26.5.2023-4.6.2023
Plavba ve Skotsku chlad, déšť, nepohoda?
Vše jen to ne. Devět dnů, které jsme strávili s partou kamarádů plavbou po jižní časti Vnitřních Hebrid, Firth of Clyde a okolo poloostrova Mull of Kintyre, bylo ukázkou, že vnímání destinace je pro valnou většinu populace úzce spojeno s počasím. My jsme měli devět dnů sluníčka, tři dny větru a den, kdy by hladina mohla marnivým sloužit jako zrcadlo.
Poznámka redaktora: Tak to bylo fakt štěstí. Plavil jsem se ve Skotsku několikrát a vždycky jsme během týdne vystřídali jaro, léto, podzim i zimu, včetně hodně slušeného větru… 🙂
Informace o prostředí
Soudě podle reakcí námořníků, které jsem oslovil s nabídkou spoluúčasti na plavbě, je moře ve Skotsku studené, samý proud, vysoký příliv a počasí co je trvale nevlídné a nepředvídatelné. Mohu z toho potvrdit jen to, že navigace je náročnější než obvykle a že je potřeba dávat pozor. Jinak vše ostatní je závislé na úhlu pohledu.
Oblast plavby lze rozdělit do dvou základních bloků. Na plavbu v zálivu Firth of Clyde a Crinanským kanálem. A na plavbu jižní částí Vnitřních Hebrid.
V zálivu Firth of Clyde se jedná o plavbu oblastí relativně dobře chráněnou před oceánskými vlnami, bez významnějšího proudění (alespoň jižně od Tarbertu a Largsu) a s rozdílem mezi přílivem a odlivem ve výši cca tří metrů. Plavba Crinanským kanálem je vyloženou romantikou „na řece“ s patnácti zdymadly.
Plavba okolo Mull of Kintyre a Vnitřními Hebridami už dává možnost se potkat s proudy okolo 5 uzlů, overfally, víry a dlouhými oceánskými vlnami.
Obě oblasti jsou hojně navštěvovány domácími jachtaři, kteří využívají pohostinnosti relativně levných marin a bójových polí. Mapové podklady, almanachy Reeds, Clyde Cruising Club’s Sailing Directions a další popisují oblast velmi podrobně, včetně návodů pro „passage planing“ a nelze je dost dobře nahradit elektronickými aplikacemi.
Obecně lze říci, že personál v marinách je velmi vstřícný a nápomocný. Slušnost je standard. Ceny za owernight v marinách se pohybují okolo 3 Liber za metr délky lodě, nebo do 10 metrů za 20 liber, do 12 za 30 Liber a do 15 za 40 liber. Většinou je v ceně voda i proud. V marinách najdete jen mola a peery.
Bóje jsou k dispozici za 15 liber/noc. Bóje vždy byly masivní a udržované.
Je nutné počítat s tím, že signál GSM není všude ani zdaleka dostupný.
Lorelei/Aurora
Pronájem lodě jsme si zajistili u vyzkoušené společnosti. Za lodě od velikosti 38+ zaplatíte něco mezi 2500-3200 liber za týden. Kauce (2000 liber) se skládá v plné výši na účet pronajímatele. Protože jsme nic nerozbili, byla nám na účet poslána za tři dny po vrácení (ve smlouvě mívají dnů deset). Převzetí a předání lodě probíhalo pohovorem a lehkou vizuální kontrolou.
Při převzetí lodě je ale nutné si zkontrolovat náplně. Jak vodu, tak palivo. Všichni se totiž spoléhají na to, že posádka před vámi loď vším naplní. Při přátelském pohovoru se to snadno přehlédne. Nám, se to stalo, ale pronajímatel doplnění nádrže s palivem zaplatil bez mrknutí oka, a ještě se omluvil.
Tak nějak máme často „štěstí“, že nám pár dní před plavbou změní loď. Objednanou a zaplacenou jsme měli Lorelei – Dehler 44, velmi krásný sportcruiser. Týden před odletem mi napsala ředitelka charterové společnosti, že při pravidelné kontrole techniky byla nalezena vážná závada (delaminace v trupu) my dostali nabídku tří lodí. Všechny byly o dost menší, a tak jsme si vybrali alespoň tu, co měla čtyři kabiny – Auroru. Musím ale říci, že přes počáteční zklamání loď jela pěkně. Jedinou závadu vykazoval uvolněný klínový řemen na motoru, který nedokázal účinně pohánět alternátor, a proto nefungovalo dobíjení servisních baterií. To, že baterie nejsou v pořádku jsme zjistili výpadkem navigačních přístrojů včetně hloubkoměru… Naštěstí se nám to nestalo během nočních přejezdů. Olovnici jsme na palubě měli, ale praktické použití většina z nás nikdy netrénovala. Aurora měla velkou rolovací genu a rolovací plachtu. Lano od navíjecího šneku ve stěžni bylo vyvedeno do kokpitu, podobně jako lano od rolfoku geny. To se ukázalo jako sice praktické, ale bylo velmi snadné téměř rozpůlit držák kladky pomocí lana a vinšny.
Materiály pro plánování plavby
Plán trasy vycházel z našich potřeb se podívat na sever od Mull of Kintyre, navštívit Michelinskou restauraci Boathouse na ostrově Gigha, navštívit palírny, Whisky and music festival a projet Crinan canal.
Pro plánování plavby jsme využili mapové aplikace Navionics, pro analýzu počasí Windy a podkladů z www odkazů. Několik z nich naleznete v sekci Doporučení.
Snažil jsem se nalézt informace o počasí a k mé radosti Windy.com doplnila svoje meteorologické modely o model UKV Met Office. Ten má velmi podrobné rozlišení – 2 km, a jak shledáte, je na mapě větrů i nárazů velmi dobře vidět i vliv orografie.
Pro přesné plánování je nutné využít almanachů a pilotů které najdete na místě v lodní knihovně. Biblí se asi stane Reeds Nautical Almanach a jejím neopomenutelným doplňkem CCC Sailing Directions and Anchorages.
Pro domácí plánování je dost zdrojů na internetu. Najdete v nich informace o kotvištích, marínách přílivech a odlivech a atlasy proudů. Tedy většinou s poznámkou, že to není určeno pro navigaci…
S tím se ale asi vyrovnáte.
Trasa
Významné body:
Largs Heaven Marina – start
2. – Cambeltown – marina/noc
3. – Port Ellen – marina/noc
4. – Gigha Ardminish bay – bóje/noc
5. – Craighouse – bóje/noc
6. – Loch Tarbert – kotva/noc
7. – Bagh Gleann Nam Muc – kotva/ čekací místo
Gulf of Corry Vreckan – wirphool
9. – Crinan – marina/kanál
12. – Ardishaig – výjezd/kanál
13. – Tarbert – marina/noc
Largs Heaven Marina – cíl
Largs-Cambeltown
Prvním dnem naší plavby byla sobota. Vyplouváme v sedm hodin ráno a čeká nás plavba dlouhá 42 NM, tj. asi deset hodin plavby jihozápadním směrem do starého přístavu Campbeltown. Mezi místními je vnímán jako město skotských zrádců. Těch, co zradili Statečné srdce – Williama Wallace, skotského rytíře, který se stal legendou první války o Skotskou nezávislost ve třináctém století. No na místní whisky, fish and chips, vlídné přijetí a pohostinnost harbourmastera to nemělo vliv.
Na počátku plavby je klid, v palubním deníku mám uveden stav moře 1 a vítr variabl do 4 uzlů. Po osmé hodině ale vítr příjemně zesiluje na 10 uzlů NE. Pokračujeme tedy jen na plachty směrem k zátoce Lamlash na ostrově Arran.
Zátokou Lamlash jen projíždíme a fotíme Holy Island, který tvoří přirozenou ochranu zátoky před východními větry.
V průběhu plavby okolo Isle of Arran se vítr stáčí a zesiluje na 18 uzlů z 220 stupňů, v nárazech až 25 uzlů. Refujeme tedy hlavní plachtu a pokračujeme k cíli.
Všude okolo nás se rozprostírá výcvikový prostor pro ponorky, a tak vyhlížíme periskop. Naštěstí vidíme jen delfíny a hlavu plovoucího tuleně. (Není problém tu potkat atomovou ponorku, nám se to v roce 2015 povedlo; pozn. red.)
Vjezd do přístavu je dobře značený červenými a zelenými bójemi a kardinálními znaky. Je důležité respektovat značení zejména u pontonu, kde je snadné objet zelenou bóji ze špatné strany a zamířit na mělčinu. Kousek za ní totiž stojí poměrně velké plachetnice na bójích a lákají….
Při vjezdu jsme očekávali volná mola, ale opak byl pravdou. Bankovní prázdniny a luxusní počasí udělaly z Campbeltownu cíl snad celé regaty. Máme ale štěstí a jakýsi ustaraný stařík na nás mává a posílá nás do vnitřní části přístavu. Ukazuje se, že to je harbourmaster a nechá nás se vyvázat na svůj motorák. Vjezdu do skuliny nám bránila vyvázaná plachetnice a já si při kormidlování připadal že hraji Tetris. Nejdříve vplout vlevo, pak rychle zadek, který se stáčí doprava také posunout vlevo ale nevrazit do motoráku. Trochu dopředu, cvrknout bow thrusterem … Vše dobře dopadlo, vyvazujeme a sháníme se po dieselu. To proto, že jsme ne úplně dostatečně zkontrolovali plnost nádrže, která se na počátku jevila jako skoro plná. Pumpa je ale již celé čtyři minuty opuštěna a nám nezbývá než dojet s dvoukolákem a prázdnými kanystry do místní Garage. Jeden kanystr jsme si vypůjčili, druhý jsme našli na lodi, ale byl plný vody. Tak jsme z něj udělali naftový. Jeli jsme dvakrát. Do nádrže se vešlo 75 litrů….. Vééélká poučka do budoucnosti. Doplňujeme ještě vodu a odebíráme se na Fish and chips. Cestou slyšíme hrát skotské dudáky. V devět už všichni jdeme spát. Zítra vstáváme totiž před třetí a ve tři ráno už musíme vyplouvat. Čeká nás obeplutí Mull of Kintyre , a to chce jet s proudem.
Platba přístavních poplatků proběhla místním standardním systémem – obálkovou metodou. Znamená to, že vám harbourmaster dá obálku, na které je jednoduchý formulář, do kterého vyplníte jméno lodi, její délku, dobu pobytu v maríně, někdy jestli chcete proud a částku kterou vkládáte do obálky. Pak ji zalepenou vhodíte škvírou do trezoru, tedy někdy. Někdy je to totiž jen poštovní schránka uvnitř prostor toalet a sprch. Ještě jsem zapomněl… na obálce jsou kódy k toaletám a sprchám.
Upluli jsme 42 NM.
Campbeltown-Port Elen
Noc proběhla klidně, špunty v uších jsou učiněný zázrak a večerní teplá sprcha byla něco jako teplé mléko s koláčky. Všichni překvapivě bez problému vstávají ve 2:45 a aktivně připravují Auroru na vyplutí.
Když jsem doma v Praze dělal přípravy na obeplutí Mull of Kintyre, a bál se, že to správně nespočítám, narazil jsem na jméno Wayne Soutter. To mě dodalo trochu sebevědomí. Když ten chlápek plave napříč Severním kanálem, dokonce mezi Severním Irskem a ostrovem Rathlin, tak to snad dáme také.
Načetli jsme si z Reeds almanachu čas HW Dover, pak ve stream atlasu Admirality jsme si našli správnou hodinu pro vhodný směr proudů (aby mířily směrem severozápadním). Spočítali jsme si předpokládanou dobu plavby z přístavu k Sanda Island, obvyklého místa odplutí do proudů a pak stanovili čas odplutí. Jak prosté… Bylo milé že to sedělo s jednoduchou poučkou z jednoho videa na YouTube kanále. Skiper tam při plavbě tiše pronesl „chcete-li do Port Elen, odplujte z Campbeltownu dvě hodiny před HW Campbeltown“….
Několik minut před třetí startujeme motor, rozsvěcíme poziční světla, zjišťujeme, že nám přestalo svítit motorové světlo (na navigačním pultíku mělo krásné označení „Steamlight“) a couváme. Negativní Tetris proběhne bez kontaktu s vedle a vzadu stojícím loďmi a my jsme volní. Jedeme ztichlým přístavem po bójových světlech až za ostrov Davaar. Nabíráme kurs NNE a na motor jedeme k ostrovu Sanda. Po necelých třech hodinách míjíme Sandu a vydáváme se s proudem k Port Elen. Začíná foukat a my vytahujeme „plné prádlo“. Začínáme křižovat proti severnímu větru, trochu se motáme v prostředí rozdělené plavby, ale chvilkami jedeme i více než 11 uzlů. Jde to dobře. Bez problému jsme v pravé poledne v Port Elen.
Vjezd do přístavu je opět vytyčen bójemi. Respektujeme značení, opravdu se nevyplatí si plavbu zkracovat. Skály okolo, které se někdy umně maskují vodou, jsou všude okolo. Vyvazujeme se na volný peer a zjišťujeme, že kaplička s proudem není funkční. Baterky bohužel mají dost, a tak je dobíjíme motorem. To se ale úplně nedaří, protože volný řemen alternátoru prokluzuje. No nevadí, dáme si večer krátkou černou hodinku, tedy až se vrátíme z procházky městem. Cestou standardně, obálkou, platíme za marínu, která je v jednom z řadových domků naproti vstupu na pontony.
Procházka městem, kde všechny cesty vedou do palírny, nemůže skončit než degustací místních produktů. Na ostrově Islay, kde leží přístav Port Elen, je devět palíren. My chtěli navštívit alespoň jednu ze tří, které jsou v docházkové vzdálenosti od přístaviště. Návštěva palírny stojí 18 liber, včetně degustace. Musíte se ale objednat alespoň tři dny předem….. To jsme neudělali, ale exkurzi jme si udělali svoji. Místní hospody s živou hudbou, kterou vystřídalo sledování skotského derby v TV. A whisky baru, kde jsme vyzkoušeli vzorky všech tří palíren. Za dvacku. Zítra jedeme na Gighu a pro jistou se objednáváme na večeři v Boathouse. Máme štěstí zítra, v pondělí jsou bankovní prázdniny a mají otevřeno a pár (pro nás sedm) volných míst. Do palíren tedy definitivně nejdeme.
Ujeli jsme celkem i s křižováním více než 47 NM.
Port Elen-Gigha Arminisch bay
Nevím, jak se to mohlo stát, ale zásoba piv zakoupená v Morrisonu v Largsu zmizela. Asi sublimace, včetně aluminiových obalů. Snídani to neohrozí a její luxusní podoba „anglická“, skládající se z volských ok, vypečené slaniny, fazolí a párečků je v osm na stole v salónu. Rozpečené bagety potřené slaným máslem a posypané solí voní celou lodí, Vstávají i nejmladší, třicátníci. Včera si totiž v průběhu plavby trochu „ducli“ a po krásných třech hodinkách se probrali až v průběhu přistávacího manévru. Mull of Kintyre nějak nezahlédli.
Alkohol (v GB se tím rozumí i pivo) se smí, v jakémkoliv krámu, prodávat až po 10té hodině ranní. Musíme tedy čekat s odplutím po té hodině ranní, kdy je konečně možné zákonně nakoupit pivo a udělat doplňkový nákup v samoobsluze. Bez piva bych odjezd neriskoval. Vzpoura by byla jistá.
Plavba na večeři v Boathousu začíná v pravé poledne a lehkým bočním větrem. Plavíme se okolo palíren Laphroaig, Lagavulin (ta má visitorské molo) a Ardberg a za necelé čtyři a půl hodiny jsme v Ardminisch bay. Vybíráme si jednu z neobsazených bójí. Celkem jich tu je 22. Moře je čisté jak na Jadranu. A výběrčí poplatků za mooring, jako na Jadranu, na nás čeká za molem na břehu. 15 liber je však jiná cena než za bóji na Jadranu.
Večeře v michelinské restauraci Boathouse, jak jídlo a jeho úprava, tak obsluha, byla skvostná.
Napluli jsme 22,5 NM.
Malá poznámka k zachycení bóje:
V RYA kurzech se učí při přiblížení k bóji prostě hodit smyčku lana okolo ní. Lano, které je oboustranně vyvázané na vazák, si složí házející do rukou a pak jen prostě máchne. Ve špatném počasí to umožní rychlou fixaci a vyvázání se za oko klidně počká. Vypadalo to, že jsem i starší námořníky ochytřil. Díky Vojto Sládečku, RYA instruktore. Určitě bych si to pamatoval i bez toho úderu blesku do stěžně, který si při výcviku házení smyčky okolo boje v Rogoznici zařídil.
Koupačka ve Skotsku! (Gigha)
Gigha Ardminisch bay-Craighouse
Protože nám díky abstinenci, tedy abstinenci návštěv palíren, vybyl jeden den, zamířili jsme místo do Crinanu, vjezdu do stejnojmenného kanálu, do přístavního městečka Craighouse na ostrově Jura.
Toto krásně ospalé městečko se schovává v zátoce obklopené prstencem skal. Vjezd je poměrně úzký je nutné respektovat značení. Velmi doporučuji si před vjezdem pořádně nazoomovat mapu na plotru, respektive si načíst papírovou mapu. Mělčiny a skály jsou kurxxxky blízko.
Zátoka je opět plná volných bójí, relativně blízko břehu. Ceny stejné jako na Gigha, i metoda placení je obálková. Tedy trochu dobrodružství bylo v tom, že můžete obálku nechat v samoobsluze, nebo v hotelu, nebo… Tak skončila při nákupu všech piv, co měli, v samoobsluze.
Upluli jsme 28,5 NM
Na ostrově Jura, kde je Craighouse, je „překvapivě“ také palírna – JURA DESTILERY. Navíc tam ale je ještě místo kde blendují rum DEER ISLAND, a v Jura Brewery Ltd. tu také vaří docela obstojné pivo. Na ostrově, kromě pár lidí, bydlí 6500 jelenů, podle kterých ostrov dostal jméno. Severní část ostrova končí průlivem Corryvreckan, poblíž je Orwellův dům, ve kterém napsal známý utopistický román 1984.
Craighouse-Loch Tarbert West
Odplutí z Craighouse bylo spojeno s rozhodnutím projet průlivem Corryvreckan. Tuto možnost jsme probírali s dvojicí starších britských jachtařů, jak jinak než ve whisky baru. Teda oni si tam dávali víno. Ale to družné debatě opravdu nepřekáželo. Jejich 38mi stopý dvoustěžník měl mateřský přístav v Oban. Což je populární přístav ještě více na severu. V podstatě nám řekli, že když vybereme správný čas, ani nepoznáme, jak nebezpečný jev tam je. My jsme si museli udělat dobrou přípravu na průjezd a vybrat místo na přespání na kotvě. Severní strana Jury moc míst nenabízí.
Cestu začínáme z obvyklých důvodů po desáté ráno. Máme namířeno do průlivu mezi ostrovy Islay a Jura. Následně po západní straně Jury do zátoky Loch Tarbert West.
Průjezd průlivem nám usnadnil přílivový proud v našem směru, který dosahoval až 5 uzlů. Je velmi důležité se dívat na mapu v jaké době se chcete kde pohybovat a sílu proudů rozhodně nepodceňujte. Jak říkal Danny z Go West Sailnig, „proud je pán“. Proudy jsou značené tenkými červenými šipkami a na elektronické mapě si jich všimnete až po pořádném zoomu. Na papírových je to vidět hned.
Celý průjezd průlivem jsme jeli na motor, protože vítr prakticky nefoukal. Plavbu okolo západního břehu Jury nám zpestřily dlouhé oceánské vlny a několik delfínů.
Vjezd od velmi dlouhé zátoky je zpočátku docela široký, ale zakrátko se již pohybujeme mezi skálami a mělčinami. Při dobré mapové přípravě zjistíte, že všechny průjezdy jsou usnadněny náměrnými body. Dva bílé kameny umístěné ve stráních nad sebou vždy bijí přímo do očí. Nalézáme ve vnitřní části výborně chráněné zátoky místo ke kotvení a jdeme objevovat okolí.
Jedna skupina se zaměřila na pozemní výsadek, druhá využívá motorového dinghy na jízdu do severovýchodního konce zátoky.
Výprava na břeh si přinesla několik klíšťat a krásné fotky jezírek, námořnímu výsadku pak setkání s tuleni a jeleny.
Noc na kotvě proběhla klidně, vstávat budeme ve tři ráno.
Napluli jsme 23 NM.
Pokračování příště