Dovolí moře doplout nové DinghyGo Orca 375 v průběhu dvou týdnů ze Sardinie alespoň k nejbližšímu ostrovu souostroví La Maddalena? Jak se bude loď chovat v těžších podmínkách? Jak se s ní bude cestovat? Stojí návštěva oblasti za ty peníze? Toť byly otázky letošního července a našeho manželského páru. Kdo chce číst jen o plavbách, ať vynechá následující dvě kapitoly a přejde rovnou ke kapitole „Vzhůru na palubu“.
Na cestě
Nakládka osobního auta před cestou ukázala, že je dobré mít kufr dlouhý (nebo široký) minimálně těch 1091 mm, jako má Octavie 3, aby se loď vešla sbalená bez toho, aby měl člověk pocit, že ji musí zničit (i když dle dokumentace se loď dá složit do 1000 mm).
Pohodová noční jízda přes Mnichov, Insbruck a Brener, později ráno kulturně gurmánský zážitek u pumpy nad Parmou: foccacia s nejlepší šunkou na světě (crudo i cotto), všichni Italové snídají na stojáka u pumpy, mačkají se na sebe a křičí jako v komedii, po covidové roční sebeizolaci balzám na duši!
Po menší koloně příjezd po poledni na mořské pobřeží k ústí řeky v Marina Di Pisa. Teplo, slunce, krása. Na obou březích řeky jeřábové sítě, ve stínu klábosí místní, stánek s vychlazeným pivem a chobotnicemi, na obzoru za zálivem se tyčí bílé Apuánské Alpy. Koupání je nejlepší o pár set metrů dále směrem k Livornu, ale stále ve středu městečka, před měšťanskými domy na pláži z mramorových oblázků.
Večer při odplouvání trajektu z Livorna obdiv k lodivodovi či vůdci plavidla, jak se tam jen vytočí…
Palau a Porto Rafael
Palau je příjemné přístavní městečko se 3 různými městskými plážemi, už na plážích jsou větrem tvarované žulové kameny, vrcholem je Orso di Palau, mnohametrový skalní medvěd, k němuž je možné popojet autem a vystoupat na něj po upraveném chodníku. Silueta medvěda jako medvěda je ovšem vidět jen z moře.
Porto Rafael o několik pár kilometrů na západ je perla krajinářsko zahradní urbanistiky. Malé domky ve stylu španělském či Gaudí jsou jeden po druhém s individuální péčí zabudovány mezi větrem zvětralé žulové bloky a balvany, mezi nimi se klikatí cestičky a schodiště, zelenají se rostliny a zurčí potůček. Nevýhodou je to, že se k hotelu dole u pláže nedostaneme autem, ale musíme podniknout několik pochůzek pěšky. Místní jsou milí a dobrosrdeční, a to včetně policie, která s pochopením z povzdálí pozorovala, jak schválně rukama vyvracím dopravní značku P, která se nebezpečně kývala a hrozila, že najednou upadne.
Místo je to strategické v tom, že přímo před hotelovou terasou s barem je travnatý plácek přecházející v malou písečnou pláž, a zátoka je po krajích lemována stromy a keři, pod které se dá odložit loď, už tam dvě tři okruhovky leží (jsou vidět i na Google satelitních mapách); na Sardínii se prakticky nekrade. Loď jsme prostě druhý den ráno přivezli od auta na rudlu, nafoukli, a pak tam byla až do konce pobytu (převrácená dnem vzhůru s takeláží a výbavou složenou pod ní), pokud jsme tedy zrovna nepluli. Nevýhodou toho místa a obecně severu Sardínie jsou až pekelné ceny. Naštěstí, jak se chýlil konec menší části pobytu, na kterou jsme měli rezervaci, nám žena italsky vyjednala v hotelu slevu asi 40% na zbytek pobytu, asi jsme bezproblémoví hosté, možná také proto, že plynový turistický vařič VAR používáme sice k přípravě našich pokrmů každý den, ale velmi, velmi diskrétně. Prohlídli jsme všechny dostupné kempy, ale podle nás kempovat v této části Sardínie nemá smysl, poměr kvalita/cena je tristní, rekordem byla nabídka 85 EUR za noc za stan pro dva lidi (auto povinně mimo kemp) + 25 EUR za den za bójku.
K orientaci v oblasti vřele doporučuji soubor 4 turistických map KOMPASS Sardinien Nord v měřítku 1:50 000. Námořní mapa M7 Bonifacio Strait 1:65000 od Imraye moc nedá (je to spíš pro proplutí oblastí); lepší poměr výkon/cena má digitální Navionics.
Vzhůru na palubu!
Nafukovací kosatka, ale ne kosatka!
Trup DinghyGo Orca 375 má celkovou délku 3.75 m, na šířku 1.5 m a průměr buřtů je 40 cm. Materiál je relativně těžký a pevný Valmex, takže se loď nepropíchne na každé zátce od piva v písku nebo na každé mušličce u mola. Loď je svařovaná, příď se zavírá plavně do špičky, loď má vysokotlakou podrážku do V: kýlovitost se od zrcadla zvětšuje směrem k přídi, když největší hodnoty nabývá pod stěžněm, kde má trup největší ponor a nejhlubší bildge. Sem pak přirozeně migrují těžké předměty jako je kotva, a v případě zaplavení vlnou také bildgová voda, takže podlážka u kormidelníka bývá suchá (ve výtlačném režimu). Výklopné kormidko a výsuvná ploutev (cca 0,8 m pod loď), stěžeň dlouhý 4.8 m složený násuvně ze 4 segmentů, vanty a případně přední stěh z dyneemy, kiking z Optimistu, otěž 4.8 m2 hlavní plachty přes kladku 1:2, otěž 1.1 m2 kosatky na volno do ruky přes průvlak (kroužek). CE kategorie jen D, stejné kategorie jsou ale třeba i drahé 30stopové stylové day boaty s karbonovými kulatinami.
Slalom mezi trajekty: Porto Rafael (Sardínie) – ostrov Santo Stefano
Hned druhý den ráno s prvním důstojníkem (se ženou) spěšně připravujeme loď k vyplutí, protože je poslední příležitost využít Bf4 z východu před několikadenním silným mistrálem; nakonec se rozhodneme plout pro jistotu bez kosatky a se zrefovanou hlavní plachtou (je to naše první plavba s touto lodí při větru silnějším, než je vánek). Refuje se ubráním plachty zespodu – zvednutím ráhna šikmo vzhůru – což zmenší její plochu jen o pár procent, ale ráhno pak nemůže atakovat hlavu sedícího kormidelníka.
Východní vítr fouká spíše od NEE, takže na předobok doplouváme naproti ke kempu Acapulco v Palau (našemu plánovanému cíli) už za nějakých 20 minut, což nás příjemně překvapuje. Tož poplujeme dál k Palau! Je potřeba ovšem něco nastoupat, takže nám trvá dalších 40 minut, než obeplujeme zelený maják, a pak další pláže a úzký mys s rozpadlým molem a přistáváme nakonec na malé plážičce za molem. Vytahujeme loď kousek na pláž, necháváme plachtu se třepotat (tak to dělají i na instruktážním videu) a jdeme na pivo k blízkému baru.
Po návratu nás čeká silnější vítr i vlnky a uvědomíme si, že jsme v pasti návětrné zátoky: vlevo rozpadlé molo a zprava daleko od břehu balvany těsně pod hladinou. Až použitím kombinace veslování a plachet se nám podaří vykřižovat ven. Pak při plavbě odpočíváme a přitom zaplouváme tak daleko od břehu, že nám zdá škoda nedoplout alespoň do zátoky za ostrůvkem Roma na ostrově Santo Stefano. Pluje to na stoupačku dobře (vítr NEE), ovšem když se dostáváme do průjezdu mezi Secca del Palau a tím ostrůvkem, máme problém hned se dvěma trajekty zároveň. S trajektem od Maddaleny jsme se minuli levoboky, což vypadalo v pohodě, ale připadalo mi to dost nebezpečné, protože trajekt měl u druhého boku už mělčinu, a kdyby najednou zeslábnul vítr… Hned po minutí tohoto trajektu jsme zakřižovali, čímž jsme zároveň měli lepší výhled na protijedoucí trajekt od Palau (hodilo se, že jsme pluli bez kosatky). Naštěstí trajekt signalizoval jasně a z dálky sirénou, že nebude měnit kurz, takže jsme prostě otočili loď a chvíli utíkali po větru. Závěrečné křižování do zátoky bylo náročnější kvůli větrným poryvům, vystupujícím balvanům, zakotveným lodím a plavcům. Od Palau na Santo Stefano to bylo za hodinu. Zpátky do Porto Rafael to bylo pak po větru za půl hodinky. Zkušebně jsme na chvíli povysunuli ploutev nahoru, ale neosvědčilo se to; zdálo se nám, že loď trochu ztrácí směrovou stabilitu, což na vlnách nebylo to pravé ořechové.
Celkově asi 4.5 nm za 2.5 h, plavby, průměrně 1.8 uzle. Žádné náklony, žádná nutnost vyvažování, síla na otěži i na kormidle malá, klidná turistika.
Bouřlivé poryvy, zlomí se stěžeň?
Mistrál prý trvá 3, 6, a nebo 9 dní. Zdá se, že tady v úžině Bonifaccio jsou jachtaři rozumní, takže se moře úplně vyprázdnilo. Bylo ale potřeba vyzkoušet naši loď v těžších podmínkách. Krytí cca 100 m vysokým poloostrovem Punta Sardegna od vln, ale ne od nárazů větru, jsme vypluli z Porto Rafael na jih, do zátoky Rada di Mezzo Schiffo pod pevností Altura, za podmínek dle Windy vítr Bf6 nárazy Bf8, na zrefovanou hlavní plachtu.
Směrem tam to bylo víceméně na zadobok, za 6 minut jsme upluli těch půl míle ke koupacímu řetězu, rychlost cca 5 uzlů, síla na kormidle i na otěži plachty v pohodě, jen se tou rychlostí povolilo vyklápěcí kormidlo (list vyletěl nahoru), ale nepředstavovalo to žádný velký problém, protože kormidlo stále zabíralo.
Stoupačka byla mnohem těžší. Protože kosatník nemá rád náklony lodě a chtěli jsme to vyzkoušet za podmínek turistické (nesportovní) plavby bez aktivního vyvažování, nechal jsem větší twist, a když přišel poryv, tak jsem prostě nechal plachtu nahoře třepotat. Bylo to poměrně hlučné a pomalé, ale loď i tak stoupala a chovala se předvídatelně. Při jednom poryvu se náhle uvolnil vant (asi jsme jej špatně upevnili v záseku). Stalo se ale jen to, že se stěžeň naklonil či prohnul do závětří, naklonila se celá loď, ale loď stále plula vpřed a plně si zachovala ovladatelnost. Houknul jsem na kosatníka, že uděláme obrat proti větru, udělal jsem obrat a kosatník pak klidně připevnil uvolněný vant zpátky. Byli jsme ale trochu v šoku, takže jsme dokřižovali k malé plážičce, přistáli jsme a dali jsme si tam pivo z loďáku. Zpáteční cesta trvala 50 minut, což znamená efektivní rychlost jen asi půl uzle (skutečná průměrná asi k uzlu), ale dostali jsme se bezpečně tam, kam jsme chtěli, i za podmínek silného nárazového větru (ale bez vln), bez jakýchkoliv sportovních výkonů.
Další den jsem za podobných podmínek vyzkoušel tu samou trasu v singlu, s nezrefovanou hlavní plachtou a s tím, že jsem plachtu držel stále naplněnou, a při vyvažování jsem se vykláněl za bok lodi. Tam to bylo na zadobok za 5 minut (rychlost 6 uzlů, když rychlost trupu takto malé lodi je 4.5 uzlů), zpátky na stoupačku za 25 minut, takže celková efektivní rychlost na celou trasu byla 2 uzly, skutečná průměrná o něco vyšší.
Závěr: Překvapivě předvídatelné chování lodě při větší rychlosti větru a při nárazech větru. Pro použití lodě osobami se slabšími prstíky (nekorektně řečeno – ženami) by bylo vhodné vyrobit větší ruční matici, která drží výklopný kormidelní list dole.
Po moři na bílé pláže: Porto Rafael (Sardínie) – ostrovy Spargi a La Maddalena
Mistrál po několika dnech zeslábl na Bf3 až Bf4 (vlny dle Windy 0,5 m), takže v 7:50 vyrážíme jen se zrefovanou hlavní plachtou na moře; přeci jen přes noc stálé západní proudění trochu zeslabuje a vlny se vyhlazují. Kurz máme na zátoku Orlího hnízda (Cala Nido d´Aquila) na ostrově Maří Magdaleny (La Maddalena); za mysem Punta Sardegna je vítr příznivější a postupně proto měníme kurz na severní, stále plujeme na předobok. Po přeplutí úžiny proplouváme kolem obou mysů vyznačujících poměrně nehostinnou zátoku Cala Francese. Vítr je stále příznivější, a tak bez jediného obratu od vyplutí stoupáme stále západněji a západněji, u pobřeží ostrova Spargi jen jednou pár set metrů zakřižujeme (toto nejsou Slapy!) a přistáváme v severním rohu zátoky Cala Granara (kus pláže bez koupacího řetězu) za malou skalkou, a to v 9:20. Zvládli jsme to, hurá! Zátoka je liduprázdná, voda kouzelně tyrkysová, krásný písek a žulové balvany. Je čas se na koupání a na svačinku, servíruje se Budvar 33 a šunkou a sýrem plněná focaccia ze supermarketu.
Do 11:00 se zátoka brutálně naplňuje plavidly všeho druhu, a tak máme problém se vůbec vymotat ven. Plavba za zaďák k La Maddaleně je nepříjemná, ve vestách je hrozné horko, ráhno se kýve, plachta propleskává, zdá se, že stojíme na místě, musíme dávat pozor na desítky projíždějících lodí a jejich vlnové systémy. Kromě jediné turisty vozící lodi v poloskluzu se strmými krátkými brázdami jsou ale všichni ohleduplní. Naštěstí lze vždy otočit loď do žádoucího směru jediným hrábnutím kormidla. Systematicky ukazujeme palcem nahoru, aby si nemysleli, že jsme nějací trosečníci. Ani jsme se ale nenadáli, a po hodině přistáváme na ostrově La Maddalena v zátoce Cala Nido d´Aquila na plážičce přímo před barem. Vymotáme se z lodi a všechny diváky teatrálně pozdravíme: „Bon giorno!“ Tady je spritz aperol za pouhých 5 EUR a mají tu nejlepší chobotnicový salát (teplý, s brambory) a smažené kalamary za nejlepší ceny a v největším množství! Personál je moc milý, a navíc kuchař vypadá jako skutečný pirát!
Jídlo a pití se bohužel trochu podepisuje na naší ostražitosti, a tak při vyplouvání ze zátoky malinkou rychlostí uděláme hroznou ránu, loď se zastaví … odštípli jsme o balvan na dně přední růžek ploutve. Naše první najetí na dno při jachtingu vůbec!
Za půl hodinky jsme doma v Porto Rafael. Celkem tedy 6.5 nm za 3 h, průměrná rychlost 2.2 uzlů.
Finále: Porto Rafael (Sardínie) – ostrov Budelli
Předpověď slibuje v noci vánek a ráno pak W vítr sílící k Bf4 poryvy Bf5, moře od klidné hladiny po 0,6 m; vyplouvám v 7:30 sám, s nezrefovanou hlavní plachtou. Kurz je nejprve stejný jako při plavbě na Spargi, to znamená zhruba na sever, jen to pluje trochu pomaleji a i za Cala Francese (La Maddalena) si vítr zachovává NWW směr. To je nepříjemé v tom, že vítr před západním pobřeží Maří Magdalény utíká směrem vzhůru (je slabší), ovšem vlny vzedmuté v trysce mezi ostrovy Spargi a Budelli snášejí z kurzu. Je to ale tentokrát spíš nepohodlné, než nebezpečné, protože se daří při stoupání držet kurz na ostrov Svaté Marie, Pekelná zátoka (Cala de l´Inferno) je daleko a do lodi stříká jen tolik, co se stihne na slunci vypařit. Přesto mě přepadá krize, mám strach, že se něco špatného může stát, fyzicky se cítím slabý, takže se rozhoduji udělat obrat proti větru a doplout na Spargi. Hlavně dokřižovávání před zátokou Cala Ferringo na Spargi je úmorné, ovšem výhledy jsou kouzelné, úplně jiná zátoka než Cala Granara. Po 2.5 hodinách plavby tedy přistávám v zátoce Cala Ferringo (jiný název: Cala Canniccio) na severovýchodě ostrova Spargi. Přistávám v mělké severozápadní části zátoky, kde není koupací řetěz, posiluji se tekutou stravou (MANA) a volám na základnu v Porto Rafael. Žena je ale klidná a nemá o mě žádné obavy, takže se uklidňuju a už vzhlížím na sever k ostrovům Budelli a Santa Maria. Popluju dál!
Při vyplouvání ze zátoky se příkladně míjíme s motorákem, zdravíme se, chlápek na mě kříčí „Bravo!“ a vykládá, že mě sleduje už od přístavu, potěší to. Boční vítr se opírá do plachty, surfujeme s lodí po vlnách, k ostrovu Budelli připlouvám za pouhých 35 minut! Co je však nepříjemné, je les stěžňů a desítky stále připlouvajících motoráků, nechce se mi do té skrumáže, takže jen propluji těsně kolem řetězu Růžové pláže (takhle z dálky nic výjimečného) až na její konec, a pak se obracím zpět ke Spargi. Kurz mám na Punta Bonifazzinca, a tak se zdaleka vyhýbám všem ostatním plavidlům připlouvajícím neustále od Palau. Od Budelli na Spargi za 25 minut! Takže rychlost lodi mezi těmito ostrovy byla rovné 4 uzly!
Proplouvám kolem východního pobřeží Spargi a rozhoduji se, že je ještě brzo plout domů, takže se rozhoduju prozkoumat pobřeží okolo Punta Don Diego, záliv Porto-Puddu (Porto-Pollo) a přístaviště na kempingovém (polo)ostrově Gabbiani, tam doplouvám za hodinu a půl. Zjišťuji, že ani na tak malé lodi není možné se připlížit k pobřeží do té míry, že by člověk vychutnal úžasné skalní útvary na pobřeží; je prostě potřeba je prolézt pěšky. Po cestě zpátky ještě prozkoumávám krásnou pláž Cala Di Trana mezi mysy Punta Sardegna a Punta Sardegna Mare; podíváme se tam pak pořádně s prvním důstojníkem další den.
Do Porto-Rafael se vracím ve 14:00, takže toho dne napluto 14 nm za 6.4 hodin, průměrná rychlost tedy 2.2 uzly.
Dopředu jsme se obávali, že především vlny valící se z úžiny Bonifaccio zabrání naší lodičce se někam dále od pobřeží dostat. DinghyGo Orca 375 jménem GALAXY se však ukázala jako poměrně slušný, dobře ovladatelný člun. Příště si dovolíme i celodenní plavbu; třeba 20 mil za den není nedosažitelných. Motor jsme vůbec nepotřebovali, a jen jsme měli pořád starost, aby byly se při cestování nepřehřívaly trakční baterie. Plovoucí námořní vysílačku ani signální rakety jsme naštěstí nemuseli použít, ale někdy by se hodit mohly. Menší počáteční stabilita lodi daná nafukovacím dnem do V podle mne není na škodu; naopak dává i nezkušené posádce jasný signál, na kterém boku lodi má sedět. Pro pohodovou delší plavbu je však loďka jen pro dva; bez kosatky případně ještě plus dítě nebo šťastný pes na přídi. Hodí se buď o místu pobytu s lodí rozhodnout podle týdenní předpovědi na poslední chvíli, a nebo si naopak vyhradit více dní, čekat na startovní čáře na příhodné okno a pak bez váhání vyrazit; podobně to dělá třeba supertrimaran Edmund de Rotschild!
Sardinské střípky – dále na Sardinii doporučujeme:
Posada – městečko s hradem na skále na východním pobřeží s krásnou pláží a relativně nedrahým kempem se skutečným trávníkem místo prachu.
Alghero – historické město na západním pobřeží s parkem se vzrostlými stromy u vchodu do citadely.
Ostrov Caprera – oproti přírodně nehostinné Maří Maddaleně (spalující slunce) ostrov se stromy, několik piknikových míst, Garibaldi tam měl nejen „dům“, ale celý statek, stovky krav, koz, ovcí a desítky koní, využíval prakticky celý ostrov. Ovšem vyvarujte se pláže Spiaggia del Relitto s vrakem na východě Isola Rossa: Je tam zákaz plavby, který se dodržuje, a o víkendu jsou tam navíc snad tisíce místních a na prašné cestě stovky aut!
Super je supermarket Conad na La Maddaleně na samém konci zátoky La Peticchia, můžete koupit i půlku prasete vcelku a připlout až před vchod na dinghy – nejlepší zásobovací bod v okruhu desítek mil!