Filipa Dvorského znám od roku 2011. Následně jsme se setkali při opravách a plavili se na La Grace mezi lety 2013 a 2014. Tehdy mu bylo 6–8 let, měl obrovské množství energie, málo strachu a jako syn kapitána Josefa Dvorského trávil na lodi velkou část léta. Už tehdy bylo těžké najít pro La Grace kapitána, který by na ní dokázal plout alespoň několik týdnů v sezóně. Že se Filip ujme velení tak brzy, jsem upřímně nečekal. Už jen zajet s lodí do přístavu vyžaduje mnoho citu, praxe a nervy ze železa.
Koncem léta jsem se znovu vydal na La Grace jako bocman, zvědavý, jaký bude Filip kapitán, a také jak to zvládnu já, když ho budu muset poslouchat. Po týdnu a jedné bouři jsem rád, že má La Grace dalšího kapitána, který si poradí s očekávaným i neočekávaným. Těším se na další společné plavby a níže najdete rozhovor s Filipem.
Tohle byl tvůj první turnus plaveb, kdy už jsi kapitánoval samostatně?
Rozhovor nahráváme v době, kdy už mám za sebou celé jedno léto, což znamená 9 týdnů na palubě La Grace jako kapitán, takže se jedná o můj devátý týdenní turnus.
Celou tuhle dobu už jsi kapitánoval sám, takže už ti táta nekoukal přes rameno a bylo to prostě celé na tobě. Tak co bylo těžší – kapitánovat nebo dělat maturitu?
Určitě kapitánování. Při maturitě po vás chtějí naučit se nějaké základní postupy, nějaké vzorce, načíst pár knížek a pak hlavně po těch čtyřech letech fungování předvést, že jste se něco naučili. Být kapitán znamená nést odpovědnost, umět fungovat v týmu, který najednou musíte řídit, umět ovládat loď, umět sestavit týdenní plán pro lidi, aby viděli co nejvíc, umět pozorovat počasí. Je toho zkrátka spousta. To znamená, že těch věcí je hodně a kapitán musí umět i zastat práci kteréhokoliv člena na palubě.
Já jsem měl nedávno rozhovor s tvým tátou a ten říkal, že vlastně ty ses na tuhle roli připravoval celý život a v nějaké chvíli tak muselo padnout rozhodnutí, že teď už to prostě bude naostro. Jak probíhalo to rozhodnutí? Chtěl jsi to ty nebo táta?
Příprava probíhala určitě napříč několika léty. Já jsem plul na Grace každé své letní prázdniny plus extra volno a už jenom to samotné fungování s tou lodí a fungování v kolektivu a koukání tátovi přes záda, abych tak řekl, mě připravovalo na funkci kapitána. Poslední tři čtyři roky nastoupil intenzivnější kapitánský výcvik, kdy mě taťka (Pepa Dvorský) učil přístavní manévry, počasí nebo i právní aspekty plavby, které spousta rekreačních námořníků nepotřebuje. Samotné rozhodnutí, že popluju letos už sám, padlo ze dvou hlavních důvodů. Taťka potřeboval dovolenou, a taky vzhledem i k jeho zdravotnímu stavu. Také jsem úspěšně složil kapitánskou zkoušku na oblast typu B a mohl oficiálně papírově kapitánovat. Například minulé léto jsem ještě plul neoficiálně, kdy já jsem řešil kapitánské povinnosti jako Captain’s mate, zatímco táta tu byl také, i papírově. Hodilo se to i proto, že La Grace měla naplánovanou sezonu kolem Elby, kterou dobře znám a jsem tu v podstatě doma. A tak se spojila spousta věcí dohromady. Což vedlo k tomu, že už letos jedu sám.
Jak ses k tomu stavěl? Těšil ses?
Těšil a strašně mě zajímalo, jak to bude fungovat. Do té doby jsem si téměř neuměl představit La Grace bez táty jako kapitána. I když jsou tu i jiní kapitáni, kteří tu loď dokážou ovládat. Také bylo v něčem dost těžké se dostat z tátova stínu. Spousta lidí přijela na Grace i za ním a potkali tady mě. A já jsem musel obstát nejen v tom, jak ovládám loď a řídím posádku, ale jak vlastně funguju s lidmi, jak jim dokážu zaplnit týden nějakými zajímavostmi a udělat hezkou dovolenou a hlavně bezpečnou.
Ty ses připravoval na několika lodích. Jednou z nich byl Faraon. Můžeš nám něco říct o Faraonovi a o tom, jak jsi trénoval plavby kolem Elby.
Faraon je původně tátova loď, kterou postavil když mu bylo šestnáct a jezdil na ní na řece a na rybnících. Vyhrával závody a byla to taková první průprava do jeho jachtařského života. Když mně bylo 16, tak mi tuhle loď, která 30 let ležela v garáži, daroval. Řekl, ať si ji opravím a udělám kapitánskou praxi. Něco málo jsem opravil, něco jsem přestavěl. Dodělal jsem spoustu věcí od elektřiny přes druhý stěžeň až po právní záležitosti typu přetypování. A když pak konečně Faraon mohl vyplout na ostrově Elba, tak jsem si na něm několik týdnů úspěšně odplouval kapitánskou praxi typu C.
Jak velký je Faraon?
Délka trupu Faraona je 4,9 m, ale overall má 7 metrů. Je to nejmenší dvoustěžník, který jsem kdy viděl, a je oplachtěním ketch.
Jenom dodám, že Filip mi poradil dobrý „hack“. Kupte si malinkatou loď o čtyřech metrech a můžete stát na dinghy molech kolem Elby a budete ještě hrozně cool.
Po zkušenostech z Faraona tě Pepa vyslal, nebo tys sis zařídil stáž na podobném „tallshipu“ Florette?
Já jsem potřeboval i zkušenosti mimo La Grace. La Grace je velmi netypická loď, primárně svojí velikostí, tonáží a typem oplachtění, a tak bylo potřeba získat zkušenosti nejen na ní, ale i na nějaké další podobné lodi, kde je úplně jiný kapitán, jiné prostředí, jiný systém, jiná posádka, aby se takzvaně prolomily ledy mezi tím, co děláme, a tím, co by se mohlo dělat třeba líp. A tak jsem našel loď jménem Florette, což je stoletá plachetnice v úžasném stavu, kterou vlastní a provozuje rodina Haynes. Napsal jsem kapitánovi, že jsem ten a ten, mám tu a tu praxi a že jsem z La Grace a syn kapitána, ale hlavně, že sháním prostě kapitánský výcvik a praxi na nějakém tallshipu. Zrovna měli být ve Skotsku a kapitán akutně hledal nějaké členy posádky. Okamžitě mě vzal s tím, že zkušené námořníky potřebuje. Jemu to úplně vyhovovalo a já jsem na měsíc a půl mohl vyzkoušet úplně jiný systém v jiné posádce a na jiné lodi.
Jaké to bylo na Florette? V čem je to jiné? Co dělají jinak?
Hodně. Takeláž je oproti lodi La Grace zjednodušená. Základní principy jsou ale úplně stejné. Řekl bych, že kdokoliv projde výcvikem na La Grace, tak může na jakémkoliv tallshipu v podstatě okamžitě rozpoznávat konkrétní lana. I když se třeba jmenují v angličtině jinak, tak ta funkce zůstává stejná. Na Florette to bylo o spoustu lan osekané, takže jsem tam byl jako doma. Ta loď je typu brigantina. Velkým rozdílem byl vlastně i systém posádek. Na té lodi neslouží například strojník ani kuchař. Kapitán a první důstojnice zastávají tyto dvě funkce a loď je vlastně víc rodinný podnik složený z kapitána, první důstojnice a jejich dětí, které zastávají ostatní funkce jako palubní důstojníci, plus zaměstnávají nějaké bocmany z Indonésie.
Kolik jich je dohromady?
Když jsem byl na palubě já, tak stálá posádka se skládala z osmi členů včetně mě.
Pro kolik pasažérů a jak je Florette velká?
Loď je o metr delší než La Grace a je úplně stejně pro zhruba třicet lidí. Na druhou stranu, za doby, co jsem tam byl já, jsme vozili spíše menší skupiny po 16 až 20 lidech. Také je to vyšší standard luxusu, možná bychom tak řekli all-inclusive péče za vyšší ceny. Florette je rozhodně i pro úplně jiný typ námořníků. Na Florette jsem zažil spíše hosty typu švýcarský zájezd, kteří se chtěli projet na moři a nemuseli mít žádné nepříjemné námořní povinnosti typu tahání kotvy, kormidlování, lezení na stěžně, mytí nádobí, ale spíše se mohli soustředit na tahání plachet a užívání si plavby. Na druhou stranu samozřejmě cenovka za takovýto turnus je mnohonásobně vyšší než na Grace, kdy na Grace naopak kadeti u nás zastávají tu práci, kterou my bychom jako 4–5 členná stálá posádka sami úplně nezvládli.
Nějaké kapitánské lekce poznání, které sis odsud odnesl? Co způsob vedení posádky?
Ze začátku mě nepustili k ničemu jinému než k mytí paluby a záchodů. Ale jak postupoval ten měsíc a půl, tak se mi začal kapitán Ronny víc a víc věnovat a učil mě primárně, jak fungují přílivové vody, protože Středomoří je vlastně v podstatě bez proudů. Zde se to nemusí až tolik řešit a počítat. To ve Skotsku už byl sakra rozdíl, jestli jsme vyrazili v nějakém 6 hodinovém rozmezí z hlediska proudu atd. Navíc na Florette byl velmi tvrdý systém tabulek a spisů. Každý člen posádky měl jasně sepsáno, jaké jsou jeho povinnosti, jaké jsou postupy, co má dělat, jak má fungovat. A tak se žádný člen posádky nemohl vymlouvat na neznalost, protože na svoji pozici dostal jasnou příručku, kterou když si celou nastudoval, tak věděl přesně, co má dělat.
Teď byla těžká bouře kolem Porto Ferraia. Jak na ni vzpomínáš?
Nejednalo se o největší bouři, kterou jsem kdy zažil, ale rozhodně o největší bouři, kterou jsem zažil jako sám kapitán na La Grace. Šlo vlastně o prudké otočení větru ze severozápadu, které nebylo na žádných předpovědích patrné. Spoustu lodí to hodilona břeh. Vítr byl kolem 55, možná 60 uzlů. Nestíhali jsme to sledovat, kolik vlastně fouká. Vytvořil se efekt takzvané bílé smršti, kdy se rozfouká tak silný vítr, že začnou ulétávat špičky vln a vytvoří bílou stěnu letícího deště. Vypadá to jako horizontálně letící déšť, který úplně znemožní jakýkoliv výhled.
V první fázi se všechno ponořilo do deště a vody, že nebylo nic vidět. Zároveň silný vítr překryl jakoukoliv šanci na komunikaci, takže nebylo ani nic slyšet. A to všechno z úplně jiného směru, než jsme čekali, a o něco větší síle, než jsme čekali. Na druhou stranu včas zareagovala posádka a obratné manévrování s lodí (i včasné odhození kotvy, pozn. red.) nám pomohlo se dostat z bouře a schovat se o pár zátok dál. Trvalo to asi hodinu a půl. Pak vítr polevil a nastoupily vlny o velikosti dvou metrů.
Jsou nějaké změny kolem Elby, na které bys chtěl jachtaře upozornit?
Asi největší změna kolem ostrova Elby je v zálivu před Porto Ferraiem. Jedná se o záliv ve tvaru šneka krytý úplně ze všech stran, z jakéhokoliv směru. Za bouře se tam dala hodit kotva. Vítr tam byl mnohonásobně menší a kotvy tam držely dobře. Bohužel místní se rozhodli položit doprostřed zátoky kabel s elektřinou, který absolutně znemožnil kotvení v nejbezpečnější části. V další části zátoky vytvořili zóny a je potřeba si dávat velký pozor, kde se tam hází kotva, protože by vás to taky mohlo přijít na slušnou pokutu, kdybyste to hodili do té nejkrytější levé západní části zálivu.
Ty teď budeš kombinovat školu a práci kapitána. Můžeš mi říct, jak to bude vypadat? Jaké jsou tvé další plány? Co bude tvoje priorita a kdy se zase postavíš za kormidlo La Grace?
Tak letos jsem úspěšně složil maturitní zkoušku a byl jsem už taky úspěšně přijat na studium na Fakultě strojní na ČVUT. To znamená, že nastupuji na vysokou školu do Prahy. Loď budu pravděpodobně kapitánovat jako letos v letních měsících plus nějaké extra volno, které si na vysoké škole domluvím. Jsem sám zvědavý, jak to bude fungovat právě s tím časem. Vysoká škola je už od střední velmi, velmi vzdálená systémově a budu muset přijít na to, jak vybalancovat svůj život z hlediska školy a z hlediska lodi, aby to bylo k nejlepšímu prospěchu.
A už jsi dělal nějaké rozhodnutí s ohledem na kariéru kapitána?
Kapitánování vždycky byl a je můj velký sen. Stále zůstává. Vysoká škola mi má primárně pomoct se strojním vzděláním. Kapitán by měl umět víc než organizování a čtení počasí a ovládání lodi. Myslím si, že kapitán je hlavně osoba, na kterou se v největším, nejhorším počasí a v největších problémech obrátí každý člen posádky s otázkou, co má dělat, a kapitán by měl být schopen zašít plachtu, natrimovat plachty, stejně tak i rozchodit motor a zachránit loď. Takže si chci doplnit strojní vzdělání, aby plavby probíhaly bezpečně a v klidu.
Tak k tomu Krása jachtingu přeje mnoho úspěchů a mockrát děkuji za rozhovor.