Hned na úvod – nejde o žádné pseudo politické věštění. Spojené státy (S.S. United States) jsou zaoceánská loď, která před několika dny ukončila svou předposlední plavbu kolem amerických břehů. Symbolika tu však je. S.S. Spojené státy možná připomínají ty „staré dobré časy“ Ameriky.
V 50. letech zažívaly Spojené státy obrovský ekonomický rozmach. Na vlně poválečného optimismu se budovala infrastruktura, rostl průmysl, a tzv. G.I. Bill – Zákon o znovuzačlenění vojáků do pracovního a civilního života – umožnil veteránům studovat, vlastnit domy a přispěl k růstu střední třídy. Američané kromě rock and rollu zažili i boom průmyslu domácích spotřebičů, automobilové výroby a porodnosti. Tento rozvoj byl financován vysokým zdaněním, včetně bohatých vrstev (daň až 91 % při příjmu nad 200 000 USD ročně). Paradoxně však tuto daň mnoho lidí neplatilo. Daňová optimalizace existovala už tehdy, ale zároveň bylo ve skupině superbohatých méně lidí – příjmová nerovnost byla menší.
Jedním ze symbolů této doby byla právě loď S.S. United States. Navazovala na zlatou éru předválečných zaoceánských lodí, kdy námořní mocnosti soupeřily o prestiž největších, nejluxusnějších a hlavně nejrychlejších dopravních prostředků své doby. Tento závod byl oceňován Modrou stuhou (Blue Riband) za nejrychlejší přeplavbu Atlantiku.
Slavné britské lodě této éry byly Queen Elizabeth a Queen Mary nebo francouzská Normandie, všechny pak byly za druhé světové války přestavěny na transportní plavidla. Obě britské lodě dohromady přepravily více než 1,5 milionu vojáků, což tvořilo téměř pětinu celkového objemu. Jejich vysoká rychlost (32 uzlů) jim poskytovala určitou ochranu před německými ponorkami a relativně i před torpédy (podle typu do 40 uzlů).
S.S. United States je dílem Williama Francise Gibbse, původně právníka, který se nakonec stal lodním architektem s cílem postavit nejrychlejší loď své doby. Mezi válkami navrhl nejen množství menších zaoceánských lodí, ale navrhoval i vojenská plavidla (například torpédoborce třídy Fletcher) a především se podílel na optimalizaci návrhu a produkce lodí třídy Liberty – legendárních „tažných koní“ spojenecké logistiky. Ve svých návrzích se soustředil na rychlost, strukturální pevnost a kladl velký důraz na bezpečnostní prvky, zejména ochranu proti požáru.
Po skončení války se otevřely možnosti pro stavbu nových zaoceánských dopravních lodí. Rejdařství The United States Lines chtělo novou loď ke své lodi America (také Gibbsova konstrukce). Vláda Spojených států si uvědomovala, že nemá dostatečnou kapacitu pro transport vojáků pro případ, že bude muset v zámoří hájit své geopolitické zájmy a dohodla se na subvencování stavby a provozu nového plavidla s právem rekvizice v případě potřeby. Gibbs tak dostal možnost postavit loď, o které snil a na kterou se připravoval několik dekád.
Kýl by založen v roce 1950 a od počátku byla loď stavěna podle vojenských stavebních a bezpečnostních norem. Vnitřní prostory byly rozděleny s ohledem na riziko zaplavení při útoku. Zdvojený pohon poskytoval redundanci v případě poškození. Nástavby byly z hliníku, aby se snížila hmotnost lodi a těžiště zůstalo nízko. Interiéry byly navrženy moderně, ale bez přehnaného dekoru a s důrazem na požární prevenci. Podle dostupných údajů byly ze dřeva jen klavíry a kuchyňská prkénka. Nehořlavost materiálů se testovala simulacemi na maketě interiéru.
Dne 3. července 1952 loď vyplula na svou panenskou plavbu, aby získání Modré stuhy korespondovalo s oslavami Dne nezávislosti. Kapitánem byl komodor Harry Manning, také známý jako navigátor Amelie Earhartové. První den opatrně plul mlhou, ale po jejím rozplynutí nařídil plný výkon turbín. Kvalita konstrukce se projevila absencí vibrací, které jinak doprovázely plavbu velkých oceánských lodí vysokou rychlostí (způsobovaly je přenos sil pohonu do trupu, tvar a délka trupu a kavitace propeleru). Po třech dnech a 12 hodinách dorazila United States k břehům Británie průměrnou rychlostí 35,59 uzlů (necelých 66 km/h). Po zpáteční cestě (34,51 uzlu) se stala posledním držitelem Modré stuhy (od roku 1935 měla cena i fyzickou podobu ztv. Halesovy trofeje). Lodi a posádce se dostalo slavnostního uvítání s pochodem New Yorkem.
Do konce 50. let byla loď velmi populární. Využívali ji bohatí a slavní, natáčely se na ní filmy a rejdařství plánovalo stavbu nové lodi S.S. President Washington. Ale Kongres již na projekt bohužel nevyčlenil finance. Koncem dekády začaly transatlantické dopravě dominovat letecké společnosti. V 60. letech reputaci lodní dopravy podkopaly stávky posádek. Nová generace zaoceánských lodí byla stavěna spíše na pohodlí výletních plaveb než na rychlost. S.S. United States začala generovat provozní ztráty, které vláda dotovala, ale situace se stávala neúnosnou. Navzdory snahám najít nové trhy a trasy ukončila loď v roce 1969 provoz.
Zakonzervovaná zůstávala v rezervě námořnictva a případnému prodeji bránila utajovaná povaha některých systémů. Ty byly v roce 1977 odtajněny a loď několikrát změnila majitele s různými neúspěšnými záměry. Poslední pokus oživit ji jako výletní skončil s nástupem světové ekonomické krize v roce 2009 a byla nabídnuta k odprodeji do šrotu.
Na záchranu plavidla vznikla občanská iniciativa usilující o zachování jejího slavného a symbolického odkazu v podobě muzea, kasina nebo hotelu. Po mnoha neúspěšných projektech došlo ke sporu s majitelem mola, kde byla ukotvena. Kombinací soudních sporů, nedostatku financí a nedostatečného zájmu (včetně snahy zapojit administrativu prezidenta Trumpa) spolek přijal nabídku odkupu od floridského okresu Ocaloosa, se záměrem potopit loď a vytvořit umělý útes v Mexickém zálivu.
Dne 3. března loď dokončila plavbu z Philadelphie do Mobile v Alabamě. Tam bude připravena na svou poslední cestu a potopení – zbavena kontaminantů, oken a všeho, co by mohlo škodit životnímu prostředí či omezovat návštěvy potápěčů. Podle plánu by S.S. United States měla jít ke dnu někdy v roce 2026. Učiní tak pravděpodobně poslední tečku za érou krásných rychlých obrů, které brázdívaly oceán v časech, které minuly.
P.S.: S.S. jako zkratka označovala parní loď („Steam Ship“) a později „Screw Steamer“ – parník s lodním šroubem.
Pár odkazů pro vás: Plavba podél východního pobřeží USA, kde pan šéfredaktor vyfotil United States (viz úvodní foto).