Sailing Club: Škunerem po holandských ostrovech, aneb Holandsko jinak

Naše posádka.

Na začátku jsme si vystačili s motorákem na kanálech ve Frísku, později nás lákalo něco jiného. Motoráky jsme vyměnili za plachetnice a poznali moře v Chorvatsku, Itálii, Francii a jinde. Pomalu jsme však začali toužit po drsnějších zážitcích, a hlavně větších lodích.

Před rokem jsem měl příležitost znovu zavítat do Holandska. Bylo nás více, pluli jsme na krásné lodi jménem Victoria-S. Tato loď byla postavena v roce 1898 pod jménem Vios II. Do roku 1933 byla nejrychlejší plachetnicí v holandských vodách. O dvanáct let později kotvila v Amsterdamu a sloužila jako obytná loď.

V roce 1996 začala žít novým životem a pod jménem Victoria-S vyplula na moře jako turistická loď. Majitel loď přestavěl, vybavil kajutami, vnitřním osvětlením, krásným salónem a toaletami se sprchou. Přestavěl ji na dvojstěžník a opatřil veškerým moderním vybavením. Plavba byla silným zážitkem. Věděl jsem, že ho chci sdílet s rodinou a přáteli. Po návratu z cesty jsem o plavbě nadšeně vyprávěl. Tak se zrodil nápad, že na vyzkoušení takové plavby by mohl stačit prodloužený víkend. První červnový víkend nás tedy vyrazilo pětadvacet. Vybrali jsme plachetnici Holandia a vyplouvali jsme z Harlingenu.

Holandia je velmi komfortní loď, dvoustěžňový klipper, nabízí dostatečné množství prostoru pro velkou partu lidí. Pod palubou je k dispozici velmi prostorný a útulný salon, velmi dobře vybavená kuchyně a také stylový bar. Všechny kajuty jsou vybaveny vlastním umyvadlem s vodou, větráním a v případě potřeby i centrálním vytápěním.

Vyrazili jsme ve čtvrtek ráno. Vyjeli jsme auty přes Německo až do místa prvního našeho noclehu v blízkosti starého města Enkhuizen. Cesta utíkala od hranic s Německem naprosto pohodově. Za 10,5 hodiny jsme byli na místě. Kousek od města jsme našli menší hotýlek, který nás byl ochoten ubytovat v tak hojném počtu pouze na jednu noc. Po klidném večerní posezení jsme šli ulehnout a odpočinout si na další den, kdy jsme měli v plánu prohlédnout si město.

Enkuizen leží v regionu Západního Fríska. Patří mezi nejznámější přístavy bývalé Nizozemské východoindické společnosti (VOC), stejně jako Hoorn či Amsterdam. Odtud odpolouvaly lodě za obchodem do Východní Indie. Enkuijzen dostal svá městská práva v roce 1355. Naším cílem byly jednak místní marina, jedna z největších v celém Nizozemí, ale především Zuiderzeemuseum. Jedná se vlastně o skanzen, který je zajímavý nejen pro děti, ale i dospělí si zde užijí své. Poznáte, jak se dříve lovily ryby, jak se bydlelo v typických vesnických domcích. Děti se mohou převléknout do stylového oblečení a procházet se v dřevákách celým areálem. Mohou zkusit hry, kterými se fríské děti bavily již v dobách středověku. Také můžete ochutnat čerstvě uzené sledě a herinky, nebo je možné si prohlédnout tradiční holandský větrný mlýn.

Muzeum se všem velmi líbilo, ale už jsme hořeli nedočkavostí, až vstoupíme na palubu Holandie. Naše loď byla vyvázána v doku v Harlingenu. Před hrází, která spojuje město Den Helder s Harlingenem jsme ještě navštívili velmi známý a také vysoký červený maják. Děti se zabavily sbíráním mušlí a my jsme pořídili několik památečných fotografií.

Hurá na palubu

V Harlingenu jsme konečně spatřili tu „naši“ krásnou plachetnici. K velkému překvapení jsme na ni museli slézat po železných schodech, neboť právě kulminoval odliv a loď vypadala u mola v doku jako utopená. Nastěhovali jsme se do kajut a začali se seznamovat s lodí. Nejmenší účastnici Jůlince bylo 5 let, a tak jsme na samém začátku dětem vysvětlili, co mohou a čeho se mají vyvarovat a vyzkoušeli jsme plavací vesty.

Náš kapitán, větrem ošlehaný kapitán Auke, se s námi přivítal vřele přivítal. K večeru nastal čas ochutnat tradiční rybí pochoutky v blízké restauraci Twe Brotjers. Po večeři jsme se vrátili na loď a jali se jí prozkoumat. Zaujalo nás uložení plachet a vrátek, kterými se jednotlivé plachty vytahovaly. Vrátek byl totiž hodně starý, kladky stylové – dřevěné, lana konopná, zkrátka paráda, dýchala na nás historie. Také jsme s kapitánem diskutovali systém používání bočních kýlů, protože, jak známo, oblasti Wadenzee jsou dost mělké na to, aby si tato téměř 30m dlouhá plachetnice mohla dovolit plout s pevným kýlem. Po povinném dodržení večerního pitného režimu a po nezbytné hygieně (na lodi jsou 2 pohodlné sprchy a v přístavu též) jsme se odebrali do svých kajut a těšili se na ráno.

Vyplouváme

Ráno nás přivítala modrá obloha, příjemné červnové slunce a mnoho barevných lodí podobných naší kolem nás.. Cílem dnešní plavby je ostrov Terschelling. Jakmile loď vyjela z doku, byli jsme jak u vytržení. Už jedeme… a na takové dlouhé veliké, široké a krásné a staré lodi! Myslím, že nejen já jsem cítil napětí a nadšení. Skipper, zkušený Auke, provedl několik přesných manévrů a již jsme se ocitáme na otevřeném moři. Vyvětluje nám systém bojí a izolovaných nebezpečí, která tu někdy znázorňují jen zapíchnuté klacky do moře a na nich něco jako červený hadr. Auke loď řídil s naprostou profesionální rutinou a já jsem si vzpomněl na některé okamžiky ve středomořských marínách, kde i klienti na menších lodích vybavených předním propelerem, mají problém s lodí manipulovat.

Holandia nic takového neměla, pouze motor o výkonu 120 koňských sil a plachty.

Moře tu má zcela jinou barvu, než na jakou jsme zvyklí. Bylo spíš zeleno hnědé, zvlněné, zpěněné, ale neskutečně krásné. Vítr nám pohazoval vlasy ze strany na stranu a museli jsme si namazat nosy a uši, abyhom se nespálili. Někteří z nás se i trochu opalovali, když v tom přišel rozkaz od Aukeho – plachty nahoru. Někteří z nás znají rolfocky, já osobně na lodích upřednostňuji systém lazy jack, ale s tímto systémem jsme se většina z nás teprve seznamovala. Na přední a největší plachtu nastoupali mladí kluci cvičení s posilovny. Z počátku točili vrátkem ostošest, ale jak šla plachta nahoru, síly znatelně ubývaly. Plachta je ke stěžni připoutána konopným lankem, na kterém jsou navlečené dřevěné kroužky podobné velkým korálkům. To proto, aby lano po stěžni lépe klouzalo. K tomu bylo zapotřebí dalšího chlapíka, která tyto soudky pomáhal odmotávat k jednoduššímu vytažení plachty. Asi po 10ti minutách jsme plachtu dostali až na vrchol stěžně a pěkně ji napjali. Přišel čas na druhou plachtu – fog – a pak na třetí. Po chvilkové dřině jsme viděli náš klipper v plné kráse, jen ještě vypnout motor.

Vytáhnout plachty na takové lodi není žádná sranda.
Vytáhnout plachty na takové lodi není žádná sranda.

Konečně si vychutnáváme plavbu na úžasné staré plachetnici, která se nám stala na víkend domovem a místem, které jsme si okamžitě zamilovali. Kolem nás se najednou objevilo mnoho podobných lodí, klipperů, tjalků, starých a barevných plachetnic, jednostěžníků, dvojstěžníků, se světlými, tmavými či barevnými plachtami. Voláme na sebe, máváme, fotografujeme se navzájem, ale všichni si především vychutnáváme překrásné plachtění.

V silném větru umí být vlhko i na palubě třicetimetrové lodě.
V silném větru umí být vlhko i na palubě třicetimetrové lodě.

Terschelling jsme si vybrali proto, že tam ještě nikdo z nás nebyl. Někteří z nás již znají Ameland, Vlieland či Texel.

Plujeme a měníme kurzy, těsně před kulminací přílivu jedeme mírně na sever, po začátku odlivu stáčíme kurz na západ. Po třech hodinách plavby nás přepadl hlad (či chuť?), tak část posádky v kuchyni vytváří skvělé obložené chleby, které chutnají nejen posádce, ale i kapitánovi a jeho dvěma pomocníkům – krásné mladé Friedě a sympatickému zrzkovi Eelkemu, kterého jsme přejmenovali na Plamínka.

Po svačině absolvujeme ještě několik obratů, které jsme se dopoledne naučili a již zdálky vidíme obrysy ostrova Vlieland a Texel. Já osobně se z jedné strany těším na ostrov, ale vím, že se mi nebude chtít loď opustit. Odpoledne se trochu zvedá vítr a naše kráska si rozráží cestu mezi vlnami, které nám občas zkropí naše již tak větrem upravené účesy. Každá vlna působí radost obzvlášť dětem, které křičí a smějí se a zas a znova jdou na příď vstříc dalšímu vodnímu poryvu. Asi po celkových 5ti hodinách se přiblížíme k ostrovu Terschelling tak, že již rozeznáváme jednotlivé budovy vesnice West Terschelling a vidíme maják. Přibližujeme se k maríně a všímáme si větší kocentrace lodí i lidí. Vjeli jsme do maríny a kolem sebe máme mnoho lodí podobné té naší. V duchu si říkám, jaké místo bych asi vybral já a pokradmu pozoroval kapitána, jaké manévry chystá. Auke plul úzkým plavebním kanálem mariny a s naší Holandií jel naprosto zkušeně. V očích mu bylo vidět soustředění, ale také jistota. Konečně asi po 600ti stech metrech jsme objevili místo, kde by bylo ještě možné vyvázat naší Holandii na jednoho z tjalků, který zde byl dřív. Foukalo nám proti přídi, o to byl snad manévr jednodušší, ale Auke odvedl skvělou práci. Plachty jsme složili samozřejmě před vplutím do přístavu. Na ostrově jsme měli objednaná kola z půjčovny. Vyrazili jsme směrem na sever, kde jsme chtěli vidět krásné písečné duny a pláže Severního moře.

V marinách bylo plno podobných lodí.
V marinách bylo plno podobných lodí.

Ostrov má rozlohu 53km2 a žije na něm kolem 4,5 tis obyvatel, jejichž obživou jsou služby spojené s cestovním ruchem a rybolov. Na severní straně ostrova je dokonce jeden větší hotelový resort pro otužilé, kteří se koupou dokonce i v květnu. Během našeho víkendu měla voda cca 17C a foukal docela zdatný vítr, tipoval bych klidně 30kn. Po příjedzu k dunám se všichni mladí účastníci naší plavby vrhli do vln. My starší jsme je z dálky pozorovali a někteří si i oblékli mikiny. Moře bylo divoké, ale krásné. Na kajtách se tu proháněli místní mladíci, potkali jsme také jednoho surfaře. Na plážích jsme pobyli skoro dvě hodiny. Pak jsme se vrátili ke kolům a vyrazili zpět do West Terschellingu. Nastal čas vstoupit do zarezervované hospody, ve které nám opět připravili skvělé ryby a znamenitá žebírka. Tady na nás již čekal také kapitán a jeho pomocníci. Společně jsme pojedli a nad lahodnými nápoji důkladně probrali dnešní den. Byl čas vyrazit zpátky na loď prohlédnout si také noční život v maríně.

Potkalo nás i krásné počasí.
Potkalo nás i krásné počasí.

Nedělní plavba

Ranní pohled na oblohu předpověděl změnu počasí a posádky na ostatních lodích už natahovali žluťáky. Někteří z nás v kraťasech, někteří v dlouhých kalhotech, ale bundu měl každý. Čekali jsme, až odpluje loď, která se vyvázala v noci. Odpolouváme kolem desáté. Opět precizní práce Aukeho, otočka a hurá na moře. Kapitán vypadal soustředěně a prozradil nám, že se v poledne pravděpodobně ocitneme v bouři. Neměl jsem v úmyslu to sdělovat dalším členům posádky, ale všichni jsme se oblékli, dětěm pěkně vesty a těšil jsem se na to, co přijde. Záhy po opuštění přístavu došlo na plachty a po půl hodině plachtíme nádherně na motejla jihovýchodním směrem. Aukeho přepověď se vyplnila, začal se zvedat vítr a začlo pršet. Později se déšť proměnil ve vodorovné poryvy vody a když jsme stáli na přídi a připravovali se na obrat, nezůstala na nás nit suchá. Velké vlny se tříštily o naší příď a opět originálně upravovali naše účesy, a to i přes kapuce. Vzduch se ochladil a někteří jedinci se uchýlili do salonu pod záminkou vaření. Na palubě nás zůstalo jen několik, o to víc jsme si to užívali. Vítr a déšť sílil a my jsme cítili, že přichází ten správný adrenalin. Loď se nakláněla, boční kýly pracovaly spolehlivě, plachty napnuté, rychlost kolem 8mi uzlů. prostě paráda. Jen jedna věc nás znepokojovala, totiž skutečnost, že se blížíme do Harlingenu a že brzy bude konec našeho báječného víkendového sailingu. Ale ještě ne!

Stoupl jsem si ke kapitánovi a po krátké domluvě ho požádal o kormidlování lodě. Kapitán souhlasil a tak jsem se najednou ocitl za velkým kormidelním kolem. Loď jela vcelku stabilně, ovšem při každém pokusu o manévr to bylo zpočátku těžké. Sám jsem zvyklý na charterové lodě ze Středozemí, které reagují úplně jinak. Holandia při pokusu o manévr jela stále rovně. Měl jsem pocit, že jí musím přetočit, v tom začala reagovat. Zvolna jsem otáčel kormidelním kolem na opačnou stranu, ale loď stále zatáčela. Trvalo ještě minimálně 10 vteřin, než se začala srovnávat. Kapitán se usmíval a já jsem se cítil jako v 6ti letech poprvé na kanoi. Pak jsme si na sebe začali zvykat. Já a Holandia. Déšť sílil, na palubě nás mnoho nezbylo a začal jsem cítit ten známý pocit naprostého uspokojení ze souladu s mořem, větrem, přírodou. Síla větru nás žene kupředu. Dojel jsem až k Harlingenu, kde si vedení Holandie převzal Auke. Zručnám manévrem jsme opět vjeli do doku a lehce nás přepadl smutek, protože všichni víme, že nádherný víkend končí a čeká nás dlouhá cesta domů. Přijeli jsme kolem třetí ráno a padli unavení do postelí.

Na závěr

Další dny jsem nacházel ve své emailové schránce mnoho krásných fotek od svých kamarádů. Každý byl z plavby nadšený a dohodli jsme se, že příští rok si „osedláme“ některou další z holandských oplachtěných krasavic. Ale nikoliv na víkend, pojedeme od neděle do pátku a prozkoumáme více ostrovů či městečka ležící na Ijlsemeer. Vřele doporučuji!

Naše posádka.
Naše posádka.

Navigátor

Vzdálenost a doba cesty: Praha-Harlingen 1100 km, většinou po dálnici, doba cesty 11 hodin
Cena zpáteční cesty autem: cca 260 eur
Cena zpáteční letenky: ČSA, KLM, cca 5 000 Kč
Rozdíl přílivů v Harlingenu max.: 2,2 metru
Průměrná teplota vody ve Wadenzee: 16 °C červen a říjen, 20 °C srpen
Průměrná teplota vzduchu: 18 °C,květen a říjen, 21 °C červen a září, 25 °C červenec a srpen, červen a září – 17 eur, červenec a srpen 32 eur
Délka plavby na ostrovy: 20-25Nm
Místa k navštívení: ostrovy Texel, Vlieland Ameland Terschelling
Cena pronájmu plachetnice: červen – září, 10 kajut – 2800 – 3.600 eur
Počet osob: 14- 28

Jirka Brožek, Sailing Club