Přestože jsem do problematiky osamělé mořeplavby teprve nakoukl, rád bych se podělil o první dojmy a postřehy. Třeba pomůžou všem, kdo o sólové plavbě přemýšlí a pomůže jim se co nejlépe připravit.
Na úvod bych chtěl říct toto: jsem přesvědčený, že sólovou plavbu zvládne každá zdatná jachtařka i jachtař. Každý skiper(ka) s licencí by měl ovládat všechny dovednosti, které jsou pro osamělou mořeplavbu potřebné. Ať už je to manipulace s plachtami, organizace práce na palubě, navigace nebo manévry v přístavu. To všechno umí a v případě potřeby již teď řídí posádku, která je jeho rukama a nohama.
Takže proč to nezkusit?
Loď a trasa
Loď: Archambault A31
Délka: 9,55 m
Plachty: Klasická hlavní (3 refy), gena (1 ref), menší kosatka (1 ref), střední genakr, těžký genakr, bouřková kosatka
Elektronika: NKE, anemometr, rychloměr, hloubkoměr, hydraulický autopilot, AIS transceiver, navigační počítač s Adrena 17
Další vybavení: EPIRB, záchranný ostrůvek, solární panel, hydrogenerátor Watt&Sea
Poznámky: Provedena úprava pro short handed plavby
Plavba probíhala v oblasti kanálu La Manche, projížděl jsem ze severu z belgického Nieuwpoortu směrem na jih na normandské pobřeží Francie. Zastávku jsem udělal na ostrově Guernsey v přístavu St Peter Port, kde jsem odpočíval zhruba 30 hodin.
Tato první část byla dlouhá 315 mil a trvala téměř 60 hodin.
Ze St Peter Portu jsem pokračoval do přístavu Saint Bieuc na normandském pobřeží. Při této druhé plavbě jsem za 15 hodin překonal vzdálenost 70 mil.
Průběh plavby jsem prostřednictvím Garmin InReach sdílel na adrese
https://share.garmin.com/share/blueyachting . Tam je možné si zobrazit detaily trasy i jednotlivých trasových bodů (filtr na období 24.7.2024 – 29.7.2024 3:00 hod).
Na co si dát pozor při sólové plavbě
-
Detailní znalost lodi plavbu ulehčí
-
Mentální příprava je důležitá
-
Využití techniky
-
AIS přijímač i vysílač
-
Pravidelný denní režim
-
Jídlo
-
Spánek
-
Vytipování oblastí plavby vhodných k odpočinku
-
Fyzická náročnost plavby
-
Předpověď počasí
-
Elektřina na lodi pro autopilota
-
Manévry v přístavu
Detailní znalost lodi
Znalost lodi je velkou výhodou, především v náročnějších podmínkách. Tím, že jsem jel na své lodi, nepotřeboval jsem přemýšlet, které lano je výtah hlavní plachty, kosatky, refy a pod. Dokonce i v noci jsem mohl plachty trimovat, aniž bych si svítil a tím se oslňoval.
Ze Saint Brieuc jsme dál pokračovali s bráchou a ten po návratu do Nieuwpoortu konstatoval, že se celý první den seznamoval s lodí a bylo to dost náročné (jel v režimu sólo, já mu dělal jen backup). Můžu jen doporučit jet první sólo plavbu na lodi, kterou jste si už dříve vyzkoušeli.
Mentální příprava
Na osamělou plavbu by se měl vydat jen skipper, který věří, že ji zvládne. Na pochybnosti na palubě není čas ani prostor, za plavby je třeba fungovat na 100%. Je dobré si předem připravit řešení pro různé náročnější až krizové situace. Co budu dělat když … Jak budu postupovat při refování plachet? Kdy budu refovat? Kdy budu plachty opět zvětšovat? Jak pojedu v noci – konzervativně / co nejrychleji? Atd.
Já jsem narazil při manipulaci s genakrem. První halza ve větru asi 10 uzlů byla v pohodě. Při druhé už foukalo 15 uzlů a úplně se mi nepodařila – genakr jsem namotal na přední stěh. Po chvíli se mi ho kormidlováním podařilo rozmotat, ale jak jsem byl ve stresu, nepodařilo se mi ho už natrimovat. Rozhodl jsem se ho tedy stáhnout a až když jsem začal, jsem si uvědomil, že to není stejné jako když mám posádku. Sám jsem musel obsluhovat otěže, tack line, výtah a zárověň genakr balit. Bylo z toho hodně běhání mezi kokpitem a přídí, genakr jsem vykoupal a jen se štěstím ho neroztrhl, jak jsem do něj nabral spoustu vody. Nakonec mi to trvalo asi 15 minut a byl jsem z toho doost utahanej.
Technika
Využít techniku a elektroniku na maximum.
Pro některé možná samozřejmost, pro mě malinko novinka, protože jsem příznivcem tradičních metod a plotr v kokpitu jsem zatím nepostrádal
Pro osamělou mořeplavbu jsem si pořídil tablet s Navionics a hodně jsem ho ocenil. Také využití weather routingu vše zjednodušuje a umožňuje přesnejší plánování plavby a také odpočinku.
Ruční vysílačku v kokpitu také mohu jen doporučit. Ještě lepší by byl hand set k VHF, to ale na většině lodí asi nenajdeme.
AIS
Heslo vidět a být viděn považuju za naprosto klíčovou součást pasivní bezpečnosti za plavby. Zvlášť v oblastech s hustším provozem bych se na lodi bez AIS vysílače na single handed plavbu neodvážil.
V zimě se mi podařilo upravit elektroniku na lodi tak, že teď vidím okolní lodě i na obrazovkách v kokpitu. Je úleva, když nemusím kvůli kontrole potenciálních kolizních lodí běžet k vysílačce do podpalubí.
Pravidelný denní režim
Spánku se budu věnovat samostatně, zde se jedná především o jídlo a další „rituály“.
Nemusí se to zdát, ale sólo plavba je fyzicky dost náročný podnik. Všechny činnosti, o které se běžně dělí posádka, musím udělat sám. Především výměny plachet a refování mohou být únavné.
Takže doplňování energie jídlem je nezbytné a je dobré mít připravený denní režim a dodržovat ho. Tedy nečekat, až budu mít hlad, ale jíst pravidelně. Jinak se může stát, že přijde nějaká akutní situace (někdy stačí jen hustý provoz v okolí) a k jídlu se dostanu až za pár hodin. A pokud jsem měl hlad už na začátku „krizovky“, budu po vyřešení sotva plést nohama.
To samé platí pro pití, zvlášť v horkém počasí. Dehydrovaný námořník nikdy nemůže podat maximální výkon.
Jídlo
Osvědčilo se mi připravit si jídlo do plastových krabic tak, abych si při jeho přípravě vystačil pokud možno s otvíráním jen jedné.
Do krabice se snídaněmi jsem si dal máslo, sýry, salámy, pomazánky, mazací nůž i ostrý nůž na krájení chleba. Všechno na plánované tři dny plavby.
Stejně tak jsem si připravil bednu s jídlem na ohřívání – vozím s sebou expres menu a k němu si vařím přílohy. Takže jsem si připravil pytlíky s přílohami, polévkami a hlavním jídlem opět na tři dny plavby. U příloh jsem si předem v hrnečku odměřil, kolik je jedna porce, abych toho zbytečně nevařil moc nebo naopak málo.
Spánek
Spánek je kapitola sama pro sebe. Podle Colreg je každé plavidlo povinno vést nepřetržité pozorování okolí. To při sólové plavbě není možné, takže je potřeba najít způsob, jak se k ideálu co nejvíce přiblížit.
Zkusil jsem polyfázické spaní a fungovalo to překvapivě dobře. Jedná se o krátká cca 20 minut dlouhá zdřímnutí vždy, když je to možné.
Prvních 24 hodin plavby jsem projížděl doverskou úžinou a na spánek nebylo pomyšlení. Když jsem se dostal z nejexponovanější oblasti, zkusil jsem si zdřímnout, ale prvních pár pokusů se mi usnout nepodařilo. Byl jsem nesvůj z toho, že loď jede bez kontroly a může se přihodit cokoliv. Přesto jsem zůstal v kajutě, ležel jsem a snažil se relaxovat alespoň fyzicky.
Musel jsem nejdřív sám sebe přesvědčit, že odpočívat musím a že to je něco, co nemám plně pod kontrolou. Až když jsem se s tím vyrovnal, dokázal jsem usnout. I za ty dva a kousek dne jsem si vytvořil rutinu, takže jsem usínal téměř okamžitě, když jsem si lehnul. A budil jsem se ještě před zvoněním nastaveného budíku.
Celkem jsem za 60 hodin plavby spal asi 15x, přesto jsem se cítil celkem fit a nebyl jsem extrémně unavený.
Ještě bych dodal, že spát je pořeba vždy, když je k tomu příležitost. Stejně jako u jídla se nevyplácí čekat, až budu unavený. Kdykoliv může přijít nějaký problém k řešení a pak může spánek chybět.
Plán odpočinku
Už před plavbou je dobré vytipovat oblasti vhodné k odpočinku (spánku). V mém případě to byly části plavby dále od pobřeží (méně rybářů, nehrozí najetí na břeh) a dále od oblastí rozdělené plavby (nehrozí zajetí do TSS).
Stejně tak je důležitá identifikace oblastí, které budou vyžadovat maximální pozornost – tedy bez možnosti odejít od kormidla. Do těchto oblastí je dobré přijet pokud možno odpočinutý.
Fyzická náročnost plavby
Přestože už jsem něco naplul, nepočítal jsem s tím, jak náročná je sólová plavba po fyzické stránce. Když jsem po zhruba dvou dnech plavby odpočíval na Guernsey, překvapilo mě, kolik svalů mám namožených a jak „opotřebované“ mám od lan dlaně.
V průběhu plavby jsem místo geny dával menší kosatku. Dělal jsem to na lehce zvlněném moři a jen dostat sbalenou genu do podpalubí a pak kosatku na přední palubu byla fuška. A to mám plachty malé a lehké. Nedokážu si představit, jak náročné by to bylo na lodi dlouhé 40 nebo 60 stop.
Předpověď počasí
Velmi se mi osvědčilo stahovat aktuální předpověď počasí vždy, když to bylo možné. Používám Predict Wind pro stahování grib souborů. Ty pak nahrávám do software Adrena, kde mám funkci weather routingu na základě předpovědi a polárního diagramu lodi.
Pravidelná aktualizace mi pomohla se včas připravit na změny počasí a díky tomu vyměnit plachty v předstihu a beze stresu.
Elektřina
Jen výjimečně bude na lodi z půjčovny větrné kormidlo, takže je třeba mít dostatek elektřiny pro autopilota. Ten můj má průměrnou spotřebu kolem 50ti wattů a baterky mám 220 Ah. Loď tedy na autopilota může jet jen zhruba 15 hodin. To není mnoho a je dobré mít i jiný zdroj energie než jen alternátor u motoru (dobíjení motorem by bylo 4-6 hodin každý den – při nekolikatýdenní plavbě je to významná spotřeba nafty).
Solární panely jsou super, ale musí svítit slunce. Větrná elektrárna potřebuje poměrně silný vítr, aby vyrobila smysluplný výkon (cca 18 uzlů zdánlivého větru = 60 wattů). Hydrogenerátor je závislý na rychlosti lodi – potřebuje průměrnou rychlost vodou minimálně 6 uzlů, aby dával zhruba 80 wattů.
Manévry v přístavu
Z těch jsem měl opravdu obavu. I když do přístavu zajíždím s posádkou, vždy cítím drobnou nervozitu, jestli vše dobře dopadne.
Ještě před plavbou jsem si přečetl knihu „Jachting beze stresu“ – mohu doporučit všem, kdo jezdí s malou posádkou. A také jsem si loď připravil na přistávání v jednom.
Ve Francii se nejčastěji zajíždí do krátkých prstových stání přídí napřed. Problém tedy je, že není možné loď podržet na motoru na zadním návětrném laně – záď je klidně i několik metrů za koncem „prstu“.
Z knihy mě zaujala metoda „lasování středové uzdy“. Jedná se o lano upevněné na jedné straně na středovém vazáku a druhý konec je na vinšně na nástavbě. Středový vazák nemám, tak jsem si koupil horolezeckou karabinu, kterou cvakám na boční vant.
Do stání si najedu tak, abych měl konec prstu mola s rohatinkou na úrovni bočního vantu. Tady loď zastavuju cca metr od mola a jdu zalasovat rohatinku a následně na laně loď přitahuju bokem k molu. Jakmile je lano zkrácené, můžu zařadit přední chod, středová uzda se dotáhne a loď stojí na místě opřená bokem o molo. Kormidlem doladím, aby nešla přídí moc k prstu a můžu pohodlně dokončit vyvázání – bez obav můžu i vystoupit na molo.
