Rum – námořníkovo prokletí i požehnání

Pití rumu bylo s námořníky spojeno už od dob, kdy začal být vyráběn. Poté co v roce 1655 Anglie získala Jamajku tak ve válečném námořnictvu došlo k nahrazení piva a brandy rumem. Z počátku byl rum vydáván neředěný, což plodilo velké  problémy s disciplínou, neboť si mnozí námořníci dávky rumu schovávali a po pár dnech si to vše vypili zaráz. Řešením bylo vydávat rum ředěný, později nazývaný grog. Podle oficiálního předpisu z roku 1756, který zůstal neměnný po dvě stě let, byl poměr ředění rumu s vodou 1:4. Také tyto námořní předpisy vyžadovali přidání malého množství citrónové nebo limetkové šťávy pro překonání špatné chuti vody a tak se nevědomky admirál Edward Vernon, který za tímto stál, postaral o lepší zdraví námořníků díky vitamínu C obsaženém v citrusech.

Grog
Název pro vodou naředěný rum s trochou citrusové šťávy je odvozen od přezdívky admirála Edwarda Vernona, kterému jeho námořníci přezdívali „Old Grog“. A to pro jeho kabát, který neustále nosil. Kabát byl vyroben z látky podobné jakou je dnes samet. Byla to kombinace vlny a hedvábí a materiál byl označován jako Grogram – zkráceně tedy grog.

Admirál Edward Vernon a jeho kabát.
Admirál Edward Vernon a jeho kabát.

Velikost přídělu byla půl pinta rumu denně, což je něco pod  dvě a půl deci rumu. (Pinta v té době byla zřejmě blízko té současné americké pintě – 473ml. Velikost Imperiální pinty byla stanovena až v roce 1824 – 568ml).  Denní příděl rumu byl rozdělen na dvě dávky, první byla rozdělována mezi 11hodinou a polednem a druhá po skončení pracovního dne. Příděl rumu mohl dostat každý námořník, kterému bylo více jak dvacet let a nebyl současně jakkoliv potrestaný. Jako mírný trest mohl také námořník po určitou dobu dostávat pouze šestinový grog. Ale také se mohl domluvit s kuchařem, aby mu schoval rum z dávek za pár dní tak, aby mohl na své narozeniny pozvat přátele na rum.

Časem se z vydávání rumu stal ustálený rituál. V 11 hodin bocmanův pomocník zapískal signál „Up Spirits“ (volně by šlo přeložit jako Čas na rum). Na to službu konající poddůstojník šel na můstek za důstojníkem, který mu vydal klíče od místnosti, kde byl uskladněn alkohol. Potom se spolu s lodním bednářem a doprovodem stráže námořní pěchoty vydali do skladu, kde do speciálního sudu bylo načerpáno příslušné množství rumu pro každého námořníka a poddůstojníka, který měl na dávku nárok. Dva vojáci vynesli tento sud na palubu a zůstali stát na stráži vedle sudu. Na místě kde bude stát sud už z každé jídelny poddůstojníků čekali přidělení kuchaři s cínovými korbely. Seržant námořní pěchoty pod dohledem hlavního stewarda pak nalil každému kuchaři množství  odpovídající  počtu mužů přítomných v každé jídelně. Zbytek rumu pro mužstvo byl pak naředěn vodou a začal být vydáván jednotlivým námořníkům. V poledne je zapískán signál „Muster for Rum“ a z jídelen je vynesen nespotřebovaný rum, který se nalil do sudu, a spolu se zbytkem nevydaného grogu bylo vše viditelně vylito do moře.  Na první pohled je toto trestuhodné mrhání. Ale byl k tomu zásadní důvod – každý námořník dostal stanovený příděl a všichni viděli, že nikdo nedostal nic navíc.

Kresba námořníků popíjejících rum.
Kresba námořníků popíjejících rum.

Tradice vydávání rumu námořníkům v případě královského námořnictva skončila teprve nedávno – až v roce 1970. 28. ledna 1970 po „Velké rumové debatě“ v Dolní sněmovně stanovili, že poslední signál na píštalku „Up Spirits“ zazní 31.července 1970. Tento den byl pak označen za černý den dávek rumu, i když se toto Admiralita snažila vykompenzovat natrvalo plechovkou piva navíc k dennímu přídělu. Zajímavá situace je u jiných námořnictev. Zatímco americké námořnictvo skončilo s vydáváním rumu už v roce 1862 tak námořník Nového Zélandu měl svůj rum až do roku 1990.

Tomáš Andrlík

1 COMMENT

Comments are closed.