Sailing Club: Švédsko a Dánsko 2013, část první

 

Balt a zase Balt. Zmínil jsem se klukům, že tam jezdím každý rok na podzim. Že je tam čarokrásně, že tam stále fouká, nepotkáš tam plachetnici na moři a že tam mají výtečné ryby. Že je to skoro jako ve filmu Blízká setkání třetího druhu, když ty plošiny na plyn, kolem kterých v noci pluješ,  svítí jako UFO. No a oni že by chtěli vyrazit. Slovo dalo slovo a termín padnul po 5 minutách. Tak jo, vyrážíme 28.9. Konec září bude vyžadovat teplé oblečení. Každý z chlapců si lety nějaké dopřál, tak aspoň vyzkoušíme, jak to pánové v Mustu či jiných značkových prodejnách myslejí vážně s tím offshorem. Také teplé prádlo jsme přibalili, nějaké ty pochoutky nakoupili, abychom zjistili, že asi 3kg masa od Kšány zbylo u Toma v mrazáku. Jo, holt příprava mladých chlapců před odjezdem v rockovém klubu byla tak důkladná, že nějaké zapomenuté věcičky jsou maličkostí J

Pro mne již skoro klasika, pro chlapce příjemné zpestření poznáním nových míst na Rujaně. V Breege se jim líbí, mně už mnohem méně poté, co jsem od pracovníka společnosti Mola přebral loď. Avizoval jsem dopředu, že chci plachetnici, která bude připravena na pořádný hard sail, loď, která vydrží i méně příznivé podmínky a že jako budeme jezdit co to půjde a v jakémkoliv počasí. Mail s podobným zněním jsem poslal cca 10 dnů před příjezdem Jensovi, který mne ubezpečil, že alles ist vorbereitet, Herr Brozek, a že ihre Yacht Mona Lisa ist in Ordnung. Mona Lisa, sláva, tu jsme měli minulý rok a byla v dobré kondici. Avšak to, co jsem uzřel letos, bylo více než tristní…

Vlezl jsem na palubu omšelé lodě a první věc, které mne zajímala, byly plachty. Rozbalil jsem genu a nestačil se divit. Ostatně, posuďte sami. Musím říct, že jsem v první chvíli polkl a nevěděl jsem, jak reagovat:sc_balt2013_12 sc_balt2013_11 sc_balt2013_10

Předávací technik Yorn, který mne již pár let zná, kouká a nehlesne. Dívám se na něho s otazníkem v obličeji, on jen sklopí zrak k palubě. Oukej, Yorne, tohle není v cajku, jdu se podívat dolů. Salon – jako když z něj vypadla horda teenagerů. A to všecka čest mladým. Prostě vyvrácená dvířka od záchodu, vyviklané panty. Klika nedoléhala. Česrtvé fleky na sedačce, deska nad kapitánským stolkem s přístroji držela silou vůle a tak půl roku staré lepenky na koberce. Tak tohle, Yorne, už není oukej. Tuhle loď nepřeberu kámo, a Ty mi řekni, co se to děje. Copak si myslíte, že když jsme ze země, kde nemluvíme vaším jazykem a kde nemáme moře, že z nás můžete dělat pitomce? To fakt ne! Yorn vypadá, že se stydí, rudne a jen šeptne – jdi si stěžovat do ofisu, tak jim to hezky řekni. Cítil jsem z jeho řeči a pohledu, že moc dobře ví, o co jde, že je mu hloupé se se mnou dohadovat a že celá tato situace je proti jeho vůli. Nuže, vyrážím… Po 10ti minutách, kdy trvám na svém, že loď nepřeberu, přichází mladý muž s rozhodnutím, že nám dá k dispozici Hanse 445. A ještě na mně spiklenecky mrkne, že je úplně nová. Moc mu nevěřím, dokud ji neuvidím. Hanse je upoutána u mola naproti kanceláři a koukám, jak na ni Yorn s druhým technikem cosi dělají. Jdu blíž a vidím, že začišťují velikánskou zalepenou díru na zadním levoboku, pravděpodobně pozůstatek po kolizi minulé posádky. Hmmm, rána to musela bejt pořádná:

Opravovaná díra v lodi.
Opravovaná díra v lodi.

Tak nic, chlapi, vybalte si věci, kajuty jsou rozdány, připravte se a za hoďku jedeme. Kontroluju lana, kosatku – samoréčkovací – moc tomu nedůvěřuju, a nevšimnu si, že je natržený zadní lem kosatky. Hlavní plachta – nová, celospírová. Uvnitř lodě moderní design, ale nepraktický. To pánům v Hanse nedochází, že si loď půjčí i plavbychtiví námořníci a nejen rodinka na výlet kolem Rujany. Na lodi jsou jen 4 zasouvací rohatky, které mají hranaté profily – totálně nepraktické. Ráhno nemá dirk, proto jej musíme vždy vyvazovat na jednu stranu k relingu, aby nás nepraštilo po hlavě, protože i když povolíme kicking a dotáheneme otěž, je hodně nízko. Uprostřed salonu je takový malý bobík (sedačka) připevněna na dvou pantech – naše celotýdenní noční můra, kterou jsme, a je mi to záhadou, z té podlahy jen náhodou nevytrhli v těch náklonech. Chybí odkládací prostory, na celé lodi je jen 1 zásuvka na 220V a kapitánský stolek je postaven bokem ke směru plavby a má tak 3mm vysokou lištu, takže z něj zaručeně všechno sletí dolů. A dost už s negativy. Loď voní novotou, lednička je veliká, některé lana až moc dlouhá. ARIELLE je naložená, vyplouváme.

Hned za posledním molem maríny je zelená boje, která ukáže směr do plavební dráhy. Je tma jak v pytli a dávám řízení Tomovi, mladej kluk, tak ať se stará. Opět klasika, plavební dráha k Hiddensee. Kluci si to užívají, koukají kolem sebe a pozorují četná světla, vyhledávají bóje na špici. Já si v hlavě promítám ta mnohá vyplutí a návraty v těchto vodách. Jsem opět na Baltu a moc se těším!

V noci nám fouká SE asi 17kn. Pěkně, to se nám hodí, chceme totiž do Ystadu. Ustavuji hlídky, vaříme polévku, čaje, kecáme. Střídáme se v nočních vachtách a kluci, co jsou zvyklí brázdit Jadran, konečně poznávají tajemství noční plavby Baltem. Kurz držíme cca 30, radio na 16kanálu. Říkám klukům, co Colreg, vše jasný? Vše jasný cap… Ok, uvidíme. Hlídku mám s Jendou, ale nekormidluju, snažím se mu dělat společníka, občas mizím do salonu, neboť se snažím být ve střehu celou noc a únava je cítit. Ptám se Jendy, co je to před námi – ta neonová světla? Říká – to asi nějaká ta plošina, co budeme míjet. Povídám, Jene a co napravo to malé zelené světlo… Pozoruje a nějak se nemohu dočkat odpovědi. Ok, Jene, takže změna kurzu a to pořádná. Je to loď před tebou a máš jí přesně na kolizi pár set metrů před sebou. Honza nevěří vlastním očím, ale od teď už každý objekt podrobně prohlíží. Je to dobře si uvědomit hned na začátku, o co v noci jde.

Jinak plavba proběhne v klidu. Ráno se nám na pravoboku objeví velký cargo Maersk, který nás zdraví na 16tce a vyzve k další komunikaci na 23 kanálu. Přelaďuji a pečlivě poslouchám, jak nás zdraví a říkají, že cca 800 před námi mají být žluté bóje vyznačující výstavbu nové plošiny. Abych se ujistil, že mu dobře rozumím, žádám jej o opakování zprávy. Vedle stojí Ondra, který mi zprávu potvrzuje. Roger captain (Maersku)!, leč žádné bóje jsme fakt neminuli.

Je dopoledne pod mrakem a připlouváme k Ystadu. Malé město na jihu Švédska. Přistání v maríně na pohodičku a vyrážíme s klukama na výlet do centra a na obědovečeři.

Sailing club v akci.
Sailing club v akci.

Ystadje město v jižním švédském regionu Skåne, které leží na pobřeží Baltského moře. Region Skåne náležel až do roku 1658 Dánsku, ale na základě podepsání tzv. roskildského míru připadl Švédsku. Město Ystad je hlavním městem stejnojmenného okresu. Kvůli významným gotickým památkám byl Ystad zařazen mezi města na Evropské cestě cihlové gotiky.

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1244, ale město Ysted bylo osídleno již dříve. Hlavní dominantou města je kostel sv. panny Marie (Sancta Maria kyrka), který pochází z první poloviny 13. století. Zdejší Františkánský klášter sv. Petra (Gråbröderklostret) je jedním z nejlépe dochovaných středověkých klášterů ve Švédsku a dnes v něm sídlí městské muzeum. Ve staré části města je mnoho zachovalých domů ze 17. a 18. století. Ekonomickým základem pro rozvoj města bylo rybaření a obchodování se sledi. Sledi se v jižních části Baltského moře v pozdním středověku vyskytovali ve velkém množství, ale v dnešní době již mnohem méně. Městečko žije svým poklidným životem. Obědváme v místní číně a na dortík s kávičkou usedáme na náměstí, nedaleko kašny a krásného Harleye se svým vikingským majitelem. Odpoledne se došouráme k lodi a po doplění pitného režimu na molu a sprše v luxusně vybavené maríně utahaní upadáme do zaslouženého spánku.

29. září neděle

Ráno není moc hezké počasí, zataženo, mrholí, teplo, ale vítr pořád pěkný ze SE. Chvilku se různě hemžíme po maríně, já stahuji maily a počasí a těším se na dnešní den. Velmi! Před námi je totiž cíl cesty, který jsem si tajně vytkl pro tuto plavbu. Chci sobě i klukům ukázat tu kamennou plachetnici, co ji tu postavili Vikingové. Tomu místu se říká Baltský Stonehenge. S Ondřejem si ještě vyměňujeme pár názorů ohledně kurzu v kanceláři harbour masetra a zjišťujeme, že v místě, kterým chceme plout, se mohou odehrávat vojenské manévry a střelby.. Uff, tak to nee. V mapě jsem viděl to fialové šrafování, ale nevěnoval jsem tomu příiš pozornosti. V ipadu a Navionicsech taky něco bylo, ale vypadalo to jako přeškrtnuté rybky, čili zákaz rybolovu. No nic, s Ondrou rozhodujeme, že to tak trochu tečneme, protože prý v pondělí se určitě nestřílí, jak povídala paninka v kanceláři mastera.

Vítr je poměrně stabilní SE 17kn, takže na stoupačku pěkně ke Kåseberga. Během dne se stáčí na NE. Po pár hodinách se nám před přídí rýsuje přístavní hráz. Ondra za kormidlem a vjíždíme pomalu do marínky. Hlubka pod námi se rapidně snižuje, zatímco vlny se zvedají a vjezd do mariny se úží. Dohodnem se s Ondrou a beru to do ruky. Ten vjezd není úplně ideální a hloubka 3m 100 od vjezdu fakt na sebevědomí nepřidá. Držím rychlost na 3kn a malinko snižuju. Přesně na střed mezi hrázní zdi a mírnej plyn. Chvilka ticha a už jsme v bazenu. Malinká otočka, chlapi, vyházet fendry, lana, springy.. Rutina – a chlapci se snaží. Až zde budete přistávat, buďte na pozoru. Rybářský přístav v Kåseberga je malý, v sezoně může být dost obsazený a je také mělký a v některých místech zanesený. Hloubka se pohybuje od dvou do dvou a půl metru a příjezdový koridor je úzký a není o mnoho hlubší. Pro návštěvníky jsou určena místa ke stání u jižního vlnolamu, u kterého se vyvazuje bokem. Za chvíli máme Arielle na opratích a hurá k Vikingům.

Marina v Kåseberga.
Marina v Kåseberga.

Ales Stenar – megality v Kåseberga

Nutno podotknout, že se jedná o jednu z nejvíce navštěvovaných atrakcí ve Švédsku, My jsme si dovolili ten přepych ji navštívit 30. září a byli jsme na místě sami. 8 námořníků z Čech a Moravy.

 “Between the sea and heaven cants the coast
there Ale raised a giant ship of stones, 
recumbent where the glare of light dispersed,
in the darkened stillness of the forms reconciles, 
a saga obscured shrouded to the tones of the Baltic,
 a memorial whose secret alone it conceals.”

Mezi mořem a nebesy stoupá pobřeží, kde Ale vztyčil ohromnou loď z kamení,

leží tam, kde záře světla mizí; z potemnělého klidu těchto tvarů vychází,

sága zahalená do temných baltských tónů, památník, jehož jediné skrývá tajemství.

 

Takto začíná poem Anderse Österlinga, básníka, kterýpsal o Ales Stenar, megalitické lodi vztyčené nedaleko Kåseberga nad malou rybářskou vesnicí.

Kameny Ales, anglicky Ale’s Stone snebo švédsky Ales Stenar je  megalitická stavba v oblasti Skåne v jižním Švédsku. Jedná se o 67m dlouhou kamennou loď, která je postavena z 59ti velkých žulových megalitů, z nichž každý váží od 1,5 do 2 tun. Dva hlavní kameny, které vyznačují příď a záď lodě, a kterým se říká oltář a kormidlo. Tyto dva velké kusy kamene jsou kusy quartzitu – tvrdé metamorfické skály a byly dovezeny z oblasti, která odsud leží cca 30km, nedaleko městečka Brantevik. Všechny další kameny jsou pozůstatkem poslední doby ledové a její erozívní činnosti a byly nalezeny v okolí této švédské provincie.

Ales Stenar.
Ales Stenar.

Na účel této stavby se táže řada historiků a archeologů. Někteří se domnívali, že stavba sloužila jako pohřební místo krále Aleho. Avšak nikdo zde neodhalil žádný hrob. Celá stavba ve tvaru kamenné lodi je přesně orientována ve směru severozápad-jihovýchod a je z ní výhled po celém jižním obzoru na otevřené moře. Překrásné magické místo. Při západu a východu slunce ve dnech letního a zimního slunovratu dopadají sluneční paprsky na nejdůležitější kameny. Návštěvník si může přečíst řadu užitečných informací na místních výkladových tabulích a udělat si vlastní názor, zda se jednalo o stavbu astronomické observatoře nebo o svatyni.

Ales Stenar.
Ales Stenar.

Na místě jsme strávili asi hodinu, moc se nám zde líbilo a užívali jsme si krásného podzimního slunce a nepřítomnosti jiných návštěvníků. Sami ztraceni mezi velkými balvany. Vracíme se zpátky do vesnice a nalézáme obchod s čerstvými rybami. To je velká výzva, máme totiž na palubě dva skvělé kuchaře Honzu a Ondru. Kupujeme filety halibuta a také lososa. dále několik kusů uzených ryb pro okamžitou ochutnávku. Ryby jsou tu skvělé, ale ne úplně laciné.

Tomáš v Ales Stenar.
Tomáš v Ales Stenar.

Po návštěvě tohoto malebného přístavu a krásné památky plachtíme dále na ostrov Bornholm. Vítr fouká stále z NE a tak celkem bez problémů na ostrou stoupačku míříme k městečku Hasle, které leží na západní straně Bornholmu, kam přijíždíme kolem půlnoci. V přístavu není vidět živáčka, ale není divu. Hasle žije pouze z cestovního ruchu přes den, v noci je všech 1500 obyvatel zalezlých ve svých malých severských obydlích. Vyndaváme plynový gril a zde začíná náš další velký baltský kulinářský zážitek. Německá posádka, co tu kotví před námi, se mlsně olizuje. Nejsme škrti, nabízíme rybku a Plzeň v družném hovoru, Němci se olizují zaušima – ja, sehr gut.

Venku mrholí a zima leze pod bundy. Unaveni se odebíráme do svých kajut a těšíme se na spánek.

Úterý, 1.října

Je úterý ráno, první říjnový den a na obloze stopy cyrrů. Dnes nás čeká plavba na Christiansø, kde sice někteří z nás již byli, ale je to tak krásný ostrůvek, že jsme natěšeni všichni. Uvidíme, jak nám Neptun požehná. Cestou se ovšem určitě zastavíme na hradě Hammershus. Jedná se o největší středověkou pevnost v Severní Evropě, která se tyčí ve výšce 80m nad hladinou moře a nesmíme ji vynechat. Hrad byl postaven v průběhu 13. století a dlouhou dobu se mělo za to, že byl postaven jako soukromá residence arcibiskupa z Lundu. Ale další podrobná prozkoumávání hradu přinesla novéinformace, že byl postaven jako královská residence Valdemara II Dánského a sloužil zároven jako základna pro křižáckévýpravy.

Hammershus z moře.
Hammershus z moře.

Pevnost se skládá z hlavní stavby hradu a z Římsové věže. Celý objekt je obehnán kamennou zdí která se vine kolem v délce 750m. Cihly, které byly nalezeny ve věži v průběhu rekonstrukce přivedly archeology k přehodnocení názorů na dobu vzniku stavby. Upřesnili vznik stavby mezi rok 1255 a počátek nového století, kdy byl Valdemar korunován králem. V průběhu věků byla pevnost také několikrát obléhána Švédy a sloužila i jako vězení. Celý objekt byl částečně zničen v roce 1750 a kolem roku 1900 začaly práce na rekonstrukci.

Pokud se vydáte do těchto končin ať na plachetnici nebo trajektem, návštěvu Hammershusu určitě nevynechejte. Je to překrásný výlet, kolem hradu vede tursitická stezka, která vás zavede k pobřeží a nabídne vám překrásné výhledy na moře a skaliska. Jižně od hradu jsou potom strmé skály a vodou vymleté malinké zátoky a také vysoký les. Všude voní čerstvá načechraná tráva, a to i na podzim. Kousíček od hradu je příjemná osvežovna, kde můžete spočinout na venkovních lavicích a posilnit se Tuborgem či výtečným čajem.

Marína pod hradem je již dokončena, můžete poholdně stát bokem k molu, voda a elektřina k dispozici. Také nabízí skutečně luxusní sociálky a pokud se chcete zdržet, můžete v maríně posedět na teakovém zahradním nábytku a vychutnat si dobrou kávu.

Hammershus marina.
Hammershus marina.

Zdrželi jsme se tu do 3 odpoledne, takže rychle na loď a kurz na severní cíp ostrova, pak na Christiansø. V závětří ostrova nám foukápříznivě ENE, tak na hraně stoupavosti kosatky Hanse držíme ostrý kurz na sever. To se ovšem změní asi po 2 hodinách plavby, kdy už na otevřeném moři nad bílým majákem dostáváme jasnou představu o tom jak fouká. V poryvech je to kolem 25kn a jde to už přesně z východu – ze směru, kam potřebujeme jet. Zkoušíme proti větru nějakou dobu křižovat, ale dělají se poměrně nepříjemné vlny. Ne až tak vysoké, ale krátké a rychle za sebou jdoucí, typicky baltské.

Po půlhodině plachtění a kalkulaci časového rozpočtu mám v hlavě jasno, že za těchto podmínek dojedeme na Christiansø v noci a ne v úplně příjemném sailu. A vzhledem k tomu, že chceme ještě navštívit jiná zajímavá místa (Jardovo přání podívat se do Peenemünde), ptám se námořníků na jejich názor stočit loď na jih Bornholmu do Rønne. Přiznám se, nečekal jsem tak jednomyslný souhlas a myslím, že to bylo rozumné rozhodnutí. Prostě jsme si nechali v Baltu otevřená vrátka pro příští plavby. Točíme Arielle na zaďák a uháníme skoro 9 kn do závětří ostrova, kde mění kurz na 180 a na pohodlný bočák dojíždíme večer do Rønne. Tomáš vede loď plavební dráhou a fixujeme loď mezi kůly. Hanse má špici poměrně dost velikou, tak seskakování z lodě na molo musí být opartné, abychom si nerozbili hubu. Molo je totiž kluzké, lehce popršívá a je pokryté takovými těmi prima řasami, či co je to za mech.

Pokračování příště…

3 COMMENTS

Comments are closed.