Byl jsem na třech lodích, kterým nějakým způsobem selhal kormidelní systém. U všech k tomu došlo za větru přes 25 uzlů, píše Rupert Holmes.
Poprvé se mi to přihodilo, když jsem pracoval jako Yachtmaster Instructor a trénovali jsme manévr‚ man overboard. Když došlo k poruše, zrovna jsem se díval dopředu, takže jsem si problému nevšimnul, dokud jsem se neohlédnul na studenta u kormidla, který bez účinku prudce točil kormidelním kolem a přitom velmi rychle blednul.
Aby to nebylo jednoduché, nacházeli jsme se v tu chvíli ve velmi omezeném prostoru, takže bylo nutné učinit rychlé rozhodnutí, než najedeme na břeh na návětrném pobřeží, nebo se vydáme riskantním kurzem před příď lodi v hlavním plavebním kanálu pár stovek metrů po větru. Naštěstí jsme dokázali vyvážit plachty tak, že jsme zamířili s obstojnou kontrolou nad lodí k místu, kde se dalo bezpečně zakotvit.
Jakmile jsme vyhrabali všechny komponenty nouzového kormidelního systému ze dna bakisty, rychle se ukázalo, že na něm velmi dlouho neproběhl servis a dokonce ani inspekce a že nemáme šanci ho zprovoznit. Potřebovali jsme náhradní plán. Připoutali jsme na zrcadlo lodi spinakrový peň a protáhli vodící lanka malou vodní kotvou, kterou jsme spustili za loď. Zjistili jsme, že takto získáme výbornou směrovou stabilitu, pokud je kotva uprostřed a když ji popotáhneme k jednomu konci pně, docílíme mírné změny kurzu odpovídající zatáčení po kružnici o průměru zhruba půl míle.
Jelikož jsme potřebovali vplout na motor do přístavu, směrová stabilita zajištěná vlečnou kotvou nás značně uklidnila. Zjistili jsme, že dokážeme provádět i ostřejší obraty trimem buď hlavní plachty nebo geny. Počkali jsme s vplouváním do přístavu na odliv, který zpomalil naši rychlost a kdykoliv to bylo zapotřebí, nechali jsme se zastavit odlivem. Přistát bokem na ponton pak již bylo jednoduché.
Podruhé jsem narazil na tento problém, když jsem se plavil na 55ft dlouhé jole s kutrovým oplachtěním ve známém kanálu Needles u západního pobřeží Isle of Wight, opět za větru 25-30 uzlů. Tentokrát jsme před vyplutím zkontrolovali funkčnost pohotovostní píny a dokázali jsme ji pak nasadit během několika minut. Samozřejmě jsme během této doby potřebovali také udržet kontrolu nad lodí a typ oplachtění nám zde značně pomohl. S plachtami rozmístěnými na obou koncích lodi nebylo zase tak těžké je vytrimovat tak, aby udržovaly loď zhruba ve správném směru po těch několik minut, kdy probíhala montáž nouzové píny.
Třetí zkušenost mám z plavby na lehké 24ft závodní lodi, které se zlomila dřevěná pína. Naštěstí byla loď výborně ovladatelná, a tak naše rychlá nouzová improvizace a použití trochu větší síly postačilo k bezpečnému přistání.
Kapitola z knihy Kapitán do nepohody. Pro členy Námořního klubu sleva 50%. Nejste členem? Další informace zde. Nebo se rovnou přidejte.