Slasti a strasti Řecka: Most v Chalkys

Když z Athén vyrazíte na jihovýchod, minete slavný mys Sounion, na kterém stojí jeden z nejkrásnějších chrámů Řecka (a jestli není nejkrásnější, rozhodně stojí na jednom z nejkrásnějších míst) a zabočíte vlevo na sever, rozhostí se před vašimi zraky velký ostrov Evia, těsně přiléhající k řecké pevnině. Vrcholky jeho hor jsou i v polovině května zasněžené a matně se rýsují ve slunci, které se odráží od širokého zálivu. Vzápětí vplujete do průlivu mezi pevninou a strážcem Evie, malým ostrovem Makronisos, kde budete neohroženě čelit větru a vlnám, protože i za bezvětří je tady vítr patnáct uzlů. Dalším postupem na sever zamáváte přístavu Porto Rafti po levici a stanete na dohled proslulé marathónské pláni, kde Řekové slavně napráskali Peršanům.

Maratónský mys zde lemuje zužující se límeček evijeského průlivu, který se za ním lomí na severozápado západ a směřuje plavce do takřka protilehlého kursu, než kterým vypluli z Athén. Evijský průliv se stále zužuje až do svého nejužšího místa, které má šířku přesně 39,3 metru a je tedy pravým úzkým hrdlem v tom nejpřesnějším slova smyslu, což z něj činí jeden z divů přírody už od antického Řecka. A zde, na tomto podivuhodném  místě, založili Řekové město Khalkis.

Zmínky o proudu, který zde zúžení vyvolává, najdete nejen v námořních mapách, ale i u antických autorů a filozofů. Zmiňuje jej Livy, Cicero, ba i Aristoteles. Proud totiž při springu dosahuje i sedmi uzlů, což bylo pro antické obyvatele nevysvětlitelné, zejména když byli svědky praidelného střídání směru proudu. První most zde vznikl roku 411 před Kristem, další byl postaven Justiciánem, Benátčané pak dodali most modernější a nazvali ho Negroponte. Belgičané dali vzniknout mostu otočnémuv roce 1896, který vydržel až do roku 1962, kdy byl nahrazen mostem současným.

To všechno je hezké, nicméně není to důvod, proč vznikl tenhle článek. Důvodem vzniku je, že překonání zásuvného mostu v Khalkis je zážitek sám o sobě.

Povzbuzeni zážitky z otočných mostů ze spousty míst ve světě (za všechny jmenujme třeba otočný most železniční u amerického Mystiku, nebo sklápěcí tamtéž, oba zdarma a na počkání), dorazili jsme k mostu v úterý dopoledne. Byl pro lodě zavřený. Nicméně ceník uvedený na netu říkal, že denní průjezd činí 20 EUR, noční průjezd 35 EUR a průjezd o víkendu že je o 75% dražší. Existence denní sazby dávala naději, že most se dá projet ve dne. Chvilku jsme se promenovali kolem a pak zajeli do mariny, která je před mostem. Na vývaziště přímo u mostu, kde stálo asi pět plachetnic, se nám nechtělo, protože jsme potřebovali mimo jiné opravit hloubkoměr. Z mariny pak část posádky vyrazila zjiš’tovat, jak to tedy tady u mostu chodí. A začala anabáze.

Nejdřív se povedlo najít Port Police, kde nám zkontrolovali papíry a vysvětlili, jak to tady chodí, zejména to, že most se otvírá jen v noci. Vzhledem k existenci denní taxi jsme argumentovali, že most se přeci otvírá i ve dne, ale dočkali jsem se jen útrpného pousmání. Dále nás z Port Police poslali na Port Authority, kde nám zkontrolovali papíry od lodě, pojistku, výpis z lodního rejstříku, pokývali hlavou a skásli nás o 35 EUR. Za to jsme obdrželi pokyny: Most se otvírá jen jednou denně po půlnoci. Všechny lodě, co chtějí proplout musí být od půl desáté na rádiu na kanálu VHF 12 připraveni přijmout pokyny. Teprve až se most otevře, bude možné projet na zavolání rádiem. Kdy přesně to bude, není jasné, protože naproti jede nákladní loď. Jo a pobyt na vývazišti před mostem je v ceně. Tak aspoň, že tak.

A tak jsme celé úterý strávili opravou hloubkoměru v marině. V půl desáté jsme zapnuli VHF na kanálu 12, kde se samozřejmě nikdo neozval. Už za tmy jsme se přesunuli s lodí před most, kde jsme driftovali s nahozeným motorem – nechtělo se mi cpát se na vývaziště, kde už tou dobou bylo asi 15 plachetnic. Tmu osvětlovalo jen město a poziční světla rybářských bárek, které u mostu mistrně surfovali na prudkém proudu – bylo to jako pozorovat velké světlušky. Nás proud už nijak neobtěžoval, protože jsme byli v místě, kde se průliv silně rozšiřuje do stran, takže dál od mostu byl velice slabý.

V půl jedné v noci se ozvalo Port Authority a jmenovitě si vyžádalo status každé lodi. Ohlásil jsem, že jsme připraveni a dále se čekalo. V půl druhé se most začal zasouvat. V protisměru, po proudu proplul tanker a rybářský člun. Pak zapraskala vysílačka, že všichni můžeme jet. Tak jsme pluli. Proplutí trvalo asi minutu, pak se voda roztáhla do stran a my se v klidu a ve společnosti dalších plachetnic vyvázali za mostem. Vzhledem k tomu, že jsme už třetí noc nespali, padli jsme do kajut.

No a to je celé. Mám-li být upřímný, tak tu cenu bych jim odpustil, ale celé to papírování a čekání a vysílačka… to mi tedy přišlo i na řecké poměry přehnané. Navíc podle Heikella (průvodce) je v pátek most zavřený úplně, takže čekání se může protáhnout i na 30 hodin.

A mimochodem, pokud dorazíte k mostu kolem půlnoci, nic netuše, připojíte se ke konvoji a v klidu proplujete. Ne že bych vás tedy naváděl… ale tohle bylo vážně moc. Přesně takhle tu proplul před lety Pepa Dvorský, který byl s námi teď na palubě a který říkal: „Co? Jaké peníze? Já jsem sem přijel jednou v noci, zařadil se do konvoje a proplul hned… o žádným placení mi nikdo nic neříkal“ 🙂

p.s. A ještě jednu zvláštnost tu mají – v úžině před mostem je vybójkovaná plavební dráha, kde jsou červené bóje vlevo a za mostem se značení mění tak, že červené bóje máte vpravo.