Sir Francis Chichester: Dobrodruh, který překročil hranice odvahy i oceánů
Jachting má své hrdiny, ale jen málo z nich se zapsalo do historie tak hluboko jako Sir Francis Chichester. Tento Angličan s nezdolnou vůlí a touhou překonávat hranice dokázal, že věk, bouře ani osamělost nejsou nepřekonatelné překážky. Pojďme si připomenout jeho fascinující život a příběh poslední plavby, která se stala nejen triumfem jeho kariéry, ale i oslavou lidské odvahy.
Od létání k plachtění: hledání nových obzorů
Chichester se narodil v roce 1901 do doby, kdy svět ještě nebyl prozkoumán křížem krážem a dobrodružství číhalo na každém kroku. Mládí strávil mezi Devonem a Londýnem a od malička byl fascinován výzvami. Předtím, než propadl jachtingu, proslavil se jako průkopník letectví.
Ve 30. letech se stal jedním z prvních, kdo proletěl sólo z Anglie na Nový Zéland. Navigace v jeho době připomínala spíše hádanku než přesnou vědu a taková cesta byla hazardem se životem. Let z Evropy dlouhý 12600 mile zvládl za 180 hodin. O své cestě napsal knihu „Solo to Sydney“, která vyšla v roce 1930. Chichester se sice tak stal ikonou mezi letci a jeho let v Gipsy Moth na Nový Zéland se stal legendou, stejně jako vybavení letounu plováky pro přelet Tasmánského moře a jedinečná metoda navigace umožňující pilotům velmi přesnou navigaci i v prostorách oceánu. Podle jeho metody pak navigovali piloti jednomístných letounů své lety přes Evropská bojiště za 2. světové války. V letectví zanechal stopu, ale po několika haváriích jeho srdce zatoužilo po klidnějších vlnách oceánu.
Jachtaření: vášeň, která přichází v pravý čas
V padesátí letech, kdy jiní lidé začínají pomalu odpočívat, Chichester objevil jachting. Začal se účastnit závodů přes Atlantik, kde jeho sólové výkony budily respekt. Navigoval s přesností, jakou se naučil v kokpitu letadla, a přidal k tomu i tvrdohlavost, která ho hnala kupředu i v nejtěžších chvílích.
Chichester a jeho vášeň pro závodění
Než se Francis Chichester stal ikonou sólových plaveb kolem světa, stihl si získat jméno i v závodním jachtingu. Ve zralém věku, kdy už dávno překonal nebezpečí leteckých dobrodružství, objevoval krásu jachtingu. A jak jinak – i na moři hledal soupeře, se kterými by mohl poměřit své schopnosti.
Chichester poprvé vážně upoutal pozornost v roce 1960, když se zúčastnil vůbec prvního závodu přes Atlantik pro sólové jachtaře, známého jako OSTAR (Observer Single-handed Transatlantic Race). Na jeho lodi Gipsy Moth III – předchůdkyni slavné čtyřky – musel překonat nejen 4800 námořních mil, ale i náročné podmínky severního Atlantiku. Tehdy bylo jeho cílem jen dokončit závod, protože mnoho lidí považovalo sólové přeplutí oceánu za čisté šílenství. Výsledek? Chichester nejen že závod dokončil, ale zvítězil, a to s náskokem dvou týdnů před druhým závodníkem.
Vítězství na OSTAR bylo pro Chichestra velkým milníkem. Ukázalo, že jeho navigační schopnosti a smysl pro detail byly na špičkové úrovni. Jeho tajemství? Používal kombinaci letecké navigace, kterou si osvojil během svých průkopnických letů, a instinktu mořeplavce. Atlantik mu tehdy připravil drsné podmínky, včetně silných bouří a neustálého protivětru, ale Chichester zůstal neochvějný.
V roce 1964 se Chichester rozhodl zúčastnit druhého ročníku závodu OSTAR, tentokrát se silnější konkurencí. Jachting začal přitahovat pozornost světových dobrodruhů, a na startovní čáře se objevilo několik zkušených mořeplavců. Přesto Chichester opět exceloval, skončil druhý a dokázal, že jeho vítězství před čtyřmi lety nebylo náhodou. Bylo to právě v tomto závodě, kdy se v jeho hlavě začala rodit myšlenka na mnohem větší výzvu – obeplout celý svět.
Sólové závody nebyly jen o výsledcích. Pro Chichestra představovaly způsob, jak otestovat nejen loď, ale i vlastní limity. Říkal, že největším soupeřem je vždy oceán – a sám sobě. A přestože závodění mělo v jeho životě důležité místo, jeho pravý odkaz spočívá v inspiraci, kterou přinesl všem, kteří se někdy podívali na moře a zatoužili vyplout.
Poznámka autora: Dnes, když se OSTAR koná, je jméno Francise Chichestra stále připomínáno jako symbol odhodlání. Na startu závodu byste asi těžko našli jachtaře, který by nevěděl, kdo tento odvážný muž byl a jak otevřel dveře sólovým plavbám na oceánech. Jeho závodní úspěchy byly začátkem cesty, která ho zapsala mezi nesmrtelné. ⛵
Gipsy Moth IV: loď, která změnila dějiny
Bylo mu přes 60 let, když se rozhodl pro největší výzvu svého života: obeplout svět. A ne jen tak. Naplánoval cestu s minimem zastávek a sám, což bylo tehdy něco naprosto nevídaného. Inspiraci našel u starých obchodních plachetnic, legendárních kliprů, které mívaly na stejné trase rekordní časy – chtěl jim dokázat, že ani jeden muž s malou lodí nezůstane pozadu.
Pro svůj velkolepý plán si vybral jachtu Gipsy Moth IV, kterou nechal postavit na zakázku. Mnoho lidí ji kritizovalo: byla považována za příliš křehkou a komplikovanou na ovládání pro sólovou plavbu. Chichester však věřil svým schopnostem a v srpnu 1966 vyplul z anglického Plymouthu.
Plavba nebyla žádná procházka růžovým sadem. Atlantik byl milosrdný, ale jižní oceány ukázaly svou sílu. Při plavbě kolem mysu Horn – známého jako hřbitov lodí – čelil bouřím, které by odradily i zkušené námořníky. Když se jeho loď naklonila tak, že stěžně téměř ležely na hladině, napsal si Chichester do deníku: „Tady bych mohl klidně skončit. Ale to by byla škoda, ne?“
Během plavby bojoval nejen s oceánem, ale i s vlastním tělem. Prodělal několik těžkých záchvatů nemoci a trápila ho únava z neustálé práce na lodi. Přesto po zastávce v Sydney pokračoval dál – přes Tichý oceán zpět do Anglie.
Triumf a sláva
V květnu 1967, po 226 dnech na moři, přistál Chichester zpět v Plymouthu. Vítaly ho davy lidí, zvony kostelů a salvy z lodí. Byl prvním člověkem, který obeplul svět s jednou zastávkou, a zároveň překonal rekord obchodních lodí na stejné trase. Královna Alžběta II. mu udělila rytířský titul, přičemž údajně klekl na koleno tak slabý, že se musel podepřít mečem.
Jeho plavba inspirovala celou generaci jachtařů a ukázala, že odhodlání nezná věkové limity.
Poslední plavba: sbohem moře
Poslední plavbou sira Chichestra byla účast v závodu přes Atlantik v roce 1970, který ale již kvůli své nemoci nedokončil. Zemřel v roce 1972 na rakovinu. Na svou poslední plavbu se vydal s vědomím, že už pokořil všechny výzvy, které mu život a oceány přinesly.
Poznámka autora: Chichester nebyl jen jachtař. Byl symbolem nezdolného ducha a člověkem, který ukázal, že sny lze naplnit i tváří v tvář bouřím. Když dnes míjíte sólové jachtaře, vězte, že mnozí z nich si nesou kus Chichestera v srdci – jako inspiraci a připomínku, že odvaha nezná hranic.
Ať už plachtíte po Vltavě, nebo sníte o nekonečných oceánech, nezapomeňte: opravdové dobrodružství začíná tam, kde končí váš obývací pokoj.