Možná víte, možná nevíte, ale chystáme se v edici Krása jachtingu vydat prvního českého jachtařského průvodce Řeckem. Vyjít byl měl ještě letos a tady zde naleznete jeho první kapitoly, aktuálně z historie Řecka. Řecká historie je totiž bohatá, známá a stojí na ní, bez přehánění, naše veškerá kultura. Pojmy jak demokracie, politická pravice, levice, tyran, maraton a další znějí z řeckého dávnověku stále velmi silně stejně jako třesk zbraní a ozvěny velkých bitev, které Řekové kdysi vybojovali a utvářeli tak i naši současnost. O těch bitvách točí Hollywood velkofilmy doteď.
Důvod, proč mám slabost pro řeckou historii je, kromě nepopiratelného odkazu celé evropské civilizaci, že geografické reálie historie se v pobřežní a ostrovní zemi skoro nezměnily. U nás vše změnila pole, rozrůstající se města, dopravní stavby a tak podobně, takže představit si, jak to u nás vypadalo před 2000 lety je skoro nemožné. Ale v Řecku, díky moři, které věky omývá stále stejné pobřeží, je to o hodně snadnější. Když dnes poplujete v Řecku kolem Salaminy, víte, že stejný obraz ležel před bojovníky slavné námořní bitvy u Salaminy. Stačí přivřít oči a uvidíte flotilu Peršanů, jak míří do řecké pasti. Bylo to stejné místo, stejné vody, stejný obzor okolo, jen v jiném čase. Když budete kotvit v porosské laguně v SZ části, stojíte přesně na stejném místě, kde se řecká flotila před bitvou u Salaminy soustřeďovala. Když poplujete do zátoky Navarino, budete kotvit tam, kde dodnes leží zbytky turecké flotily generála Paši, kterou zdevastovali spojenci a zahájili tak vítězný boj Řeků za svobodu. Když se začtete do nejstaršího průvodce Řeckem – napsal jej Pausánius před více než dvěma tisíci lety – zjistíte, že Pausánius při plavbě z Porosu na Spetces popisuje stejné orientační body a stejné ostrovy, jako právě vidíte vy.
Takhle by se dalo pokračovat, ale nejlépe bude, když se do Řecka vypravíte sami (podle našeho průvodce samozřejmě :-)) a uvidíte, že živá historie je tu na každém kroku. Ale než nám ta zima a covid konečně zmizí, přečtěte si něco z řecké historie aspoň zde, na Kráse jachtingu.
Neolit, kolem 7000 let před Kristem
Středomořská oblast známá jako dnešní Řecko byla osídlena prakticky od nepaměti. Archeologové našli na mnoha místech, jak na pevnině, tak na egejských Kykládských ostrovech, stopy dávných obyvatel, kteří zde pěstovali obilí a chovali dobytek. Pravěcí Řekové, můžeme-li je tak nazvat, sem přicházeli z východu a alespoň někteří z nich museli znát umění mořeplavby. Mezi tyto pastevce a zemědělce pak kolem roku 3000 př.Kr. vtrhla doba bronzová – nejdříve pravděpodobně na Kykládských ostrovech, kde bylo možné dolovat kovy nutné k výrobě bronzu. Na těchto základech pak vyrostly bronzové civilizace kykladská (Kyklády), heladská (pevnina) a zejména největší a nejslavnější, považovaná za první řeckou, a také evropskou, civilizaci – civilizace Mínojská.
Mínojská civilizace 2000 – 1500 let před Kristem
Mínojská civilizace vznikla na Krétě a svého vrcholu dosáhla kolem roku 2000 před Kristem. Je pojmenována po bájném vládci králi Mínojovi, který na Krétě vládl ze svého paláce v Knóssu a který je možné na Krétě navštívit dodnes. (Jak jsme ostatně učinili při plavbě naší Gaiy z Aeginy na Krétu v roce 2019, pozn. autora). Tehdejší paláce si ale nemůžeme představovat jako paláce známé z naší historie. Šlo hlavně o správní centra říše, se sklady oleje, obilí, s administrativními budovami, chovy ovcí a tak podobně. Vládce řídil z knósského paláce celou říší, včetně již tehdy důležitého námořního obchodu. Zajímavé je, že mínojské paláce na Krétě nebyly opevněné, což svědčí o dlouhé době klidu a míru. Civilizace používala doposud nerozluštěné lineární písmo A.
Mínojská civilizace je dodnes známá bájí o Daidalovi a Ikarovi, prvními bájnými letci v dějinách a také bájí o býku Mínotaurovi a labyrintu. Ostatně symbol býka najdete v oblasti knósských vykopávek prakticky na každém rohu.
Báje praví, že otcem krále Mínoa byl Zeus, který v podobě býka unesl krásnou Evropu na Krétu, kde s ní zplodil syna Mínoa. Mínos posléze vládl na Krétě, ale nic není jednoduché. Po nějakých trablích s okolím chtěl všem dokázat, že je oblíbencem bohů a má božský původ. Požádal tedy Poseidona, aby mu poslal krásného býka, kterého mu obětuje. Z moře ale vystoupil tak krásný bílý býk, že Mínos si ho ponechal a obětoval býka jiného. To však Poseidona naštvalo a způsobil, že se Mínoova žena Pasifaé do bílého býka zamilovala a zplodila s ním Mínotaura – napůl býka, napůl člověka, který se živil lidskými oběťmi. Mínos pro něj nechal postavit labyrint, kde ho uzavřel. Tento známý knósský labyrint nepostavil nikdo jiný, než vynálezce Daidalos, který na Krétu uprchl i se svým synem Ikarem. Prchal z Athén, kde měl nějaké problémy. Když Daidalos labyrint dokončil, chtěl i se svým synem z Kréty odejít, ale Mínos je nepustil, naopak je uvěznil. Daidalos tedy sestrojil dvoje ptačí křídla, pro sebe i pro syna, lepená voskem, s jejichž pomocí oba z Kréty uprchli. Ikaros, okouzlený letem, však vystoupal příliš blízko ke Slunci, vosk se roztavil a Ikaros se zřítil do moře, kde zahynul.
Konec mínojské civilizace byl náhlý – optikou archeologů a historiků to bylo jako mávnutím kouzelného proutku. První problémy nastaly díky zemětřesení již v 17. stol. př. Kr., ale tečku za mínojskou civilizací nejspíše udělala nedaleká ostrovní sopka Thíra (Santoriny), která kolem roku 1500 př. Kr. vybuchla s ničivou silou a vzniklá tsunami zcela zdevastovala severovýchodní pobřeží Kréty. Mínojská civilizace se již nevzpamatovala a trosky paláců bez hradeb ovládli nájezdníci z pevniny, Achájové, čímž zahájili úsvit další velké bronzové říše, tentokrát ale na pevnině – Mykén. A ti už si hradby postavili. To mi věřte.
Mykénská civilizace 1500 – 1300 let před Kristem
Zánik mínojské civilzace uvolnil prostor pro další řeckou epochu, kterou charakterizoval vzestup mykénské říše v podobě prvních variant pozdějších řeckých městských států. Vzniklo jich tehdy více (Athény, Argos, Sparta, Théby), ale Mykény byly nejbohatší a v historii nejslavnější. Mykénské obyvatelstvo tvořil kmen Achájů.
Do této epochy umístil své slavné dílo Ilias a Odyssea přeslavný básník Homér, jehož hlas doléhá přes propast času i k nám. Nejslavnějším mykénským králem byl Agamemnón, který vedl Řeky do Trojské války a který byl dle pověsti po návratu zavražděn svou manželkou a jejím milencem.
Dlouho se myslelo, že jde jen o báji, ale Henrich Schliemann, asi nejslavnější archeolog všech dob, dokázal opak. Schlieman byl nadšený archeolog amatér, který si vzal do hlavy, že celý popis Trójské války v Homérově básni je podle skutečnosti. Všichni se mu smáli, ale on jako obchodník vydělal jmění, které pak investoval do vykopávek v Řecku v místě, kde podle Homérovi Iliady a Odyssey Trója ležela. Řídil se přesně Homérem a skutečně nakonec Tróju na pahorku Hissarlik (dnešní Turecko) objevil.
Po úspěchu s Trójou (byť mu to archeologové z povolání nikdy neodpustili) začal stejným způsobem podle Homéra kopat i na pahorku nedaleko dnešního Nafplia a opět měl štěstí. Interpretací Homéra lokalizoval tzv. šachtové hroby a roku 1878 v nich nalezl hrob muže se zlatou maskou a zlatým pokladem. “Pohlédl jsem do tváře Agamemnónovi” telegrafoval Schlieman do Britského královského muzea. Nutno poznamenat, že ani tohle mu profesionální archeologové nikdy neodpustili. A i když se dneska vědci přou o to, jestli Trója na pahorku Hissarlik leží v deváté nebo páté vrstvě odpadků, a jestli Agamemnónův hrob je mladší nebo starší o sedmdesát let, takže v něm prostě nemůže-ležet-Agamemnón, a jestli byl Schlieman bláznivým amatérem, nebo geniálním vědcem, pravdou zůstává, že Schlieman objevil skutečnou prakolébku naší civilizace, z jejíž odkazu čerpá celá naše epocha.
Z Athén lze i týdenní plavbou doplout do Nafplia a zpátky (byť je to trochu honička), ale pokud se vám povede Nafplia dosáhnout, udělejte si čas na výlet do Mykén. Najdete tam Agamemnónův hrob, lví bránu a hlavně kyklópské zdivo z kyklópských hradeb. O těch kamenech z hradeb totiž pozdější Řekové tvrdili, že jsou tak velké, že ho nemohl navršit nikdo jiný než obři Kyklópové, protože pro normálního smrtelníka je nemožné tak velkým kamenným kvádrem pohnout. Nu – uvidíte sami. Stojí to za návštěvu.
Ale nic netrvá věčně. I když oproti mínojským městům byla mykénská sídla opevněná (právě těmi zmíněnými kyklópskými zdmi), říše neodolala tlaku nájezdníků ze severu a také vlastním rozepřím. Po tolika letech je nemožné zjistit, co se stalo, ale po pár set letech blahobytu a prosperity se celá mykénské kultura náhle propadá do temnoty. Na počátku zkázy stojí pravděpodobně velký požár celého mykénského sídla, po kterém se říše administrativně rozpadla a na scénu se prodrali divocí nájezdníci pronikající na Peloponés ze severu přes korintskou šíji. Byli to Dórové, pozdější praví Řekové. Zbytky Achájů byly vytlačeny až na jižní pobřeží Peloponésu a dál na moře, Krétu a Kypr. Úsvit evropské civilizace se na dlouhý čas propadl do temnoty.
pokračování příště
Ukázka je z přípravovaného Řeckého jachtařského průvodce. Zajistěte si jej včas!