Legendární americký parník SS United States, který dodnes drží rychlostní rekord v přeplavbě Atlantiku, byl 11. listopadu úmyslně potopen v Mexickém zálivu. Více než 300 metrů dlouhá loď se má stát největším umělým útesem na světě. Přestože technici připravili rozsáhlé otvory v trupu a palubách, samotné potopení trvalo přibližně osm hodin, tedy výrazně déle, než se očekávalo.
Parník SS United States zmizel pod hladinou ve středu 11. listopadu kolem 21. hodiny místního času, přibližně 22 námořních mil jihozápadně od floridského letoviska Destin. Jeho poslední plavba tak skončila na mořském dně v hloubce přibližně 55 metrů. Horní části vraku mají ležet asi 17 až 18 metrů pod hladinou, takže budou přístupné i rekreačním potápěčům.
Potopení bylo závěrečnou fází projektu za přibližně 13,5 milionu dolarů, který připravil floridský okres Okaloosa County. Jeho cílem je vytvořit nový biotop pro mořské organismy a současně významnou atrakci pro potápěče a sportovní rybáře.
Potopit takovou loď nebylo jednoduché
SS United States byl ve své době mimořádným technickým dílem. Při jeho konstrukci se kladl velký důraz na bezpečnost, požární odolnost a rozdělení trupu na vodotěsné oddíly. Právě tato konstrukce komplikovala jeho úmyslné potopení.
Přípravy probíhaly více než rok v přístavu Mobile v Alabamě. Technici museli nejprve odstranit látky, které by mohly představovat nebezpečí pro mořské prostředí. Vyčistili všech 128 palivových a mazacích nádrží, odstranili zbytky paliv, kabeláž, ventilační systémy a další vybavení. Zvláštní pozornost věnovali materiálům obsahujícím polychlorované bifenyly (PCB). V průběhu příprav odebrali více než 200 vzorků materiálů a zkontrolovali všech dvanáct palub.
Potopení mělo proběhnout bez použití výbušnin. Jejich použití neumožňovaly platné ekologické a bezpečnostní předpisy. Organizátoři se proto rozhodli pro řízené zaplavování. Do palub byly vyříznuty otvory o rozměrech přibližně 3 × 3 metry a z boků lodi bylo odstraněno více než 400 kulatých oken. Další otvory a průchody měly zajistit nejen pronikání vody a únik vzduchu během potápění, ale také budoucí bezpečnější pohyb potápěčů a mořských živočichů uvnitř vraku. Některé nebezpečné prostory byly naopak uzavřeny.
K zaplavování lodi technici využili také původní potrubní systém pro přívod mořské vody, který za provozu sloužil mimo jiné k chlazení lodních zařízení. Otevřením příslušných ventilů začala voda postupně pronikat do trupu. Vyčištěné nádrže byly navíc napouštěny vodou, aby bylo možné regulovat zatížení a stabilitu lodi během klesání.
Cílem bylo, aby parník klesal pokud možno rovnoměrně a dosedl na dno ve vzpřímené poloze. To bylo důležité především pro budoucí využití vraku potápěči.
Místo 45 minut osm hodin
Organizátoři původně předpokládali, že samotné potopení potrvá pouhých 45 minut až tři hodiny. Zaplavování začalo ve středu odpoledne, ale během prvních hodin parník klesal jen velmi pomalu. Operaci zdržely také komplikace s přípravou některých nádrží, které bylo nutné dodatečně naplnit vodou. Postupné zaplavování tak trvalo mnohem déle, než se očekávalo.
Po několika hodinách začal parník klesat výrazněji. V závěrečné fázi se naklonil na levobok a během několika minut zmizel pod hladinou. Celá operace trvala přibližně osm hodin. Podle dostupných záběrů z prvního ponoru loď dosedla na dno ve správné poloze.
Proč skončil historický parník na dně?
Parník SS United States vstoupil do služby v roce 1952. Měřil 302 metrů a patřil k nejrychlejším lodím své doby. Americké loděnice nikdy nepostavily větší osobní parník. Při své první komerční plavbě v červenci 1952 překonal rychlostní rekord v přeplavbě Atlantiku. Jeho průměrná rychlost přesahovala 35 uzlů. Žádný jiný klasický zaoceánský parník jeho rekord dodnes nepřekonal.
V provozu však vydržel jen sedmnáct let. Rozvoj letecké dopravy postupně připravil transatlantické osobní lodě o cestující a SS United States v roce 1969 ukončil službu. Následovala desetiletí nejistoty, střídání majitelů a neúspěšných pokusů o jeho záchranu.
Od roku 1996 kotvil v přístavu ve Filadelfii. Žádný z plánů na jeho další využití se nepodařilo uskutečnit. Náklady na údržbu a přístavní poplatky navíc představovaly stále větší finanční zátěž. V roce 2024 proto loď za milion dolarů koupil okres Okaloosa County s plánem přeměnit ji na umělý útes.
Nový život na mořském dně
Umělé útesy se ve vodách Floridy budují již několik desetiletí. Potopené lodě poskytují pevný podklad pro přisedlé organismy, úkryty pro ryby a postupně se stávají součástí místního ekosystému. SS United States bude díky svým rozměrům největší lodí úmyslně potopenou za tímto účelem. V oblasti Destin–Fort Walton Beach už existují stovky podobných lokalit, nový vrak však svou velikostí výrazně převyšuje většinu z nich.
Výzkumníci z Woods Hole Oceanographic Institution plánují sledovat, jak se na trupu začnou usazovat mořské organismy. Díky možnosti sledovat vývoj od samotného potopení získají informace o postupném osidlování rozsáhlých umělých struktur. Očekává se také, že vrak přiláká potápěče z celého světa. Jeho horní části budou ležet v hloubce dostupné rekreačním potápěčům, zatímco hlubší paluby a okolí dna budou vyžadovat technické potápění.
Loď, která kdysi překonávala Atlantik rekordní rychlostí, nyní zůstane natrvalo na mořském dně. Místo cestujících její paluby postupně obsadí mořští živočichové.

