplio, Póros, Methánon a Archaia Epídavrou. Plánovaná trasa byla dlouhá 267 NM. Díky nočním přejezdům se plavba dala, i s řešením technických problémů, o kterých poinformuji dále, pohodlně stihnout, včetně jednodenní rezervy na návštěvu Atén. Nakonec jsme upluli 331 NM.
Loď
Protože máme rádi lodě klasických tvarů, vybíráme si obvykle starší kousky, u kterých majitelé udělali repasi, nejlépe tak do tří let zpět před zápůjčkou. Letos jsme měli zapůjčenou plachetnici Benetau Oceanis 461 Seagull, ročník 1997, repase 2021. Hlavní plachta byla vyměněna v roce 2022 a gena byla jen čtyři měsíce stará.
Přestože věnujeme převzetí obvykle dost pozornosti, letos jsme měli snad největší počet závad, které se vyskytly během plavby. Jejich příčiny a řešení budu uvádět průběžně. Bez ohledu na závady, loď jela velmi pěkně, snadno se ovládala a dala se dobře vytrimovat. Převzetí a předání lodě bylo bez problémů. Chování technika byly velmi vstřícné.
Charterovka
Loď jsme si vybrali prostřednictvím Yachting.com a servis charterové společnosti byl velmi dobrý. Pronajatá loď patří do portfolia firmy MG Yachts a i služby této společnosti byly dobré. Jen jsme si nemysleli, že jich budeme muset tak zhusta využívat (zejména na konzultace 😊). Pravidelná údržba je asi v průběhu sezóny poněkud obtížná. Potěšující na intenzivnějším styku s techniky bylo jejich konstatování, že jen Češi a Poláci jsou námořníci. Že umíme řešit problémy, opravdu plachtíme a chováme s k lodím jako by byly naše vlastní. Vše dále na západ jsou prý bas….. Tedy prý zejména komunikace a vztah k lodím je na velmi chabé úrovni. Je to trochu slušný překlad toho, co nám cca 75tiletý technik jadrně sdělil.
Neděle 17.09.2023, Alimos – Ormos Vidhi, upluto 30NM
Původní plán, vyrazit v 7:00, vzal za své již v sobotu večer v průběhu večerní uvítací ceremonie celé posádky. Dříve než v osm se nám vyjet nepodařilo. Měli jsme však štěstí na čerstvý severovýchodní vítr a plavba pod plachtami příjemně plynula. Plánovaná zastávka v Agia Marině s výstupem ke chrámu bohyně Afaii byla nahrazena jachtingem. Plachty nás posunuly o cca 30NM jižně a my odpoledne kotvíme na osmi metrech v zátoce Vidhi. V zátoce je podle Jardy třeba zvýšené opatrnosti kvůli mělčinám. To potvrzuje výsadek posádky na paddleboardu, který se vypravil k blízkému vraku, který vyčnívá nad hladinu. Už je z něj jen půlka…. Ve vodě je možné se koupat, ale o průzračnosti je možné s úspěchem pochybovat. Zejména v západním konci zátoky. (Poznámka redaktora: Překvapivě v téhle zátoce žije atlantická ryba Zlak nachový (Coryphaena hippurus) známý taky jako ryba Mahi-mahi a potkat ho tam je fajn zážitek).
Noc byla klidná, a to i přes blízkost pětičlenné flotily lodí. Zábava skončila cca ve 23 hod. (tedy na palubě flotilových lodí). Na rozdíl od podobných setkání s flotilami, které následovaly, tato parta se chovala velmi slušně. Nerozumím tomu, proč se milovníci disco, techno a jiných podobných žánrů, které vyžadují decibely, uchylují do zátok. Jako kdyby jim nestačila městská mola.
Při rozsvěcení kotevního světla, zjišťujeme, že nesvítí…. První závada je na světě. Světlo nahrazujeme čelovkou zavěšenou na ráhno, respektive rozsvícením světla v kokpitu.
Pondělí 18.09.2023, Ormos Vidhi – Ágios Nikólaos, upluto 30NM
Na rozdíl od jachtařů, kteří se pohybují mezi Kykladskými ostrovy a čelí nárazům větrů převyšujících 32 uzlů, my si jedeme v pohodovém větříku okolo deseti uzlů s občasným zrychlením k 16ti. Plujeme dále na jih k Hydře. Chtěli jme alespoň vidět přístav, který je tak populární, a tak obsazený, že se v něm lodě vyvazují ve třech řadách. Po tom, co jsme vpluli do zátoky, ve které se přístav nachází registrujeme větší motoráky vyvázané na vnější přístavní hrázi. A i když je po sezóně, uvnitř přístavu jsou opravdu tři řady vyvázaných lodí. Otáčíme se a míříme do „náhradní“ zátoky na jihu ostrova. Ágios Nikólaos, ta nám totiž umožní bezpečné vyplutí na noční přeplavbu do Monemvasie.
Městečko Hydra, které je vystavěno na svazích „amfiteátru“ patří k nejmalebnějším, které jsme cestou viděli. Jediné, které ho překonalo, byla Monemvasia, kam míříme.
Díky našemu oblíbenému ExpresMenu máme skvělý pozdní oběd a zbylý čas před jízdou využíváme ke koupání a paddleboardigu (už zase). Naštěstí je posádka ukázněná a velký plovák pravidelně nafukuje a vyfukuje, takže pak nepřekáží. Tímto jí zpětně děkuji.
Kotvíme na devíti metrech a spolu s námi další dvě plachetnice.
Úterý 19.09.2023, Ágios Nikólaos – Monemvasia, upluto 42NM
Vlastně bych měl napsat, že vyplouváme již v pondělí. Startujeme totiž ve 23:00 za černé tmy. Naše hlukové a světelné projevy burcují posádku blízké lodi. Tedy opravdu blízké, protože se vítr stočil tak, že naše kotva je těsně za jejich zádí. Jen co se vzdálíme, vytahujeme genu a využíváme svižný severní vítr pohonu naší lodě. Po vyjetí ze zátoky se na otevřeném moři naplno projevuje síla větru a přidávají se vlny. Ty se v průběhu noci dopracují až ke dvěma metrům výšky. No možná jen k jeden a půl metrům, ale tma vjem silně posiluje 😊. Vítr je stabilně na dvaceti uzlech s občasnými nárazy překračující třicítku. Ponecháváme, s ohledem na směr větru, jen genu a trénujeme neznalé členy posádky v kormidlování na zadní vítr. Poučka kam stěžeň, tam kormidlo zabírá a my si užíváme jízdu v rychlosti až osmi uzlů po celou noc.
Díky tomu, že je těsně po novu, měsíce je jen tenký srpeček, můžeme vidět noční oblohu plnou hvězd. Dobře vidět není jen Mléčná dráha, ale i řada mlhovin, o kterých si doma jen vyprávíme a známe je jen z fotek. Na palubě máme zdatného astronoma, a tak nám ještě ukazuje zářící Jupiter a Venuši. Cestou k orientaci využíváme majákové světlo na ostrove Parapóla Velopoula. Dva rychlé záblesky s periodou 20 sec jsou vidět ze vzdálenosti 18 NM. Protože v okolí není nic jiného, žádný maják, je vidět velmi dobře.
Díky síle větru a schopnosti kormidelníků ještě za tmy doplouváme k Monenvasii. Její maják nebyl moc k rozeznání od pobřežních světel, ale osvětlení města nás spolehlivě navádělo. Noční plavba okolo této skály byla mystická. Vypadalo to, slovy kormidelníka, jako by na Skále byl osvětlený betlém.
Doplouváme a házíme na dvakrát kotvu, skryti před vlnami a větrem ze severu za šíjí vedoucí z břehu pod skálu. Jdeme spát s kotvou na čtyřech metrech. Ráno vysíláme pro snídani výsadek na dinghy s doplňkovým požadavkem na informaci o místě v maríně. Oba úkoly smíšená posádka plní na výtečnou a my se ještě před snídaní jedeme vyvázat do posledního volného místa v zadním bazénu. Vítr stále silně fouká a tak je vyvazování trochu náročnější, ale zvládli jsme to bez ostudy. Marína je v rekonstrukci, ale je možné, s jistou dávkou opatrnosti, využít i přední rozestavěný bazén, nebo se vyvázat na vnitřní hráz.
V průběhu plavby zjišťujeme, že nám nesvítí zadní bílé světlo. Promptně ho nahrazujeme čelovkou a věříme, že požadovaný úhel je pokryt. Druhá závada. Nesvítí motorové světlo, třetí závada. Používáme decklight. Při přepínání nádrží zjišťuji masivní únik sladké vody. Při kontrole tlakové nádoby sladkého okruhu nalézám příčinu – dvě dírky v nádrži schované pod upínacími páskami. Po konzultaci s technikem, vyjímáme pětilitrovou nádrž a propojujeme mezi sebou hadice. Co nejde propojit, zaslepujeme. Překvapivě vše funguje, ale v budoucnu se ukáže, že to má následky v podobě intenzivního odběru elektrické energie z baterek. Čtvrtá závada.
Po snídani v maríně, jdeme na skvělou kávu, a vyrážíme směr Skála. Cesta je to poměrně náročná, převýšení od hladiny moře, odkud vycházíme, je sice jen 198 metrů, ale překonává se v poměrně krátkém úseku, takže cesta je klikatá jako cesta na Ostrvu ve Vysokých Tatrách.
Samotná Skála je impozantní a ruiny na vrcholu nám dopřávají pocit převahy nad těmi dole. Úchvatné výhledy na všechny světové strany, skvělá viditelnost, skvostný zážitek.
Cesta dolů, do městečka je trochu napínavá. I dobré boty na lety vyšlapávaných kamenech nedrží a kloužou. Zatraceně dobře kloužou… Spodní město stojí za procházku, tunely, boční uličky, které vás dovedou k vyhlídkám nebo do restaurace, nemají v jiných řeckých městech obdoby. Ovšem chcete-li si dát jenom kávu, nebo pití, nebude to v restauraci. Bez jídla znamená bez přístupu. Lze to ale pochopit. Když už tam někdo vyleze, je potřeba ho zinkasovat. Cestou potkáváme skupinky turistů s kufry na kolečkách, kteří stoupají a ubytovávají se v malých domečcích (trochu vypadaly jako bývalé chlívky). Někteří mají i nosiče 😊. Co tam celé dny turisté dělají, mi není jasné.
Středa 20.09.2023, Monemvasia – Kyparissi, upluto 30NM
Ranní vstávání není pro posádku oblíbenou disciplínou. Po krásné noční plavbě ale ustrnu a nechávám ji spát do devíti.
V průběhu úterý se vedle nás vyvázali další dvě plachetnice a bohužel hodily řetězy přes náš. Rozhodli jsme se počkat až odjedou, o koupačku v přístavu nikdo nestojíme. První loď vyjela v osm. Sousední loď, jejíž posádka chtěla zůstat a vystoupat na Skálu, naštěstí pro nás měla profesionálního skippera, který situaci vyhodnotil a s lodí vyjel a nám tak umožnil bezproblémové vyzvednutí kotvy. Byl z Polska… Děkujeme.
Vítr v průběhu noci změnil směr a k naší potěše foukal z jihovýchodu, v souladu s informací o prevailing winds uvedené v Rodově Greek Waters.
Na oběd a na koupání si vybíráme zátoku Géraka. Očekávání krásy a klidu se naplňuje, ale při koupání zjišťujeme, že voda je plná drobných částeček odpadů všeho druhu. Tato nepříjemnost se opakuje i v dalších zátokách a máme za to, že to je následek extrémních povodní z předchozího týdne. Převažující proudění větru a vody, odpady umístí právě sem.
Hodinka klidné plavby byla přerušena poměrně závažným zjištěním, že v předních kajutách se pod podlážkou objevila voda. Dívám se do sběrné bildge a zde chybí sotva deset centimetrů k podlaze, a měli abychom vodu všude. Nejprve jsem se domníval, že se jedná o zbytky úniku sladké vody, ale po olíznutí zjišťuji, že je slaná… Kontrolujeme seacocky, vše ok. Ale pod motorem je spousta vody… a také slané. Koukám na průchod hřídele lodního šroubu trupem, sucho. Průnik není nikde patrný. Spouštíme pumpu, ale vody neubývá. Využíváme kbelík, ale je to pomalé. Máme však štěstí, jeden z členů posádky v Monemvasii zakoupil geniální zahradnickou pumpu píchačku, původně učenou na čerpání vody ze sudů. Využíváme ji naplno a z podpalubí přemístíme asi 50 kbelíků vody zpět do moře. Odhadujeme, že jsme vyčerpali asi 300 litrů vody.
Odkud se voda vzala nebylo stále patrné a ani po chvíli čekání se nová neobjevila. To byla velká úleva. Přesto jsme pro jistotu, místo plánovaného Nafplia, vyhledali vhodnou zátoku, pokud možno s vyvázáním. Konzultujeme problém se základnou, ale vyjma kontroly našeho řešení úniku sladké vody, jsme žádnou radu neobdrželi. Vyrážíme na motor směr Kyparissi, kde je možné se vyvázat.
Cestou kontroluji stav pod podlážkami a voda, bohužel, začala zase přibývat. Opět kontroluji motorový prostor a zjišťuji, že z pod motoru vytéká pramínek slané vody. Kontroluji upevnění a čistotu vodního filtru, hadic, vše ok, ale voda prostě teče. Průběžně vyléváme vodu a bude tomu tak k naší nezměrné radosti i následující den.
Doplouváme do zátoky a vyvazujeme se k betonovému molu. Měli jsme štěstí, že katamaran, co dorazil před námi, se do díry mezi dvěma loďmi nevešel. Posíláme fotodokumentaci technikům a domluvíme si, že dojedeme následující den do Nafplia, kde oni vše vyřeší.
Sami ještě řešíme problém se zavinováním hlavní plachty. Odchlípla se a zlomila krycí lišta, která chrání plachtu před odíráním o kovový roh drážky. Amatérský horolezec vykonává v úvazku cestu k vrcholu stěžně a lištu odstraňuje, tím i pátou závadu. Na vrcholku stěžně zjišťuje možnost opravy kotevního světla. Závada je spálený drát, to neopravíme.
Pokračování příště