Sargasové moře, Sargasová tráva a Martin Doleček

Martin lovil ryby i se Sargasovým salátem...

Když se Martin Doleček vracel na Martinik, téměř na konci své plavby, napsal: Problémů jsem měl nakonec několik a to obávané bezvětří mezi nimi nebylo. Ve vodě se objevovaly obrovské koberce Hroznovice (Sargasové trávy, neboli chaluhy druhu Sargassum). Bylo neuvěřitelné, jaké ohromné plochy pokrývá. I když se říká, že je to plné živočichů, kteří v tom žijí, tak já jsem v tom začal vidět hlavně ohromný problém, teda rovnou několik. 

První z nich byl ten, že za slabšího větru mě tato masa trávy dokázala zastavit. Další problém nastával okolo větrného a hlavního kormidla. Tráva se kolem nich nabalovala ve velkém a Alya brzy nedokázala držet směr. To bylo kolikrát hodně nebezpečné. Několikrát za den jsem se musel přivázat, vylézt na záď a velkým hákem, který se používá na lovení lan mooringu, jsem musel trávu očišťovat. Navíc mě při každé takové operaci promočila vlna a ofoukl vítr, a to byl nápor na má bolavá záda. Ale nešlo to jinak. I když jsem si naivně myslel, že je to jen rovníkovými tišinami a bude lépe, pronásledovalo mě to až ke břehům Martiniku a mé lásce k jachtingu dala tráva pořádnou ránu. Plavba byla nesnesitelná, otravná a bolavá…

Sargasové moře zpopularizoval českým čtenářům již Ota Pavel, spisovatel, jehož knihy patří do zlatého fondu české literatury (Jak jsem potkal ryby, Smrt krásných srnců a další). Zlatí úhoři Oty Pavla cestují z řek přes nezměrné dálky a přes obrovské překážky do Sargasového moře, aby tam plodili další potomstvo. Detailní popis této cesty i rozmnožovací strategie úhoře je doteď nejasná. Tráva, to je ovšem něco jiného.

Sargasova tráva, neboli Hroznovice, “bobule” jsou její přírodní plováky naplněné oxidem uhličitým Foto: Wikipedia, Ocean Explorer/NOAA,

Sargasova tráva je řasa rodu Sargassaceae, jejíž dva druhy (S. natans and S. fluitans) na rozdíl od jejich příbuzných druhů nežijí přichyceny o dno, ale tvoří rozsáhlé koberce volně plovoucího porostu. Jejich další charakteristikou je, že žijí v teplých, tropických mořích kde na rozdíl od svých studenomilných příbuzných musejí vyžít z menší koncentrace živin. Jméno dostaly od Portugalských námořníků, kterým připomínaly květ okrasné rostliny Halimium lasianthum, jejíž doma říkali Sargaço.

Sargasova tráva dala jméno Sargasovému  moři, jedinému moři, které neohraničují břehy, ale proudy. Rozprostírá se ve víru, který tvoří Golfský proud na západě a severu, Kanárský proud na východě a Rovníkový na jihu. Uprostřed něj je teplá voda s vysokou salinitou a překvapivou průzračnosti až do hloubky 60 metrů. Ve spojení s meteorologickým fenoménem “Koňských šířek”, zóny bezvětří v šířkách kolem 30 až 35 stupně, vznikla oblast, kde plachetnice v minulosti uvízli v bezvětří na mnoho dní, často až do vyčerpání zásob vody.

Dnes je Sargasové moře i místem hromadění odpadu, hlavně plastového, který do něj přinášejí ohraničující proudy a který se zde následně koncentruje. Dodatečný ekologický problém představuje přemnožení Sargasové trávy způsobené pravděpodobně klimatickými změnami (roste teplota vody a mění se její proudění) a hnojivy, které se dostávají do moří. Výsledkem jsou Karibské pláže zanesené Hroznovicí, která při rozkladu zapáchá. Vznikají při tom korozivní plyny s obsahem síry, které jsou dráždivé a způsobují dýchací problémy. Důsledkem je odliv turistů, reklamace u poskytovatelů zájezdů a služeb, problémy pro místní ekonomiky a nutné investice do čištění pláží, do sítí, které trávu zachycují a specializovaných plavidel, která trávu sbírají již z mořské hladiny. 

No a kdyby vás zajímalo co dalšího se stalo Martinovi v Sargasovom moři a proč to byl nejhorší úsek plavby, který skoro nepřežil, vložte email na stránkách knihy, ať ji neprošvihnete.  Kniha vyjde na konci ledna 2020!