Sailing Club: Plavba na historickém tjalku Boppelans, část druhá

Zakotvit na mělčině je opravdu úžasný zážitek.

Ráno se všichni probouzíme do klidného pondělí a navštěvujeme místní obchůdky – pekárnu, pohledy, kávička. Svítí slunce a všichni se už těšíme na další jachtařské zážitky, takže po chvíli vyplouváme směrem na ostrov Vlieland. Po 11. hodině míjíme zeď přístavního mola Harlingen a vytahujeme plachty, vítr tak kolem 3Bf a v plavební dráze poměrně rušný provoz. Tudy totiž vede hlavní „tah“ na významné fríské ostrovy. Střídáme se za kormidlem – pínou, pracujeme s plachtami a učíme se synchronizovat pohyby při réčkování se spouštěním a vytahováním zwaarts (postranních kýlů) a zároveň dotahování a povolování zadních stěhů. Kolem druhé hodiny vítr odpadá, takže další část plavby motorujeme.

Vlieland je jedním z nejhezčích fríských ostrovů, má však poměrně frekventovaný a ne příliš široký přístav. Je třeba sem vjíždět za odlivu, aby voda úzkým přístavním vjezdem šla proti vám. Byl jsem upozorněn, abych nevolal dopředu harbour masterovi s dotazem o rezervaci místa, nebo’t v sezoně je prý vždycky plno. Dostal jsem radu – když už tam budeš, nějaké místo ti musí najít. A přesně tak to bylo.
Vjíždím do přístavních vrat a master na gumáku nám jede naproti, dostávám místo, ovšem to mi nejdřív musí uvolnit nějaká B38. Skipper z nás musí mít velkou radost, ale rekreační jachty prostě musí dát přednost kliprům a tjalkům. S lodí, na které plujeme, totiž nemůžete jednoduše zajet na mooringy či mezi kůly. Je tak velká, že byste ji tam nevyvázali. Musíte přirazit bokem, takže moc možností vskutku není.

Po páté odpolední je loď napojena na elektřinu a my pospícháme do půjčovny kol, abychom si mohli ostrov projet na kolech. Stojí to za to, okruh dlouhý necelých 20km přináší spoustu krásných výhledů  a nejhezčí je zajet si na pláž severní části ostrova. Pláže jsou tu rozlehlé, kilometry dlouhé a stovky metrů široké, severní moře drsné, vlny obrovské a příroda ryzí, čistá a překrásná. Totální brain wash, nikde ani noha. Sbíráme mušle, fotíme stopy v písku, pozorujeme ptáky, skáčeme v dunách a nakonec se i koupeme v Severním moři, které si zjednává respekt. Nazpátek se vracíme kolem 9 hodiny se zastávkou u Vlielandského majáku. Dnešní den jsme toho hodně zažili, tak to u vínka probíráme v kokpitu a pak rychle do pelechů, zítra je taky den.

Ve středu jsme si malinko přispali a ze sprch se loudáme až kolem 10té hodiny. Na dnešní den máme naplánovanou návštěvu ostrova Terschelling. Ještě nakoupit pohledy, čerstvé pečivo, dětem zmrzku a jedem… Tedy, daří se nám to až ve 12hod, ale jak se říká „houby zle“, jsme tu přeci jen na dovolené. Po výjezdu z maríny jsme zjistili, že venku je pěkné dusno a že ani moc nefouká. Vytáhli jsme sice plachty, ale rychlostí mězi 2-3kn jsme se sunuli k Terschellingu. Nevadilo nám to však. Fotili jsme, kochali se parádními výhledy na moře a ostrovy a těšili se na další zážitky. Měli jsme v plánu vyzkoušet tzv. „dry fall“, totiž řízené nasednutí na dno. Vybral jsem si k tomu místo na západ od vjezdu do maríny na Terschellingu. Probral jsem s posádkou manévr, jak to celé bude vypadat a pak jsme vyjeli z vybojkované dráhy směrem na pláž. Rychlost tjalku se pohybovala kolem 2-3kn a posádka vzorně zasedla pro ráhno. Okolní terén vypadal dobře, nikdy žádný vyčnívající bank nebo naopak proláklina. Dosednutí jsme načasovali na 2 hodiny před kulminací odlivu (LW). Jeli jsme a jeli, až jsem najednou pocítil, že to už dál nejde. Viseli jsme dnem na písku a loď již nemohla plout dál. Mladíci na palubě odvázali kotvu a jali se ji přenést na břeh a hodit do písku. Dělá se to proto, že kdybychom se náhodou zdrželi ve městečku a přišel příliv, aby nám loď neodplula. Musíte mít jasno, kam chcete kotvu položit, a to vzhledem ke větru, vlnám i proudu.

Tjalk zakotvený na mělčině.
Tjalk zakotvený na mělčině.

Všem námořníkům jiskřily oči a roztáhly se úsměvy v obličejích. Je to skvělý zážitek! Vyvázali jsme schůdky, abychom mohli sestoupit na mořské dno a odejít od lodi na suché písky, odložit si svršky, převléci se do plavek a zaplavat si. Kluci vytáhli kajak a nafukovací Pálavu a vyblbli se v překrásně čistém moři, které mělo teplotu 21C. Pozorovali jsme kraby, ptáky, které se živí sezobáváním drobných mlžů a korýšů, sbírali jsme mušle, fotili a nemohli se vynadívat na ten náš ocelový kolos stojící na suchu. Najednou se tjalk zdál být ještě větším, byl to opravdu nezapomenutelný pohled. Když jsme se vyblbnuli, odešli jsme do městečka pod maják Brandaris do retaurace na večeři. Ochutnali jsme místní žebírky, tresku, lososa a další skvělá jídla. Vraceli jsme se a voda začala opět přitékat a po půl hodině se tjalk začal odlepovat ode dna. Ještě jsem tak půl hodiny vyčkal a před půl 11 jsme nahodili motor a odjeli do maríny na Terschellingu. Den se opravdu vyvedl a náš první dry fall zůstává hlubokým zážitkem.

Zakotvit na mělčině je opravdu úžasný zážitek.
Zakotvit na mělčině je opravdu úžasný zážitek.

Je čtvrtek a nás dnes čeká jiný zajímavý zážitek. 3.7. se totiž shromažďují všechny zúčastněné Tall Ships v oblasti mezi ostrovy Vlieland a Terschelling. Chtěli bychom být u toho, i když nemáme úplně jasné informace, v kolik hodin a kde přesně setkání lodí proběhne. Velká většina informací v kanceláři Tall Ships v Harlingenu byla totiž k dispozici pouze v holandštině nikdo také neměl úplně přesné informace. Vyjíždíme z Terschellingu a vrháme se s lodí do oblasti zelené barvy (zelená je barva mělčin, které při odlivu vystupují nad hladinu). Můžeme si to snad dovolit, protože kulminuje příliv, proud není už úplně silný a předvším tjalk před námi se touto cestou také vydává a „ten to tady přeci zná“… Plujeme, plujeme a najdnou loď před námi uvízla… Hmm, tak to tu možná tolik nezná.. Soustřeďuju se na plavbu, jedu mírně nad ním směrem k bojkám, které vyznačují potrubí. Zdá se, že jsme také malinko škrtli, ale po 5 minutách pokračujeme pomalu a obezřetně dál, až celou oblastí zdárně proplujeme.

V dálce už vidíme první velkou Tall Ship, blížíme se k ní, proplouváme dvakrát kolem, pokaždé z jiné strany. Je to loď Pogoria, veliká a krásná. Námořníci na ní nás zdraví. Je to parádní pocit plout několik desítek metrů od takových kolosů. Postupně potkáváme Alexander von Humboldt II., Kreuzenstern, Mir a také Stad Amsterdam. Je to úžasné defilé těch nejhezčích plachetnic světa. Náležitě si to užíváme a jsme přímými účastníky tzv. „Sail in Parade“ – tedy společné plavby všech Tall ships do Harlingenu. Křižujeme s tjalkem, přibližujeme se k olodím, vzdalujeme, otáčíme se. Míjíme klipry Norder Licht a Frans Horjus a zdravíme se se skippery Johanem a Florisem, které znám již pár let z plaveb Wattovým mořem. Je nádherný den, svítí slunce, vítr fouká přiměřeně, slavnostní atmosféra. Plujeme mezi loděmi rychlostí až 9 uzlů. Paráda!

Loď Pogoria.
Loď Pogoria.

Před Harlingenem začíná být husto a tak se rozhodneme shodit plachty. Při vyostření a sbalení plachet jsem si všiml, že proti nám vyjela velká ferry a že jí křižujeme plavební dráhu. Přestože jsme kopli do vrtule, loď se blížila poměrně rychle, až nakonec musela kvůli nám zbrzdit. Toho si všimli místní coastguardi, kteří k nám přilítli na zodiacu, aby mi poměrně jasně vysvětlili, jak je to s předností. Vím, vím, chlapci, ale my jsme ty plachty už shodit museli a trajekt opravdu neviděli a ta naše loď má přece snos… Vše ok a my se pomalu vzdalujeme od Harlingenu na jih. Město je totiž na několik dalších dnů vyhrazeno pouze pro Tall Ships. Má se zde vystřídat během 4 dnů přes 350 tisíc návštěvníků. Naším dnešním cílem je malý přístav ve mětečku Hindelopen, za hrází – v Ijslemeer.  Kolem sedmé večer přistáváme na krásném místě u podélného mola, kde na nás již harbourmaster čeká. Vyvazujeme loď a Michal s Danou již připravují gril. Po skvělém dni sailu mezi velkými plachetnicemi rozebíráme zážitky a labužnicky vychutnáváme krkovičku a klobásky. Holt těžkej život námořníka.

Další z krásných lodí Tall Ship.
Další z krásných lodí Tall Ship.

V pátek ráno vstáváme dřív a podnikáme prohlídku města, které bylo kdysi jedním z nejvýznamnějších holandských námořních přístavů, ještě v dobách VOC. Dnes je to především turisticky atraktivní místo s krásným kostelem, námořním muzeem a muzeem maratonů na bruslích – tzv. závodem 11 měst. Je to závod v bruslení na vzdálenost 200km a koná se vždy, když zamrznou kanály, naposledy někdy před 30ti lety…

Před obědem odpolouváme a na boční vítr se blížíme k jižnímu zdymadlu hráze Afsluitdijk – Den Oever. Slíbil jsem posádce, že je vezmu k místu, kde jsou tuleni. Ale znáte to, je to jako kdybyste někomu slíbili, že ho vezmete na houby na místo, kde rostou hříbky, neboť jste je tam vloni našel. Blížil jsem se k mělčinám mezi Den Oever a Den Helder a byli tam! Skutečně jsme jich pár viděli a díky odlivu se měli možnost přiblížit k nim na pár desítek metrů. Pozorovali jsme je a fotili, s patřičnou vzdáleností, abychom je neplašili, ale dostatečně blízko, abychom si je hezky prohlédli. Po půl hjodině plujeme směrem ke zdymadlu a opět vplouváme do Ijslemeer. Cílem dnešní cesty je mětsečko Medenblick, do jehož městského přístavu vjíždíme po 10té večerní. Je tu dost místa k vyvázání a s amlými cedulkami, kde stojí Yachts verboden… To se nás netýká, my nejsme žádné yachts, my jsme tjalks a jsme na to hrdí

Sobota ráno, lehké mrholení se mění v drobný déšť. Procházíme si městečko, navštěvujeme bleší trhy, nakupujeme s Petrem knihy o starých holandských lodí (v holandštině z blešáku), Jana s Borkem krásné květiny do zahrádky na chalupu. Káva, pivko a odjezd. Máme namířeno do Enkhujisenu – hanzovního města, dalšího historicky významného přístavu Východoindické obchodní společnosti a také do města, kde je překrásný skanzen s ukázkou domů, ve ktrých žili rybáři z Markenu, Medenblicku a dalších zajímavých míst, kdy ještě neexistovalo Ijselmeer, ale Zuiderzee, které bylo jedním z obrovských přírodních mořských zálivů.

Vítr sílil a na bočák jsme pluli něco kolem 7mi uzlů, pršelo a zvedaly se krátké, ale příkré vlny. V Enkhuijzenu bylo všude plno, tak jsme se vyvázali na loď podobné naší. Posádky se rozprchla, někteří šli na herinky, někdo si šel koupit sýry a jiné dobroty a někteří z nás šli do přírodního muzea. Přestože jsem tu byl již mnohkrát dříve, stejně si to tu vždycky náramně užiju. Kotví tu krásné staré lodě s plochý dnem v malebných kanálech, můžete tu ochutnat uzeného herinka či úhoře, naleznete tu rybášskou osadu a máte mosžnost vidět, jak se ručně pletly sítě, lana, jak se pralo a sušilo prádlo, prostě pravý fríský život z minulých století. Poučné především pro děti, aby si uvědomily, že život tenkrát nebyl tablet a wifina.
Kolem páté odpolouváme do Stavorenu. Rád bych se tam dostal do 8mi hodin, protože v 8 zavírají zdymadlo. Bohužel, jsme to nestihli, ale užili jsme si parádní plavbu na zadoboční vítr o síle v poryvech přes 20 uzlů. Plachty vytažené naplno, zadobok opravdu parádní, akorát kamarád Borek měl co dělat, aby pínu udržel, ale udržel. Upřímně řečeno já, který jsem oproti Borkovi dvojnásobný, jsem s ní měl taky co dělat.
Vyvazujeme se u mola před Stavorenem a chvíli povídáme s manželským párem z vedlejšího lemsetraaku. Holanďani dnes hrají s Kostarikou, tak je ujišťujeme, že fandíme Oranjees. Z vedlejší lodi žádné zvuky, až po půlnoci je syšet výkřiky. Sláva, vyhráli!

V neděli ráno se budíme brzy, abychom byli první u zdymadla. Musíme být totiž s tjalkem do 11ti v maríně. Proplouváme zdymadlem a míříme kanály do Gaastmeeru. Prohlížíme si ty překrásné domky a ještě vytahujeme fog, abychom si užili plachtení. Zprava se k nám vedlejším kanálem blíží jiný tjalk. Z dálky to vypadá jako by plachtil po louce, protože přes vysokou trávu není voda vidět. Vjíždíme do přístavu a loď bezpečně vyvazujem. Benzínka je 10m od lodi, doplňujeme palivo a předávka lodě trvá asi 3 minuty. Ron se mně ptá, zda je vše ok. Ujišťuji ho, že ano, vrací papír s kaucí a přeje šťastnou cestu domů. Také říká: „doufám, že se zase vrátíš“ odpovídám „sure“, ale cítím to něco jako „to si piš, že jo, a hodně rychle“. Za dva dny objednávám loď na srpen

Měl jsem tu čest plout v posádce s:
Renata a Vojta Brožkovi, Helena a Petr Šoupovi, Dana Synková Dorthea a Michal Pestlovi, Jana, Borek a Ondra Eliášovi, Eliška a Kuba Mádrovi, Jirka Maršík.

Cpt. Jirka Brožek

Parametry tjalku:
Délka lodi: 17,5m
Šířka: 3,85m
Počet osob max.: 14
Ponor: 0,9m
Plocha plachet: 120m2
Diesel motor: DAF 100HP
Napětí: 24V
Výtlak: 30t
Světlá výška lodi: 18m

1 COMMENT

Comments are closed.